Barvoslepost — zvláštní vada

KDYŽ střízliví kvakeři spatřili jasně červené punčochy Johna Daltona, byl to pro ně šok. Byli zvyklí se oblékat do tmavých barev — šedé, hnědé a černé — a Johnovo oblečení jim připadalo přinejmenším zarážející. Proč?

Dalton, který se narodil roku 1766 v anglickém Eaglesfieldu, popisoval krev jako „lahvově zelenou“ a vavřínový list pokládal za „barevně ladící s [červeným] pečetním voskem“. Ano, Dalton, který se stal proslulým chemikem, trpěl barvoslepostí, nebo přesněji vadným barevným viděním.

Červená se mu jevila jako šedá a velmi málo odlišná od zelené. Není divu, že mu přítel vtipálek mohl vyměnit punčochy a způsobit takové pohoršení. V některých evropských zemích se dokonce barvosleposti říká daltonismus.

Celosvětový problém

V roce 1980 odhadla dr. Janet Vokeová z londýnské City University, že více než dva milióny lidí v Británii mají vadné barevné vidění. V některých izolovaných společenstvích touto vadou trpí poměrně málo lidí. Na Fidži je barvoslepý jen každý stodvacátý člověk, kdežto v Kanadě má v průměru každý devátý zhoršené barevné vidění.

Barevné vidění se u jednotlivých lidí liší. Podle běžně přijímané teorie vidíte normálně, jestliže vidíte bílou, když se rovnoměrně zkombinují tři paprsky světla — červeného, zeleného a modrého. Když se tyto tři paprsky mísí v různých poměrech, lze složit jiné odstíny, které dovedeme přirozeně rozlišovat.

Pokud se však všechny odstíny, jež jsou pro vás viditelné, dají složit smícháním jen dvou těchto základních barev a přidání třetí barvy nepůsobí žádnou patrnou změnu, potom je vaše barevné vidění vadné. Jste, jak se říká, dichromatik. John Dalton byl dichromatik slepý na červenou barvu.

Vada, kterou jsou postiženi takzvaní monochromatici, je těžší. Lidé s touto vadou vůbec nerozlišují barvy. Monochromatikům je jedno, mají-li televizor barevný, nebo černobílý.

Barvoslepí lidé jsou většinou anomální trichromatici. Odstíny, které tito lidé vidí, jsou sice směsí tří základních barev, ale anomální trichromatici se liší v poměrech základních barev, které rozeznávají. Jestliže trpíte touto poruchou a nastavujete barvu ve svém televizoru, vaši normálně barevně vidící společníci budou asi křičet: „To je moc červené“, nebo „To je moc zelené“.

Příčiny

Co způsobuje takové vady? The New Encyclopædia Britannica označuje za jednoho viníka váš „aparát pro rozlišování vlnových délek“. Vaše oko má na sítnici asi 130 miliónů světelných čidel, ale jen sedm miliónů z nich umožňuje barevné vidění. Tato barevná čidla se pro svůj kuželovitý tvar nazývají čípky.

Lidé s normálním barevným viděním mají tři druhy čípků. Jedny reagují nejlépe na delší světelné vlnové délky (červenou). Druhá skupina vnímá střední délky (zelenou) a zbytek kratší vlnové délky (modrou). Jestliže jedna skupina čípků schází nebo správně nereaguje na svou příslušnou vlnovou délku, budete mít potíže. Jestliže například normálně nevnímáte červenou, prakticky nepostřehnete barevné změny, když rajčata dozrávají od zelené přes oranžovou k červené.

Barvoslepost může být vyvolána poraněním očního nervu, které ovlivní zprávu předávanou čípky do mozku. I některé léky, například jisté tablety proti malárii, jsou známy tím, že narušují vnímání barev. Podle zpráv mohou vnímání modrých, zelených a žlutých barev ovlivnit některé orální antikoncepční prostředky. V knize Colour Vision Testing (Zkoušky barevného vidění) uvádí Dr. Vokeová jako příčinu jisté trvalé sleposti na červenou a zelenou tabák i alkohol.

Také stárnutí si bere svou daň, zejména na citlivosti k modrému světlu. Badatel R. Lakowski poznamenává, že rozlišování barev dosahuje vrcholu v dospívání a trvá do třiceti pěti let. Pak rozlišování barev postupně upadá, zejména po šedesátce.

Ačkoli vadné barevné vidění můžeme získat během života, většina barvoslepých je tak postižena od narození. Proč?

Jaký děd, takový vnuk

Normální lidské barevné vidění je zvláštní dar. Když vám správně fungují čípky a oční nervy věrně přenášejí kódované zprávy do mozku, vidíte plně barevně. „Cvičené lidské oko umí rozlišit až 150 odstínů,“ uvádí kniha How Animals See (Jak vidí zvířata). „Mnohá zvířata. . . pravděpodobně nevidí barvy jako my. Tento stav je však normální, ne defektní,“ říká The World Book Encyclopedia.

Jestliže máte odjakživa vadné vidění, bezpochyby jste tento rys zdědil. Od koho? Health and Disease (Zdraví a nemoc) definuje barvoslepost jako „pohlavně vázanou“ genetickou poruchu „předávanou ženami, ale obvykle se vyskytující ob jednu generaci u mužů“. Často tedy platí: ‚Jaký děd, takový vnuk.‘

Jak se pozná barvoslepost?

Máte podezření, že vaše děti jsou barvoslepé? „Zpozorujete-li, že vaše pěti nebo šestileté dítě s potížemi určuje barvy, jestliže nosí každou ponožku jinou nebo nedokáže vyndat z krabičky správnou pastelku, když ji má vybrat podle barvy,“ potom, jak uvádí kniha Childcraft (Dětská dovednost), „byste mu měli dát překontrolovat zrak.“ Jak?

Jeden z nejoblíbenějších způsobů kontroly barevného vidění je Išiharův test. Lékař ukáže dítěti řadu kartiček pokrytých tečkami v mnoha různých odstínech. Tečky tvoří obrazce a čísla, jež každý s normálním viděním barev rozezná. Dítě musí říci, jaký obrazec nebo číslici vidí. Dítě slepé na červenou při pohledu na jednu tabulku vidí „6“, dítě slepé na zelenou „9“. Jestliže dítě vidí „96“, podle této části testu vidí barevně normálně.

Vzhledem k tomu, že se k výuce dětí využívá stále více barevných materiálů, je moudré zjistit, zda vaše dítě nemá vadné barevné vidění. Dá se však něco dělat, když je dědičná barvoslepost dnes neměnná a neléčitelná?

Ochranná opatření

Hazel Rossottiová, autorka knihy Colour (Barva), nejprve doporučuje časnou diagnózu. Potom lze barvoslepého „upozornit na situace, které mohou vyvolat zmatek, a učit jej, aby se, kdykoli je to možné, spoléhal na jiné faktory než nespolehlivé barvy“.

Můžete naučit své barvoslepé dítě, co znamenají barevné dopravní signály na silnicích. Přestože snad rozliší červenou „stop“ od zeleného „volno“ podle vzájemné polohy světel, pomozte mu, aby si všímalo odlišné intenzity nebo jasu každého světla. Potom pozná signály správně i za tmy nebo když bude samo.

Pokud jste barvoslepý, je dobré nespoléhat při rozhodování jen na barvu. Mozek dovede kompenzovat vady barevného vidění, proto obohaťte jeho zásoby informací tím, že si víc všímáte světlosti, polohy a tvaru předmětu. Neváhejte požádat o pomoc normálně vidící přátele a příbuzné.

Při vážném rozhodování, například při volbě zaměstnání, bude moudré vzít v úvahu nevýhody, které s sebou nesou vady barevného vidění. U některých povolání může být barvoslepost vážným nedostatkem. Je například překážkou pro mnoho drogistů, farmaceutů, fotografů a tiskařů barevných tisků. Dobré barevné vidění je výhodou pro zubní lékaře, když volí odstín umělého chrupu. Také řezníci a jiní v potravinářském průmyslu budou všímavější ke změnám stavu potravin, pokud mají dobré barevné vidění. Nedostatek barevného vnímání může lékařům a ošetřovatelkám ztížit rozpoznání zdravotního stavu pacientů, když je prohlížejí.

Každý, kdo jasně vidí, má cennou přednost. Jestliže máte jen částečné barevné vidění, měli byste si zvláště dávat pozor. Měli byste si například uvědomovat, že braní zbytečných léků, pití přílišného množství alkoholu nebo užívání tabáku může způsobit zhoršení barevného vnímání. Máte-li plné barevné vidění, máte neocenitelný dar. Chraňte si jej.