Mladí lidé se ptají . . .

Co takhle jít ven s kamarády?

PASÁŽE s videohrami, bistra, nároží a místní tržiště se v bohatých i chudých čtvrtích staly shromaždištěmi, kde mládež nečinně tráví svůj volný čas.

Ve Spojených státech jsou zvláště populárními místy nákupní střediska. Často je možné vidět skupiny mladých lidí, jak se tam potulují celé hodiny. „Nákupní střediska vždycky budou místy, kam se dá jít,“ tvrdí jedna dospívající dívka, „protože se tam toho tolik děje a vždycky je tam něco, co upoutá tvoji pozornost — třeba kluci.“

Není poblíž žádné nákupní středisko? Potom postačí prázdné parkoviště nebo nároží. Patnáctiletá Tari říká: „Jezdíme s přáteli na některé z velkých parkovišť v blízkém parku, sedíme na kapotě našich aut a hodiny klábosíme.“ — Časopis Teen, září 1990.

Trávit čas takovým způsobem ovšem není v podstatě nic nového. Bible mluví o lidech dávných dob, kteří se scházeli na veřejných místech a „netrávili svůj volný čas ničím jiným, než že něco vyprávěli nebo naslouchali něčemu novému“. (Skutky 17:21) Proč je však v dnešní době takový způsob zábavy mezi mladými lidmi tolik oblíbený?

Podle knihy The Adolescent od F. Philipa Rice si dospívající „více uvědomují svou potřebu patřit k nějaké skupině. Chtějí být u svých vrstevníků oblíbení.“ Zdá se tedy, že trávení času s kamarády uspokojuje touhu po společnosti a podpoře.

Jiní mladí lidé v tom vidí prostě způsob, jak bojovat s nudou. Mladá Michelle vysvětluje: „Sedět večer doma je nuda. Chceš jít ven a bavit se, protože když nepůjdeš, čeká tě nudný večer.“ Šestnáctiletý Ed tvrdí, že když se potuluješ s kamarády, „máš co dělat, a nedostaneš se tak do problémů“. Ale je to opravdu tak?

Když lidé zahálejí

Bible nezakazuje pobavit se s přáteli. Varuje však: „Kdo chodí s moudrými, zmoudří, ale ten, kdo jedná s hlupáky, pochodí špatně.“ (Přísloví 13:20) O kolika mladých lidech nečinně postávajících na nárožích ulic se dá říci, že to jsou moudří lidé — že mají opravdovou úctu k biblickým zásadám? Nemusí to nutně být výtržníci, ale velká skupina mladých lidí, kteří se nudí a nemají žádný dozor, zato však mají mnoho volného času — to může snadno vést k problémům.

Proto se Bible nevyjadřuje o zahálení příznivě. Uvažuj o době, kdy apoštol Pavel a Silas navštívili město Tesaloniku. Odpůrci křesťanského poselství „vzali s sebou nějaké ničemy, zahaleče z tržiště [„ničemné pobudy“, Today’s English Version], srotili se a způsobili ve městě vřavu“. (Skutky 17:5) Podle díla Vine’s Expository Dictionary of Old and New Testament Words (Vineův výkladový slovník starozákonních a novozákonních slov, angl.) tito zahaleči z tržiště byli jedinci, kteří „chodívali na trhy a nečinně se tam potloukali“. Zní to povědomě? V každém případě tito zahaleči měli sotva nějaký zájem o Pavlovo poselství, ale protože neměli nic lepšího na práci, snadno se dali svést k výtržnostem.

Uličnictví a chuligánství

Pomysli nyní, kolik problémů může nastat, když se sejde skupina mladých lidí, kteří nemají co dělat. Ne že by každý plánoval nějaké chuligánství. „Nic moc se neděje,“ tvrdí šestnáctiletý Ken, který se chodí bavit s přáteli na školní parkoviště. „Sedíme na svých autech a vyprávíme si hloupé vtipy nebo si povídáme o schůzkách s děvčaty.“ Ano, povídání střídavě o sportu, hudbě a osobách opačného pohlaví může chvíli bavit každého. Ale příliš často mladé lidi pouhé povídání rychle omrzí.

Výzkumníci Mihaly Csikszentmihalyi a Reed Larson podávají zprávu: „Znovu a znovu [mladí lidé] popisovali tyto příležitosti [kdy byli venku s kamarády] výrazy jako ‚dělat výtržnosti‘, být hlučný, divoký, nevázaný. . . V tom, jak se vrstevníci ve skupině vzájemně ovlivňují je něco, co působí, že dojde k výtržnosti i tehdy, když jednotliví mladí lidé k tomu nemají sklony. . . K výtržnostem patří bezcílné ježdění auty, pořvávání, házení plechovek lidem na dvůr a rvačky.“ (Kurzíva od nás) — Being Adolescent (Být dospívajícím.)

Jistě, nemusíš mít sklon dělat něco bláznivého jen proto, že to dělají tví přátelé. Ale můžeš sám sebe vystavit ohromnému tlaku, abys udělal něco nesprávného, jsi-li uprostřed těch, kdo to dělají. (1. Korinťanům 15:33) A i když odmítneš připojit se k výtržnictví, již tvoje přítomnost může způsobit, že si o tobě ostatní udělají mylnou představu. Právě to se stalo mladé dívce Dině, dceři hebrejského patriarchy Jákoba.

Dina byla vychovávána, aby uctívala Jehovu Boha, přestože její rodina bydlela v kananejské zemi — v zemi zachvácené sexuální zvráceností a modlářstvím. Dinin otec Jákob se proto usilovně snažil, aby omezil kontakty s nemorálními Kananejci, a utábořil se vně města Šechemu a opatřil si vlastní zdroj vody. (1. Mojžíšova 33:18; Jan 4:12) Dina však „vycházela, aby se dívala na dcery té země“, možná pravidelně. (1. Mojžíšova 34:1) Dina snad považovala nečinné trávení času s Kananejkami za neškodnou zábavu. Ale kananejské ženy byly známé tím, že nejsou vybíravé, pokud jde o partnery. Když tedy Kananejec Šechem zahlédl Dinu ve společnosti těchto žen, ‚vzal ji a lehl si s ní a znásilnil ji‘. (1. Mojžíšova 34:2)

Podobně i tebe může neplodné ubíjení času se špatnou společností přivést do vážných problémů. Mladý muž Leonard vzpomíná, že sice byl vychováván jako křesťan, ale přesto „se začal potulovat s partou buřičů. Potloukali jsme se venku a chodili jsme spolu na pivo, i když jsem ještě nebyl plnoletý. Než mi bylo osmnáct, kouřil jsem marihuanu.“

Jak nejlépe využít čas

Jeden průzkum zjistil, že 44 procent dotázaných mladých lidí stráví v nákupním středisku tři až pět, nebo i více hodin pokaždé, když tam jdou; čtrnáct procent dotázaných tam stráví šest hodin. Moudrý mladý člověk však nemarní čas zevlováním, ale raději ‚vykupuje příhodný čas, protože dny jsou ničemné‘. — Efezanům 5:15, 16.

Trpí tvoje příprava do školy a práce v domácnosti tím, že trávíš čas na potulkách s vrstevníky? A co tvá duchovní činnost — osobní studium Bible, křesťanská shromáždění, dílo vydávání svědectví ostatním? Zanedbáváš tyto závazky? Pokud budeš mít „hojnost práce v Pánově díle“, není pravděpodobné, že bys měl příliš času na nicnedělání. — 1. Korinťanům 15:58.

Užitečné alternativy

Odpočinek je důležitou součástí života. (Kazatel 3:4) Ale potloukat se s kamarády není jediný způsob, jak se pobavit. „Ráda jsem sama,“ říká mladá žena jménem Lucy. „Ráda čtu, a to ve mně vzbudilo zájem o cizí země, o jejich historii, kulturu a jazyk. Chodím do muzeí a do obrazáren, šiju a vařím. Také ráda kreslím a píšu dopisy, a dokonce někdy zkouším psát básničky.“ Ne, samota nemusí znamenat nudu.

Tvoje rodina může být dalším zdrojem zdravého odpočinku. Dřív než tuto myšlenku zavrhneš, poslechni si mladého muže Jacka. Vzpomíná: „Rodiče pro nás měli vždycky připravenou nějakou činnost. Chodili jsme bruslit a jezdit na kolečkových bruslích; chodili jsme do parků, do zoo a do muzeí. I úklid domu nebo dvora byl zábavou, když jsme to dělali jako rodina.“ Snad jste si odvykli dělat věci společně. Pokud je to tak, proč bys s nějakými nápady na společnou vycházku nepřišel ty? Možná se ti to bude líbit víc, než bys čekal!

To neznamená, že by sis nemohl užít společnosti vrstevníků — včetně chvil, kdy se bavíte lehkým hovorem nebo jen společně odpočíváte. Při volbě přátel si však vybírej. Mladý muž Enrique říká: „Chodíval jsem ven se světskými kamarády, ale když jsem oddal svůj život Jehovovi, začal jsem se stýkat s mladými lidmi ze sboru. Chodili jsme společně do kazatelské služby, hráli míčové hry — snažil jsem se s nimi dělat co nejvíce věcí.“

Shelleace také chodívala ven se špatnou partou. Takto vzpomíná na své dřívější přátele: „Jejich životu chyběl smysl a směr. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem se od nich odpoutala, ale když jsem to udělala, obklopila jsem se dobrou společností. Teprve potom jsem začala dělat duchovní pokroky.“

I když tedy může být potulování s kamarády zabavné, a občas i vzrušující, duchovně ti neprospěje a je pravděpodobnější, že ti spíš ublíží. Buď chytrý. Najdi si lepší způsoby, jak trávit čas.

[Obrázek na straně 13]

Je potulování s kamarády nejlepší způsob, jak využít čas?