Od našich čtenářů
Negativní emoce Jsem dvanáctiletá dívka a velice se mi líbila série článků „Negativní emoce můžete překonat“. (8. října 1992) Měla jsem problémy s přáteli a spolužáky. Kořenem toho všeho byl negativní způsob, kterým jsem se vždy na věci dívala. Ty články mě naučily mít pozitivnější náhled.
A. C., Itálie
Více než dva roky se léčím z vážných emocionálních a hormonálních problémů, a tak vím ze zkušenosti, že Vaše návrhy jsou praktické. Před dvěma dny se můj zdravotní stav opět zhoršil a už jsem to chtěla vzdát. Můj velmi trpělivý manžel mi řekl, abych si ty články znovu přečetla. Obsahovaly tolik povzbuzení, kolik jsem si jen mohla přát, a dodaly mi vůli zkusit to znovu.
J. L., Anglie
Rodiče působí hanbu Děkuji Vám za článek „Mladí lidé se ptají. . . Co dělat, když nám jeden z rodičů způsobil ostudu?“ (22. října 1992) Článek mě moc povzbudil. Otec mi nedávno zakázal chodit na křesťanská shromáždění. Váš článek mi však pomohl pochopit, že v takové situaci nejsem sama a že mohu počítat s Jehovovou pomocí.
K. L. R., Francie
Můj otec je jako křesťan nečinný; matka je ze sboru vyloučená a odporuje pravdě. Jednou mi nedala více než 36 hodin najíst proto, že jsem šel kázat. Také mě bije. Někdy kvůli duchovnímu stavu rodičů brečím. Nedovedete si ani představit, jak mě Váš článek povzbudil a jak posílil mou víru. Jsem rozhodnutý držet se biblických zásad.
E. J., Nigérie
Také mám vyloučeného otce a mnoho sourozenců, kteří byli pokáráni nebo vyloučeni. Ostatní si o mně myslí, že jsem jako oni. Nyní jsem však vdaná a dokončila jsem svůj první rok jako zvěstovatelka plným časem. Ano, opravdu můžeš dokázat, že jsi jiný.
D. R., Spojené státy
Pozorujeme svět Děkuji Vám, že tisknete ty malé zprávy v rubrice „Pozorujeme svět“. Žiji takovým klidným, jednoduchým životem, a proto se musím stále ujišťovat, že toto jsou skutečně poslední dny. „Pozorujeme svět“ je pro mě velkou pomocí, abych byla přesvědčena, že je tento svět opravdu tolik nemocný a zkažený. Prosím, dále v této rubrice pravidelně pokračujte.
M. G., Spojené státy
Dopis rodičům Článek „Dopis tatínkovi a mamince“ (8. října 1992) mi vehnal do očí slzy. Díky němu jsem si uvědomila, jak to měli moji rodiče těžké, když vychovávali osm dětí. Tak jsem ve svých dvaačtyřiceti letech napsala tatínkovi a mamince vlastní dopis s poděkováním.
J. D., Spojené státy
Čtení tohoto článku pro mě bylo velmi bolestné, protože moji rodiče mi nedali žádnou z věcí, které ten mladý muž jmenoval. Když jsem to ale četla znovu, uvědomila jsem si, kolik toho pro mě a pro tolik jiných lidí udělal Jehova, náš nebeský Otec. Naučil mě lásce a ukázňoval mě, když jsem to potřebovala. Tak mě do jisté míry osvobodil od bolestného dětství, které jsem prožila.
C. A., Spojené státy