Vzestup a pád světa obchodu
1. část: V sevření finančních starostí
„Matky a otcové nám sice dali život, ale udržují nás při něm jen peníze.“ — The Japanese Family Storehouse; or, The Millionaires’ Gospel (Pokladnice japonské rodiny neboli Evangelium milionářů) od Ihara Saikaku.
UŽ JSTE byli někdy ve finanční tísni? Stalo se vám, že jste zjistili, že nemáte dost peněz na zaplacení nějaké nutné věci? Museli jste se dívat na to, jak vaše rodina není dostatečně oblečená, jak hladoví? Milióny lidí by dnes na tyto otázky odpověděly kladně. Vědí, co to znamená mít finanční starosti.
Představme si tísnivé pocity nezaměstnaného otce, který musí rodině obstarávat jídlo a zároveň platit účty. Zauvažujme nad tím, v jakém myšlenkovém rozpoložení se nachází unavená matka, která vystojí frontu na nějaké nedostatkové zboží a pak objeví jen prázdné regály nebo zjistí, že ceny jsou příliš vysoké. Vžijme se do toho, jaký stres prožívá vedoucí, jehož podniku bezprostředně hrozí bankrot, nebo pod jakým tlakem pracuje vláda, která se usilovně snaží zbavit se dluhů jdoucích do miliard dolarů.
Ve světě, v němž žijeme, stačí jen vyslovit některá slova, a na člověka padne úzkost. Náš příjem (peníze, zboží nebo služby, které dostáváme výměnou za práci nebo za užívání jiných zdrojů) může být tak nízký, že je vážně ohrožena naše životní úroveň (ekonomická úroveň, na níž jsme si zvykli žít). Příčinou může být nezaměstnanost, recese nebo deprese (období snížené hospodářské aktivity, v případě recese mírné, v případě deprese hlubší) nebo inflace (růst cen, který vzniká, když poptávka převyšuje nabídku, čímž je kupní síla peněz nižší). S nehodnotnými penězi nemůžeme držet krok s rostoucími životními náklady (náklady, které je potřeba vynaložit na nákup zboží a zaplacení služeb, které denně potřebujeme k životu).
Moc ekonomických tlaků
Jeden autor říká, že Velká deprese ve třicátých letech se „dotkla každé země a každé stránky života společnosti — sociální oblasti i oblasti vnitřní a zahraniční politiky“. V Německu a Itálii podpořila krize radikální politické síly a tak přispěla ke vzniku druhé světové války. Na tomto případě je vidět moc ekonomických tlaků. Bylo to tak, jak to popsal K. Galbraith ve své knize Money: Whence It Came, Where It Went (Peníze: Kde se vzaly, kam se poděly): „Počátkem roku 1933 se v Německu dostal k moci Adolf Hitler. Značnou část jeho úspěchu je nutno připsat na vrub rozsáhlé nezaměstnanosti a velmi citelnému snížení mezd, hodnot a cen majetků.“ K. Galbraith komentuje tehdejší inflaci ve Spojených státech a dodává: „Bez ohledu na to, jak důležité funkce peníze plní, nikdo nemohl pochybovat o tom, jak je rovněž důležité brát v úvahu obavy, které peníze vyvolávají.“
Politické změny, které se přehnaly Východní Evropou koncem 80. let, byly značnou měrou ovlivněny ekonomickými faktory. Tyto faktory v západních demokraciích také často rozhodují o výsledcích voleb. Již dlouhou dobu se tvrdí, že lidé volí podle toho, jak je ovlivní okolnosti, které se dotýkají jejich peněženek.
Často bývají uplatněny ekonomické tlaky ve snaze donutit určité vlády ke změně politiky. Hospodářské sankce proto bývají někdy obdobou starodávné metody vojenského obléhání. Tak v roce 1986 uvalily Evropa, Japonsko a Spojené státy hospodářské sankce na Jihoafrickou republiku. Bylo to vyjádřením protestu proti její politice apartheidu a patrně to přineslo i jisté výsledky. V roce 1990 světová veřejnost reprezentovaná Organizací spojených národů vyvinula ekonomický nátlak na Irák, ovšem se zjevně menším úspěchem.
Nehledě na to se však zdá, že vývoj je jednoznačný. Francouzský spisovatel a poradce prezidenta Jacques Attali tvrdí, že ‚na světové scéně se hlavními aktéry stali místo válečníků obchodníci‘. Jistý zpravodajský časopis k tomu podal následující komentář: „[V mnoha zemích] se ekonomická síla stala rozhodujícím činitelem místo síly vojenské.“
Zeslabuje se toto sevření?
Přírodní katastrofy, nemoci a zločinnost uvádějí do hospodářství zmatek. Stejný účinek má zadluženost a deficit státního rozpočtu. Podle díla Collins Atlas of World History (Collinsův atlas dějin světa) „je zahraniční dluh [rozvojových států] tak obrovský, že se svět občas dostává na pokraj ekonomické katastrofy monumentálních rozměrů. Růst chudoby, který jde ruku v ruce se zoufalstvím a hrozbou výbuchu, je značně alarmující.“
Na jedné straně jsou některé státy sužovány nezvladatelnou inflací, a na straně druhé existují státy, které se ještě v poslední chvíli snaží inflaci zabránit. Nejistota o sobě dává vědět nestabilitou trhu cenných papírů. Náhlá nemoc významného politického činitele, či dokonce nepodložené zprávy mohou v několika hodinách zničit obrovská bohatství. Krach na newyorské burze v roce 1987 — který byl dokonce větší než krach v roce 1929 — byl nazván nejhorším týdnem v dějinách finančního světa. Aktiva v hodnotě téměř 385 miliard dolarů se jakoby vypařila. Trh se z toho sice vzpamatoval, ale mnozí odborníci říkají, že skutečný krach teprve přijde. „Kéž svět nikdy nepozná, co by to znamenalo, kdyby došlo k definitivnímu finančnímu krachu,“ říká novinář George J. Church.
Sevření v podobě ekonomických tlaků a následných úzkostí se ani zdaleka neuvolňuje. Naopak se zdá, že zesiluje. Je tedy realistické uvažovat o možnosti, že konec toho všeho by již mohl být v dohledu?