Mladí lidé se ptají . . .

Proč musím být doma vždy tak brzy?

„URČUJÍ někomu z vás rodiče, v kolik hodin máte být doma?“ zeptal se dopisovatel Probuďte se! skupiny dospívajících. V odpověď zaznělo prakticky jednohlasné ‚ano‘. Ovšem na následující otázku už se odpovědi různily. Otázka zněla: „Do kolika hodin byste řekli, že by vám měli rodiče povolit být venku?“

„Myslím, že bychom měli dělat všechno, co nám rodiče řeknou,“ domnívala se dospívající dívka Monika.a Vilém s tím nesouhlasil. „Já si nemyslím, že by nám měli říkat, v kolik hodin máme být doma,“ tvrdil. „Vždyť oni jako děti určitě chodili domů pozdě.“ Mladá Sára se pokusila najít střední cestu: „Řekla bych, že máme chodit domů tak, jak si to rodiče přejí — pokud to ovšem není dříve než v osm večer.“ Nakonec se vyjádřil Jarda, jehož postoj byl patrně nejvyhraněnější: „Bylo by lepší, kdyby nám neurčovali, v kolik hodin máme být doma. Proč bychom jim nemohli vždycky prostě zavolat a říci, kde jsme? Měli by mít pro nás víc pochopení.“

Nehledě na to, co si o tom sám myslíš, tvoji rodiče ti pravděpodobně uložili nějaké podobné omezení. Možná, že je to neúprosný příkaz typu: ‚Do deseti ať jsi doma, nebo uvidíš!‘ Je také možné, že ti rodiče dobu příchodu určují podle situace. „Nejdříve si zjistí, s kým jdu a kam,“ říká jedna šestnáctiletá dívka citovaná v časopise ’Teen, „a pak určí, v kolik hodin se mám vrátit. Všechno záleží na tom, s jakými lidmi jdu a kam.“ Dokonce i takový vzácný případ mladého člověka, který si užívá zdánlivě neomezené svobody, musí svým rodičům obvykle říci alespoň něco o tom, kde bude a kdy se vrátí.

Zdá se, že většině mladých lidí takováto omezení nijak zvlášť nevadí. Ovšem někteří vidí v omezení vycházek cosi více než pouhou drobnou nevýhodu nebo zásah do osobních plánů, který je popuzuje. Kniha Teens Speak Out (Hovoří dospívající) od Jane Rinzlerové cituje stížnost jedné šestnáctileté dívky: „Připadám si jako malé děcko. To není žádný život.“ Jiným jsou taková omezení silně proti mysli, protože jim znepříjemňují život. Jedna dívka řekla: „Než vyjdu z domu, musím matce říci, kam jdu, s kým jdu, jak se dostanu tam a jak zpátky.“

Jak se na omezování vycházek dívají rodiče

Proč ti rodiče prostě nedovolí odcházet a přicházet, kdy se ti zachce? Vezměme si například jedno omezení, které Bůh kdysi uložil Izraeli. V roce 1513 př. n. l. přikázal Bůh Izraelitům, že v noci během první slavnosti pasach by „nikdo. . . neměl do rána vyjít ze vchodu svého domu“. (2. Mojžíšova 12:12, 22) Bylo to od Boha nerozumné? Ne. Bylo to pro Izraelity ochranou, aby je nezabil Jehovův anděl!

Dnes možná není tak naléhavá situace, ale většina rodičů má důvody, aby se snažili své dospívající děti chránit. Vždyť je jen přirozené, že si rodiče dělají o své děti starost. Rodiče Ježíše Krista byli v „duševní tísni“, když nevěděli, kde je — a on byl přitom dokonalé dítě! (Lukáš 2:41–48) Tvoji rodiče vědí, že máš k dokonalosti daleko. Nevyhnutelně tedy o tebe budou mít čas od času starost, i když nejsi z těch, kteří vyhledávají problémy. Proč?

Protože tvoji rodiče dobře vědí, jak silné jsou ‚žádosti, které provázejí mládí‘. (2. Timoteovi 2:22) Mohou také z vlastní zkušenosti vědět, že „chlapec [nebo děvče], kterému je dávána volnost, bude působit hanbu své matce“. (Přísloví 29:15) Jedna matka připustila: „V dospívání jsem byla divoká. Vím, co všechno se rodičům dá zatajit.“ Když tedy tvoji rodiče slyší o nemravnosti mládeže, o opilství a užívání drog nebo o nevázaných večírcích v sousedství, mohou správně usoudit, že určitá omezení jsou na místě.

Tvoji rodiče se také mohou oprávněně obávat o tvou bezpečnost. V Bibli je psáno, že když se synové patriarchy Jákoba opozdili s návratem z okolí Šechemu, Jákob řekl svému synu Josefovi: „Jdi, prosím. Podívej se, zda jsou tvoji bratři živí a zdraví. . . a přines mi zpět slovo.“ (1. Mojžíšova 37:13, 14) Nebyla to zbytečná obava. Vzhledem k událostem, které se odehrály několik let před tím, byl Šechem pro Jákobovy syny nebezpečným místem! — 1. Mojžíšova, kapitola 34.

Dnes je svět mnohem nebezpečnější než v biblických dobách — a dokonce nebezpečnější než v době, kdy byli tvoji rodiče mladí. Jsme hlouběji než kdy dříve v „posledních dnech“, v době, o níž Bible prorocky říká, že se má vyznačovat ‚kritickými časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat‘. Řecké slovo, které se překládá „těžké se vyrovnat“ může být také přeloženo „nebezpečný“, „zlý“, „těžký“ či „obtížný“. (Kralická Bible, Ekumenický překlad, Petrů, Žilka) Mnozí lidé jsou dnes „bez sebeovládání“ neboli „násilní“. (2. Timoteovi 3:1–5; Today’s English Version) Násilné zločiny, včetně znásilnění a vražd, jsou tudíž velmi ošklivou realitou současného života.

Tvoji rodiče vědí i to, že ve večerních hodinách je větší pravděpodobnost, že se dostaneš do nějakých problémů. „V noci se mohou stát zlé věci,“ připustila jedna dívka v rozhovoru pro Probuďte se!, „a rodiče se nás snaží chránit.“ Jiné děvče řeklo: „Po půlnoci bývá na silnicích mnoho opilých řidičů. Nejlepší je nemít s nimi společnou cestu.“

Existují však i morální nebezpečí. Ve večerních hodinách ztrácejí lidé zábrany a množí se výtržnosti. Z pádných důvodů proto Bible dává do spojitosti prostopášnost s večerními hodinami. V Izajáši 5:11 říká Bůh „běda“ těm, kteří „otáleli pozdě do večerní tmy, takže je rozněcovalo víno“. (Srovnej 1. Tesaloničanům 5:7.) Tvoji rodiče proto mohou mít pocit, že čím déle do noci zůstáváš venku, tím větší je nebezpečí, že se zapleteš do divokých večírků, nadměrného pití alkoholu nebo sexuální nemravnosti. Když se tedy nevrátíš v čase, o němž se rodiče domnívají, že je vhodný, budou mít zřejmě starost. A mají také právo dostat vysvětlení.

Jedna dívka vzpomíná: „Jednou večer jsem se hodně zdržela u kamarádky. Máma nevěděla, kde jsem, a tak mě šla hledat. Vydala se do okolních ulic a volala mě!“ Trapné? Bezpochyby. Ale jedna matka vysvětluje: „Vždycky, když se [dcery] nevrátí před setměním domů, začínají mě napadat ty nejhorší myšlenky.“

Je to projev milujícího zájmu

Ale co když je nevázané chování to poslední, na co myslíš? Co když chceš jenom strávit nějaký čas s kamarády? Připouštíme, že to může být skličující, když musíš být doma, a druzí mají dovoleno jít ven. Cítíš se možná trapně, když musíš vysvětlovat kamarádům, že s nimi nemůžeš jít, protože máš nakázáno vrátit se domů brzy. Když se ale zamyslíš nad výrokem dívky, která se jmenuje Lenka, zjistíš, že je na něm víc než zrnko pravdy. Říká: „Cožpak to, co chceš dělat o půlnoci, nemůžeš dělat v osm?“ Jinými slovy, cožpak se nelze vhodně bavit v normální době, kdy je většina lidí vzhůru? Proč se tedy vystavovat nebezpečí, které hrozí v pozdních večerních hodinách?

Zamysli se ještě nad jedním: Budeš moudře využívat svůj čas, když se budeš vracet pozdě domů? Bible křesťany vybízí: „Přísně se tedy střežte, abyste nechodili jako nemoudří, ale jako moudří tím, že pro sebe vykupujete příhodný čas, protože dny jsou ničemné.“ (Efezanům 5:15, 16) A navíc, zlepší se tvé výsledky ve škole, když budeš dlouho vzhůru, a budeš lépe plnit své různé domácí povinnosti? Nebude ti ponocování bránit v soustředění na křesťanských shromážděních?

A konečně, zkus se na takové omezení dívat jako na výraz rodičovské lásky. V knize How to Raise Parents (Jak vychovat rodiče) se spisovatel Clayton Barbeau ptá: „Co by sis pomyslel, kdybych ti jako tvůj rodič řekl: ‚Je mi jedno, jestli užíváš drogy, piješ nebo kouříš. Je mi jedno, jestli jezdíš příliš rychle. Je mi jedno, jestli přijdeš domů pozdě. . .‘? Co bych tím vlastně říkal? Samozřejmě bych říkal: ‚Nemiluji tě. Nezáleží mi na tobě. Jsi mi lhostejný.‘“ Pravda, čas od času se může stát, že pocítíš trochu závist vůči těm mladým, kteří si užívají větší svobody. Ale pamatuj: „Kdo zadržuje svůj prut, nenávidí svého syna, ale kdo ho miluje, ten ho opravdu vyhledává s ukázňováním.“ — Přísloví 13:24.

Celý život budeš muset žít v souladu s určitými pravidly a různými omezeními. Proč se tedy vzpouzet proti obyčejnému příkazu, že máš být v určitou hodinu doma? Ano, někdy mohou být takové příkazy nerozumné. Příští článek ti pomůže se s takovou situací vyrovnat. Obvykle však bývá moudré s rodiči spolupracovat a snažit se chápat jejich pocity. Přísloví 28:7 říká: „Syn s porozuměním zachovává zákon.“ Snad se budeš na věc občas dívat stejně jako jedna mladá žena, která říká: „Nechápala jsem, proč mě chtějí máma s tátou pořád tolik chránit a proč se na mě tak zlobili, když jsem přišla domů pozdě. Nyní, když jsem sama matkou, chápu, proč maminka zůstávala dlouho vzhůru a čekala na mě. Bylo to proto, že jí na mně záleželo!“

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 21]

Mladí lidé jsou často rozmrzelí, když musí být brzy doma