Radon — Nebezpečí ve vašem domě?

JEDEN inženýr, který pracoval v atomové elektrárně v Limericku na východě Spojených států, zjistil, že jeho tělo spouští poplašné zařízení pro kontrolu úrovně radiace, aniž by vešel do samotné elektrárny. Když se prokázalo, že této radiaci není vystaven v továrně, byl prověřen jeho dům a zjistilo se, že zdroj záření je zde.

Jeden 68letý misionář, který se zotavoval po operaci — dvojitém srdečním přemostění —, měl potíže s anémií přesto, že dostával léky podporující krvetvorbu. Mimo jiné se jej doktor také zeptal: „Byl jste někdy vystaven radioaktivnímu záření?“

„Ano,“ odvětil. „Když mi bylo něco přes dvacet, pracoval jsem dva roky jako technik v jedné továrně, kde jsem byl vystaven účinkům radonu.“

„Z toho mohou plynout vaše potíže,“ usoudil lékař.

Jak inženýr, který pracoval v atomové elektrárně, tak muž, který trpěl chudokrevností, byli vystaveni účinkům neviditelného nebezpečí, radonu.

‚Radonu? Co to je? A může být takové nebezpečí v mém domě?‘ zeptáte se snad.

Co to je?

Radon je plyn bez barvy a zápachu; je to jeden ze šesti chemických prvků, které jsou známé jako netečné čili inertní plyny. Radon se však od ostatních pěti netečných plynů liší tím, že je radioaktivní. Vzniká při rozpadu radioaktivního prvku — radia.

Radioaktivní prvky vyzařují určité záření nebo částice a během rozkladu se tyto prvky mění na jiné. Z radioaktivního kovu uranu nakonec vznikne radium. Když atom kovového prvku radia vydá své záření, změní se na atom radonu. Radon se dále rozpadá na radioaktivní částice — dceřinné prvky.

Rychlost, jakou se radioaktivní látky rozpadají, je dána poločasem rozpadu. Poločas rozpadu radonu je necelé čtyři dny. To znamená, že za necelé čtyři dny se polovina původního radonu rozpadne na další látky. Avšak poločas rozpadu radia je 1 660 let a uranu 4 500 000 000 let! Uran se tudíž v přirozeném stavu vyskytuje hojněji než radium, protože má mnohem delší poločas rozpadu.

Zdroj potíží

V jakékoli uranové rudě bude vždy určité množství radia stejně jako malé množství radonu. Tento radioaktivní plyn, který se může dostat i do domu, je zdrojem potíží.

Množství uranu, který se nalézá ve skalách a v půdě, je na různých místech různé. To znamená, že v určitých oblastech může z půdy pronikat značné množství radonu. Unikne-li radon volně do vzduchu, brzy se vytratí. Ale je-li tento plyn pod domem, může se tam zachycovat a postupně pronikat do sklepení domu puklinami v podlaze či ve stěnách nebo jímkou či kanalizačním potrubím.

Radon se také nachází ve spodních vodách, proto se může do domu dostat i vodovodním potrubím. Nebezpečí nespočívá ani tak v pití vody jako ve vdechování tohoto plynu, který se z vody uvolňuje, když se myjeme, sprchujeme nebo když vaříme.

Zkušenost inženýra z atomové elektrárny v Limericku, o níž jsme se zmiňovali v úvodu, názorně ukazuje možné nebezpečí. Zjistilo se, že základy jeho domu byly na místě, kde se vyskytuje hornina obsahující uran. Úroveň radiačního záření dosahovala v obývacím pokoji hodnotu 3 200 pikocurie. Přitom EPA (Environmental Protection Agency — Ústav pro ochranu životního prostředí) doporučuje přistoupit k ochranným opatřením pro snížení obsahu radonu již v takových domech, kde se zjistí hodnota vyšší než 4 pikocurie na litr vzduchu.a

Za rok bydlení v tomto domě byli členové rodiny vystaveni takovému množství záření, které se podle jednoho odhadu rovná 260 000 rentgenů plic! Tím se u nich značně zvýšila pravděpodobnost vzniku rakoviny plic. Bylo moudré, že se tato rodina vystěhovala, dokud se situace nezlepšila. „Nekouřím a když jsem byla těhotná, nikdy jsem se ani nedotkla alkoholu,“ stěžovala si manželka. „A pak nechám své děti žít v radioaktivním mraku.“

Vysoká úroveň záření byla zjištěna také na některých místech v Dánsku, Francii, Holandsku, Itálii, Německu, Řecku, Spojených státech, Švédsku a Velké Británii. Mnozí horníci, kteří pracovali v uranových dolech, zemřeli na rakovinu plic, protože byli vystaveni účinkům radonu. Jedna dopisovatelka listu The New York Times tvrdí: „Nikdo nepochybuje o tom, že [radon] způsobuje rakovinu plic, nemoc, která zabíjela polovinu horníků pracujících v uranových dolech, protože denně vdechovali velká množství látek vznikajících rozpadem radonu.“

Jak velké je toto nebezpečí?

Radon, který do plic vdechneme, se při výdechu ve velké míře dostává z plic ven, a tak sám o sobě nepředstavuje nějaké zvláštní nebezpečí pro naše zdraví. Nebezpečné však mohou být dceřinné prvky, které vznikají při rozpadu radonu. Tyto částice jsou chemicky aktivní a váží se na drobné prachové částečky, které mohou v plicích zůstávat. Tak může být plicní tkáň zasažena radiací. Jak to vysvětluje doktor Anthony Nero mladší, vědecký pracovník v laboratoři Lawrence Berkeleyho na univerzitě v Kalifornii: „Jejich poločas rozpadu [radioaktivních produktů, které vznikají při rozpadu radonu] je krátký, a tak jakmile se shromáždí v plicích, je vysoce pravděpodobné, že se [tam] rozpadnou.“

Nebezpečí spojené s působením radonu v obytných domech je zkoumáno pouze několik posledních let, a nikdo nezná bezpečnou úroveň. Na počátku tohoto roku snížila organizace EPA svůj odhad možného nebezpečí. „Dříve jsme odhadovali, že kvůli radonu dochází až k 21 000 úmrtí za rok, a nyní je to asi 16 000,“ říká doktor Richard J. Guimond, pracovník organizace EPA. Přesto ale tvrdí: „Radon stále patří mezi velká nebezpečí, která ohrožují lidské zdraví.“ Nikdo však nemůže s jistotou poukázat na nějaký případ vzniku rakoviny působením radonu v domácnosti.

Někteří lidé zastávají názor, že obavy z radonu jsou značně přehnané. William Mills, bývalý představitel organizace EPA, říká, že počet úmrtí na rakovinu, která jsou údajně zaviněná radonem, je přemrštěný, protože mnoho těchto úmrtí by mělo být připsáno na vrub kouření. Říká o tom: „Dívám se na to tak, že skutečné nebezpečí radonu je nulové nebo téměř nulové.“ Podobný názor zastává Roger Eaton, vedoucí skupiny zabývající se radonem, která pracuje pod záštitou kanadského vládního oddělení pro zdraví a sociální péči. „Naše zkušenosti ukazují,“ říká, „že u lidí, kteří nekouří, se onemocnění rakovinou plic vyskytuje zřídka.“

Kouření zjevně značnou měrou zvyšuje nebezpečnost radonu pro ty, kteří jsou vystaveni jeho působení. Časopis Science uvádí, že účinky radonu znásobují u kuřáků nebezpečí vzniku rakoviny plic nejméně desetkrát. Proč má radon větší vliv na kuřáky než na nekuřáky, není známo, ale někteří odborníci se domnívají, že v plicích poškozených kouřem se mohou spíše zachycovat produkty radioaktivního rozpadu radonu.

Některé oblasti jsou známé jako místa, která jsou nebezpečná kvůli radonu. V Clintonu ve státě New Jersey v USA se zjistilo, že v určité části všechny domy, které byly podrobeny testům, vykazovaly vysokou úroveň záření. V pěti domech byla intenzita záření tak vysoká, že přebývat v nich po celý život by pro obyvatele znamenalo odhadem asi takové nebezpečí vzniku rakoviny, jako kdyby vykouřili 20 balíčků cigaret denně!

Doktor Nero vysvětluje: „Mnozí lidé v těchto oblastech žijí v domech, kde je úroveň obsahu radonu nad 20 pikocurie, což je vyšší hodnota než povolená mez pro horníky.“ Doktor Nero odhaduje: „Existuje asi 100 000 takových domácností a tito lidé opravdu potřebují pomoci.“

Organizace EPA varovala, že hodnota radonu převyšuje federálně stanovenou hranici čtyři pikocurie na litr vzduchu u osmi miliónů amerických domácností. Avšak někteří odborníci se domnívají, že odhad organizace EPA je přehnaný. Také vyslovují pochybnosti vzhledem k tomu, jak může být malé množství radonu nebezpečné. Doktor Bernard L. Cohen, profesor v oboru fyziky a radiace na univerzitě v Pittsburghu, řekl: „Můj náhled na tyto údaje je ten, že nízká úroveň záření je v podstatě neškodná; mírné záření, které je v mnoha domech, nemá žádný vliv.“

A co váš dům?

Do jaké míry může být radon nebezpečný pro vás, to záleží z velké části na koncentraci uranu v půdě na místě, kde žijete. Dalším důležitým faktorem je druh půdy, která je pod vaším domem; propustnějšími půdami může prostoupit větší množství radonu, i když je obsah radia v takové půdě nízký.

A dalším faktorem, který určuje míru nebezpečí, je způsob, jakým je postaven váš dům. Mnoho dnešních domů se například staví v podstatě vzduchotěsně, aby se v nich udrželo teplo. A tak radon, který do nich pronikne, nemůže volně unikat. Jak to vysvětlil jeden pracovník organizace EPA: „Čím více se dům snažíte utěsnit, tím větší je i hladina znečišťujících látek.“ Špatně utěsněné staré domy jsou proto pravděpodobně bezpečnější vzhledem k možnému nebezpečí, které představuje radon.

Oblastí, která je ve Spojených státech známá tím, že je nebezpečná, protože se tam vyskytuje uran, je území, které se táhne od východní Pensylvánie přes sever státu New Jersey a pak do New Yorku. Další takovou oblastí je údolí v povodí řeky Red River, rozprostírající se mezi státy Minnesota a Severní Dakota. Žijete-li v takových nebezpečných oblastech, pak může být moudré nechat si udělat rozbor vzduchu v domě s ohledem na obsah radonu.

Avšak bez ohledu na to, kde dům stojí, výsledky takového rozboru se nedají předvídat. Jeden dům v Pensylvánii vykazoval hodnotu radiace radonu 2 694 pikocurie, ale v sousedním domě naměřili pouze 3,6 pikocurie! Avšak vysoká úroveň obsahu radonu uvnitř budov se může zjistit i v oblastech, které nejsou známé jako místa s velkou koncentrací uranu. Předseda organizace EPA se vzhledem k této nepředvídatelnosti vyjadřuje: „Od lidí nechceme nic víc, než aby věnovali 10 až 20 dolarů na zjištění možného problému.“

Rozhodnete-li se nechat si svůj dům prověřit, existují pro to různé metody. Informace si můžete obstarat u místního úřadu pro sledování životního prostředí. „Směrnice se vyjadřují k průměrnému množství záření v pokojích, kde bydlíte,“ říká doktor Nero. „Ale většina sledování, která uskutečňuje EPA,“ vysvětluje dále, „se provádí detektory umístěnými ve sklepech.“ Také zdůrazňuje: „Sledování by mělo probíhat několik měsíců, a nejlépe celý rok.“

Je zcela na místě projevit opatrnost při výběru firmy, která bude rozbor provádět, protože některé firmy mají lepší pověst než jiné. Detektory radonu lze také zakoupit. Ale zprávy naznačují, že přesnost jednotlivých zařízení se značně liší.

Zjistíte-li po rozboru, že ve vašem domě je vysoká úroveň záření, lze se s takovým problémem vypořádat. Možná, že bude stačit utěsnit pukliny v podlaze a ve stěnách sklepů a použít ventilátory, které zlepší výměnu vzduchu. V Clintonu ve státě New Jersey měly domy v určité oblasti, o níž jsme se již zmiňovali, vysokou úroveň záření. V prvních deseti domech se podařilo tuto úroveň snížit na bezpečnou hranici během šesti měsíců. Náprava tohoto problému stojí zřídka více než 1 500 dolarů — a zpravidla mnohem méně.

Ve velmi výjimečných případech, jako byl ten, který se týkal inženýra z atomové elektrárny, může být nutná rozsáhlá úprava. Ve sklepě musela být odstraněna betonová podlaha a mnoho zeminy pod ní. Základy domu byly pokryty speciální plastickou vrstvou, která zabraňuje pronikání radonu, a všechny pukliny v betonu byly utěsněny silikonem. Nakonec byl instalován speciální ventilační systém. Tento postup byl úspěšný a obsah radonu se podařilo snížit na bezpečnou míru, i když to stálo 32 600 dolarů.

Důkazy naštěstí spíše ukazují, že hrozba radonu není v domech tak rozsáhlá, jak se předpokládalo. Ale máte-li o svém domu pochybnosti, můžete si jej pro klid své mysli nechat prověřit.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 13]

Jak se radon může dostat do domu

Výpary ze studniční vody

Pukliny v podlaze a ve stěnách

Netěsnící kanalizační potrubí

Žula

Vodní zdroj

Pukliny v podlaze

Porézní tvárnice