Mladí lidé se ptají . . .

Vyslýchá Bůh moje modlitby?

„POTŘEBUJI vědět, jestli Jehova vyslýchá moje modlitby,“ říká jedenáctiletá Sandra, „protože si tím nejsem jistá. Znám mnoho mladých, kteří mají tentýž problém.“ Patnáctiletá Alissa měla kdysi s modlitbou podobné potíže. „Často mi připadalo, jako bych mluvila sama se sebou,“ připouští.

Podle Gallupova průzkumu z roku 1988 se 87 procent mladistvých ve Spojených státech čas od času modlí, ale pravidelně to dělá méně než polovina. Někteří se zřejmě domnívají, že jejich modlitby nejsou vyslýchány. Někdy můžeš mít podobný pocit, že tvým modlitbám nikdo nenaslouchá. Bible nás však ujišťuje, že když někdo předkládá upřímnou modlitbu víry, potom ‚Ten, který slyší modlitbu‘, naslouchá! (Žalm 65:2) Ale jak můžeš vědět, že není jen pasivním posluchačem, který zdvořile naslouchá, ale reaguje málo nebo vůbec ne?

Když žalmista nazval Boha tím, který slyší modlitbu, řekl: „Bázeň vzbuzujícími věcmi ve spravedlnosti nám odpovíš, Bože naší záchrany.“ (Žalm 65:5; srovnej Žalm 66:19, 20.) Proč si někteří lidé myslí, že jejich modlitby nejsou vyslýchány?

Překážky modlitbám

Důvodem může být nedostatek skutečného vztahu k Bohu. Někteří mladí pochybují o samotné jeho existenci. Jiní věří, ale dívají se na něho jako na vzdálenou, abstraktní bytost. Modlitba se pak stává jakoby stisknutím tlačítka stop ve výtahu — posledním útočištěm v krajní nouzi. „Věřím v Boha,“ tvrdí jeden mladý katolík. „Když jsem v bryndě, když potřebuju pomoc, vždy o ni prosím.“ Jiná mladá dívka to řekla rovnou: „Stává se, že se modlím jen tehdy, když něco chci.“

Modlitba by však měla být vyjádřením víry, úcty, oddanosti a důvěry — ne pouze vyjádřením zoufalství nebo sobeckých přání. Také nestačí, modlíš-li se proto, že si myslíš, že by Bůh mohl existovat. „Ten, kdo se přibližuje k Bohu,“ říká Bible, „musí věřit, že je a že se stává dárcem odměny těm, kteří ho vážně hledají.“ (Hebrejcům 11:6) Modlitby těch, kteří pochybují, nebudou vyslyšeny. (Jakub 1:6–8) Jehova naslouchá těm, kteří ho poznali a zamilovali si ho; ti si nevyhrazují modlitbu jen pro případy nouze. Jak nabádá 1. Tesaloničanům 5:17, ‚ustavičně se modlí‘, nebo podle An American Translation (Americký překlad) ‚nikdy se nevzdávají modlitby‘.

Je smutné, že někteří mladí poznali Jehovu, ale nenavázali s ním skutečné přátelství. (Žalm 25:14) Modlí se zřídka a jejich modlitby jsou neosobní, a nakonec nejsou vyslyšeny. Může to platit i o tvých modlitbách? Jestliže ano, ‚přibliž se k Bohu‘ tím, že ho budeš poznávat. (Jakub 4:8) Alyssa, o které byla řeč dříve, měla o Jehovovi pochybnosti. Ale osobní studium Bible je postupně odstranilo a pomohlo jí rozvíjet vztah k Bohu.

Velkou překážkou také může být vlastní postoj a chování. Žalmista řekl: „Jestliže jsem ve svém srdci bral zřetel na to, co ubližuje, Jehova mne neuslyší.“ (Žalm 66:18; Přísloví 15:29) Bylo by rozumné očekávat, že Bůh bude vyslýchat tvé modlitby, pokud jsi dělal to, co ho uráželo — pokud jsi bral drogy, kouřil, poslouchal podřadnou hudbu nebo se zapletl do sexuální nemravnosti? Sotva. Jehova tedy odmítá modlitby těch, kteří vedou dvojí život a pokrytecky „tají, co jsou“. (Žalm 26:4) Naslouchá pouze tomu, „kdo chodí bezúhonně a koná spravedlnost a mluví pravdu ve svém srdci“. (Žalm 15:1, 2) Máš-li tedy pocit, že mluvíš sám k sobě, když se modlíš, rozhlédni se po svém životě. Možná je potřeba, abys učinil nějaké změny.

Nesprávné užití modlitby

O jaké věci můžeš Jehovu prosit? Ježíš nás ujistil: „Budete-li o cokoli prosit Otce ve jménu mém, dá vám.“ (Jan 16:23; Col) To svůdné slovo — cokoli! Je ti Bůh opravdu k službám jako nějaký džin? Splní každé, i lehkovážné přání? Ježíš ta slova říkal jen několik hodin před svou bolestnou smrtí. Jistě neměl na mysli pošetilé záležitosti! Jakub 4:3 proto před zneužíváním modlitby varuje. Říká: „Opravdu prosíte, a přece nedostáváte, protože prosíte za nesprávným účelem, abyste to mohli vynaložit na své žádosti po smyslné rozkoši.“

Mnozí dnes zneužívají přednosti modlitby. Jeden školní basketbalový tým po každém zápase kleká uprostřed hřiště a pronáší modlitbu. Ale opravdu si myslíš, že Bůh je basketbalový fanoušek nebo že by se snížil k tomu, aby se míchal do soutěživých her? (Srovnej Galaťanům 5:26.) Nebo jedna katolička se prý modlí o boty. „Někdy třeba mají v obchodě s obuví už jen jeden nebo dva páry v mé velikosti,“ říká, „a když nemám zrovna u sebe peníze, prosím Boha, aby zařídil, že tam ještě budou, až se vrátím.“ Jedna věc je modlit se, protože něco velmi potřebujeme, druhá věc je očekávat, že Bůh za nás obstará nákupy.

Podobně by bylo nevhodné — a zbytečné — modlit se k Bohu, aby nás ušetřil spravedlivého trestu nebo ukáznění. (Hebrejcům 12:7, 8, 11) Nebudeš mít velký úspěch ani tehdy, budeš-li Boha prosit o dobrou známku z písemné práce, když ses připravil jen nedostatečně nebo vůbec ne. — Srovnej Galaťanům 6:7.

Modlitby „podle jeho vůle“

Apoštol Jan vysvětluje ohledně modlitby důležitou věc: „A to je ta důvěra, kterou k němu máme, že nás slyší, ať prosíme o cokoli podle jeho vůle.“ (1. Jana 5:14) Ježíšova vzorová modlitba (Pánova modlitba) znázorňuje něco z toho, co by taková modlitba mohla obsahovat. Ježíš se modlil 1. o posvěcení Božího jména, 2. aby přišlo Boží Království, 3. aby se děla Boží vůle, 4. o uspokojení tělesných a duchovních potřeb a 5. o pomoc vyhnout se Satanovým nástrahám. — Matouš 6:9–13.

Do tohoto rámce spadá mnoho správných námětů modlitby. Ano, 1. Petra 5:7 křesťany nabádá, aby ‚na něho [Boha] uvrhli všechnu svou úzkost, protože o ně pečuje‘. To znamená, že se naše modlitba může týkat prakticky každé stránky našeho života. Musíš se rozhodnout třeba v tom, jaký druh školy si vybereš? Modli se o božskou moudrost. (Jakub 1:5) Udělal jsi nějaké pošetilé chyby? Potom pros o Boží odpuštění. — Izajáš 55:7; 1. Jana 1:9.

Musíš ale jednat v souladu se svou modlitbou. Zamysli se nad mladým Clintem. Po ukončení studia na střední škole se stal evangelistou plným časem. Celé měsíce nenacházel nikoho, kdo by se zajímal o studium Bible. Modlil se, aby někoho takového našel. Nečekal však, že mu zájemce o studium spadne z nebe. Dále vytrvale klepal na dveře a časem našel několik lidí, kteří chtěli Bibli studovat.

Jak Bůh odpovídá

Někdy pomáhá modlitba sama o sobě. Mladá Sandy bojovala s problémem masturbace. Říká: „Modlitby a volání k Jehovovi pomáhají, protože vím, že když jej prosím o pomoc, abych nemasturbovala, tak bych to taky neměla dělat.“

Někdy se však zdá, že Bůh proto, aby vyslyšel modlitby, ovlivňuje události. Mladý Ken se jednou potřeboval dostat do sálu Království svědků Jehovových, aby přednesl krátkou biblickou přednášku, která mu byla přidělena. Naneštěstí se nenašel nikdo, kdo by ho svezl. Vroucně se o to modlil. Za několik minut přijela jeho sestra, která zřídka jezdila na návštěvu. Ačkoli se o jeho náboženství nezajímala, svezla ho. Byla to přímá odpověď na jeho modlitbu? Snad. V každém případě je vždy vhodné Bohu poděkovat, když se věci vyřeší k našemu užitku. Pavel nabádá: „Ve spojitosti se vším vzdávejte díky.“ — 1. Tesaloničanům 5:18.

Přesto neočekávej, že Bůh tvé modlitby vyslyší nějakým dramatickým způsobem. Ani by sis neměl vysvětlovat každou maličkost, která se ti přihodí, jako projev Boží vůle. Naše modlitby jsou obvykle vyslýchány nenápadně. Něco čteš v Bibli nebo v biblické literatuře; rodič nebo spolukřesťan ti dá dobrou radu. Je přirozeně třeba rozlišovací schopnosti, abys zjistil, jaká je vlastně vzhledem k tobě Boží vůle. Věci se obvykle včas vyjasní.

Ano, čas! Neočekávej, že Bůh odpoví tehdy, kdy ty si myslíš, že by měl. „Je dobré, aby člověk čekal, dokonce mlčky, na Jehovovu záchranu.“ (Nářky 3:26) Dále nemáš zaručeno, že dostaneš odpověď, která by se ti líbila. Apoštol Pavel třikrát prosil, aby Bůh odstranil problém, který nazýval „osten do těla“. Boží odpověď byla ne. (2. Korinťanům 12:7–9) Pavel si však nepřestal vážit daru modlitby, ale pokračoval dále věrně v Jehovově službě. Byl to on, kdo napsal: „Vytrvávejte v modlitbě.“ (Kolosanům 4:2) Tak ‚pros,. . . hledej,. . . klepej‘. (Matouš 7:7) Tím se přiblížíš k Bohu a můžeš velmi dobře na své modlitby dostat odpovědi.

[Obrázky na straně 15]

Modlitby by se neměly skládat z povrchních žádostí o hmotné potřeby