Mladí lidé se ptají . . .

Proč zrovna já musím být nejmladší?

Na nejmladší dítě se často pohlíží jako na ‚špunta‘.

„Nesnáším, když musím platit za chyby, které udělaly moje starší sestry.“

„Když má můj starší bratr nějaké problémy, zbije mě.“

‚JSEM nejmladší z pěti dětí,‘ píše Lilia, ‚a někdy to opravdu není zrovna k popukání. Často zůstávám stranou, protože se nikdo nechce otravovat se „špuntem“. Moji bratři a sestry mě prostě velmi neradi hlídají. Stále mi připadá, že jsem přítěží. Někdy se cítím jako jedináček, protože si velmi často musím hrát sama.‘

Faye byla nejmladší ze čtyř dětí. Vzpomíná: „Moji rodiče vždy přikládali větší váhu tomu, co říkali moji starší sourozenci. A oni měli své vlastní přátele. Stala jsem se samotářkou.“

Jsi v rodině nejmladším dítětem? Potom si možná stěžuješ podobně. Ostatním snad připadá zábavné, že jsi rodinné ‚mrně‘. Ale podle tebe možná není nic legračního na tom, že jsi nemladší.

Jaké nevýhody má nejmladší

Máš dojem, že starší bratr nebo sestra to mají ve všem lepší? K takovému pocitu můžeš mít své důvody. V biblických dobách měli prvorození jedinečné postavení spojené s výsadami. Když došlo na určité přednosti a odpovědnosti, bylo nejmladší dítě až vzadu. (Srovnej 1. Mojžíšovu 25:31; 43:33.) Dnešní rodiče mají stále sklon hodně očekávat od svého nejstaršího dítěte. Není to tím, že by je milovali víc než ostatní děti. Je ale starší, a tak mu může být svěřena odpovědnost starat se o mladší sourozence. Je první, kdo dospěje, a díky tomu dostává řadu záviděníhodných předností a svobod.

Nejmladší dítě se však často považuje za rodinného ‚mazánka‘ a může ho prakticky dusit rodičovská láska! Žena citovaná v knize Sibling Rivalry (Rivalita mezi sourozenci) od Seymoura V. Reita vzpomíná: „Byla jsem v naší rodině nejmladší. . . Rozmazlovali mě a hýčkali až moc, dokonce i starší sourozenci. Mně se to samozřejmě líbilo, ale přece jen si myslím, že mě to trochu brzdilo. Možná mi to bránilo dospět, stavět se k problémům přímo.“

Také tvoji rodiče to možná přehánějí se svou snahou chránit tě. Tvým starším sourozencům možná dovolí, aby šli s přáteli ven, ale trvají na tom, abys ty zůstal doma — nebo aby ses vrátil tak brzy, že se ti zdá, že ani nemá cenu chodit ven.

Jsi-li nejmladší, snadno můžeš být s někým nespravedlivě srovnáván. „Když se na mě rodiče hodně zlobí nebo když doma provedu nějakou hloupost,“ posteskl si šestnáctiletý Karl, „řeknou ‚Alan by tohle nedělal‘ nebo ‚Proč si nemůžeš uklízet pokoj jako Alan?‘“ Pokud byl tvůj starší sourozenec vzpurný, když byl v tvém věku, pak si můžeš být jistý, že rodiče se budou velmi snažit, aby se historie neopakovala. „Nesnáším, když musím platit za chyby, které udělaly moje starší sestry,“ stěžuje si jedna dívka. „Jen proto, že si moje sestra půjčila auto a jela, kam neměla, si teď já nemůžu půjčit auto!“

Boj se sourozenci

Nejvíc si však možná stěžuješ na to, jak s tebou jednají sourozenci. Možná, že málo respektují tvé soukromí a osobní věci. Možná si z tebe stále ‚utahují‘ nebo na tebe svádějí svoje neúspěchy. „Když má můj starší bratr nějaké problémy, zbije mě,“ postěžoval si jeden malý chlapec.

Mladá Susannah vystihla, co za takovými konflikty mezi sourozenci bývá. Říká: „Myslím, že spousta bojů je prostě bojem o moc a o to, kdo má na co právo.“ Je jen přirozené chtít lásku, uznání a schválení rodičů. A protože je téměř nemožné, aby rodiče jednali se všemi dětmi stejně, mohou vznikat konflikty a odpor. Patriarcha Jákob „miloval Josefa více než všechny své ostatní syny“. A jaká byla reakce sourozenců? „Začali ho nenávidět a nebyli schopni s ním pokojně promluvit.“ (1. Mojžíšova 37:3, 4) Jako nejmladší dítě také možná dostáváš větší díl pozornosti a náklonnosti rodičů. Pokud je to tak, mohou k tobě sourozenci pociťovat nepřátelství. „Zdálo se mi, že moje mladší sestra dostane všechno, co chce,“ říká prvorozená dospívající dívka Roseanna. „Uvědomila jsem si, že na ni žárlím.“

Výhody

Být nejmladším dítětem má nicméně i mnoho výhod. Rodiče na tom dnes mohou být finančně lépe než v době, kdy měli první dítě. Můžeš se tedy těšit z větších hmotných výhod, jako například z vlastního pokoje, které tvoji sourozenci v tvém věku neměli. A i když někteří mladí nechtějí nosit obnošené oblečení, věci zděděné po starších sourozencích tě mohou vybavit daleko větším šatníkem, než mají někteří tvoji vrstevníci.

Další výhody jsou zkušenosti s výchovou dětí, které tvoji rodiče získali. (Srovnej Hebrejcům 5:14.) Na tvých starších bratrech a sestrách se vlastně jako rodiče ‚vycvičili‘. Poučili se ze svých minulých chyb, a možná jsou teď uvolněnější a jistější v úlohách, které musíš plnit, mají menší sklon mít nerealistické požadavky. Možná, že dostáváš takovou svobodu, kterou tvoji sourozenci v tvých letech neměli.

Mít starší bratry a sestry je tedy také výhodné. Možná pro tebe bude poněkud těžké tomu uvěřit, když vezmeme v úvahu nepřátelství, které se mezi sourozenci často projevuje. Zřídka se však sourozenci skutečně nenávidí. Jedna třináctiletá dívka připustila: „Můj bratr mě neustále rozčiluje. Ale hluboko uvnitř ho mám moc ráda.“ Tvoji starší bratři a sestry mohou být tvými přáteli, mohou ti radit, mohou ti dělat společnost. Sourozenec ti dokonce může sloužit jako vzor, zvlášť pokud je bohabojný. Jdeš do prvního ročníku střední školy? Tvůj starší bratr by ti mohl pomoci přizpůsobit se. Rodiče ti konečně dovolili, že se můžeš líčit? Starší sestra ti snad poradí, jak se to dělá.

Je zajímavé, co kniha Sibling Rivalry říká dále: „Nejmladší děti. . . bývají přátelštější a družnější než prvorozené a prostřední a jsou u ostatních dětí oblíbené. Jsou zvyklé spolupracovat a vycházet s lidmi různého věku, a ve společnosti vrstevníků mimo rodinu se proto cítí dobře.“

Využij své situace co nejlépe

Stále si myslíš, že nejmladší dítě přichází zkrátka? Nuže, možná tě bude zajímat, že prvorozené i prostřední děti si často hlasitě stěžují, že jejich úděl je nejhorší. Nezáleží tedy na tom, kolikátý v pořadí ses narodil, ale na tom, jaké vyvíjíš úsilí, abys uplatňoval biblické zásady.

Pokud máš například dojem, že tě rodiče příliš chrání, promluv si s nimi a chovej se při tom jako dospělý. „Kde není důvěrný hovor, tam se maří plány.“ (Přísloví 15:22) Budeš-li ‚pokojný a rozumný‘, můžeš dojednat a navrhnout přijatelné kompromisy — místo abys kňoural, když není po tvém. (Jakub 3:17, 18) Když jsou ti odepřeny výhody, jež mají starší sourozenci, nevztekej se. Dokaž svou zodpovědnost a schopnost tím, že uděláš co nejlépe jakýkoli úkol, který ti rodiče uloží. — Srovnej Lukáše 16:10.

Biblické zásady ti také pomohou, abys udržel pokoj se svými sourozenci. Chceš mít soukromí? Uplatňuj tedy Zlaté pravidlo a respektuj jejich soukromí a věci. (Matouš 7:12) Nemáš rád, když si tě dobírají? Sám s nimi tedy jednej ‚uctivě‘ a nezačínej si. (Římanům 12:10) Jsi podrážděný, protože máš dojem, že tě zanedbávají nebo se tě straní? Nerezignuj a nestaň se samotářem. „Ujmi se své vlastní pře“ s nimi, promluv si s nimi klidným, zralým způsobem. (Přísloví 25:9) Často jde jen o to, aby ses naučil odpouštět. (Efezanům 4:32; Kolosanům 3:13; 1. Petra 4:8) Ale pokud si myslíš, že je na tebe tvůj sourozenec fyzicky nebo slovně hrubý, řekni rodičům, co se děje. Jen tehdy mohou plnit svůj úkol ‚myšlenkově usměrňovat‘ své děti. — Efezanům 6:4.

Ne. To že jsi nejmladší, tě neodsuzuje k úloze „mrněte“. Ani to nemusí brzdit tvůj citový nebo duchovní růst. Jako nejmladší dítě můžeš rozvíjet nesobeckost, schopnost vcítit se, ochotu dělit se, schopnost vycházet s ostatními — což jsou zkušenosti, které ti v pozdějších letech dobře poslouží.

[Obrázek na straně 23]

„Proč mě neberou mezi sebe, když se baví?“