Co říká Bible

Jak úplné je Boží odpuštění?

„Mám pocit, že mi Bůh nikdy neodpustí moje hříchy. Kvůli tomu, co jsem udělala, mě nikdy nebude chtít.“ — Gloria.

PRO GLORII nebylo problémem říkat ostatním lidem, že jim Jehova může odpustit hříchy.a Když však Gloria pomyslela na své vlastní chyby, připadala si odsouzená. Jehovovo odpuštění se zdálo nedosažitelné.

Vědomí, že jsme udělali něco nesprávného nebo že se náš život ubírá nesprávným směrem, může znepokojovat naše svědomí. „Byl jsem vyčerpán celodenním pláčem,“ napsal David poté, co zhřešil. „Moje síla úplně vyschla.“ (Žalm 32:3, 4, Today’s English Version; srovnej Žalm 51:3) Jehovu naštěstí těší promíjet chyby a je „přichystaný odpouštět“. — Žalm 86:5; Ezekiel 33:11.

Bůh však vidí naše srdce. Jeho odpouštění se nezakládá na pouhém sentimentu. (2. Mojžíšova 34:7; 1. Samuelova 16:7) Hříšník musí otevřeně uznat svoji chybu, projevit opravdovou lítost a svůj špatný způsob jednání odmítnout jako něco odpudivého a zavrženíhodného. (Žalm 32:5; Římanům 12:9; 2. Korinťanům 7:11) Jedině potom může být hříšníkovi odpuštěno a může zakusit „období osvěžení“ od Jehovy. — Skutky 3:19.

Někteří lidé se však cítí odsouzeni i poté, co činili pokání. Musí nést břemeno viny navždy? Jakou útěchu lze v Bibli najít pro ty, kdo činili pokání ze svých hříchů, opustili je, ale přesto cítí v srdci bolest? — Žalm 94:19.

Sejmutí tíhy

David, sklíčený svými chybami, se k Jehovovi modlil: „Viz mé trápení a mé těžkosti a promiň všechny mé hříchy.“ (Žalm 25:18) Zde David žádá víc než Jehovovo odpuštění. Prosil Jehovu, aby „prominul“ jeho hříchy, aby je zdvihl nebo nesl, odnesl. Hřích má vážné následky, a u Davida k tomu jistě patřilo i břemeno zraněného svědomí.

Izraelskému národu bylo každoročně viditelně připomínáno, že Jehova může odstranit hříchy národa. Když nastal den smíření, velekněz vložil ruce na hlavu kozla a vyznal nad ním hříchy lidu. Potom kozla vyhnal daleko do pustiny. Každý z přítomných v tom mohl vidět odstranění hříchů národa. — 3. Mojžíšova 16:20 až 22.

Jednotlivci, kteří činili pokání ze svých hříchů, tedy mohou získat útěchu. To, co probíhalo v den smíření, bylo předobrazem daleko významnějšího opatření pro odstranění hříchu — výkupní oběti Ježíše Krista. Izajáš o Ježíšovi prorocky napsal: „Hřích mnohých, ten nesl sám.“ (Izajáš 53:12) Minulé hříchy tedy nemusí zatěžovat svědomí. Nebude však Jehova připomínat tyto hříchy někdy později?

Zrušení dluhu

Ve své vzorové modlitbě Ježíš řekl: „Odpusť nám naše dluhy.“ (Matouš 6:12) Řecké slovo zde přeložené slovem „odpusť“ je tvarem slovesa, které znamená „nechat jít“. Odpuštění hříchů se proto přirovnává k prominutí neboli zrušení dluhu. — Srovnej Matouše 18:23–25.

Petr to rozvedl, když řekl: „Čiňte tedy pokání a obraťte se, aby byly vaše hříchy vymazány.“ (Skutky 3:19) „Vymazat“ znamená zničit, zahladit. To naznačuje vymazání psaného záznamu, smazání dlužních úpisů. — Srovnej Kolosanům 2:13, 14.

Ti, kdo činili pokání, se proto nemusí bát, že Bůh bude vyžadovat zaplacení dluhů, které zrušil. Bůh prohlašuje: „Na tvé hříchy nebudu vzpomínat.“ (Izajáš 43:25; Římanům 4:7, 8) Co to pro kajícného hříšníka znamená?

Odstranění poskvrny

Prostřednictvím proroka Izajáše Jehova řekl: „I kdyby se vaše hříchy prokázaly jako šarlat, budou vybíleny právě jako sníh; i kdyby byly rudé jako karmínová látka, stanou se dokonce podobnými vlně.“ — Izajáš 1:18.

Úsilí odstranit hluboko prosáklou skvrnu z oděvu je často marné. Skvrna přinejlepším vybledne, je však stále patrná. Jak uklidňující je, že Jehova může vzít hříchy křiklavé jako šarlat nebo karmín a učinit je bílými jako sníh. — Srovnej Žalm 51:7.

Kajícný hříšník tak nemusí mít pocit, že bude po zbytek života poznamenán. Jehova nedělá to, že by pouze zmírňoval křiklavost chyb. Tak by ten, kdo činil pokání, nadále žil s pocitem studu. — Srovnej Skutky 22:16.

Podpora od ostatních

Přesto, že Jehova snímá tíhu, ruší dluh a odstraňuje poskvrnu hříchu, kajícného člověka stále čas od času přemohou výčitky svědomí. O kajícném provinilci, který patřil ke sboru v Korintu a kterému Bůh odpustil, Pavel psal, že by mohl být „pohlcen svým přílišným smutkem [„tak zesmutnět, že by se úplně vzdal,“ TEV].“ — 2. Korinťanům 2:7.

Jak bylo možné takovému člověku pomoci? Pavel pokračuje: „Vybízím vás tedy, abyste mu potvrdili svou lásku.“ (2. Korinťanům 2:8) Slovo „potvrdit“, které zde Pavel použil, je právnickým pojmem, který znamená „potvrdit platnost“. Ano, lidé, kteří činí pokání a mají Jehovovo odpuštění, také potřebují potvrzení neboli pečeť schválení od spolukřesťanů.

To pochopitelně může nějaký čas trvat. Člověk, který činí pokání, musí žít tak, aby se pomalu zapomnělo na pohanu způsobenou jeho hříchem, a budovat si přesvědčivou pověst řádného člověka. Musí trpělivě snášet roztrpčení lidí, které nějak postihlo jeho nesprávné jednání. Zatím může důvěřovat v Jehovovo naprosté odpuštění, právě jako v ně důvěřoval David: „Jak daleko je východ slunce od západu slunce, tak daleko od nás [Jehova] vzdálil naše přestupky.“ — Žalm 103:12.

[Poznámka pod čarou]

[Podpisek obrázku na straně 18]

Návrat marnotratného syna, Rembrandt: Scala/Art Resource, N.Y.