Tvrdě pracovat — Kdy je to ctnost

KDYŽ začíná japonský televizní seriál Ošin, mnoho mladých služebných po celé jihozápadní Asii odloží svou práci v kuchyni a upnou se k televiznímu přijímači. Sledují příběh o cestě k bohatství, kdy mladá žena dosáhla úspěchu po mnoha letech dřiny a útrap. Se slzami v očích se dívky ztotožňují s Ošin, hlavní postavou. Zdá se, že takové epizody jsou přesně to, co dívky potřebují, aby dokázaly přestát další den tvrdé práce.

Skutečně, lidé musí mít důvod, aby den po dni otročili do té míry, že ohrožují své zdraví a život. Proč to dělají? Podobně jako u asijských služebných, běžným a mocným stimulem pro těžkou práci je přání zlepšit svou životní úroveň. Je však zřejmé, že hmotná odměna není to jediné, o co tu jde.

„Peněžitá odměna je žádoucí, ale je zpravidla jen vedlejší pohnutkou,“ píše Stephen D. Cohen, který se zabývá etikou práce Japonců. Co tedy vede Japonce k tomu, aby pracovali tak tvrdě? „Zdrojem nesmírné hrdosti a sebeuspokojení je úspěšný odbyt firmy ve srovnání s konkurencí. Vlastní odměnou je tvrdá práce, která vede k tomuto výsledku,“ vysvětluje Cohen. Pohnutkou k tvrdé práci je pro zaměstnance věrnost firmě, a práce je pro ně jediným způsobem, jak ukázat svou cenu. Nelze přehlédnout také touhu získat u firmy vyšší postavení. Možnost dosáhnout jednoho dne nejvyššího postavení je stále silnou pohnutkou pro tvrdou práci.

Důvody riskovat zdraví?

Jsou toto skutečně důvody, aby člověk nasazoval zdraví a život? Ohledně člověka, který tvrdě pracuje pro hmotné bohatství, Bible vysvětluje, že „samotné jeho oči nejsou nasyceny bohatstvím“. Nakonec se takový člověk možná začne ptát sám sebe: „Pro koho vlastně tvrdě pracuji a ochuzuji svou duši o dobré věci?“ (Kazatel 4:8) Ti, kdo tvrdě pracují, aby zbohatli, pravděpodobně nebudou vědět, kdy a kde přestat. Dostali se do bludného kruhu práce, práce, a ještě více práce. Bible jednoduše upozorňuje: „Nelopoť se, abys získal bohatství.“ — Přísloví 23:4.

A co věrnost podniku? To sice může být ctnost, ale je třeba zvážit případné účinky přemíry práce. „Když je nějaký člověk vyčerpaný,“ řekl jeden vedoucí pracovník americké firmy, „nechci ho v žádném případě mít ve svém týmu.“ Manželka „firemního bojovníka“, poté, co zemřel na přepracování v necelých čtyřiceti letech, napsala do novin: „Jakou soustrast bychom podle jejich očekávání měli nalézt v prohlášení firmy ‚Je nám líto, že jsme ztratili takového cenného člověka‘? Když tito firemní mučedníci zemřou, zachází se s nimi, jako by byli pouhým ‚použitým zbožím‘.“

Podaří-li se někomu uniknout vyčerpání nebo smrti z přepracování, k čemu dojde, když se dožije důchodu? „Přestože pro firmu tak tvrdě pracovali,“ říká japonský reportér Motojo Jamane, „oznámí se jim, že firma o ně nemá zájem a že jsou nepotřební.“ Tvrdě pracující zaměstnanci jsou pro neosobní firmu pouhými ozubenými kolečky v soukolí, kolečky, která se při opotřebování vymění. Nelze se divit, že mnozí Japonci ztrácejí důvěru ke své firmě! Začínají si uvědomovat, že jejich oddanost firmě je cit, který nikdo neopětuje.

Co lze říci k postupu na firemním žebříčku? Lidé, kteří dosáhli postavení nižších vedoucích pracovníků, si brzy uvědomí, že ne každý se může dostat nahoru. K čemu pak dojde? Oloupeni o vyhlídky na postup začnou střídat zaměstnání. Věrnost firmě už není ctnost!

Vyrovnaný názor na tvrdou práci

Třebaže tvrdá práce podmíněná láskou k penězům, věrností firmě nebo duchem soutěživosti vede nakonec ke znechucení a ke zklamání, Bible nepopírá hodnotu tvrdé práce. „Každý člověk by měl jíst a vskutku pít a vidět dobré za všechnu svou tvrdou práci. Je to dar od Boha.“ (Kazatel 3:13) Bible doporučuje, aby člověk měl radost z plodů své tvrdé práce. To nám naznačuje, jaký může být správný názor na tvrdou práci.

Ministerstvo zdravotnictví a sociální péče v Japonsku nedávno doporučovalo zaměstnancům, aby „po pracovní době nemysleli na zaměstnání (a) večeřeli se svou rodinou“. Někteří přední podnikatelé zjevně oceňují tuto moudrou radu. Prezident jedné prosperující biotechnologické firmy prohlásil: „Přál bych si, aby se moji zaměstnanci především dobře starali o svou rodinu. Jejich práce pro firmu je pouhým prostředkem k obživě rodiny.“

Dobré rodinné vztahy jsou jistě hodnotným cílem, na kterém se vyplatí tvrdě pracovat. Pokud je vřelá rodinná atmosféra ohrožena nebo pokud práce vede k tomu, že máte zdravotní problémy, pak nevidíte dobré za všechnu svou tvrdou práci.

V japonské společnosti, kterou ovládá systém hodnostního pořadí, si někteří lidé vytvořili tento postoj: „Ani nechybět, ani nepřijít pozdě, ale ani nepracovat.“ Předstírají, že jsou pilní, tím, že zůstávají v práci dlouho, ale ve skutečnosti pouze čekají, kdy odejde vedoucí domů. Kendži, zástupce malířské firmy v Hirošimě, jednal podobně. V práci bloumal a trávil čas v kavárně nebo v kuželkárně.

Vedl takový postoj ke štěstí? „Nedbalá ruka dospěje k nucené práci,“ říká biblické přísloví. V dnešní době člověk nemůže být pro svou lenost poslán na doslovné nucené práce. Práce se však může stát dřinou, nucenou prací v přeneseném smyslu. Na druhé straně, stejné přísloví zdůrazňuje prospěch, který plyne z píle: „Ruka pilných, ta bude panovat.“ (Přísloví 12:24) I když nezačnete vládnout zemi nebo firmě, přinejmenším budete mít úctu své rodiny a budete svým vlastním pánem. Můžete navíc získat důvěru svého zaměstnavatele a také čisté svědomí.

Kendži zjistil, že to tak je. Rozhodl se studovat Bibli, a jeho život se zásadně změnil. „Začal jsem v práci jednat podle zásad poctivosti,“ říká. „Začal jsem pracovat svědomitě, ať byl šéf přítomen, nebo ne. Získal jsem tak jeho důvěru.“

Kdy se tvrdá práce stává ctností

Je pravda, že má-li mít práce smysl, musí být prospěšná pro druhé. ‚Uspokojující práce,‘ podle definice jednoho odborníka v otázkách podnikání, ‚je ta, která přináší výhody, uspokojení a potěšení pro život mnoha lidí.‘ Taková práce přináší hluboké uspokojení tomu, kdo pracuje. Je to tak, jak řekl Ježíš Kristus: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ — Skutky 20:35.

Ačkoliv je chvályhodné pracovat pro dobro druhých, je zde ještě jiný prvek, který je klíčový, máme-li najít uspokojení v práci a v životě. Král Šalomoun poznal veškerý přepych a bohatství, které může život poskytnout, a poté došel k tomuto velkolepému závěru: „Boj se pravého Boha a dodržuj jeho přikázání. To je totiž celý závazek člověka.“ — Kazatel 12:13.

Je jasné, že Boží vůli bychom měli brát v úvahu při všem, co děláme. Jednáme v souladu s jeho vůlí, nebo proti ní? Snažíme se působit radost jemu, nebo jen sobě? Jestliže opomíjíme jednat v souladu s Boží vůlí, postupně se z nás stanou hmotaři a hédonisté, a nakonec zažijeme bolest z osamělosti, prázdnoty a zoufalství.

Pamatujte tedy, že sloužit Jehovovi Bohu — dělat to, co působí radost našemu Stvořiteli — nikdy nepovede k nespokojenosti. Jehova sám tvrdě pracuje a vybízí nás, abychom se k němu připojili a stali se jeho „spolupracovníky“. (1. Korinťanům 3:9; Jan 5:17) Přinese však opravdu taková tvrdá práce skutečné štěstí?

Jednou navštívil tiskárnu Strážné věže v Japonsku generální ředitel polygrafické firmy, aby se seznámil s vnitřním uspořádáním. Kromě strojů jej však zaujalo něco jiného. Viděl mladé muže, kteří svou práci dělali rádi, a byl velmi překvapen, když slyšel, že to všechno jsou dobrovolníci a že nepoměrně víc se jich přihlásilo, protože se k nim chtěli připojit. Proč byl tak překvapen? „Když naše firma zaměstná deset lidí,“ vysvětloval, „a po roce u nás pracují ještě čtyři z nich, musíme to pokládat za poměrně slušné. Vy, lidé od Strážné věže, máte tady v těchto mladých pracovnících hotový poklad!“

Čím to je, že tito mladí lidé jsou tak šťastní a dokážou tak tvrdě pracovat? Jako dobrovolníci samozřejmě nepracují pro peníze. Jaký motiv mají? Je to jejich oddanost Bohu, je to ocenění pro Jehovu, jejich Stvořitele, a také láska k bližním. Jejich postoj ukazuje, že nepracují „jako ti, kteří se chtějí zalíbit lidem, ale jako Kristovi otroci, kteří činí Boží vůli celou duší“. — Efezanům 6:6.

Všechno je to jenom ukázka toho, co má přijít. Ti, kdo teď tvrdě pracují ve službě Jehovovi, se mohou těšit, že zakrátko bude obnoven ráj a země bude naplněna užitečnou činností. Izajáš, starověký Boží prorok, předpověděl o životě, který bude potom: „A jistě budou stavět domy a obývat je; a jistě budou sázet vinice a jíst jejich ovoce. Nebudou stavět, a někdo jiný obývat; nebudou sázet, a někdo jiný jíst. . . Moji vyvolení budou plně užívat díla svých vlastních rukou.“ — Izajáš 65:21, 22.

Jaká to pak bude požehnaná práce! Kéž tím, že poznáte, co je Boží vůle vzhledem k vám, a tím, že budete jednat v souladu s tímto poznáním, jste mezi těmi, komu Jehova požehná a kdo vždy ‚vidí dobré za všechnu svou tvrdou práci‘. — Kazatel 3:13.

[Rámeček na straně 9]

Vyrovnaný názor na práci chrání manželství

Pro Jasua, který žije na Hokkaidu (Japonsko), byla do doby před několika lety práce jedinou zábavou. Měl postavení nižšího vedoucího a byl posedlý úsilím o zvyšování platu. Den za dnem pracoval dokonce až do jedenácti hodin večer a nevzal si žádnou dovolenou. Jasuo vzpomíná na tu dobu: „Uvědomil jsem si, že bez ohledu na to, jak usilovně jsem se snažil, neměl jsem z práce žádnou radost.“ Jasuův tělesný stav se začal zhoršovat. Po rozhovoru s manželkou si uvědomil, že existuje něco mnohem důležitějšího než jeho práce — jeho rodina. Změnil svůj způsob života a připojil se ke své manželce ve studiu Bible. Dnes je milovanou a uznávanou hlavou šťastné rodiny!

[Obrázek na straně 9]

Vaše práce by neměla ohrozit rodinné vztahy

[Obrázek na straně 10]

Brzy se budou všichni těšit z práce na přeměně země v ráj