Víceúčelový olivový olej

PŘEKVAPILO by vás, kdybyste se dozvěděli, že olivový olej je ve skutečnosti ovocná šťáva? Pokud žijete v oblasti Středozemního moře, asi to pro vás není nic nového. Vždyť z odhadovaných osmi set miliónů olivovníků, které se pěstují v současné době ve světě, jich 98 procent roste v oblasti Středozemního moře. V životě tamějších obyvatel olivový olej hraje již tisíce let důležitou úlohu.

Jednoduše řečeno, oliva je plod stálezeleného stromu a olivový olej je v podstatě to, co se z oliv získá lisováním. Olivovníky rostou pomalu, a proto může trvat i deset let, než začnou dobře rodit. Od té chvíle mohou nést plody po celá staletí. Říká se, že v Palestině rostou olivovníky, kterým je více než tisíc let!

Výroba olivového oleje začíná tím, že se olivy drtí mezi mlýnskými kameny. Drcením vznikne kaše a z ní se v hydraulických lisech vymačká šťáva. Není to však obyčejná šťáva. Ve skutečnosti je to směs vody a oleje. Po odstranění vody se olej roztřídí, uskladní a naplní do lahví ke spotřebě.

Použití v dávných dobách

Víceúčelovost olivového oleje byla zvlášť patrná ve starověkém světě. Například v Egyptě se olivový olej používal jako mazadlo při přepravě těžkého stavebního materiálu. Na Středním východě patřil k základním potravinám a kromě toho se používal také v kosmetice a jako hořlavá náplň do lamp.

Podle několika zpráv v Bibli se olivový olej, smíchaný s malým množstvím parfému, užíval jako pleťová voda. Běžně se také nanášel na kůži jako ochrana před sluncem a po koupání. (Rut 3:3) Pomazat hostovi hlavu olejem se považovalo za projev pohostinnosti. (Lukáš 7:44–46) Olivový olej také sloužil lékařským účelům k ošetření odřenin a ran. (Izajáš 1:6; Lukáš 10:33, 34) A olivový olej byl pravděpodobně také přísadou, která se používala při přípravě mrtvého na pohřeb. — Marek 14:8; Lukáš 23:56.

Když Jehova poučil Mojžíše, jak má připravit „svatý olej pomazání“, jaký druh oleje předepsal ve výčtu složek? Ano, nejčistší olivový olej. Mojžíš jím také pomazal svatostánek, jeho vybavení, svaté náčiní, a dokonce i truhlu smlouvy. Tímto olejem byli také pomazáni Áron a jeho synové, a tak byli posvěceni pro Jehovu jako kněží. (2. Mojžíšova 30:22–30; 3. Mojžíšova 8:10–12) Podobně byli pomazáni izraelští králové, když jim byl na hlavu vylit olivový olej. — 1. Samuelova 10:1; 1. Královská 1:39.

Co obvykle sloužilo jako hořlavá náplň do starověkých lamp? Odpověď můžete nalézt v 2. Mojžíšově 27:20. Opět to byl víceúčelový olivový olej. V Jehovově chrámu bylo deset velkých zlatých svícnů, v nichž se spaloval ten nejkvalitnější olivový olej. Tento olej se používal také ve spojitosti s obilnými oběťmi i se ‚stálými zápalnými oběťmi‘, které byly předkládány Jehovovi. — 2. Mojžíšova 29:40, 42.

Olivový olej byl považován za zboží takové hodnoty, že jej Šalomoun dokonce použil jako součást platby tyrskému králi Hiramovi za stavební materiál na stavbu chrámu. (1. Královská 5:10, 11) Dodnes se olivový olej pokládá za potravinu s vysokou energetickou hodnotou a za jeden z nejstravitelnějších tuků. Jako základní poživatina měl olivový olej své místo i v jídelníčku Izraelitů.

V nové době

Dnes má olivový olej právě takové široké použití, jako měl dříve. Výrobky z olivového oleje najdeme v kosmetice, čisticích prostředcích, lécích, a dokonce v textiliích. Olej však slouží především jako potravina. I když je nesporně nejpopulárnější v Evropě a na Blízkém východě, poptávka po něm roste i na jiných územích.

Například podle časopisu Consumer Reports se ve Spojených státech prodej olivového oleje „od roku 1985 do roku 1990 více než zdvojnásobil“. Proč? Jedním důvodem je to, že olivový olej je údajně dobrým zdrojem vitamínu E. Řada nedávných studií také odhalila, že nenasycené tuky s jednou dvojnou vazbou, které olivový olej obsahuje, mohou prospívat srdci bez negativních vedlejších účinků. V jiné studii se tvrdí, že olivový olej může snižovat krevní tlak a hladinu cukru v krvi.

Někteří odborníci doporučovali stravu s vysokým obsahem tuků, jejímž základem by byly takové nenasycené tuky, jaké jsou obsaženy v olivovém oleji. Consumer Reports si všiml, že taková doporučení „byla senzací, protože názor, že jakákoli strava bohatá na tuky by mohla působit prospěšně na srdce, byla považována za kacířství v dietetice. Nenasycené tuky s jednou dvojnou vazbou brzy upoutaly zvýšenou pozornost tisku a prodej olivového oleje prudce vzrostl.“

Jsou tyto názory přijímány všeobecně? Zdá se, že téměř není pochyb o tvrzení, že nenasycené tuky s jednou dvojnou vazbou, obsažené v olivách, avokadu a některých ořeších, jsou zdravější než více nenasycené a nasycené tuky, které jsou obsaženy v jiných potravinách. Někteří odborníci se však domnívají, že ostatní tvrzení jsou poněkud přehnaná. Časopis Consumer Reports například vysvětluje: „Některé reklamy rozhlašovaly, že ‚lékařská věda potvrdila, že olivový olej může snižovat krevní tlak a také obsah cholesterolu a cukru v krvi‘. Avšak slovy odbornice dr. Margo Denkeové. . . jsou rozdíly v krevním tlaku a hladině krevního cukru tak malé, že jsou ‚klinicky bezvýznamné‘.“

Jedna skupina odborníků radila: „Všechen olivový olej, ať je, nebo není ‚lehký‘, je stoprocentní tuk, jehož jedna čajová lžička obsahuje 125 kalorií. Už jen z tohoto hlediska může mít pouze omezenou úlohu ve zdravé stravě. Potenciální zdravotní užitek z olivového oleje plyne výlučně z jeho použití jako náhrady za máslo, margarin a jiné rostlinné oleje — ovšem i tento užitek se zveličuje.“ Mezinárodní výbor pro olivový olej měl proto pádný důvod varovat: „Než se necháte unést nadšením a rozšíříte svůj jídelníček o galony olivového oleje, je na místě několik varovných slov. Vysoká spotřeba olivového oleje vám možná udrží zdraví, ale štíhlou linii vám nezaručí.“

Dnes je to podobné jako ve starověku: klíčem k potěšení z jídla a jiných darů od Jehovy je umírněnost. Uchovejte si v mysli tuto myšlenku, ať žijete v oblasti Středozemního moře, nebo jinde, a mějte radost i prospěch z víceúčelového olivového oleje.

[Rámeček a obrázek na straně 26]

Druhy olivového oleje

Výběrový panenský: Nejvyšší jakostní třída olivového oleje. Lisuje se z oliv vynikající kvality bez použití rozpouštědel. Často se o něm říká, že se „lisuje za studena“, protože se získává za pokojové teploty. Má velmi nízký obsah volné kyseliny olejové. Tato mastná kyselina může poškodit chuť olivového oleje. Výběrový panenský olivový olej zahrnuje širokou škálu chutí a vůní.

Panenský: Získává se stejně jako výběrový panenský olej, ale obsahuje více volné kyseliny olejové.

Olivový olej: Určité množství oleje „lisovaného za studena“ se nepovažuje za vhodné pro spotřebu vzhledem k vysokému obsahu kyseliny nebo pro svou nežádoucí chuť, barvu nebo zápach. Výrobci tento druh oleje rafinují pomocí rozpouštědel. Tato rozpouštědla se potom odstraňují teplem. Výsledkem je olej, který nemá téměř žádnou barvu ani chuť. Ten se potom smíchá s vysoce kvalitním panenským olivovým olejem. Dříve se prodával jako „čistý olivový olej“, ale od používání tohoto pojmu se roku 1991 upustilo. Dnes se označuje jednoduše jako „olivový olej“.

Slupkový olivový olej: Po mechanických a fyzikálních pochodech, které z oliv odstranily olej a vodu, zbývá drť neboli koláč. Z koláče je možné získat další olej pomocí rozpouštědel. Tento olej se potom rafinuje a mísí s kvalitnějším panenským olivovým olejem.

Lehký olivový olej: Nejedná se o druh olivového oleje. Je to prostě rafinovaný olivový olej smíšený s menším množstvím panenského olivového oleje. Pojem „lehký“ nemá nic společného s obsahem tuku v oleji, jelikož všechny olivové oleje jsou stoprocentními tuky. Označuje spíše méně intenzívní zabarvení, aróma a chuť.

[Rámeček na straně 27]

Věděli jste, že. . .?

Čerstvé olivy obsahují oleuropein, hořkou látku, která působí, že bez úpravy nejsou chutné. Časopis Natural History vysvětluje, že olivy před spotřebováním „mohou být uloženy do soli; mohou být naloženy do solného nálevu; mohou být mnoho dnů máčeny v často vyměňované vodě; mohou být dokonce jen rozloženy na slunci“. Nic z toho však není nutné, má-li se z nich lisovat olej.

Ne všechny olivové oleje mají stejnou chuť. Existuje velká rozmanitost chutí, barev a vůní. Podle Mezinárodního výboru pro olivový olej „znalci všeobecně kategorizují olivový olej podle chuti na jemný (lahodný, lehký nebo ‚máselný‘); poloovocný (silnější, s výraznější chutí oliv) a ovocný (olej s výraznou olivovou chutí)“.

Když se olivový olej vychladí, zakalí se a zhoustne. To není známka zkažení; za normální pokojové teploty opět rychle zprůhlední. Olivový olej ve skutečnosti může být mnoho měsíců skladován bez chlazení.