„Krtci“

STUDENÉ zimy. Síť 1 100 kilometrů podzemních chodeb, v nichž je alespoň o něco tepleji, než ve městě nahoře. Rostoucí počet lidí bez domova, jichž je podle jednoho odhadu 75 000. Tyto tři faktory se v New Yorku, USA, spojily, aby v tomto městě vznikl znepokojující jev: obyvatelé chodeb, čili „krtci“, jak jim někteří říkají. Své skrovné statečky si rozbili na můstcích a schodištích, v opuštěných skladištích, podchodech a ostatních opomenutých koutech tohoto rozlehlého labyrintu. Na Manhattanu, v jednom dlouho nepoužívaném železničním tunelu, se mnoho z nich nastěhovalo do prázdných betonových krytů, výklenků a na římsy. Někteří si v tomto tunelu dokonce vybudovali malé přístřešky.

Život v chodbách je ovšem těžký. Krysy velké jako kočky poskakují v temnotě. Každý rok najdou pod vlaky, které se řítí chodbami, a také díky třetí koleji, která je pod napětím, svou smrt desítky lidí. Policie pravidelně objíždí po této trase a vyhání tyto bezdomovce. Po nich následují pracovníci městské dopravy, aby rozebrali dočasné příbytky. Odvlékají lehátka a koberečky, rádia a televize a dokonce strhávají tapety ze stěn některých útulků.

Jakmile policie odejde, lidé bez domova se vracejí. Jak to jeden policejní úředník řekl novinám The New York Times, veškeré úsilí odstranit tyto bezdomovce je může pouze krátkodobě přemístit uvnitř systému chodeb. „Je to jenom krátkodobé řešení,“ jak to vyjádřil. Ale bezdomovectví je stěží krátkodobým problémem. Podle jednoho odhadu jsou jenom ve Spojených státech až dva milióny lidí bez domova. Jen během jednoho roku se jejich řady zvětšily o alarmujících 18 procent. Zcela jistě potřebujeme trvalé vyřešení. Právě to slibuje Stvořitel lidstva v Bibli — dobu, kdy si každý na zemi bude moci vystavět svůj vlastní dům a žít v něm a radovat se ze života bez děsivého přízraku chudoby a bezdomovectví. — Izajáš 65:21–23.