Galileův dalekohled — Pouhý počátek!

KDYŽ Galileo namířil k nebi svůj nový vynález — dalekohled — naskytl se mu dosud nevídaný pohled. Mohl spatřit desetkrát více hvězd než kterýkoli člověk před ním. Mléčná dráha se již nejevila jako mlhovina, ale jako kaleidoskop bezpočtu menších a větších hvězd. Porcelánově hladký povrch měsíce se mu před očima změnil na mozaiku hor, kráterů a bezvodých moří.

O několik měsíců později Galileo zahlédl čtyři z měsíců Jupitera. Pak uviděl krásné prstence Saturnu. Nasměroval dalekohled na Venuši a povšiml si, že tato planeta prochází určitými fázemi, kdy se nepatrně mění intenzita jejího svitu a zdánlivě i její tvar. Toto střídání fází se dalo vysvětlit jen pohybem planety kolem Slunce. Galileo proto usoudil, že krouží-li jedna planeta kolem Slunce, pak si musí ostatní planety — včetně Země — počínat stejně. Měl pravdu. A tak byla roku 1609 Země sesazena ze svého výsadního postavení údajného středu vesmíru.

Ovšem toto posvátné přesvědčení nebylo snadné opustit. Katolická církev rozhodla následovně: „Názor, že Země není středem vesmíru, a že má dokonce denní rotaci, je. . . přinejmenším mylný.“ Galileo byl předveden před inkviziční soud a poslední tři roky strávil v domácím vězení. Náboženský dogmatismus však nedokázal v lidech potlačit zvědavost, kterou v nich objev dalekohledu vyvolal. Lákavá příležitost odhalit tajemství vesmíru přitahovala rostoucí počet vědců.

Nyní, po zhruba čtyřech stech letech intenzívního bádání, jsou naše znalosti o vesmíru značně rozsáhlejší. Lidé se naučili rozlišovat různé typy hvězd, například rudé obry, bílé trpaslíky a pulsary. Nedávno byly v dálavách vesmíru objeveny kvasary — záhadné objekty, které vyzařují neuvěřitelné množství energie. A vědci se domnívají, že v mnoha galaxiích nepozorovaně číhají černé díry, podobné nepředstavitelně mocným kosmickým vírům.

Výkonné optické teleskopy umožňují astronomům nahlížet do hlubin kosmického prostoru a putovat časem miliardy roků zpět, až na samý okraj viditelného vesmíru. Bylo objeveno nezměrné množství hvězd a galaxií. Podle výpočtů jsou některé z nich tak vzdálené, že jejich světlo k nám muselo letět 15 miliard let.a

Hvězdy jsou všeobecně vzato slabým zdrojem rádiových signálů, ale některé jiné objekty, například pulsary a kvasary, byly objeveny především díky radioteleskopům. Jak nasvědčuje jejich název, tyto teleskopy pracují v oblasti vlnových délek rádiových vln, nikoli viditelného světla. Počínaje rokem 1961 byly objeveny stovky kvasarů, z nichž mnohé se nacházejí v nejvzdálenějších hlubinách známého vesmíru.

Galileo si ve své době samozřejmě nemohl představit, jak náročné bude zmapovat vesmír. Teprve v tomto století začíná člověk pojímat neuvěřitelné rozměry kosmu, složeného z miliard galaxií, které od sebe dělí ohromující vzdálenosti.

Fyzik Robert Jastrow navrhuje pro lepší pochopení vesmírných vzdáleností následující přirovnání. Představme si Slunce zmenšené do velikosti pomeranče. Země by pak byla malá jako pouhé zrnko písku a kroužila by kolem Slunce ve vzdálenosti 9 metrů. O ulici dál by byl Jupiter velikosti třešňové pecky a o deset ulic dál by kroužilo další zrnko písku, totiž Pluto. V témže měřítku by se nejbližší hvězdný soused našeho Slunce, hvězda zvaná Alfa Centauri, nalézal ve vzdálenosti 2 100 kilometrů. Celá Mléčná dráha by byla shlukem pomerančů, který by měl průměr 30 miliónů kilometrů. Jednotlivé pomeranče by byly od sebe vzdáleny přibližně 3 000 kilometrů. Jak je vidět, i když si vše zmenšíme, čísla se brzy začínají vymykat naší představivosti.

Zarážející nejsou jen vzdálenosti. Vědci se při odhalování vesmírných záhad setkávají s podivnými úkazy. Existují neutronové hvězdy složené z hmoty o takové hustotě, že jedna čajová lžička této hmoty by vážila tolik, co 200 miliónů slonů. Existují drobounké hvězdy, kterým se říká pulsary. Jeden z nich bliká šestsetkrát za sekundu. Nu a pak jsou tu ony provokativní černé díry, které vědce podněcují k různým spekulacím. Samy sice vidět nejsou, ale mohou svou záhadnou přítomnost prozradit neukojitelným hladem po světle a hmotě.

Samozřejmě, že mnohé dosud zůstává tajemstvím, zahaleným rouškou ohromných vzdáleností a dlouhých věků. Co však již vědci o vesmíru zjistili? Poskytuje to, co již znají, nějaké nové poznání o tom, jak a proč vesmír existuje?

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 4]

První zaměřitelný radioteleskop byl postaven v roce 1957 v Jodrell Bank v Anglii

[Podpisek]

S laskavým svolením Jodrell Bank Radio Telescope