Sníh, déšť ani množství poštu nezastaví

„Dokud budou existovat pošťáci, bude mít život říz.“ — William James, americký filozof (1842–1910)

TÉMĚŘ každý má s poštou nějakou tu nepříjemnou zkušenost, o které by mohl vyprávět. Dopis, který poslal, došel o týdny nebo i měsíce později, než očekával, příliš rychle stoupá poštovné nebo jsou na poštách nesnesitelně dlouhé fronty. V říjnu 1966 hrozila poštovnímu systému katastrofa. Mluvčí Poštovní služby USA řekl časopisu Probuďte se!, že „tehdy se v největším poštovním úřadě Spojených států, který je v centru Chicaga, prakticky zastavil provoz, když byl poštovní úřad zahlcen a nebyl schopen poštu odbavit“.

Jak je zajištěno, že se tok poštovních zásilek nezastaví a že váš dopis bude doručen? Můžete i vy něco udělat pro zlepšení služeb, kterých se vám dostává? Změnily se významně během staletí způsoby a spolehlivost doručování zásilek?

Starověké poštovní služby

Nejstarší organizované poštovní služby byly určeny výlučně pro státní správu. Takové systémy existovaly ve starověké Číně, v Egyptě, Asýrii, Persii a Řecku. Římský poštovní systém se nazýval cursus publicus, doslova „veřejná cesta“. Původně to však byla služba výlučně pro státní správu. Je zajímavé, že dopisy biblického pisatele Pavla sborům v Efezu a v Kolosech a dopis Filemonovi byly poslány soukromou cestou, nikoli prostřednictvím římské státní poštovní služby. — Efezanům 6:21, 22; Kolosanům 4:7–9; Filemonovi 21, 22.

Zatímco způsob přepravy a doručování korespondence se až do 19. století změnil velmi málo, snahy ovládnout nebo vyloučit soukromé poštovní služby se začaly vyvíjet už dříve. Proč? Protože autority cítily potřebu mít soukromé dorozumívání pod kontrolou. George A. Codding mladší předkládá v knize The Universal Postal Union (Světová poštovní unie) dva hlavní důvody pro vytvoření státního monopolu v poštovních službách. Za prvé, výnosy „byly skvělým prostředkem pro podporu státní služby“. Za druhé, poskytovaná bezpečnost byla pomocí při kontrole dorozumívání mezi nepřáteli státu.

V roce 1464 tedy francouzská královská pošta začala zajišťovat i určitý veřejný poštovní styk. Anglický král Karel I. otevřel veřejnosti královskou poštu v roce 1635. Další vlády jednaly podobně a vzaly pod kontrolu poštovní styk mezi lidmi; tím zavedly svůj monopol na poštovní služby.

Británie určila pravidla raného amerického systému, právě tak jako římské impérium rozšířilo svoji poštovní síť do Británie. Římský systém převzal mnohé z uspořádání perského. To byl poštovní systém jízdních kurýrů, kteří si poštu předávali, a byl zřízen v šestém století př. n. l. Charakteristické rysy mnoha poštovních systémů se tak dají zpětně sledovat až do Persie.

Poštovní systém koloniální Ameriky oficiálně začal přepravovat zámořskou poštu v roce 1639 a domácí poštu mezi Bostonem a New Yorkem v roce 1673. Této poštovní trase, která netrvala dlouho, se začalo říkat bostonská poštovní cesta; nyní tvoří část americké dálnice číslo 1. Do poloviny 19. století se pošta přepravovala dostavníky, parníky a železnicí. Pošta z New Yorku do San Franciska v Kalifornii se přepravovala lodí asi měsíc i déle, a přeprava dostavníkem zabrala ještě více času.

Pony-expres

Aby se urychlilo doručování transkontinentálních zásilek, bylo potřeba něčeho jiného než lodí a dostavníků. Co problém vyřešilo? Staletá metoda poštovního jezdce a koně. Publikace History of the U.S. Postal Service 1775–1984 (Dějiny poštovní služby USA 1775–1984) cituje novinový inzerát z března 1860:

„Hledají se: Mladí, hubení, pružní chasníci, ne starší osmnácti let. Musejí být vynikajícími jezdci, ochotnými denně riskovat život. Sirotci mají přednost.“

Ti, kteří byli najati, „museli přísahat na Bibli, že nebudou ‚klít‘, prát se nebo týrat svá zvířata a že budou jednat poctivě“. To byl ten slavný pony-expres, který na trase 3 200 kilometrů mezi St. Joseph v Missouri a západním pobřežím Spojených států snížil dobu doručení na deset dní. Tito mladí jezdci uháněli co nejrychleji 15 až 25 kilometrů, potom, aniž se zdrželi, vyměnili koně, a za každého počasí se hnali přes hory, pláně a řeky. Smělí kurýři měli ty nejrychlejší koně, a tak po celou dobu existence pony-expresu ujížděli Indiánům a lupičům. Jeden jezdec však byl přece jen zabit.

Tuto neohroženou poštovní službu, která byla v provozu jen od 3. dubna 1860 do 26. října 1861, legendy zveličily. Přestala existovat s počátkem transkontinentální telegrafní služby a ukončila tak jednu z nejbarvitějších kapitol historie amerického poštovnictví.

Moderní metody

Pojďme poslat dopis dnes a podívejme se, co se s ním bude dít. Doba doručení se může lišit podle toho, jak jste využili poštovní služby.

Pokud jste pro dnešek skončili s prací, odesílá se nashromážděná pošta. Pro většinu z nás je to běžná praxe, a tak se ke konci dne vlije do poštovního toku záplava zásilek. Pokud tedy odešlete poštu dříve během dne, vaše korespondence bude mít před denním přílivem zásilek náskok několika hodin. V roce 1991 byl průměrný denní objem tohoto poštovního proudu ve Spojených státech 454 milióny kusů, z toho 13,3 miliónu v New Yorku; ve Francii 71 miliónů kusů, z toho 5,5 miliónu v Paříži; v Japonsku 62,5 miliónu, z toho 17 miliónů v Tokiu; a v Británii 60 miliónů.

Dopisy vhozené do poštovní schránky na ulici nebo odeslané z malé pošty se přivážejí do větších poštovních úřadů. Odešlete-li zásilku těsně předtím, než se bude pošta svážet, a z místa poblíž většího poštovního úřadu (pokud je to praktické), zkrátí se doba doručení.

Na místní poště je váš dopis vložen do pytle a pak je dopraven do poštovního provozu, kterému se říká oblastní středisko. Zde je vybavení pro automatické třídění. Tady se dopisy pomocí důmyslně navržených strojů nadhazují a obracejí, když na běžícím pásu procházejí fází oddělování, stavění, razítkování, třídění a stohování. Jeden takový stroj, kterému se říká stavěcí a razítkovací zařízení, zpracuje za hodinu 27 000 dopisů, které přetiskne a orazítkuje.

Během odpoledne a potom až do noci se třídí pošta, která odchází. Dopisy se snadno čitelnou adresou — psanou na stroji, tištěnou nebo psanou tiskacími písmeny — se možná třídí strojem. Novější stroje dešifrují dva řádky, které obsahují ZIP kód nebo poštovní směrovací číslo; město, stát nebo provincii; ulici.

Takové stroje a podobná zařízení mohou za hodinu automaticky „přečíst“ adresy na tisících dopisů a ještě na ně natisknout zvláštní poštovní kódy. Dopisy první třídy, které se nemohou zpracovávat strojově, se musejí třídit ručně průměrnou rychlostí 800 kusů za hodinu. Snadno čitelná adresa, ve Spojených státech se ZIP kódem (v mnoha jiných zemích s poštovním směrovacím číslem), umožní zpracovat váš dopis rychlejšími, účinnějšími metodami.

Odcházející pošta je odesílána leteckou nebo pozemní přepravou. Pošta první třídy je obvykle přes noc doručena do určitých měst a oblastních středisek, do dvou dnů do místně určených států a do tří dnů kamkoli jinam ve Spojených státech. V Británii by mělo být doručeno 90 procent pošty první třídy následující pracovní den a 97,4 procenta pošty druhé třídy do tří dnů. Francouzské poštovní přehledy vydané v květnu 1992 ukazují, že 81 procent tuzemských dopisů bylo doručeno přes noc a že 96,3 procenta poštovních položek bylo doručeno do dvou dnů kromě nedělí a svátků. Pro oblastní zařízení na zpracování zásilek a potom pro místní poštovní úřady se tedy pozdě v noci tato odcházející pošta stává poštou přicházející. V noci a časně ráno se přicházející pošta třídí k roznášce.

Větší zákazníci pošty, například Společnost Strážná věž, připravují své zásilky tak, aby je pošta mohla převzít do kamiónu u odesílatele. Tyto zásilky dopraví poštovní úřad přímo k poštovní doručovatelské službě. Poštovní služby stále více používají konkurenční prostředky komunikace, například elektronickou poštu (E-mail; odesílání dat pomocí počítače po telekomunikačních linkách). Francouzský poštovní systém minulý rok odeslal deset miliónů dálkových tisků (E-mail).

Postupy zpracování pošty se sice mohou v různých zemích navzájem lišit, ale většina světové pošty se zpracovává způsobem podobným tomu, který jsme popsali a který používá Poštovní služba USA, jež zajišťuje 40 procent celosvětového objemu pošty.

Další poštovní služby

Poštovní systémy poskytují více služeb než jen zpracování pošty. Americký poštovní úřad vám pomůže získat pas. Na japonské poště nebo v britské Girobance (dříve v majetku britské poštovní služby) můžete provádět bankovní operace. Zboží, které posíláte, také můžete pojistit nebo podat doporučeně, aby se pokryly škody v případě ztráty či poškození. Pokud zásilka vyžaduje pouze důkaz odeslání nebo doručení, bude možná levnější, pošlete-li ji s potvrzenkou o odeslání než jako doporučenou zásilku. Od japonských pošt mohou lidé získat životní pojistku.

Na žádost vám některé poštovní služby, například americká, poskytnou dostupné informace o změně adresy. Na přední stranu obálky hned pod zpáteční adresu napište „Address Correction Requested“ (Vyžaduji opravu adresy) nebo „Do Not Forward“ (Neposílat za adresátem). Bez jakéhokoli dalšího poplatku se vám pošta první třídy vrátí s novou adresou (není-li starší než jeden rok) nebo s jiným důvodem, proč nemohla být doručena.

Kvůli těmto i jiným službám je svět na poštovním systému velmi závislý. Zpráva Evaluation of the United States Postal Service (Hodnocení Poštovní služby USA) říká: „Poštovní služba dělá dobrou práci, když zpracovává ohromný objem pošty, ale chyby, kterým se nedá vyhnout, by se měly stále přiznávat, aby veřejnost věděla, co je realistické od pošty očekávat.“ Pokud se ve Spojených státech zpozdí jen pět procent z téměř 250 000 000 zásilek, což je denní množství pošty první třídy, je to každý den více než 12 000 000 kusů. Důsledkem jsou mnohé stížnosti na opožděné doručení.

Na poštovní služby mají vliv svízelné hospodářské podmínky. Stoupající poplatky, poškozené zásilky, zpožděná pošta a moderní technika působí, že služby řízené státem mají stále větší konkurenci. Ačkoli novátorské manipulační metody zlepšily zpracování pošty, tlak na všech institucích působí poštovním systémům kritické časy. Za rok 1991 měla Poštovní služba USA příjmový schodek asi 1 500 000 000 dolarů. Drastická opatření, jako rozsáhlé zvyšování poštovného a snižování počtu zaměstnanců, jsou možná nutná, aby mohly současné služby pokračovat.

Od pramínku ve starověku až po dnešní valící se proud pokračuje tok pošty navzdory problémům a uspokojuje tak vrozenou potřebu komunikovat. — Zaslal pracovník pošty.

[Rámeček a obrázek na straně 18]

Doručování pošty v perském stylu

Dějištěm je starověká perská říše. Psané dokumenty byly pečlivě připraveny, úředně zapečetěny a odeslány státní poštovní službou. Kdyby rozkazy nebyly ihned doručeny a rychle vykonány, stálo by to mnoho životů. Ale jak se pošta doručovala? „Dopisy byly odeslány po jízdních poslech na koních z královských stájí. . . Tak byli poslové na svých královských koních spěšně vysláni na králův naléhavý příkaz,“ říká The New English Bible v Ester 8:10, 14.

Tito spolehliví štafetoví jezdci, jejichž koně byli rozestaveni podél trasy ve vzdálenosti asi 23 kilometrů od sebe, byli tím vybraným prostředkem, jímž byl doručen dekret krále Ahasvera. Tímto dekretem byli Židé v pátém století př. n. l. zachráněni před genocidou. Dějepisec Hérodotos řekl, že tyto posly „sníh ani déšť ani vedro ani tma noci neodradily, aby neurazili co nejrychleji cestu, kterou museli jet“. Toto byl stálý státní komunikační systém, který pracoval po celé perské říši.

[Obrázek na straně 17]

Stroje automaticky čtou a třídí tisíce dopisů za hodinu

[Podpisek]

Foto USPS