Děloha — Náš podivuhodný první domov

VÁŠ první domov byl tak podivuhodným místem! Bylo v něm teplo a útulno. Dobře vás zaopatřoval bohatou výživou. Dával vám pocit bezpečí a jistoty.

Strávili jste tam celé měsíce, prospívali jste a rostli. Brzy však ve vašem příbytku začalo být čím dál tím těsněji, až tam jednoho dne již téměř nebylo k hnutí. V té době jste tam pravděpodobně již dokonce stáli na hlavě! Pak jste ale pojednou ucítili, že vás jakési mocné síly vypuzují ven, a dveřmi svého domova jste vpadli do chladného, hlučného jasu vnějšího světa.

Že si na nic takového nepamatujete? Není divu. Ale přesto za svůj život vděčíte tomuto podivuhodnému místu, které bylo vaším domovem — děloze své matky. Byla pro vás vytvořena tak dokonale proto, aby mohla poskytovat veškerou výživu a ochranu, kterou vyvíjející se děťátko potřebuje. Vraťme se tedy zpět a pojďme společně na prohlídku vašeho prvního podivuhodného domova — dělohy.

Čeká vás vřelé přivítání

Váš život pravděpodobně začal cestou do tohoto znamenitého domova. Zralé vajíčko vaší matky se pomalu pohybovalo trubicí, jíž se říká vejcovod. Mezitím se stejnou trubicí ubíraly vzhůru milióny spermií vašeho otce, aby se s tímto vajíčkem setkaly. Jedné spermii se podařilo vajíčko oplodnit, a tak jste začali existovat.

V té době byly přípravy na váš příchod již v plném proudu. Stěny dělohy čili uteru (latinské uter znamená „váček“) se již připravovaly a toto místo doslova překypovalo živnými látkami. Sliznice dělohy nabobtnala na dvojnásobek své běžné tloušťky a má měkkou porézní výstelku.

Po třech až čtyřech dnech jste překročili práh svého nového domova. Tehdy jste byli jako pouhá špendlíková hlavička — shluk několika desítek buněk, jemuž se říká blastocysta — a tento domov vám mohl připadat jako nějaká rozlehlá jeskyně. Uvnitř je však velmi málo prostoru. Děloha je ve skutečnosti dutý, hladký, narůžovělý orgán přibližně velikosti a tvaru obrácené hrušky.

Tak tohle měl být pro dalších asi 270 dní váš domov a matka vám na úkor svého vlastního těla měla poskytovat výživu potřebnou k růstu a vývoji, dokud nenadešel čas, abyste se narodili. Muselo uběhnout několik týdnů, než si vaše matka uvědomila, že existujete, a trvalo další tři nebo čtyři měsíce, než si jejího bříška mohli všimnout i ostatní.

Po volném pádu do děložní dutiny jste se uvnitř další tři dny jen tak vznášeli. Konečně jste se zachytili na děložní stěně. Enzymy z blastocysty rozrušily povrchové buňky této hebké výstelky, jíž se říká endometrium, a vy jste se zabořili do bezpečí těchto sametových hlubin a uvelebili se v nich. Pokud by vajíčko nebylo oplodněno a nezachytilo by se na této výstelce, děloha by je posléze vypudila a vyloučila by je z matčina těla v podobě menstruačního krvácení.

Jak zabránit odmítnutí

Nyní začaly probíhat podivuhodné procesy, které vám měly zajistit příjemný pobyt. Potřebovali jste totiž ochranu před imunitním systémem vaší vlastní matky. Pro vědce je stále záhadou, proč vás matčino tělo nepovažovalo za cizího vetřelce a nenapadlo vás. V běžném případě složitý systém těla, který odmítá všechno cizí, začíná jednat okamžitě, při prvních známkách ohlašujících jakéhokoli vetřelce. A přesto jste posléze měli vyrůst v cizí tělo poměrně velkých rozměrů o váze několika kilogramů. Proč na vás matčino tělo nepodniklo útok?

Výzkumný pracovník David Billington, který pracuje na Bristolské univerzitě, to objasňoval: ‚Mezi matkou a plodem existuje v podstatě jakási stěna. Tato stěna znemožňuje dosti účinně jakýkoli vzájemný styk mezi matkou a plodem.‘ Myslel tím vrstvu tkáně, která plod obklopuje a jíž se říká trofoblast. Tato bariéra nedovolovala žádný přímý kontakt mezi vámi a matkou. Proč matčin imunitní systém nenapadl trofoblast jako cizí tkáň, to zůstává záhadou. Odpověď na tuto otázku by nám také mohla pomoci porozumět tomu, proč některá těhotenství končí spontánním potratem. — Viz rámeček na 16. straně.

Výživa a péče pokračuje

Uvažujte o své neukojitelné chuti k jídlu, zvláště během těchto počátečních údobí. Za osm týdnů života jste vyrostli 240krát a vážíte asi miliónkrát více než při početí. Při narození budete nakonec vážit 2,4miliardkrát více a váš úžasný domov se bude muset nafouknout jako balón, aby vás vůbec mohl ubytovat. Děloha v té době váží 16krát víc než děloha ženy, která není těhotná, ale během několika týdnů po porodu se stáhne téměř do původní velikosti. Během prvních tří měsíců vašeho života je hotova základní stavba vašeho těla; orgány i nervový systém jsou připraveny pro následující etapy vývoje.

Záhy se vytvořil vak s plodovou vodou. Během dalších tří měsíců pro vás byl jakýmsi měkoučkým dětským pokojem, kde byla stálá teplota a kde jste se mohli převracet a bavit. Posilovali jste si zde svaly, které se musely připravit na vnější svět, kde nebude stav beztíže jako v tomto vodním vaku. Plodovou vodu jste polykali plnými doušky, pravděpodobně pro výživu. Tato tekutina se pro vás vyměňovala každé dvě až tři hodiny.

Z vnější stěny blastocysty vyrostla složitá tkáň, jakási poduška, jíž se říká placenta (latinský výraz pro „plochý koláč“). Uvažujme o některých službách, které vám poskytovala.

Placenta vám sloužila jako plíce, vyměňovala mezi vámi a matkou kyslík a oxid uhličitý. Sloužila vám i jako játra — zpracovávala některé krevní buňky vaší matky, aby z nich pro vás načerpala nezbytné prvky, například železo. Plnila i funkci ledvin — filtrovala močovinu z vaší krve a předávala ji do matčina krevního oběhu, který ji vyloučil prostřednictvím ledvin. Placenta podobně jako střeva trávila molekuly potravy. Všechny tyto pochody zprostředkovala pupeční šňůra, která je dlouhá 55 centimetrů.

Placenta se kdysi považovala za jakýsi nepropustný bezpečnostní systém, který by nedovolil, aby se z matky přeneslo na dítě něco škodlivého. Nyní žel víme, že tímto bezpečnostním systémem mohou proniknout různé infekce a rovněž některé látky, jako například nechvalně proslulý lék thalidomid. V určitých stadiích těhotenství představují hrozbu i nemoci, jako jsou zarděnky (rubeola).

Bariéra mezi krví a mozkem, kterou mají dospělí lidé, není v rozvíjejícím se mozku malého plodu ještě plně utvořena, a tím je mozek nechráněný zejména vůči takovým vetřelcům, jako je cigaretový kouř, alkohol, drogy a další jedovaté chemikálie. Výzkumy ukazují, že alkohol má na nenarozené dítě skutečně nepříznivé účinky. Ovlivňuje vývoj plodu kofein, který prostoupí placentou? Má vyvíjející se dítě nějaký prospěch z větších dávek vitamínů? Takové otázky je třeba prozkoumat ještě hlouběji.

Systém k ochraně dítěte musí tedy začínat péčí matky, která se bude vyhýbat užívání jakýchkoli látek, o nichž víme, že mají škodlivé účinky na kojence. Naproti tomu celkové zdraví i stav matky a dítěte může značně podpořit vyvážená strava a cvičení prováděné se souhlasem lékaře.

Rozloučení s domovem

Během devátého měsíce začaly přípravy na váš odchod. Silné svaly děložní stěny si začaly v nepravidelných intervalech nacvičovat porodní stahy — někdy se tomu říká poslíčci. Děloha se stávala měkčí a pružnější.

Místo vyjádření „břicho jí kleslo“ je přesnější říci, že poklesla celá děloha i s dítětem. Protáhla se totiž nyní do jakéhosi válce a poněkud poklesla, takže hlavička dítěte je teď v malé pánvi.

Nikdo neví, co rozhodlo o tom, že je již načase, abyste se začali stěhovat. Snad to byly matčiny nebo vaše hormony, které daly povel. A ten zněl: „Začít s porodem!“

Porod probíhá ve třech fázích, které zahájila děloha. Nejdříve docházelo ke stahům svalů děložní stěny, přičemž děložní hrdlo a pochva se v přípravě na váš sestup rozšiřovaly. V této době pravděpodobně praskl vak s plodovou vodou.

Při druhém stadiu začala mamince již skutečná práce, když tlačila hlavičku svého dítěte dolů děložním hrdlem a pochvou. Stahy pokračovaly, byly stále silnější a četnější, a pak vaše hlava konečně prošla porodními cestami. Zbytek vašeho těla se již dostal ven snadno. V poslední fázi porodu maminka vypudila placentu a zbytky pupeční šňůry.

A to už jste tu byli — vyděšení, bylo vám chladno a plakali jste —, bezpochyby jste naříkali kvůli tak náhlému odchodu z vašeho pohostinného domova, kde jste přebývali posledních zhruba devět měsíců. Ale jak můžete být rádi, že máte dar života a můžete oceňovat péči milujícího Stvořitele, který se postaral o to, abyste již od začátku měli útulný domov!

[Rámeček na straně 16]

Spontánní potrat — tragické vypuzení

NEŠTĚSTÍ může potkat i nejpečlivější matku. Příčiny zatím nelze postihnout a vedou se o tom vášnivé diskuse. Výzkumní pracovníci se dokonce neshodují ani v názoru na to, jaké procento úspěšně oplodněných vajíček končí spontánním potratem. V případě žen ve Spojených státech se odhady počtu spontánních potratů pohybují od 10 do 20 procent všech těhotenství, ba i více.

Proč někdy děloha klíčící život násilně vypudí, místo aby jej chovala a chránila? Matčin imunitní systém zřejmě reaguje obranným způsobem vůči trofoblastu obklopujícímu vajíčko, napadne jeho ochrannou stěnu a přivodí potrat. Mnohé potraty mohou být způsobeny takzvanými genetickými poruchami — embryo čili zárodek je poškozeno a není schopno žít. Nebo to mohou být některé abnormality, jež se při rozmnožování vyskytnou — oplodněné vajíčko se do dělohy dostane dříve, než je výstelka schopná je přijmout, nebo tak pozdě, že děložní sliznice již začíná být vypuzována. Také některé deformace dělohy mohou matce zřejmě znemožnit, aby dítě donosila.

Průzkum téměř 200 žen v Británii (1990) naznačil, že neplodnost a potraty mají určitou spojitost s hormonální nerovnováhou. Produkce luteinizačního hormonu, který vytváří hypofýza, se zvyšuje obvykle kolem čtrnáctého dne menstruačního cyklu a působí na zralé vajíčko. To se uvolní z vaječníku a začne putovat vejcovodem, kde může být oplodněno. The New York Times uvedly, že „britský tým zjistil velká množství LH (luteinizačního hormonu) vyskytujícího se v nevhodnou dobu před ovulací, osmý den menstruačního cyklu“. Na potvrzení a vysvětlení těchto nálezů bude zapotřebí provést ještě více testů.

[Obrázky na straně 15]

Tříměsíční plod

Šestiměsíční plod

Devítiměsíční plod