Setkání s rozporuplným australským dingem

Od dopisovatele Probuďte se! v Austrálii

DINGO je v Austrálii námětem nepřetržitých diskusí. Má toto zvíře právo žít v australské divočině? Nebo je to zabiják, jehož pohyb by měl být omezen ohradami a který by měl být postupně vyhuben?

Dingo je divoký pes. Je to statné zvíře s měkkou, krátkou srstí a špičatýma, vztyčenýma ušima. Dospělý pes měří v kohoutku asi 60 centimetrů a od čenichu na konec huňatého třiceticentimetrového ocasu asi 120 centimetrů. Má mnohem větší lebku a delší zuby než stejně velký pes domácí, ale mohou se spolu křížit. Jméno dingo používali původní obyvatelé Austrálie žijící kolem Sydney a první písemná zmínka o něm pochází z doby kolem roku 1790.

Pes dingo je rozšířený po celé Austrálii, ale na ostrově Tasmánie se nevyskytuje. Má nádherný kožich v barvách, mezi nimiž je krémová, bledě žlutá, bílá, sytě červenohnědá, rezavě červená, žlutohnědá a černá. Čistokrevní dospělí dingové mají vždy bílý koneček ocasu a jejich tlapky jsou obvykle bílé bez ohledu na celkové zabarvení srsti.

Odkud pochází?

Pes dingo nepochází z této rozlehlé, sluncem vysušené země, ale zřejmě sem byl dovezen na lodi. Kdy se to stalo a kdo jej přivezl, se nedá s jistotou říci. Nejpravděpodobněji je dingo potomkem indického vlka. Ve zkamenělinách lze vidět velkou podobnost se psem, který byl chován v údolí řeky Indu a který byl křížencem psa domácího a indického vlka.

Dingo má s vlkem podobný také tichý styl lovu a to, že neštěká, ale táhle vyje. Jedna populární teorie tvrdí, že indičtí mořeplavci, jejichž lodě byly schopné přeplouvat oceány, vzali psa dingo nejdříve na ostrov Timor a později dále na jih do Austrálie.

Dá se ochočit?

Štěňata psa dingo jsou kamarádsky přítulná. Domorodci je od dávných dob chovali jako domácí mazlíčky. Ale když mláďata odrostla, vždy se vracela do divočiny.

Profesor N. W. G. MacIntosh z univerzity v Sydney není příznivě nakloněn úsilí dinga ochočit. Říká, že ani cvičitelé policejních psů, kteří mají velké zkušenosti, trpělivost a lásku ke zvířatům, nebyli schopni vycvičit dinga k poslušnosti.

Avšak George Bingham, který se psy dingo zabýval asi dvacet let, říká, že ti, s nimiž pracoval, byli neobyčejně důvěřiví, hraví a nikdy se nechovali útočně. Ale připouští, že pokud se neberou v úvahu přirozené sklony dinga, může se stát nezvladatelným a může člověku poškodit osobní majetek, i když nemusí zdivočet. Také potvrzuje touhu tohoto psa navrátit se do divočiny a upozorňuje na to, že štěně dinga, kterému se nechá volnost, se brzy stane jen hostem, a již nebude společníkem člověka.

Postrach farmářů

I když se mláďata dinga ochotně nechají hýčkat lidmi, je nepopiratelné, že tito divocí psi jsou nenasytní lovci a mohou způsobit spoušť na stádu ovcí či dobytka. Ve smečkách loví jen zřídka. Jsou od přírody samotáři, ale někdy loví v párech. To dělají zvláště tehdy, když napadnou nějaké větší zvíře, například klokana. Jeden pes se pak zavěsí na ocas nebo na nohu oběti a druhý se zaměří na hrdlo.

Dingové jsou často velmi vychytralí. Mnohdy provázejí pastýře s jeho stádem ovcí celé týdny a zabijí každé zvíře, které se odpojí od stáda. Anebo se několik dnů chovají tak, aby si kráva zvykla na jejich přítomnost, a pak se v nestřeženém okamžiku zmocní jejího telete.

Někteří chovatelé dobytka udávají, že kvůli těmto psům přišli až o 50 procent čerstvě narozených jehňat nebo telat. Jeden chovatel přišel o 900 ovcí z 5 500 za pouhé čtyři měsíce. Dingové často ovci zabijí, ale pak z ní sežerou jen malou část a to vzbuzuje ještě větší zlobu chovatelů ovcí.

Lehce tedy chápeme, proč se o dingovi v Austrálii hovoří jako o jednom z nejrozporuplnějších zvířat. Většina pastevců ho popisuje jako krutého a protřelého zabijáka. Ochránci přírody usilují o to, aby byl chráněn společně s dalšími australskými divoce žijícími zvířaty a zdůrazňují jeho užitečnost při odklízení zvířecích mrtvol.

Drahá regulační opatření

Mezi prostředky k snižování vzrůstajícího počtu psů dingo patří i dva a půl metru vysoká ohrada, která se táhne v délce 8 000 kilometrů. Tato „velká ohrada proti dingovi“ je pověstná tím, že je delší než Velká čínská zeď a její stavba byla velmi nákladná. Má splňovat náročný cíl — udržet psy dingo na severu, aby se nedostali na jih země, kde se chovají ovce. Dále specializovaní profesionální lovci provádějí s větším či menším úspěchem odchyt a odstřel těchto divokých psů a také líčí otrávené návnady — využívají k tomu i letadla. Naneštěstí to často nepříznivě postihuje i ostatní divoká zvířata.

Jsou to lidožrouti?

Doposud neexistuje žádný spolehlivý záznam o tom, že by psi dingo napadli člověka, ať již jednotlivě nebo ve smečce. Pokud žijí poblíž civilizace, žerou cokoli, co najdou v kontejnerech na odpadky. Když žijí v divočině v australském buši, loví a žerou obvykle jakákoli zvířata, která jsou menší než oni sami, včetně králíků, vačic, vombatů, hlodavců a malých klokanů.

Jaký popis z Bible — zda „divoké zvíře“ či „domácí zvíře“ — se hodí na psa dingo, to zůstává poněkud záhadou. (1. Mojžíšova 1:25) Ale ať je jeho přesná úloha jakákoli, rozporuplný australský pes dingo se svými přítulnými štěňaty bude skutečně moci žít na rajské zemi v době, kdy všechna zvířata budou pro člověka zdrojem potěšení a budou přinášet čest svému vynalézavému a pečujícímu Stvořiteli. — Izajáš 11:6–9.