Jak se někteří naučili překonávat negativní emoce

KAŽDÝ z nás čas od času prožívá negativní emoce. Závažné problémy, například těžká nemoc, pokročilý věk nebo smrt někoho blízkého, způsobily, že v některých lidech hluboce zakořenily negativní emoce, které mohou nepříznivě působit na jejich život.

Nicméně i mezi nimi jsou takoví, kteří se naučili mít tyto emoce pod kontrolou, takže mohou úspěšně pokračovat v každodenním životě. Dále jsou uvedeny příklady několika takových lidí, kteří poskytli rozhovor časopisu Probuďte se!

Janis se léčí z nemoci, která ovlivňuje její emoce. Říká: „Zjistila jsem, že nejúčinnější způsob, jak se s problémem vypořádat, je ovládat své myšlenky. Dosahuji toho tak, že dělám něco pro druhé, třeba peču nebo šiji. Také se snažím zabývat se příjemnými vzpomínkami a věcmi, na které se těším. Protože jsem nemocná, není ani jedno snadné. Někdy by bylo snazší vzdát se a cítit se špatně. Ale dobré výsledky za tu námahu stojí.“

Ethelin manžel zemřel po čtyřiceti pěti letech jejich manželství. Ethel se sice nevyhla zármutku, ale naučila se své emoce ovládat. Vysvětluje: „Stále se zaměstnávám tím, že něco dělám pro druhé. Například ráda druhé učím o Božích předsevzetích, která jsou v Bibli. Jedna mladá žena měla takovou radost z věcí, které se dovídala, že její ocenění pomohlo i mně, abych byla radostnější. Když se při vyučování druhých soustřeďuji na pozitivní věci v Bibli, pomáhá mi to vytlačit z mysli negativní myšlenky. Také za mnou přicházejí mladší ženy, abych jim pomohla s různými problémy, a když si povídáme o tom, jaké kladné věci mohou ve svém životě dělat, rovněž mi to pomáhá, abych negativní pocity překonala.“

Arthur vedl mnoho let rušný, aktivní život. Potom vážně onemocněl, a musel ukončit světskou práci a omezit veškerou činnost mimo domov. Mnoho měsíců se cítil neužitečný a sklíčený. Jak s těmito pocity bojoval? „Přestal jsem přemýšlet o tom, co všechno už nemohu dělat. Místo toho jsem se zaměřil na to, jak mohu pomáhat druhým, aby dělali pokroky, a povzbuzovat je, když jsou sklíčení. Protože nemohu vycházet z domu, hodně telefonuji. Zaměstnal jsem se tím, že pomáhám druhým a povzbuzuji je, a tak mi zbylo málo času na to, abych se litoval.“

Nita prošla sérií životních krizí, včetně toho, že jí zemřel manžel, a to mělo pochopitelně za následek hluboký zármutek a depresi. Časem se naučila tyto pocity ovládat: „Když mě přemáhá pocit smutku, hledám budující způsob, jak se odreagovat. Donutím se jít na procházku, zavolat laskavé přítelkyni, poslouchat hudbu nebo dělat cokoli, o čem ze zkušenosti vím, že to zmírňuje sklíčenost. Snažila jsem se jednat se sebou soucitně, tak, jak bych jednala s dobrým přítelem.“

Mary už dvaatřicet let trpí vážnými zdravotními potížemi. Je odkázána na invalidní vozík a dům opouští jen tehdy, když jde k lékaři. Jak se Mary brání proti skleslosti? Říká: „Hodně mě podporuje manžel. Také často čtu něco povzbudivého. Pravidelně volám přátelům a často se ujímám iniciativy a zvu je k nám. Mám jejich návštěvy ráda a nevyužívám těchto příležitostí k tomu, abych si stěžovala nebo se utápěla v sebelítosti. Netrávím čas tím, že bych se zabývala negativními stránkami svého života, protože je tolik kladných věcí, ze kterých mohu mít užitek.“

Margaret je svým založením realistická. „Když se objeví negativní pocity,“ říká, „vyhledávám společnost někoho, kdo smýšlí pozitivně — ne idealisticky — někoho, kdo mě dobře zná a připomene mi mé úspěchy a povzbudí mě.“

Rose Marie prodělala během let pět závažných operací a za poslední rok a půl zažila se svým manželem sedm úmrtí v jejich rodinách. Tíha těchto událostí samozřejmě způsobila negativní emoce. Avšak oni u těch věcí nezůstávají. Jsou svědky Jehovovými, a tak je podporuje a uklidňuje naděje, kterou dává Bible. Naděje na spravedlivý nový svět, který je již blízko, kde jim Bůh „setře. . . každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest“. I mrtví budou vzkříšeni, protože, jak řekl Ježíš, „přichází hodina, kdy ti všichni v pamětních hrobkách uslyší. . . [hlas Božího Syna] a vyjdou“. — Zjevení 21:4; Jan 5:28, 29.

[Obrázek na straně 9]

Janis ovládá své emoce tím, že dělá něco pro druhé, zabývá se příjemnými vzpomínkami a věcmi, na které se těší