Komické prase bradavičnaté

RODINA prasat bradavičnatých v mírném poklusu — to je jeden z nejzábavnějších pohledů, jaké se vám mohou v africké buši naskytnout. Tato prasata je možné spatřit, jak důstojným způsobem, který je jim vlastní, klušou svižným tempem, štíhlý ocásek s šošolkou strnule vzpřímený jako malou rozhlasovou anténu. Cílem prasat bradavičnatých ovšem není pobavit pozorovatele. Podle knihy Maberly’s Mammals of Southern Africa „tento zvyk zvířatům pravděpodobně pomáhá, aby se navzájem viděla když utíkají ve vysoké trávě — hlavně v případě mláďat, jejichž zrak je velmi ome- zený“.

Ještě komičtější je, jak vstupují do svého „domu“, zvlášť pokud tak činí ve velké rychlosti. „Domovem“ prasat bradavičnatých může být rozšířená nora hrabáče nebo dikobraza a způsob, jakým tam prasata vcházejí, je jedinečný. Mláďata, která se ještě nenaučila řádným prasečím zvyklostem, se tam vrhají po hlavě jako každé jiné zvíře, které má sebeúctu. Rodiče to dělají jinak. U vstupu do své nory udělají v plné rychlosti a s vojenskou přesností hbitě čelem vzad — a spěšně couvají do bezpečí svého domova! Tento drobný manévr nedělají jen proto, aby pobavili přihlížející. Prase bradavičnaté je teď totiž ve výrazné výhodě — je obráceno čelem k případnému dravci a svými hrozivými kly může odvrátit jakýkoli další útok.

Při tomto spěšném ústupu ovšem někdy mohou nastat neočekávané komplikace. Problém je v tom, že prasata bradavičnatá nejsou jedinými možnými obyvateli těchto prašných podzemních nor. V těchto norách mohou hledat útočiště i hyeny, medojedi, šakalové a dikobrazi. „Jsou-li již nory obsazeny, může být [prase bradavičnaté] obětí případného nepříjemného střetnutí,“ informuje časopis Custos. „V několika případech byla prasata bradavičnatá spatřena, jak jim ze zadnice čnějí [dikobrazí] ostny.“ Nutno připustit, že pro nešťastné prase to nemůže být příliš zábavné.

Prase bradavičnaté vypadá se svými hrozivými kly jako útočný dravec, který pátrá po kořisti. Ale ono takové není. Je popisováno jako „v podstatě neútočné zvíře“. Ukazuje se, že je býložravec, a to velmi vybíravý! Téměř výlučně se živí nízkou trávou, pojídá pouze jemné konce travních výhonků; vyhýbá se plevelu, dlouhé trávě nebo jiným rostlinám. Prase bradavičnaté je navíc ochotné při hledání večeře prozkoumat i ta nejnevábnější místa. Když pátrá po chutné nové travičce a strká hlavu do trnitých keřů, pod nimiž může taková tráva růst, slouží mu kly jako ochrana hlavy.

Během nejteplejších denních hodin můžete prasata bradavičnatá často najít „doma“, v opuštěné noře hrabáče, kterou si prasata rozšířila svými kly. Pokud neodpočívají, možná je uvidíte u blízkého vodního zdroje, jak se tam povalují nebo jak pijí. Když je čas k jídlu, můžete je spatřit, jak klušou přes travnaté pláně. (Pokud je k tomu nic nenutí, odmítají přejít v trysk.) Pohybují se důstojně a každé z nich — od dospělých po malinká mláďata — si nese svůj jakoby drátěný ocásek strnule vzpřímený.

Prasata bradavičnatá nejsou právě nejkrásnějšími členy prasečí rodiny. Mají však velmi vhodné pojmenování odvozené od nápadných „bradavic“ na jejich protáhlé hlavě. Nejsou to ve skutečnosti opravdové bradavice, ale výrůstky ztluštělé kůže, a ty mohou být velmi užitečné. Mohou praseti chránit oči, když ryje a hledá potravu. Také mohou být prospěšné, když mají samci mezi sebou nějakou rozmíšku. Slouží jako štíty proti ostrým klům soupeře.

Za tímto komickým vzhledem se skrývá zuřivý bojovník. Samice, které mají mladé, jsou velmi pozorné a dobře mláďata chrání. Mláďata budou chráněna také ostatními dospělými členy stáda, a to i v případě, že to pro ně bude znamenat nebezpečí. Když se například gepard pokusí ulovit mládě, dospělé prase útočníka napadne. Pouhý pohled na tento útočící ranec zuřivých a ostrých klů obvykle geparda přiměje k útěku. Mezitím mláďata pobíhají a snaží se zůstat v bezpečí pod břichem své matky. Samozřejmě, je-li hrozba vážnější, například útočí-li lev nebo levhart, prasata se moudře stáhnou, ocásky neustále vztyčené. Dospělí však stádo uzavírají, a tak umožňují mláďatům, aby se dostala do bezpečí jako první.

Doktor Darryl Mason však v časopise Custos uvádí, že „dospělá prasata bradavičnatá mohou být hrozivými soupeři gepardů, levhartů a hyen“. Byla pozorována jedna svině, která bránila své mládě před velkým levhartem. Statečně na něj zaútočila a hnala ho třicet metrů, než se levhart spěšně uchýlil na strom. Při jiné příležitosti byla spatřena dvě prasata bradavičnatá, jak se brání smečce šestnácti psů hyenovitých.

Jak okouzlující je pozorovat skotačení tohoto komika africké buše, který však také umí nahánět hrůzu!