Milióny trpících — Lze jim pomoci?

Od dopisovatele Probuďte se! v Africe

KDYBYSTE měli moc, odstranili byste lidské utrpení? Samozřejmě, že ano — kdybyste měli tu moc! Skutečnost je taková, že žádný člověk nemá prostředky, aby ukončil všechnu tu bolest a muka ve světě.

Nicméně, snad máte moc zmenšit určité utrpení ve vaší blízkosti, nebo mu dokonce předejít. Odhaduje se například, že v různých zemích zakoušejí desítky miliónů žen obrovskou bolest a muka; je to důsledek staré a hluboce zakořeněné tradice. Podle této tradice rodiče v dobrém úmyslu zařídí, aby jejich dceři byla odstraněna část nebo většina zevních pohlavních orgánů. To bylo pojmenováno ženská obřízka.a Většina odborníků to však nazývá FGM (female genital mutilation [ženské pohlavní zmrzačení]), výrazem, který výstižněji popisuje tento zákrok.

Kniha Hosken Report uvádí o FGM, že se ženské pohlavní zmrzačení provádí v rozsáhlém území sahajícím od východní Afriky až po západní Afriku a v některých přilehlých oblastech. Toto bolestivé zmrzačení přináší ženám zdravotní problémy a může ohrožovat jejich život.

Ozývají se hlasy

Není snadné ozvat se proti tomuto zvyku. Keňské noviny The Standard si povšimly, že FGM „bylo většinou obklopeno mlčenlivostí. Pro ty ženy nebo muže, kteří si přejí zastavit takové zákroky, je obtížné, a někdy nebezpečné, ozvat se proti tomuto zvyku. Často jsou obviňováni, že jsou proti tradici, proti rodině, proti náboženství, proti národnosti nebo že odmítají vlastní lid a kulturu.“

Uvedené africké noviny vysvětlují, že FGM „není nějaký ‚nebezpečný zvyk této kultury‘, ale je to hlavní příčina trvalého tělesného poškození a úmrtí žen a děvčátek. . . Tento zvyk porušuje právo každého děvčátka na to, aby se tělesně vyvíjelo zdravým a normálním způsobem.“

Po celé Africe i v mezinárodním měřítku se ozývají mnozí lidé ve snaze seznámit veřejnost s tímto zvykem, který působí bolest a zmrzačení dívek dokonce již od dětství a který nemá žádné lékařské opodstatnění.

Počet trvalých bolestivých poškození a hlášených úmrtí znepokojil zdravotnické orgány a vlády mnoha národů. Předpokládá se dokonce, že FGM může hrát roli v přenosu AIDS v Africe. Vzhledem k přílivu přistěhovalců z Afriky a Středního východu do Austrálie, Evropy, Kanady a Spojených států se toto zmrzačení žen stává v některých západních zdravotnických zařízeních zdravotním problémem. Nelze také přehlížet cenu za trvalou léčbu tělesných komplikací a psychické poškození, k němuž dochází v mnoha případech.

Legislativa nařídila a dále nařizuje učinit přítrž tomuto zvyku. Anglie, Francie, Itálie a Švédsko jsou některé evropské země, kde je FGM nelegální. Kanadský The Globe and Mail uvádí, že FGM „bylo zakázáno správním orgánem lékařů v Ontariu“. Dále bylo uvedeno: „Přestože se kanadská právní norma přímo nezmiňuje o ženské obřízce ani o infibulaci, federální orgány prohlásily, že by se takové praktiky pokládaly za určitou formu týrání dítěte nebo za těžké ublížení na zdraví.“

Mnoho mezinárodních organizací, například Světová zdravotnická organizace, usiluje o to, aby zamezilo FGM. Milníkem bylo setkání světových vůdců v New Yorku, a to včetně prezidentů afrických zemí, jako jsou Senegal, Uganda a Zimbabwe. V září 1990 zde podepsali úmluvu o právech dítěte. Tento dokument prohlašuje ženskou obřízku za mučení a pohlavní týrání.

Londýnský Economist napsal: „Ženská obřízka — příhodněji nazývaná pohlavní mrzačení — je nadále největším africkým hororem, o kterém se nesmí mluvit. Podle zprávy Skupiny pro práva menšin, která byla založena v Londýně. . ., jsou každý rok poškozeny desítky miliónů dívek.“

Tato publikace dále pokračuje: „Postup je různý, od mírně bolestivého až po příšerný, a může zahrnovat odstranění poštěváčku a dalších orgánů nožem, střepem skla nebo břitvou — vzácně však v anestézii. Může vést k těžkým problémům při menstruaci, při pohlavním styku, při porodu, k psychickým poruchám, a dokonce ke smrti. . . Tato praxe trvá kvůli pověrečným obavám z ženské sexuality, kvůli zvyku a kvůli nesprávné představě, že to je hygienické.“

Zvyk přetrvává

V jedné africké zemi, kde mnohé ženy podstoupily tento zákrok, vstoupil v roce 1947 v platnost zákon, který zakazuje nejtěžší způsoby zmrzačení, ale rituál se stále provádí. Proč? Protože milióny lidí, kteří to myslí dobře, jsou dále špatně informovány a klamány v tom směru, že se jim FGM předkládá jako užitečné. Například starší vesnické ženy věří, že je to pro dívku prospěšné. Jak uvádí nigerijské noviny The Guardian, Skupina pro práva menšin proto prohlásila, že je nutné „změnit způsob myšlení starších žen, které udržují tento zvyk“.

Časopis Nursing Times to zdůvodňuje podobně: „Výchova je jedinou cestou, jak se doopravdy vypořádat s ženskou obřízkou.“ A stejný časopis dále prohlašuje: „Celý problém může být vykořeněn pouze tím, že se zvýší obecné povědomí o nebezpečí ženské obřízky, a tím, že budou převychováni muži stejně jako ženy.“ Proč také vychovávat muže? Protože mnozí otcové zaplatí tuto operaci, aby mohli provdat své dcery za muže, kteří nechtějí neobřezanou ženu.

Jinou pohnutkou, proč toto mrzačení pokračuje, jsou peníze. Časopis The American Journal of Nursing prohlašuje: „Obřízka je poměrně významným zdrojem příjmu pro ty, kteří se podílejí na jejím provádění. Proto takoví lidé mají zájem pokračovat v tomto zvyku a nedají se o něj připravit.“ Za provedení zákroku se platí nejen starým ženám, ale i porodním asistentkám a holičům. Zákrok provádějí také zdravotní sestry a lékaři na některých lékařských odděleních ve snaze alespoň částečně ušetřit dívky nebezpečí a duševního otřesu, který následuje po nehygienicky provedené operaci. Bez ohledu na to, kdo to dělá, jde však vždy o zmrzačení.

V některých případech se podrobují dospělé ženy této operaci stále znovu a znovu během let, kdy rodí děti. The New York Times International si všiml, že „mnohé ženy podstupují řadu bolestivého opakovaného odstranění obřízky a provedení nové obřízky po každém porodu. Jizvy po obřízce se musí před porodem rozříznout a po porodu znovu sešít. Způsobuje to těžké krvácení, prodlužuje se porod a zvyšuje se nebezpečí, že se poškodí mozek plodu.“

Časopis New Scientist uvádí, že mnohá „děvčátka vykrvácejí a zemřou při neobratně provedené operaci, kdy je přeťata stydká tepna nebo zadní tepna poštěváčku. Jiná děvčátka umírají na pooperační šok, protože je nikdo neumí resuscitovat a nemocnice je příliš daleko, anebo ti, kteří se na zákroku podílejí, váhají vyhledat pomoc, protože se stydí za špatně provedenou operaci.“

Nicméně zvyk se stále udržuje. Zprávy o FGM se dále objevují v afrických i evropských novinách. Jeden africký časopis nedávno uvedl, že „většina obětí ženského pohlavního zmrzačení jsou malé děti a dívky. Ačkoli rodiče nechávají své dcery obřezávat v přesvědčení, že je to tak správné a nutné, operace a její následky jsou srovnatelné s mučením.“ Podle londýnských novin The Independent (7. července 1992) nedávný výzkum ukázal, že „ve Spojeném království je zvyk mnohem rozšířenější, než se dříve předpokládalo“. V Británii „je odhadem“ více než deset tisíc dívek — „většinou ve věku do osmi let nebo méně — v nebezpečí ženské obřízky“.

Tradice založená na klamu

Někteří lidé věří klamu, že ženské pohlavní orgány jsou nečisté a musí se očistit tím, že se odříznou. Tito lidé si myslí, že pouze muži mají právo na pohlavní potěšení. Panuje také domněnka, že FGM zlepšuje plodnost, brání pohlavní nemravnosti a zvyšuje naději, že dívka vstoupí do manželství. „Je ironií,“ poznamenává časopis Time, „že frigidita a neplodnost způsobené zmrzačením vedou mnohé manžely k tomu, aby se svým nevěstám vyhýbali.“

Účastníci nedávné konference Meziafrického výboru, která se konala v Lagosu v Nigérii, nepovažovali ženskou obřízku za zábranu, aby ženy nestřídaly partnery. Prohlásili, že vést k mravnosti od raného věku je mnohem užitečnější. Špatnému jednání lze zabránit výchovou, ne zmrzačením. Usekli bychom dítěti například ruku, aby se zajistilo, že z něj nevyroste zloděj? Nebo vyřízli bychom mu jazyk proto, aby nikdy nemohlo říkat špatné věci?

Jedna nigerijská dvojice odmítla dát obřezat svou dceru. To rozzuřilo manželovu matku, která se domnívala, že když děvčátko vyroste, bude střídat partnery. Díky dobré mravní výchově zůstala dívka cudná. V protikladu k tomu některé jiné dívky, které tato rodina znala a jejichž rodiče nevěnovali čas tomu, aby jim poskytli dobré mravní vedení, skončily tak, že poměrně často střídaly partnery, ačkoli byly obřezány. Tak se babička přesvědčila o tom, že není rozhodující, zda byla dětem provedena obřízka, či nikoli, ale že je důležité vštěpování Božích mravních zákonů.

Jestliže milujeme své dcery, budeme uvažovat o špatných následcích FGM pro jejich život a tento zvyk nebudeme žádným způsobem podporovat nebo k němu povzbuzovat. To bude vyžadovat odvahu, protože v některých oblastech je velmi silný strach z tlaku společnosti, která člověka nutí, aby se přizpůsobil této tradici.

Spojení s náboženstvím

Dějiny ženského mrzačení jsou poučné. Tento zvyk je starý stovky let, a lze ho dokonce prokázat na mumiích starověkého Egypta. Časopis Plastic and Reconstructive Surgery uvádí: „Ženská obřízka se prováděla ve starověkém Egyptě a vyplývala z faraónského přesvědčení o bisexualitě bohů.“ Až do dneška je faraónská obřízka pojmenováním nejtěžšího typu tohoto mrzačení.

Na některých místech byly starověké náboženské obřady spojeny s FGM. Jeden muž, který měl v Africe autoritu, vysvětluje, že jistý zvláštní obřad byl pokládán za akt spojení s bohem předků, jehož ochrany se dovolávali, aby pomohl dívkám přestát vlastní operaci a současně jim poskytl moudrost jejich praotců. — 2. Korinťanům 6:14–18.

Není obtížné pochopit, proč praví křesťané žijící v zemích, kde se provádí FGM, tuto tradici nezachovávají. V Bibli není nic, co by dokonce jen naznačovalo potřebu provádět na ženách takovou zmrzačující operaci. Je zřejmé, že Stvořitel vytvořil ženy, aby prožívaly sexuální potěšení v rámci manželského uspořádání. Ženské pohlavní zmrzačení není v souladu se zásadami lásky, schopnosti vcítit se a rozumnosti, které doporučují Svatá Písma. — Efezanům 5:28, 29; Filipanům 4:5.

Nejdůležitější je, že Jehovu, Boha lásky, rmoutí toto nesmyslné mrzačení a následné utrpení miliónů žen a malých děvčátek. Jak jsme šťastni, že zaslíbil nový svět, kde nikdo nebude trpět! — Zjevení 21:3, 4.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 21]

Jak je to s obřízkou mužů?

Někdo by se mohl zeptat, zda je obřízka mužů také mrzačením těla. Bible uvádí, že kdysi Bůh učinil obřízku pro muže povinnou. Později, když byl založen křesťanský sbor, nebyla obřízka již dále požadavkem, i když nebyla zakázána. Je na každém jednotlivci, aby rozhodl, zda nechá sebe a své syny obřezat.

Dnes se provádí obřízka mužů v mnoha oblastech. Operace v podstatě představuje chirurgické odstranění tkáně. Tento zákrok však v žádném případě není protějškem FGM. Není pravidlem, že by muži po obřízce trpěli nežádoucími vedlejšími účinky. V protikladu k tomu normální funkce u ženy jako menstruace, porod a vylučování moči jsou spojeny s celoživotním nesnesitelným utrpením následkem FGM. Také mimořádně komplikované porody způsobily závažná porodní poškození dětí, a dokonce i smrt mnoha novorozenců.

Kolik mužů by bylo ochotno podrobit sebe a své syny zákroku, který by jim zmrzačil pyj tak, že by to zabránilo jakýmkoli pocitům při pohlavním styku a vedlo by to ke stálé bolesti a ohrožení zdraví po celý život? Je jasné, že obřízku mužů nelze srovnávat s FGM.

[Rámeček na straně 23]

Africká dívka vypráví

„Bylo mi osm let, když mě obřezali. Teď mi je jedenáct a stále si na operaci dobře vzpomínám. Už jen pomyšlení na to mne rozrušuje a někdy mám i hrozné sny. Většinou jsem šťastná, ale když na to pomyslím, začnu mít pocit, že jsem uvnitř mrtvá.

Byla jsem skutečně šťastná, když jsem o tom slyšela poprvé. Rodina a příbuzní mi měli dát mnoho dárků. Nevěděla jsem, co operační obřízka obnáší, a netušila jsem, že to bude tak bolet.

Moje nadšení se rozplynulo. Začala jsem křičet a měla jsem skutečnou hrůzu. Byly zde čtyři ženy, které mne držely za ruce a za nohy. Jedna žena mi zakryla rukou ústa. Snažila jsem se vyprostit, ale byly silnější než já a znovu mne přitlačily dolů. Tak strašně to bolelo.

Když se do mne zabořil nůž, byla krev všude. Nikdy jsem si nemyslela, že něco může tolik bolet. Nakonec mi daly na ránu směs vajíček a cukru. Pak mi svázaly nohy k sobě. Odnesly mne zpátky do auta. Křičela jsem celou cestu zpátky do vesnice.“ — Výňatek je z keňských novin The Standard.

[Podpisek obrázku na straně 20]

WHO/OXFAM