V pasti rozvodu

ONDŘEJ a Anna byli báječný pár. Anna byla tišší a hloubavější, avšak její spokojená, klidná povaha se zdála být ideální protiváhou k Ondřejově otevřenější osobnosti s neutuchající energií a humorem. Když byli spolu, oči jí jen zářily. A nikomu neušlo, že on měl také oči jenom pro ni.

Avšak po sedmi letech se jejich manželství začalo hroutit. Ondřej dostal novou práci, která mu zabírala mnoho času. Anně začalo vadit, že je příliš zaměstnán a že přichází domů často až pozdě v noci. Snažila se „vyplnit všechen prázdný čas“, jak o tom mluvila, a tak se zaměřila na svou vlastní kariéru. Brzy se stávalo, že z Ondřeje byl po příchodu domů cítit alkohol; vysvětloval jí, že se zdržel se svými spolupracovníky. Jeho problém s pitím se zhoršoval, až se Anna nakonec od něho odstěhovala. Ondřej upadl do deprese. Během několika měsíců byli rozvedeni.

Mnohým může tento příběh znít až příliš povědomě. Jak jsme již viděli, rozvodovost na celém světě závratně stoupla. Jistě, některé rozvody jsou nevyhnutelné, ba přímo nutné. A Bible se také nestaví kategoricky proti rozvodům, jak se mnozí lidé domnívají. Biblická měřítka jsou spravedlivá a rozumná. Dovolují rozvod na základě cizoložství (Matouš 19:9); zásady Bible také připouštějí, aby za určitých extrémních okolností došlo k manželské rozluce, například dojde-li k tělesnému zneužití.a (Viz Matouše 5:32; 1. Korinťanům 7:10, 11.) Ale tyto zásady se nevztahovaly na rozvod Ondřeje a Anny.

Ondřej a Anna byli křesťané a kdysi chovali manželství v úctě jako svaté uspořádání. Ale jako my všichni, i oni žijí ve světě, který káže zcela odlišnou morálku — že manželství lze zrušit a rozvod je prostředkem k jeho zrušení. Tento druh smýšlení každý rok ovlivňuje tisíce manželských párů k tomu, aby se rozvedly z důvodů, které zdaleka nejsou dostatečné ani biblické. A mnozí z nich si začnou uvědomovat — naneštěstí příliš pozdě —, že jejich „moderní“ a „osvícený“ postoj k rozvodu je vlastně vlákal do pasti.

Do pasti? ‚Poněkud silná slova,‘ řeknou snad někteří lidé. Třeba máte na rozvod podobný názor, jaký dnes zastávají mnozí: že je to prostě civilizovaný způsob, jímž se lze vymanit z nešťastného manželství. Ale uvědomujete si tu temnější stránku rozvodu? A povšimli jste si, jakým nenápadným způsobem může dnešní svět utvářet náš názor na rozvod — aniž bychom o tom měli sebemenší zdání?

Lákadlo seberealizace

Návnadou, která Ondřeje a Annu do jisté míry lákala k rozvodu, byla slibná vidina seberealizace v úspěšné kariéře. Jejich manželství padlo za oběť náhledu, že ‚kariéra je prvořadá‘. Jistě nebylo první takovou obětí. Časopis Family Relations již v roce 1983 uvedl: „Seberealizace jednotlivce se stala přímo heslem. V důsledku toho dochází k rychlému přerušení těsných vztahů mezi většinou členů rodin a manželský svazek je také pod stále větším tlakem.“ Ondřej se nechal strhnout svou novou prací a vyhlídkou možného postupu. Přijímal práci navíc a po pracovní době se scházel se svými kolegy, aby si získal jejich uznání a aby jej mezi sebe přijímali. Anna se mezitím nechala oslnit vidinou vlastní kariéry a úspěchu, jehož chtěla dosáhnout dalším vzděláváním.

Jejich honba za lákadlem úspěchu měla dvojí dopad. Prvním následkem bylo to, že oba měli na sebe méně času. Anna to zhodnotila: „Každý z nás byl unášen opačným směrem. A tak už jsme po desáté hodině nevedli naše večerní rozhovory jako kdysi, kdy jsme si sedli a společně vše rozebírali. On se připravoval na svůj další pracovní den a já také. Vlastně jsme spolu přestali mluvit.“

Také to mělo vliv na jejich duchovní stav. Tím, že dali kariéru na první místo, odsunuli svůj vztah k Bohu do pozadí, a to právě v době, kdy jej potřebovali nejvíce. Kdyby si byli společně promysleli, jak budou uplatňovat biblické zásady, Ondřejovi to mohlo pomoci vypořádat se s pitím a Anna mohla získat sílu, aby v této obtížné zkoušce s manželem vytrvala.

Místo aby tedy své manželské problémy řešili, začali se na rozvod dívat jako na schůdné východisko, a snad dokonce jako na vysvobození z celé té tísnivé situace. Po rozvodu měli takové pocity viny a studu, že úplně přestali duchovně žít. Již se dále nepovažovali za křesťany.

„Odborníci“ lákají do pasti

Mnohé páry, které se potýkají s manželskými problémy, se obracejí na manželské poradny a odborné terapeuty nebo čtou knihy takových autorů. Ale je smutné, že někteří moderní „odborníci“ na manželství se prokázali být zběhlejší v prosazování rozvodů než v tom, jak manželství zachovat. V posledních desetiletích se „odborné“ názory namířené proti manželství vyrojily jako hladové kobylky.

Například psychoterapeutky Susan Gettlemanová a Janet Markowitzová si v knize The Courage to Divorce (Odvaha k rozvodu) naříkají: „Stále přetrvává iracionální víra, že rozvedení lidé se odchýlili od jakéhosi prospěšného uspořádání, jemuž se říká ‚normální rodinný život‘.“ Tyto autorky si stěžují na „právní bariéry a morální hodnoty“, které stojí proti rozvodům a jsou „založené na náboženských zásadách starých celá staletí“. Argumentují, že rozvody zde budou do té doby, dokud „manželství jako takové postupně nezakrní“, a rozvody pak budou „zbytečné“. Svou knihu doporučili právníkům, soudcům — a duchovním!

‚Na rozvodu není nic špatného. Rozvod osvobozuje. Růst rozvodů není příznakem toho, že ve společnosti je cosi v nepořádku; ukazuje to, že něco špatného je na samotném manželském uspořádání.‘ To napadlo nejednoho „odborníka“, zvláště v době, kdy v šedesátých a sedmdesátých letech vrcholila sexuální revoluce. Zcela nedávno někteří populární psychologové a antropologové uvažovali o tom, že evoluce člověka „naprogramovala“ — jakkoli to zní absurdně — tak, aby vždy po několika letech vystřídal partnera. Jinými slovy — nemanželské pletky a rozvody jsou něčím přirozeným.

Jen stěží si lze představit, jak mnoho manželství takové názory poškodily. Ale řada dalších odborníků povzbuzuje k rozvodům mnohem nenápadněji. Když Diane Medvedová dělala průzkum pro svou knihu The Case Against Divorce (Argumenty proti rozvodu), nalezla v místní knihovně asi 50 knih, které pokud rozvod přímo neprosazovaly, pak sloužily alespoň k tomu, aby ‚čtenáře vůči rozvodu příznivě naladily‘. D. Medvedová varuje: „Tyto knihy jako by byly protkány hedvábím. Jemně a nenápadně vás získávají pro svobodomyslnou hru a vychvalují vaši ‚novou svobodu‘, jako by to. . . pro pocit uspokojení bylo to nejhlavnější.“

Další vlivy

Samozřejmě, že kromě „odborníků“ svedených na scestí existuje mnoho dalších vlivů, které rozvodům slouží jako reklama. K nezadržitelné záplavě propagandy proti manželství si často přisazují sdělovací prostředky — televize, filmy, časopisy, milostné romány. Někdy prosazují názor, že vzrušení, oživení a uspokojení leží vně nudné šedi manželství a na konci této třpytivé duhy svobodného stavu a volnosti že čeká další životní druh, nesrovnatelně lepší než ten, kterého máte doma.

Pouhý skeptický náhled na takové zhoubné myšlenky nám jako ochrana jistě neposlouží. Jak to vysvětluje D. Medvedová: „Díváte se na nějaký film a i přes svou vlastní zkušenost podléháte jeho vlivu. Nemůžete se tomu vyhnout — zápletka a jednání postav jsou uzpůsobeny tak, abyste pociťovali sympatii k hlavní postavě (například k záletnickému manželovi) a antipatii k padouchovi (třeba hašteřivé manželce). . . Snad osobně ani nechcete omlouvat to, co vidíte, ale pouhé vědomí, že ostatní to omlouvají, zdůrazňované v naší společnosti navíc tisíci dalšími způsoby, nahlodává vaši pevnost a jistotu.“

Jednání ostatních lidí nás skutečně ovlivňuje. Platí-li to o působení sdělovacích prostředků, oč více se to vztahuje na přátele, které si volíme! Bible proto moudře varuje: „Nedejte se zavést na scestí. Špatná společenství kazí užitečné návyky.“ (1. Korinťanům 15:33) Dobré manželství je jedním z nejužitečnějších ‚návyků‘. Můžeme je zničit, jestliže si za přátele volíme ty, kteří toto uspořádání nemají v úctě. Mnozí manželé se nechali zmanipulovat na cestu rozvodu, protože se svěřovali se svými manželskými problémy podobným „přátelům“ — někdy dokonce takovým, kteří byli sami bez skutečného opodstatnění rozvedeni.

Jiní zase unáhleně vyhledávají právníka, když se jejich manželství dostane do úzkých. Zapomínají, že právní systém je v mnoha zemích dobře zajetým soukolím, určeným k tomu, aby umožnilo rozvod. Vždyť zisky právníků plynou z rozvodových řízení, a ne z toho, když se jim manžele podaří usmířit.

Ale přesto vás může napadnout: ‚Jestliže všichni tito právníci, terapeuti, populární osobnosti, a dokonce i přátelé a známí zaujímají vůči rozvodu takový umírněný postoj a zastávají se jej, nemůže na tom, co tvrdí, přece jen něco být?‘ Je možné, aby se tolik lidí v tak důležité záležitosti mýlilo? Pohled na některé důsledky rozvodů nám pomůže najít odpověď.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 7]

Někteří „odborníci“ na manželství jsou zběhlejší v prosazování rozvodů než v tom, jak manželství zachovat