Žasli nad tím, co viděli

LIDÉ na mnoha místech ve Východní Evropě, stejně jako v dalekém Kazachstánu a na Sibiři, pozorovali uplynulé léto svědky Jehovovy tak, jako nikdy předtím. Na místní obyvatele a návštěvníky sjezdů hluboce zapůsobilo to, co viděli. Ano, byli ohromeni.

Delegáti přijíždějící do Záhřebu opětovně slyšeli: „Mysleli jsme si, že nepřijedete!“ Většina jiných turistů své plány na cestování zrušila — ovšem ne svědkové Jehovovi. Londýnský list The Times ohledně tohoto sjezdu napsal: „Ve skutečnosti je to první sjezd, který svědkové Jehovovi organizují ve státě, kde je občanská válka.“

Zvláště se podivovali policisté. Jeden policista v Záhřebu řekl: „Bylo by dobré ukázat ve sdělovacích prostředcích, co se odehrává právě zde, na tomto stadiónu, kde vedle sebe v pokoji sedí Srbové, Chorvati, Slovinci, Černohorci a ostatní.“

Policista v Budapešti měl porovnat svědky shromážděné na velkém stadiónu s obvyklými davy, které se zde scházejí na kopanou. Usmál se, pohlédl vzhůru a řekl: „Je to rozdíl jako mezi nebem a zemí.“

„Co tím myslíte?“

Odpověděl: „Jen se podívejte. Nikdo nekouří, nikde žádné odpadky a lidé jsou zdvořilí. Dělají, oč je požádáte.“

V Kyjevě, hlavním městě Ukrajiny, se na stadiónu Dynama sešlo 14 654 účastníků sjezdu, z nichž některé můžete vidět na titulní straně tohoto časopisu. Jeden svědek se zde zeptal kapitána policie, zdali jeho lidé měli během sjezdu hodně práce. „Ne, příště vám pošleme jen dva policisty.“

„Proč dva?“ otázal se svědek.

„Když jeden usne,“ zavtipkoval si kapitán, „tak se o něj druhý může postarat.“

Veřejnost nevycházela z údivu

Budapešťský list Pesti Hírlap uvedl: „Více než 40 000 lidí strávilo tento víkend na Népstadiónu. Nezanechali tu po sobě ani kousek papíru, žádné drobky ani nedopalky z cigaret.“ Jiný list, který vychází v Budapešti, Fehérvár Hírlap, se vyjádřil: „Ti, kteří se mezi 26. a 28. červencem náhodou dostali na Népstadión, byli příjemně překvapeni. . . Mohli vidět příklad křesťanského chování a způsobu života, který je tak vzácný.“

O víkendu zaplavily Budapešť proudy deště; spadlo více než pět centimetrů srážek. Ale svědky to nezastavilo. „Je to fantastické! Zůstává nad tím rozum stát!“ nechal se slyšet jeden policista. „Stále přicházejí a přicházejí. . . Nic je nemůže zadržet.“ V pondělí nadepsaly jedny noviny svůj článek „Modlitba v dešti“ a citovaly slova delegátů: „Déšť nás pouze omyl, ale neodplavil nás!“

Ve Lvově, kde se na Centrálním ukrajinském stadiónu sešlo 17 531 lidí, jistý policejní úředník řekl jednomu ze svědků: „Pro jakoukoli jinou veřejnou událost s tak velkou účastí bychom potřebovali stovky policistů. Na vašem sjezdu jsme jich měli deset a vlastně ani nebyli zapotřebí.“

Tento úředník chtěl vyjádřit, jak hluboce na něj sjezd zapůsobil, a tak řekl: „Vynikáte v tom, jak druhé učíte, co je dobré, hovoříte o Bohu a neúčastníte se násilností. Uvažovali jsme o tom, proč jsme vás dříve pronásledovali, a došli jsme k závěru, že jsme vám nenaslouchali a nic jsme o vás nevěděli.“

Reportérka sovětského listu Leninskij Puť navštívila sjezd v sibiřském městě Usol’je-Sibirskoje a napsala o tom: „Bylo to úžasné, jak byli služebníci Jehovy zdvořilí a jak pozorně reagovali na potřeby druhých. Nikdy nezapomenu na slova, která na sjezdu zazněla: ‚Nesmíš krást! Nesmíš lhát! Nesmíš pít [nadměrně]! Pomáhej svému bližnímu!‘ To jsou ovšem zásady, o jejichž plnění by měli všeobecně usilovat všichni lidé. Ale často na ně zapomínáme.

Působivý byl také bratrský postoj prokazovaný ostatním, ochota pomoci. Jedna žena nám nabídla noviny, abychom si nemuseli sednout na zaprášenou lavici. Když začalo pršet, mladá žena, která seděla vedle mne, mi s úsměvem podala svůj deštník a muž, který seděl poblíž, si pod svůj deštník doslova přitáhl jednoho promáčeného chlapce. . .

Samotná atmosféra sjezdu činila člověka jaksi lepším, kultivovanějším, vznešenějším. Bylo prostě nemožné neodpovědět úsměvem na laskavost, kterou nám prokázali cizí lidé. . . Když jsme stadión opouštěli, cítili jsme se očištěni, pociťovali jsme, že jsme se setkali s něčím nádherným.“

Na sjezd, který se konal v Kyjevě, přijelo více než 2 000 účastníků z Moskvy a asi 4 500 z Kavkazu. Na letišti byl stánek s informacemi a také výstavka literatury. Mnozí lidé kladli otázky a dostávali na ně vlídné odpovědi. Jeden večer přišel jistý muž a řekl: „Pozoruji vás již dlouhou dobu. Žasnu nad laskavostí, s níž lidem hovoříte o Království. Prosím, dovolte, abych vám dal tyto květiny jako dárek za vaši vynikající práci.“

Na jednoho novináře zapůsobil křest na sjezdu v Usol’je-Sibirskoje, kde viděl množství Rusů, kteří blahopřáli právě pokřtěnému člověku z kmene Burjatů a objímali ho. Ačkoli na Sibiři všeobecně národnostní předsudky nejsou, opravdové přátelství mezi Rusy a lidmi z asijských kmenů je tu vzácné. „Jak se vám podařilo překonat tyto národnostní překážky?“ ptal se novinář.

„Tím, že jsme uplatnili biblickou zásadu ‚budeš milovat svého bližního jako sám sebe‘,“ dozvěděl se.

Mezinárodní společenství bratrů

Zvlášť povzbudivě na těchto třech mezinárodních sjezdech působily vzájemné projevy lásky delegátů z celého světa. Do Budapešti zavítali návštěvníci z 35 zemí. Většina byla z Polska a Německa, ale značný počet přijel také z mnoha jiných míst, včetně asi 500 delegátů ze Sovětského svazu. Prahu navštívili delegáti z 39 zemí, z nichž více než 26 000 z Německa, téměř 13 000 z Polska, přes 900 z Itálie, 819 z Nizozemí, 746 ze Švédska a 743 z Japonska. V Záhřebu byli i přes hrozbu občanské války návštěvníci z 15 zemí.

Na každém mezinárodním sjezdu byla vybudována tři pódia, která směřovala k různým částem stadiónu. Na těchto pódiích se ve třech řečech odehrával simultánně celý program. V Budapešti to byla maďarština, polština a němčina; v Praze čeština nebo slovenština, polština a němčina; a v Záhřebu chorvatština nebo srbština, slovinština a italština. Poučnou biblickou dramatizaci, která čerpala ze zkušeností starověkého Ezry a jeho společníků, mohli delegáti hovořící různými jazyky sledovat z kteréhokoli ze tří jazykových sektorů, v němž seděli.

Většinu hlavních proslovů sjezdu přednesli anglicky simultánně různí členové vedoucího sboru svědků Jehovových. Každý z nich hovořil z jednoho ze tří pódií. Tyto proslovy byly samozřejmě překládány k užitku tří hlavních jazykových skupin a v Budapešti a Praze byly tlumočeny také do mnoha dalších jazyků.

Jednotliví tlumočníci pro tyto jazykové sektory stáli na ploše stadiónu přímo před svou jazykovou skupinou. Reproduktorové soustavy byly nasměrované do jednotlivých jazykových sektorů a umožňovaly tak poslech překladu do tohoto jazyka, aniž by docházelo k rušení překlady do jiných jazyků pro jiné sektory. Kromě hlavních jazyků — maďarštiny, polštiny a němčiny — byly v Budapešti proslovy členů vedoucího sboru překládány do finštiny, francouzštiny, holandštiny, italštiny, japonštiny, norštiny, řečtiny, španělštiny a švédštiny.

Na každém z mezinárodních sjezdů přednesli závěrečný podnětný proslov tři členové vedoucího sboru. Měli nelehký úkol: skončit ve stejnou dobu, tak těsně, jak jen to bylo možné. Poté se hlasy mnoha národností spojily v jedné písni a nakonec se všechna srdce sjednotila ve vroucí modlitbě k Jehovovi Bohu s poděkováním za to, že tato nádherná setkání požehnal úspěchem.

Když zaznělo závěrečné „Amen!“, nikomu se nechtělo odejít. Tisíce tváří se zalily slzami. Jako pozdrav na rozloučenou milovaným přátelům, kteří zachovali svou ryzost Bohu, i když čelili dlouhým letům zákazů a věznění, se celé velké stadióny rozvlnily máváním kapesníků, šátků a deštníků. V Praze mnozí zůstali na stadiónu více než hodinu, aby zpívali a těšili se ze vzájemného společenství.

Nádherný úspěch těchto sjezdů se ovšem neobešel bez úsilí. Svědkové Jehovovi strávili doslova statisíce hodin při přípravách, ale také při zajišťování stovek detailů nezbytných k tomu, aby tyto sjezdy byly úspěšné.

Příprava zařízení

Mamutí strahovský stadión v Praze nebyl již léta používán pro žádné velké shromáždění lidí, a tak zoufale volal po opravě. Bylo zde jen asi 55 000 použitelných sedadel, což nemohlo stačit pro největší očekávaný počet účastníků letního sjezdu ve Východní Evropě. Svědkům se však podařilo obstarat rozbitý hoblovací stroj, který opravili, a s jeho pomocí zhotovili přes 18 kilometrů lavic, na nichž mohlo sedět dalších asi 30 000 osob.

Výroba a instalace lavic byla samozřejmě jen částí této práce. Bylo zapotřebí také provést nátěry, uklízet, vytrhat plevel a udělat všeobecné opravy. Stadión byl nakonec vyzdoben 8 300 truhlíky s 33 200 květinami a 1 357 jehličnatými stromky. V některých etapách zde současně pracovalo až tisíc pracovníků. Dobrovolníci z 260 sborů svědků Jehovových odpracovali přes 66 000 hodin.

Podobné práce proběhly při přípravě stadiónů v Budapešti, Záhřebu a ostatních městech. Asi 4 000 dobrovolníků strávilo přes 40 000 hodin prací na sjezdových prostorách ve Lvově. Jejich práce sloužila jako úhrada za pronájem tohoto zařízení. Všechny lavičky na stadiónu byly opraveny a natřeny a všechny toalety opraveny a uklizeny. Byla také postavena 33 metrů dlouhá zděná budova, v níž se nacházely další toalety. Podobně na stadiónu Chimik v Usol’je-Sibirskoje bylo k použití během sjezdu vybudováno 52 dalších toalet.

Hlavní správce stadiónu ve Lvově se vyjádřil: „Za celý svůj život jsem neviděl tak zvláštní lidi. Pracujete jako jedna velká rodina. Nemohu to pochopit, ale práce s vámi je velmi příjemná.“ Správa stadiónu připravila prohlášení, v němž svědkům děkovala „za to, s jakou oddaností pracovali, a za jejich znamenité chování a smysl pro odpovědnost“. Na konci prohlášení stálo: „Přejeme vám úspěšný sjezd ve Lvově.“

V Kyjevě bylo nutné opravit podlahu v místnosti, kde měla vzniknout jídelna. Práce byla hotova za dva dny. Dva zaměstnanci stadiónu se přišli podívat na tento „zázrak“ a jeden z nich řekl svému kolegovi: „Za dva dny zvládli práci, na kterou by naši lidé potřebovali půl roku.“ Předseda klubu vodních sportů sdělil dozorci sjezdu: „Změnili jste stadión tak, že jej ani nemůžeme poznat.“

Zaměstnanci stadiónu v Kyjevě s oceněním napsali: „Jsme hluboce vzrušeni organizací sjezdu svědků Jehovových. . . Jako se pramínky potůčků stékají, aby z nich vznikl mohutný tok, tak plynou ke své hostině společně malé i velké proudy svědků Jehovových. To si zasluhuje obdiv. Vidíme to poprvé. Děkujeme vám, že jste nás svým příkladem něco naučili.“

Péče o delegáty

Jedním z největších úkolů bylo zajistit ubytování pro tisíce návštěvníků. Místní svědkové otevřeli delegátům své domovy. Při sjezdu v Praze ubytovali čeští svědkové ve svých vlastních domácnostech 6 280 svědků z Polska. V Budapešti bylo v domácnostech ubytováno 2 203 delegátů. A 278 svědků v Kyjevě ubytovalo asi 750 až 800 návštěvníků.

V Budapešti a v Praze posloužilo jako ubytovací prostory také mnoho škol a tělocvičen. V Budapešti bylo ve více než 40 školách ubytováno 7 930 osob. V Praze spalo ve školách a tělocvičnách 12 530 návštěvníků. V těchto prostorách byly k dispozici tisíce nafukovacích matrací. Přes 29 000 návštěvníků pražského sjezdu strávilo noci v internátech a vysokoškolských kolejích a další tisíce hostů byly ubytovány v hotelích.

Při některých sjezdech byla učiněna opatření, aby delegáti mohli spát ve vlacích, v nichž přijeli. V Kyjevě asi dva tisíce svědků ze Zakarpatské oblasti využili pro nocleh železniční vozy. Podobně to bylo i s těmi, kteří do Kyjeva přijeli z Kavkazu. Stejným způsobem přespávali ve vlacích i svědkové z Litvy, kteří cestovali do Tallinu v Estonsku.

I po příjezdu se pozorní hostitelé o delegáty postarali mnoha způsoby. V Praze byla například učiněna opatření pro to, aby na jedné lince hromadné dopravy, na níž běžně jezdí jeden autobus, jezdilo 40 autobusů. Obnos za jízdné byl zaplacen předem. Při přepravě městskou hromadnou dopravou ráno na sjezd a večer zpět domů tedy delegáti nemuseli mít jízdenky — stačilo pouze prokázat se sjezdovou jmenovkou. V Sovětském svazu dostalo jedenáct autobusů směřujících z Angarska do blízkého Usol’je-Sibirskoje laskavý doprovod v podobě dvou vozů dopravní policie, z nichž jeden jel v čele konvoje a druhý ho uzavíral.

Účast je stála úsilí

Obzvláště delegáti určitých sjezdů v Sovětském svazu cestovali velké vzdálenosti při nemalých osobních vydáních. Někteří si na zaplacení cesty šetřili celý rok. Jedna skupina přijela do Usol’je-Sibirskoje až z tichomořského přístavu Vladivostok, vzdáleného 3 200 kilometrů. Dvanáct dalších delegátů dorazilo z ostrova Sachalinu, který leží v Tichém oceánu severně od Japonska. Byl mezi nimi také jeden dvacetiletý mladík a doprovázeli jej tři další mladíci, s nimiž vede biblická studia.

Jeden řidič autobusu ze Sajanogorska se chtěl na sjezdu v Usol’je nechat pokřtít. Neúnavně žádal svého zaměstnavatele o několik dnů volna, aby se mohl sjezdu účastnit, ale vedoucí jej nechtěl pustit. Tento muž tedy odejel do města Abakanu a obdržel zde kopii sovětského dokumentu z 27. března letošního roku, který svědky Jehovovy oficiálně uznává jako náboženskou organizaci. Vedoucí mu však nechtěl dát svolení k odjezdu ani tehdy, když viděl tento dokument. V den plánovaného odjezdu tento muž ráno po úpěnlivé modlitbě opětovně vznesl svou žádost a nakonec dostal povolení a mohl jet.

Křty a nové publikace

Na všech východoevropských sjezdech byly vzrušující událostí křty. Symbolickým ponořením pod vodu dalo 18 293 osob před zraky přihlížejících najevo, že bezvýhradně oddávají svůj život službě Jehovovi Bohu. V Praze jeden mladý uchazeč o křest, který nedávno dostal nabídku atraktivního zaměstnání, poznamenal: „Pocítil jsem, že mám na vybranou mezi trojjediným božstvem sestávajícím z amerického dolaru, německé marky a rakouského šilinku na jedné straně, a mezi Jehovou na straně druhé. Rozhodl jsem se pro Jehovu a nabídku jsem nepřijal.“

Křest v Tallinu se konal venku, v jednom bazénu poblíž Baltského moře, kde bylo v pozadí možné vidět staré opevnění, kdysi používané jako věznice. Zde bylo na počátku padesátých let uvězněno mnoho estonských svědků, než byli posláni do pracovních táborů v Rusku. Jakým vzrušením bylo zejména pro starší lidi, když viděli 447 nových věřících, kteří veřejně symbolizovali svou oddanost Jehovovi!

Další vzrušující událostí sjezdů bylo vydání nových publikací. Litevští bratři a sestry doslova vyskočili ze svých sedadel a plakali, když jim bylo oznámeno, že v jejich jazyce bude nyní k dispozici brožura „Hle, činím všechny věci nové“. Podobným vrcholem sjezdů v Rumunsku bylo rumunské vydání knihy Zjevení — jeho slavné vyvrcholení se přiblížilo!, a v Praze bylo pro Čechy a Slováky zlatým hřebem to, když ve svých jazycích obdrželi Překlad nového světa Svatých písem.

Na většině sjezdů však největší radost vyvolalo vydání knihy The Greatest Man Who Ever Lived (Největší muž, který kdy žil). Tato publikace již vyšla nákladem deset miliónů výtisků v 59 jazycích.

Svobodu využívají správně

Dnes je biblická literatura ve Východní Evropě, včetně Sovětského svazu, vítána. Kamióny naložené časopisy Strážná věž a Probuďte se! opouštějí obrovskou tiskárnu svědků Jehovových umístěnou v Selters/Taunus (Německo) a směřují přes hranice do východoevropských zemí. Jaký je to rozdíl oproti dobám, kdy svědkové riskovali uvěznění, když museli literaturu do těchto zemí provážet tajně!

Tuto podivuhodnou změnu ukazuje i následující rozhovor, který proběhl mezi celním úředníkem a jedním ze svědků Jehovových přibližně v době, kdy se konal sjezd v Tallinu:

„Co máte v té malé krabici?“

„Časopisy.“

„Jaké časopisy? Jsou to časopisy o Bohu?“

„Ano, jsou.“

„O Bohu Jehovovi?“

„Ano!“

„Jaa’a, to je dobré. Můžete pokračovat.“

Po sjezdu v Budapešti pozval maďarský prezident Arpad Goncz na návštěvu jednoho ze svědků, s nímž byl během komunistického útlaku na cele. A. Goncz s ním strávil hodinu a pak svého bývalého spoluvězně požádal, aby předal jeho pozdrav všem svědkům Jehovovým. Lid milující božskou svobodu je všude skutečně vděčný, že současní vládní představitelé, jako například A. Goncz, nyní ve Východní Evropě povolují svobodu vyznání.

List The New York Times z letošního září ukazoval, že Jehovův lid svou svobodu využívá správně, když popisoval jednu scénu z Petrohradu (dřívější Leningrad): „Pomalé tóny Gershwinova ‚Summertime‘ se rozezněly nad řekou Něvou. . . Tóny se lehce vznášely mezi kulaťoučkými milovníky slunce, batolaty běhajícími za psy, prodavači nabízejícími mapy starého Petrohradu a svědky Jehovovými vyhlížejícími po někom, koho by mohli obrátit na víru.“

Ano, svědkové Jehovovi svou svobodu horlivě využívají ke kázání dobré zprávy. Chtěli byste se o jejich poselství dozvědět více? Sovětský list Vostočno-Sibirskaja Pravda vysvětloval: „Podrobné informace o jejich činnosti lze získat v místech biblického vzdělávání svědků Jehovových v kterémkoli městě.“ Ať žijete kdekoli na světě, nezdráhejte se a informujte se.

[Tabulka na straně 13]

SJEZDY VE VÝCHODNÍ EVROPĚ A V SOVĚTSKÉM SVAZU

Země Vrcholný počet účastníků Počet pokřtěných

Československo (Praha) 74 587 2 337

Jugoslávie (Záhřeb) 14 684 492

Maďarsko (Budapešť) 40 601 1 134

Polsko (12 měst) 131 554 4 250

Rumunsko (8 měst) 34 808 2 260

Sovětský svaz (7 měst) 74 252 7 820

Celkem 30 sjezdů: 370 486 18 293

[Obrázky na straně 8 a 9]

Vpravo: Překládání pro různé jazykové skupiny v Praze

Dole: Na strahovském stadiónu v Praze se sešlo více než 74 000 delegátů

[Obrázky na straně 10]

Nahoře: Sjezd v Tallinu v Estonsku

Sjezd v Budapešti, kde se delegáti těšili z programu nehledě na počasí

[Obrázky na straně 15]

Nahoře: Některé z toalet postavených pro sjezd v Usol’je-Sibirskoje

Stadión v Praze dostává nový nátěr a vyrábějí se další lavičky

[Obrázky na straně 16]

Biblická dramatizace a křest v Záhřebu

[Obrázky na straně 17]

Nahoře: Červen 1991 — zasvěcení prvního sálu království, který postavili svědkové v Maďarsku

Uprostřed: V Maďarsku a Praze spalo ve školách a tělocvičnách přes 2 000 delegátů

Dole: Usol’je-Sibirskoje — rozdávání knihy „Největší muž, který kdy žil“