„Takhle si pereme prádlo. . .“

V MNOHA zemích jsou tato slova známá generacím dětí, které nadšeně zpívaly a tancovaly při tomto známém rýmu, který se učí ve školce. Ale jestliže vás pomyšlení na špinavé prádlo k radostnému skákání těžko přiměje, uvažte: Není to osvěžující, osušit se po sprše nebo koupeli načechraným, čerstvě vypraným ručníkem? Kdo se necítí lépe a pohodlněji, když má na sobě čisté šaty? Vždyť dokonce i děti rády nosí šaty, které jsou čisté a hezky voní — i když jim to vydrží tak krátce!

Praní našeho oblečení je tudíž pro náš život a pohodu mnohem důležitější, než si často uvědomujeme. Navíc způsob, jakým své oblečení pereme, může záviset na tom, kde na světě žijeme.

Praní bez pračky

V mnoha bohatých zemích se slovo „praní“ neoddělitelně spojilo se slovem „pračka“. V chudších zemích se však ještě často pere v ruce, a s překvapivě dobrými výsledky! Vezměme například bílé oblečení, které se čistí špatně. V zemích s horkým, suchým podnebím využívají ženy slunce.

Postup je jednoduchý. Umývadlo se naplní vodou a dostatečným množstvím mýdla nebo pracího prášku. Bílé prádlo se potopí a ruce přičinlivé pradleny energicky víří vodu, přičemž protlačují mydlinkovou vodu skrz látku. Když nejsou k dispozici kupované bělící prostředky, některé používají jiná osvědčená bělidla, jako třeba kokosový ocet. Potom, po rychlém vymáchání, se vlhké prádlo přehodí přes vhodné křoví nebo přes plot a slunce je vybělí do bezvadné bělosti. A teď znovu do škopku, kde se prádlo důkladně vymáchá, a znovu se nechá uschnout na horkém tropickém slunci. A výsledek? Bělost, která pěkně září příjemnou čistotou!

Hospodyně, která bydlí poblíž řeky nebo potoka, může zkusit poněkud odlišnou metodu. Nejdříve si vybere dobré místo, třeba tam, kde se břeh mírně svažuje k vodě. Jestliže je ale voda prudká, musí pečlivě vybrat klidnou zátočinu, kde je malé nebezpečí, že jí proud prádlo odnese. Je nablízku velký kámen? Dobře. Hospodyně vezme dřevěnou palici a tluče do mokrého prádla na kameni. Špína je z látky doslova vytloukána.

Pračky — minulost a současnost

V bohatých zemích praní v pračce téměř odstranilo praní v ruce. Pračky ale mají delší historii, než si možná myslíte. Během středověku byly v Evropě lidovým prostředkem k praní prádla necky, než byly postupně nahrazeny parním kotlem. Později, v devatenáctém století, se objevila pračka, která se podobala svým dnešním protějškům. V roce 1830 použila jedna anglická prádelna otočný válec, který přemílal prádlo v horké mýdlové vodě. Tato základní metoda zůstala nezměněna až do dneška.

Avšak pračka se prosazovala jen pozvolna. Uživatelé zjišťovali, že ruční klikový pohon nepříznivě působí na prádlo a že je také namáhavý pro toho, kdo klikou točí. A tak koncem století mnohé hospodyně dávaly přednost valše, škopku a ždímačce na ruční pohon.

Pračka ale došla svého oživení v roce 1910, kdy se objevil první stroj poháněný elektrickou energií. O dvanáct let později se na scéně objevila první pračka vířivého typu. Od té doby doznaly pračky nespočetně vylepšení a úprav. Některé firmy dokonce začaly na trh dodávat pračky řízené počítačem, které si stisknutí tlačítka samy „zjistí, jak špinavé je vaše prádlo, a potom zvolí optimální množství pracího prášku a způsob praní.“ — Popular Science, červenec 1990.

Rady pro používání automatických praček

Standardní automatická pračka je běžným vybavením v mnoha západních domácnostech. Avšak „automatická“ neznamená, že může být používána bez pečlivého uvážení. Například u praček, do kterých se prádlo vkládá shora, může nevyvážená dávka prádla způsobit, že se pračka při otáčení bubnu bude pohybovat a vybije se na vaší prádelně tím, že zničí kdeco. Při používání chlorových bělidel s čpavkem se také mohou uvolňovat nebezpečné výpary. A tak respektujte základní bezpečnostní pokyny. Nesahejte rukama do pračky, dokud se nepřestane úplně pohybovat. Dřív než se budete pokoušet ji opravit, odpojte ji od zdroje proudu. A nedovolte svým dětem, aby pračku obsluhovaly nebo si s ní hrály.

Ale jak si můžete být při vkládání prádla jisti, že dosáhnete uspokojivých výsledků? Zde je několik podnětů:

◻ Vyprázdněte všechny kapsy a obraťte je naruby.

◻ Převraťte záložky a vykartáčujte volně usazenou špínu.

◻ Zavažte šňůrky a pásky, aby se nezapletly.

◻ Zapněte zipy, patentky a háčky, aby nezachytávaly jiné kusy prádla.

◻ Před praním vyčistěte skvrny a potřísněné části.

◻ Nevkládejte víc prádla, než je přípustné. Může to mít za následek menší čistotu, zvýšit pomačkání, způsobit větší potrhání a více opotřebovat vaše oblečení.

Připusťme, že mnozí ještě musí prát své prádlo postaru — v ruce. Ale ať je vaší pračkou kovová vana, tekoucí potok, nebo mechanický zázrak vybavený počítačem, výsledek může vaši práci zhodnotit — čisté, zářivé oblečení pro vás i vaši rodinu — a s ním uspokojení z dobře vykonané práce!

[Obrázky na straně 26]

Praní u řeky

Bělení prádla na slunci