‚Kéž bych uměl hrát také tak!‘

JON sedí pohodlně za klavírem a hudba v jeho podání přímo ožívá. Akordy, které hraje pravou rukou, dodávají melodii stále větší bohatost, a promyšlený basový doprovod přispívá k harmonii i hloubce. Důvtipné vehrávky a jemné rychlé přeběhy po klávesnici dávají hudbě potřebnou jiskřivost. Adrian, Brian a Brett ji oživují svými elektrofonickými kytarami, zatímco Steve dodává hudební ozdoby jemnými tóny svého saxofonu.

Obecenstvo začíná při této zvučné hudbě vzrušeně a s nadšením zpívat. Hudba je příjemná, má i vkusné aranžmá, a tak povzbuzuje posluchače k co nejlepšímu zpěvu. Pak není nic zvláštního, když někdo zatouží: ‚Kéž bych uměl hrát také tak!‘

Cítili jste se podobně, když jste poslouchali někoho, kdo umí dobře hrát? Možná, že jste si povzdechli: ‚Vím, že takhle nikdy hrát nebudu.‘ Ale jak to můžete vědět? Zkoušeli jste již někdy hrát na nějaký hudební nástroj?

Kdo se to může naučit?

Někteří lidé mají větší přirozené hudební nadání než jiní. Avšak každý, kdo je schopen naučit se číst a psát, se může také naučit hrát na nějaký hudební nástroj. Nejprve vás však musí pohánět opravdová touha hrát a vytvářet krásnou hudbu. Nemělo by to být jen krátkodobé vzplanutí. Musíte být připraveni něco pro to udělat.

Samozřejmě, stejně jako nejsou všichni stejně dobří ve čtení a psaní, tak také všichni, kteří se učí hrát na nějaký nástroj, nedosáhnou stejné úrovně technického mistrovství nebo schopnosti hrát procítěně a s osobitým hudebním výrazem. Avšak jestliže hudbu rádi posloucháte, otevřou se před vámi úplně nové obzory, budete-li se učit hrát na nějaký nástroj. Rozdíl mezi tím, kdo hudbu hraje a tím, kdo ji pouze poslouchá, je v podstatě stejný jako mezi tím, kdo aktivně sportuje a tím, kdo je pouze divákem.

Dnes se při výuce hry na hudební nástroj používají dvě metody. Při jedné se v první řadě klade důraz na výuku hry přímo z listu a na nácvik stupnic. Avšak mnoho začátečníků tato metoda odrazuje. Při druhé metodě se žáci učí hrát jednoduché melodie podle sluchu, a tak se obeznamují se svým nástrojem. To může být pro začátečníka dostatečným impulsem, aby se chtěl naučit i noty a hudební teorii.

Je už pozdě začít?

„Ano, ráda bych hrála na nějaký hudební nástroj,“ říká šestačtyřicetiletá Roslyn, „ale v mém věku již nemá cenu začínat!“ Je to i váš názor? A je to správný názor? Mohou se hudbě naučit pouze mladí lidé? Jistě ne. V hudbě, stejně jako v jiných oblastech, kde se neobejdete bez určité námahy, platí toto úsloví: „Na učení nejsi nikdy příliš starý.“

Pravdou je, že mladí lidé mají hbité prsty a bystrou mysl se schopností rychle se učit. Například Fryderyk Chopin přednesl jako zázračné dítě svůj první klavírní recitál v sedmi letech! Houslista Yehudi Menuhin poprvé veřejně vystoupil v San Francisku ve ‚vyzrálém věku‘ osmi let! To jsou pochopitelně výjimky.

Náš klavírista Jon se začal hře na klavír učit v osmi letech, ale říká o tom: „Musím přiznat, že novost zážitku vyprchala po několika měsících a ve hře jsem pokračoval jen díky vytrvalému naléhání matky. Nyní jsem však velmi rád, že na tom trvala.“ Jon samozřejmě ve své nechuti k nekonečným cvičením není sám. To je jedna z hlavních překážek, kterou musí překonat mladí žáci, a to zvláště v prvních několika měsících, kdy mají pocit, že ve své hře nedělají žádné zvláštní pokroky.

Starší lidé však často projevují větší odhodlanost a mají větší motivaci. To jim pomáhá, když dojde na složku, bez níž se na cestě k úspěchu nelze obejít — pravidelné denní cvičení. A pokud jde o to, že se někdo může na učení cítit příliš starý, snad vás povzbudí vyjádření jednoho vysokoškolského profesora: „Bude-li člověk žít plodným životem a bude-li neustále využívat své vlohy, bude dále duševně zrát bez ohledu na věk.“ Arturo Toscanini, který dirigoval všechny své koncerty zpaměti, údajně nastudoval a naučil se nazpaměť celou partituru jedné opery — každé slovo, notu a značení pro všechny zpěváky a nástroje — když mu bylo 85 let.

Vybrat si správný nástroj

Kytarista Brett přispěl tímto podnětem: „Neučte se hrát na nástroj, který se vám nelíbí. Pokud vás nástroj, který jste si zvolili, opravdu nepřitahuje, pak do učení a nezbytných cvičení nikdy nevložíte celé srdce.“ To je dobrá rada. Který nástroj bude tedy vhodný pro vás?

Mnoho mladých lidí podobně jako Bretta přitahuje kytara, která je dnes jistě jedním z nejoblíbenějších nástrojů. Kytara může posloužit jako doprovod ke zpěvu; může doplnit jiné nástroje rytmem a harmonií; a může být i nástrojem sólovým. Další výhodou kytary je, že se dá snadno kamkoli přenášet. Základním akordům a prstokladu se lze naučit poměrně snadno a obyčejná kytara není drahá.

Velmi oblíbené jsou také klávesové nástroje jako klavír a elektrofonické varhany. Může vás na ně naučit hrát učitel nebo si lze vybrat z mnoha jednoduchých učebnic. I když klavír přenášet nelze, není neobvyklé vidět jej na místech, kde se scházejí přátelé. Doprovodit skupinku přátel při zpěvu je pouze jedno z potěšení i pro poměrně nového hráče. Vyrábějí se také elektrofonické varhany s vestavěným rytmickým doprovodem a zvukovými efekty. Pak je tu také akordeon, který má knoflíky pro basový doprovod levou rukou. Na tyto nástroje lze zahrát jednoduché melodie již po několika hodinách cvičení.

Avšak kromě těch několika nejznámějších existuje celá široká škála hudebních nástrojů. Všeobecně je rozdělujeme do čtyř skupin: dechové nástroje dřevěné a žesťové, perkuse a nástroje strunné. Z dřevěných dechových nástrojů jsou nejznámější flétna, pikola, hoboj, klarinet, fagot a saxofon. Z žesťových nástrojů to jsou trubka, lesní roh, trombón a tuba. Mezi perkuse patří bubny, činely, xylofon, tamburína a tympány. A konečně mezi strunné nástroje se řadí harfa, mandolína, kytara a smyčcové nástroje — housle, viola, violoncello a kontrabas.

Na mnoho lidí hluboce působí nádherný zvuk strunných nástrojů, zvláště houslí. Ale mějte na mysli, že chcete-li se učit hrát na housle nebo na jiný smyčcový nástroj, musíte mít vrozený dobrý hudební sluch, protože na nich nejsou pražce jako na kytaře nebo klávesy jako na klavíru. Správné tóny závisí na přesném postavení prstů na hmatníku a při vyhodnocování přesné výšky a čistoty tónu se musíte spolehnout na svůj hudební sluch.

Hra na žesťové a dřevěné dechové nástroje vyžaduje silné zdravé plíce, které musí dodat rovnoměrný proud vzduchu. Při hře na žesťových nástrojích vytváří hudebník tóny chvěním rtů na nátrubku. U dřevěných dechových nástrojů se musíte naučit ovládat sadu klapek a udržovat při hře stálý proud vzduchu.

Mnozí lidé se dívají na činely, malý bubínek, velký buben, tympány a tak dále jako na nástroje, které pouze udávají tempo nebo udržují rytmický základ. Ale hra na tyto nástroje znamená mnohem více. Bubeník musí mít nejen smysl pro rytmus, ale musí se naučit mnoho o technice hry na různé nástroje. Schopný a citlivý bubeník je pro každý orchestr velkým přínosem.

Jak vysoký cíl si dát?

Uvažujete tedy o tom, že se začnete učit hrát na nějaký hudební nástroj? Mějte přitom na mysli, abyste si nedali příliš vysoký cíl a nevěnovali hře příliš času ve snaze o téměř dokonalý výkon. Lehce by se mohlo stát, že byste svůj cenný čas mohli začít využívat nevyrovnaně.

Ano, můžete se naučit hrát. Třeba ne jako nějaký virtuos nebo ‚téměř tak‘, ale dost dobře na to, aby to přinášelo radost vám i těm, kteří budou vašemu hraní naslouchat.

[Praporek na straně 21]

‚Bude-li člověk neustále využívat své vlohy, bude dále duševně zrát bez ohledu na věk‘