Rozhodnutí pomoci dětem

VČERA zemřelo v rozvojových zemích 40 000 dětí do věku pěti let. Dalších 40 000 zemře dnes. A dalších 40 000 zítra. Většině těchto úmrtí by se dalo předejít.

Tato situace se již dlouho nazývá „němý případ nouze“ nebo „tichá katastrofa“, protože velkou měrou uniká pozornosti světa. „Kdyby denně umíralo 40 000 sov, způsobilo by to pobouření,“ stěžuje si Peter Teeley, americký zastánce dětí. „Ale toho, že umírá 40 000 dětí, si sotva kdo všimne.“

Někteří lidé se domnívají, že summit by to mohl přece jen změnit. Zúčastnily se ho přední politické osobnosti, včetně 71 hlav států ze 159 zemí. Dohromady představovali 99 procent světové populace. Michail Gorbačov hodnotil celkovou atmosféru slovy: „Lidstvo již nemůže dále tolerovat, že každý rok umírají milióny dětí.“

V posledních dnech před summitem vyjadřoval celý svět svou podporu. Konaly se doslova stovky národních a místních setkání, seminářů, pracovních konferencí a diskusí zaměřených na vážnou situaci dětí. Více než milión lidí v osmdesáti zemích zažehlo svíčky. Měl to být symbol jejich naděje, že přes problémy a nebezpečí, která jsou před námi, by se svět mohl stát lepším místem k životu.

UNICEF (Dětský fond OSN) uvítal poslední den summitu jako „snad vůbec nejvýznamnější den pro děti na celém světě“. Proč takové nadšení? Protože světoví představitelé přijali konkrétní „Plán opatření“, který má cíl omezit utrpení a umírání dětí na celém světě.

Je pravda, že dějiny diplomatických jednání jsou pověstné nesplněnými sliby. Teď se však mnozí domnívají, že vzniká nový duch upřímnosti a spolupráce jako výsledek ukončení studené války. James Grant, výkonný ředitel UNICEF, nadšeně prohlásil: „Nejvyšší představitelé zemí a vlád udělali vlastně první krok k zajištění blahobytu všech lidí — blahobytu ‚dospělých dětí‘, stejně jako dětí samotných — to je hlavní cíl rozvoje směrem k novému světovému řádu.“

V následujícím roce opravdu většina zemí vypracovala celostátní plány pro uskutečnění závěrů summitu. Proto mohl ředitel Grant říci: „Vyhlídka, že v roce 2000 budou všechny děti zdravé, je velmi realistická.“

V čem však spočívá vážná situace dětí, která je ostudným tajemstvím celosvětové rodiny, jež bylo zveřejněno v mezinárodních sdělovacích prostředcích? Když teď skončila studená válka a vládne ovzduší mezinárodní spolupráce, máme rozumný důvod věřit, že OSN bude vůdčí silou, která zajistí nádherný nový světový řád? Máme reálnou naději, že naše děti čeká nádherná budoucnost? Těmito otázkami se budou zabývat další dva články.