Náš univerzální čich

VYVOLÁVÁ VZPOMÍNKY, ZVÝRAZŇUJE CHUTĚ

JAKÁ je vaše oblíbená vůně? Odpovědi některých lidí na tuto otázku byly okouzlující. Opékaná slanina. Slaný vzduch proudící od oceánu. Čisté prádlo vlající ve větru. Čerstvé seno. Ostré koření. Dech štěňátka. Zkoumáme-li hlouběji, proč si lidé tyto vůně oblíbili, pak vidíme, že každá z nich vyvolává charakteristickou, živou vzpomínku, která se vybaví při prvním nadechnutí. Velmi často jsou to vzpomínky z dětství.

Mladá žena vzpomíná, jak ležívala ráno v posteli a do pokoje pronikala vábná vůně opékané slaniny, která ji zvala k rodinné snídani.

Louise, které je 58 let, říká, že vůně mořského vzduchu ji vrací do dětství, kdy trávila léto na pobřeží v Maine ve Spojených státech. „Ta volnost, kterou jsme měli,“ říká Louise, „běhali jsme a hráli si v písku, hledali jsme škeble a vařili je na otevřeném ohni!“

Michele, které je 72 let, si vzpomíná na dobu, kdy jako dítě pomáhala své matce sbírat prádlo ze šňůry; zabořila obličej do náruče plné prádla, jak ho nesla do domu, a zhluboka dýchala, aby cítila jeho svěží vůni čistoty.

Čerstvé seno šíří vůni, která vrací Jeremyho o 55 let zpátky, do dnů jeho dětství na farmě v Iowě. Vozil vůz plný čerstvého sena do stodoly, když s otcem cítili, že se přibližuje déšť.

„Ostré koření“ byla odpověď 76leté Jessie, která zavřela oči, když mluvila o tom, jak rodina venku vařívala v železném kotli pomazánku z jablečného protlaku (silně kořeněný druh zavařeniny, která se dělá ve Spojených státech). Bylo to před sedmdesáti lety, ale vzpomínka je stále velmi živá.

Carol si vzpomíná na přítulné malé štěňátko, které měla v klíně, když jí bylo pět let. Vybavuje si vůni štěněcího dechu. Ó ano, ta vůně v ní vzbuzuje pocit, jaký měla, když se na staré verandě v průčelí domu hřála na slunci oblečena do dětských šatiček z lehké indické látky.

Tak, a co vy? Potěšila vás někdy vůně, tak jako potěšila lidi, o kterých byla řeč — vyvolala ve vás vzpomínky a vzrušující city? Cítili jste se někdy osvěženi horským vzduchem provoněným borovicemi nebo ostrou, dráždivou mořskou brízou? Nebo jste si možná všimli, že se vám začnou sbíhat sliny, když ucítíte vůni pekařství. Gordon Shephard, vědec, který se zabývá nervovým systémem, prohlásil v National Geographic: „Myslíme si, že v našem životě převládají zrakové vjemy, ale čím více se blíží doba oběda, tím více si člověk uvědomuje, do jaké míry je skutečná radost ze života spojena s čichem.“

Čich dělá divy s naším chuťovým smyslem. Zatímco pomocí chuťových pohárků rozeznáváme slanou, sladkou, hořkou a kyselou chuť, náš čich vnímá další, jemnější odstíny chuti. Pokud by chuťovým pohárkům nepomáhal čich, pak by jablka a cibule měly stejnou chuť. Zkuste například, kolik ztratí na chuti kousek čokolády, jestliže ho jíte se zacpaným nosem.

Představte si nějaké chutné jídlo — třeba právě upečenou bábovku. Lákavá vůně z ní stoupá proto, že se uvolňují molekuly, které se dostávají do vzdušných proudů. Tak se dostanou k vašemu nosu, který dychtivě nasává toto aróma. Když nosem vdechujeme vzduch, tyto molekuly se po cestě dostávají k úžasnému čichovému aparátu.

Podrobnější popis toho, jak pracuje čich, je v rámečku na stranách 24 a 25. Jemnost a složitost tohoto smyslu skutečně vzbuzuje bázeň.

Pachy a jejich účinky na vás

Již před staletími si voňavkáři, kuchaři a vinaři uvědomili sílu vůní, které okouzlují mysl a jsou příjemné smyslům. Psychologové a biochemici, kteří zkoumají vliv vůní, se dnes snaží využít jejich účinky novými způsoby. Ve školách, kancelářských budovách, soukromých sanatoriích, a dokonce i v podzemní dráze zkoušeli různé vůně, od konvalinkové až po kořeněnou jablečnou vůni, a sledovali jejich účinky na mysl a chování lidí. Tvrdí, že některé vůně mohou ovlivnit náladu a způsobit, že lidé jsou přátelštější, mohou zlepšit výkonnost v práci, a dokonce zvýšit duševní čilost.

Podle časopisu The Futurist lidé, kteří čekají v módním fitcentru v Tokiu (Japonsko) na 30minutové vdechování „koktailu vůní“, údajně cítili úlevu od stresu vyplývajícího z městského života. Japonští vědci studovali také působení lesního vzduchu na lidi, a doporučují procházky lesem jako lék na podrážděné nervy. Zjistilo se, že terpeny (vůně borovice), které stromy vylučují, vedou nejen k uvolnění těla, ale zvláště k uvolnění mysli.

Ne všechny pachy jsou léčivé; zdaleka ne. To, co je požitkem pro jednoho člověka, to může na jiného působit nepříjemně. Je dlouho známo, že silné vůně, a dokonce i parfémy zhoršují u některých lidí astma a vyvolávají alergické reakce. Kromě toho existují zápachy, na které mají všichni shodný názor — škodlivé plyny, které se valí z průmyslových komínů a výfuků motorových vozidel, odporný pach smetišť a nádrží odpadních vod a výpary těkavých chemikálií, které se používají na mnoha průmyslových pracovištích.

Nebezpečné chemické látky se samozřejmě vyskytují přirozeně v našem okolí, ale obvykle jsou tak rozptýleny, že jsou neškodné. Jsou-li však tyto chemické látky ve vysoké koncentraci, jejich dlouhodobá přítomnost může způsobit degeneraci i u odolných buněk čichových nervů. Ve výčtu látek, které jsou nebezpečné pro čichový systém, uvedli odborníci kupříkladu rozpouštědla používaná v barvách a mnohé jiné průmyslové chemické látky. Kromě toho mohou čich ohrozit nebo zničit některé tělesné choroby.

Vážíte si tohoto daru?

Určitě stojí za to chránit si čich před takovým ohrožením, kdekoli je to možné. Obeznamte se tedy s tímto nebezpečím u každé chemické látky, se kterou musíte pracovat. Udělejte všechna rozumná bezpečnostní opatření, jež jsou zapotřebí k ochraně vašeho čichového systému. (Srovnejte 2. Korinťanům 7:1.) Na druhé straně je správné brát stejným způsobem v úvahu vnímavost druhých. Vysoká měřítka čistoty, včetně čistoty domovů a vlastního těla, mohou být v tomto směru značně důležitá. Někteří lidé se také rozhodli, že budou velmi opatrní při používání parfémů — zvláště vědí-li, že budou nějakou dobu v těsné blízkosti jiných lidí, jako třeba v divadle nebo ve sjezdovém sále. — Srovnejte Matouše 7:12.

Všeobecně řečeno, čichový systém je dar, kterému nemusíme věnovat mnoho zájmu. Má minimální nároky na péči a ochranu a přitom nám v životě denně přináší spoustu drobných radostí. Když dostanete dar, který vás potěší, cítíte touhu poděkovat dárci? Milióny lidí v dnešní době upřímně děkují Stvořiteli za to, jak nádherným způsobem je lidské tělo vytvořeno. (Srovnejte Žalm 139:14.) Přáli bychom si, aby k Bohu stoupalo více takových díků a chvály a aby byly podobně jako oběti starověkých Izraelitů „uklidňující vůní“ našemu milujícímu, štědrému Stvořiteli. — 4. Mojžíšova 15:3; Hebrejcům 13:15.

[Rámeček a nákres na straně 24 a 25]

Jak pracuje čich

Za prvé, jak rozpoznáváme pach

PACHY se dostávají do nosního průchodu při vdechnutí. Také při polykání se molekuly jídla ze zadní části úst dostávají do nosní dutiny. Nejdříve však vzduch s pachem musí projít „hlídkou“. Zakončení vláken trojklanného nervu jsou v celé ploše nozder (1) a spouštějí kýchání, cítíme-li čpavé nebo dráždivé chemické látky. Tyto nervy nám také umožňují těšit se z některých pronikavých vůní.

Molekuly pachu pak stoupají ve vírech, které se tvoří, jak se proud vzduchu stáčí kolem tří kostěných šnekovitých výběžků, jež se nazývají nosní skořepy (2). Proud vzduchu, který se po cestě zvlhčil a ohřál, nese molekuly ke sliznici (3) primární recepční oblasti. Je uložena v zúžené části u stropu nosní dutiny. Na tomto miniaturním políčku je kolem deseti miliónů smyslových nervových buněk (4). Každá z nich je zakončena nespočetným množstvím vlasovitých výběžků, kterým se říká cilia a jež jsou pokryty tenkou vrstvou hlenu. Epitel je tak citlivý, že dovede rozeznat 1/460 000 000 miligramu určité vůně při jediném nadechnutí.

Přesný způsob, jak jsou pachy rozeznávány, je však stále zahalen tajemstvím. Mimochodem, lidé umějí rozlišit až 10 000 pachů. V našem okolí je více než 400 000 látek, které vydávají pachy, a chemikové vyrábějí stále nové látky. Jak tedy náš nos rozliší v této změti jednotlivé pachy? Existuje více než 20 teorií, které se snaží vysvětlit toto tajemství.

V poslední době zaznamenali vědci pokrok při řešení části této záhady. V roce 1991 se našly určité doklady, že buněčné stěny vlasových výběžků jsou protkány malými proteiny, kterým se říká čichové receptory. Je zřejmé, že tyto receptory se různým způsobem vážou s různými typy molekul pachů, a tak vzniká u každého pachu nezaměnitelný „otisk“.

Za druhé, jak je pach přenášen dále

Aby se tato informace dostala do mozku, čichové neurony vysílají kódované elektrochemické signály (4). Doktor Lewis Thomas, vědec a esejista, nazval tyto neurony ‚pátým divem moderního světa‘. Jsou jedinými primárními nervovými buňkami, které se obnovují vždy za několik týdnů. Neexistuje rovněž žádná ochranná bariéra mezi nimi a podněty z okolního světa jako u smyslových nervových buněk, které jsou skryty pod ochranou oka nebo ucha. Čichové nervy naopak vycházejí přímo z mozku a dostávají se do přímého styku s okolním světem. Tak je nos místo, kde se setkává mozek s vnějším prostředím.

Všechny tyto neurony vedou ke stejnému místu určení — ke dvojici čichových bulbů (5) na spodní ploše mozku. Tyto bulby jsou hlavní přepojovací stanicí k ostatním částem mozku. Nejdříve se však zde musí uspořádat záplava čichových informací, vybrat vše, co je podstatné, a pak to poslat dál.

Za třetí, jak pach vnímáme

Čichové bulby jsou složitě spojeny s limbickým systémem mozku (6), což je úžasným způsobem propojený komplex struktur, který hraje klíčovou roli při uchovávání vzpomínek a spouštění emocionálních reakcí. Podle knihy The Human Body (Lidské tělo) to je místo, kde se „chladná realita světa proměňuje v bublající kotel lidských citů“. Limbický systém je spojen s čichem v tak rozsáhlém měřítku, že se již dlouho označoval jako rhinencefalon, což znamená „mozek nosu“. Tento úzký vztah mezi čichem a limbickým systémem může vysvětlovat, proč na pachy reagujeme tak emotivně a nostalgicky. Aha! Opékaná slanina! Čisté prádlo! Čerstvé seno! Dech štěněte!

Podle toho, jakou vůni vnímáme, limbický systém aktivuje hypothalamus (7), a ten dává pokyn hlavní mozkové žláze, hypofýze (8), aby produkovala různé hormony — například hormony, které řídí chuť k jídlu nebo pohlavní funkce. Nelze se proto divit, že vůně jídla může náhle navodit pocit hladu nebo že parfém se může pokládat za důležitý faktor v sexuální přitažlivosti.

Limbický systém má také spojení s neokortexem (9), což je spíše intelektuální, analytická oblast mozku. Je to místo, kde se informace přicházející z nosu dávají do vztahu s podněty od ostatních smyslů. V jednom okamžiku můžete spojit takové údaje jako štiplavý pach, praskání a slabý opar visící ve vzduchu, a dojít k závěru — oheň!

Svou roli také hraje thalamus (10), snad zprostředkovává spojení mezi těmito velmi rozdílnými oblastmi, „emocionálním“ limbickým systémem a „intelektuálním“ neokortexem. Čichová kůra (11) pomáhá při rozlišování pachů, které jsou podobné. Různé oblasti mozku mohou také poslat informaci zpět do přepojovacích center — do čichových bulbů. Proč? Protože bulby pak mohou ovlivnit vnímání pachů, v podstatě mohou jejich vnímání snížit, nebo mu dokonce zamezit.

Možná jste si všimli, že jídlo nevoní tak vábně, když nemáte hlad. Nebo na vás působila pronikavá vůně, před kterou nebylo možné uniknout, a časem pak zdánlivě vyprchala? Tuto změnu způsobily čichové bulby informované mozkem. Mohly jim v tom být nápomocny receptorové buňky s vlasovými výběžky, které se údajně snadno unaví. Je to velmi prospěšná vlastnost, zvláště když se jedná o velmi silné odporné pachy.

Pozoruhodný systém, že? A to jsme se ho sotva dotkli. O tomto nejasném a složitém smyslu byly napsány celé knihy.

[Nákres]

(Viz publikaci)

[Rámeček na straně 26]

Poruchy čichu

Milióny lidí trpí poruchou čichu. Vůně jara nebo voňavé jídlo jim říkají jen málo, nebo vůbec nic. Jedna žena popisuje náhlou a úplnou ztrátu čichu takto: „Všichni známe slepotu nebo hluchotu a jistě bych nikdy nevyměnila mou poruchu za takové postižení. Nicméně, silné aróma kávy a sladkou vůni pomeranče pokládáme za takovou samozřejmost, že když ztratíme čich a chuť, je to skoro, jako bychom zapomněli, jak dýchat.“ — Časopis Newsweek.

Poruchy čichu mohou být životu nebezpečné. Žena jménem Eva to vysvětluje: „Protože nemám čich, musím být velmi opatrná. Chvěji se při pomyšlení, že přichází zima, protože musím utěsnit všechna okna a dveře v mém bytě. Bez čerstvého vzduchu se mohu snadno udusit, když zhasne zapalovací plamínek u plynové trouby.“

Co způsobuje poruchy čichu? Existuje sice velké množství příčin, ale tři jsou nejčastější: zranění hlavy, virové infekce horních cest dýchacích a onemocnění dutin. Když jsou nervové dráhy porušeny, když sliznice ztratí citlivost nebo když se vzduch nedostane ke sliznici kvůli uzavřenému přístupu nebo kvůli zánětu, čich se ztrácí. Zjistilo se, že tyto poruchy jsou velkým problémem, a proto se zřizují klinická výzkumná centra pro studium chuti a čichu.

Doktor Maxwell Mozell z centra pro zdraví a výzkum při newyorské státní univerzitě v Syracuse v jednom interview popisoval: „Měli jsme zde pacienty, kteří cítili [nepříjemné pachy, jež vnímali pouze oni]. Cítili hrozné věci. Jedna žena pořád cítila rybu. Představte si, že byste každou minutu každý den cítili rybu nebo hořící gumu.“ Jedna žena poté, co jedenáct let trpěla nepříjemným pachem v nose a následnou depresí, pocítila okamžitou úlevu, když jí byl operativně odstraněn jeden čichový bulbus.

[Obrázek na straně 23]

Dech štěňátka

[Obrázek na straně 23]

Opékaná slanina

[Obrázek na straně 23]

Čerstvé seno