Katastrofa v Chile podněcuje ke křesťanské lásce
Od dopisovatele Probuďte se! v Chile
SEVERNÍ CHILE je známé svou vyprahlou pouští Atakama s dlouhými, neobydlenými plochami, jež se ztrácejí v nedohlednu. Déšť je zde něčím tak neobvyklým, že lidé v této bezútěšné oblasti, ležící mezi Tichým oceánem a pohořím And, označují slovem déšť to, co by většina lidí považovala za mlhu. Kvůli tomuto podnebí není většina domů na déšť připravena a v místech, kde přece jen někdy zaprší — snad jednou za pět let —, se většina lidí neobtěžuje s tím, aby si prohlédli, v jakém stavu mají střechy, dokud nezačne pršet. To zřejmě zachránilo život mnoha obyvatelům města Antofagasta, v němž žije asi 250 000 lidí.
V pondělí večer 17. června 1991 se mnozí již chystali ke spánku, když pojednou začalo silně pršet. Do střech mnoha domů zatékalo, a tak lidé nešli do postele a místo toho se snažili utěsnit škvíry nebo zmenšit škody — avšak neměli ani tušení, že už za několik hodin se odehraje cosi mnohem horšího.
Příští ráno uvedly tři mohutné sesuvy bahna do pohybu milióny tun zeminy rychlostí 30 kilometrů za hodinu. O život přišlo 85 osob, na 700 jich bylo zraněno a více než 30 000 lidí mělo zničené nebo poškozené domy.
Utrpení v moři bahna
V Antofagastě je deset sborů svědků Jehovových s asi 1 400 členy, a tak jsme si o ně dělali starosti. Byli jsme šťastní, když jsme se dozvěděli, že nikdo nepřišel o život, ačkoli jedna sestra byla vážně zraněna, když ji sesuv bahna odplavil asi tři kilometry. Objevili ji členové záchranného oddílu. Nejdříve se domnívali, že je mrtvá, ale pak si jedna zdravotní sestra všimla, že dýchá, a když se k ní přiblížila, slyšela ji tiše volat „Jehová, Jehová“. Sestra spolykala značné množství bahna. Proto ji urychleně přepravili do nemocnice, aby zamezili infekci.
Ve sboru Oriente byly domy asi sedmdesáti procent rodin zničené nebo vážně poškozené. Těžce poškozené byly také domy rodin ve sborech Costanera a Corvallis, protože v některých oblastech bahno vystoupilo až do výše střech. Někdy se dostalo až do domů a zaplavilo pokoje až do výše 1,5 metru. V jednom domě se stalo, že matka a její dvě malé děti plavaly na lůžku v moři bahna, které je pomalu zvedalo ke stropu; byli zachráněni, když se otci této ženy podařilo probourat se dovnitř střechou. Další, kteří se nacházeli na poměrně bezpečných místech, si mysleli, že se blíží konec, když slyšeli hřmot sesuvů bahna, které se řítilo po všem, co mu stálo v cestě, a když v dálce chladné noční temnoty slyšeli výkřiky plné úzkosti.
Něco cennějšího než majetek
Ačkoli svědkové Jehovovi přišli o velkou část svého majetku, projevili pozoruhodného ducha. Jedna svědkyně vyprávěla o překvapení svých přátel a spolupracovníků, kteří mohli pozorovat, že si zachovala radostný postoj i přes velkou hmotnou škodu, kterou utrpěla. Řekla jim, že kdyby hmotné věci měla dát na nějaký soupis podle pořadí důležitosti, ocitly by se na samém konci. Byla šťastná, že vše přežila a že ona i celá její rodina jsou naživu.
Další matka, která byla oddělena od svých dcer, z nichž dvě téměř ztratila a sama mohla také přijít o život, se vroucně modlila k Jehovovi o to, že pokud bude záhy vzkříšena, chtěla by sloužit jako kuchařka pro ty, kteří budou pracovat na obnově země. Přežila. A co myslíte, o jakou práci byla požádána v následujících dnech po sesuvech bahna? Aby pracovala v kuchyni, kterou vybudovali svědkové a v níž se měly připravovat stovky jídel pro svědky Jehovovy a okolní rodiny, které přišly o domov!
Projevy křesťanské lásky
Milující svědkové Jehovovi z měst Calama a Iquique učinili opatření pro to, aby do Antofagasty mohli poslat chléb, vodu, oblečení a další nezbytné potřeby. Kancelář odbočky Společnosti Strážná věž také zorganizovala pomoc a brzy začalo přicházet oblečení, přikrývky, lůžka, kuchyňské vybavení, potraviny a další potřeby. Bylo dojemné vidět, že mnohé z darovaných předmětů nebyly použité věci či nějaké přebytky, ale byly nově zakoupené! Z Rancaguy brzy vyjela na sever dvě nákladní auta Společnosti spolu s jedním dalším vozem na trasu dlouhou asi 1 400 kilometrů do Antofagasty; vezly asi 14 tun různých věcí. Ačkoli bylo rozesláno vyrozumění, že již dále není třeba nic posílat, nepřestávaly přicházet další dary. Proto bylo nutné najmout ještě jeden kamión a odvézt dalších 16 tun! Svědkové Jehovovi se o tuto výpomoc štědře podělili se sousedy, kteří svědkové nejsou.
Dům jedné rodiny svědků Jehovových přečkal celou pohromu v dobrém stavu, přestože se nachází v místě, kde byly sesuvy nejhorší. Členové této rodiny pohotově prokázali lásku svým bližním — ubytovali ve svém domě devět rodin svědků Jehovových a také 70 dalších sousedů, kteří nebyli svědky. Mnozí z nich přišli celí pokrytí blátem a bez šatů. Svědkové jim poskytli veškeré ošacení a přikrývky, které měli k dispozici.
Mnozí nehleděli na svůj čas a nelitovali svých zdrojů a sil, jen aby mohli pomoci. I když to byla pro Chile velká tragédie, Jehovův lid opět prokázal svou jednotu a bratrský zájem; vždyť peněžní příspěvky přicházely až z dalekého Texasu ve Spojených státech. Jeden člověk shrnul dva týdny pomocných prací po katastrofě v Antofagastě takto: „Ještě nikdy jsme neměli třináctidenní sjezd s takovým množstvím skutečných dramat, s takovým množstvím projevů lásky a velké obětavosti, jaké byly zjevné během uplynulých několika dnů.“