Hospodářské zotavení Mexika — Jak je úspěšné?

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V MEXIKU

MNOHO států na celém světě se potýká s vysokou mírou inflace, se znehodnocováním měny, s nestabilitou a se znepokojením mezi veřejností. Zdá se, že v Rusku se zhoršují hospodářské problémy souběžně s tím, jak tam v posledních letech dochází ke změnám. Spojené státy jsou sice považovány za nejbohatší stát světa, ale přesto jsou v situaci, kdy se snaží vzpamatovat se z recese. I japonský rozmach se nyní zpomalil a Japonci jsou na své finance stále opatrnější. Pokud jde o Latinskou Ameriku, tam jsou hospodářské problémy na denním pořádku.

V této souvislosti nás může překvapovat, když čteme jistá prohlášení o hospodářském zotavení Mexika. Mexický prezident Carlos Salinas de Gortari konstatoval: „Snížili jsme inflaci téměř ze dvou set procent — taková byla v roce 1987 — na úroveň, která již dosáhla deseti procent a nadále klesá.“ V proslovu ke Sdružení pro zahraniční politiku, který měl v New Yorku, pokračoval: „Od roku 1989 byla třinácti miliónům Mexičanů zavedena elektřina, jedenáct miliónů získalo zdroj pitné vody a osmi a půl miliónu bylo umožněno používat systém kanalizace.“

Možná tedy vyvstávají některé otázky. Co s sebou nese toto zotavení? Zlepšila se životní úroveň Mexičanů?

Krizová léta

Před rokem 1970 bylo Mexiko považováno za hospodářsky stabilní zemi. Kurs pesa vůči dolaru byl 12,50, hospodářství bylo v podstatě stabilní a vnější zadlužení bylo více méně pod kontrolou. Ale v osmdesátých letech, kdy se v Mexiku našla další ropa a zdálo se, že by tam tedy mělo dojít k hospodářskému rozmachu, paradoxně nastala krize; v roce 1987 inflace v Mexiku dostoupila vrcholu.

V té době bylo velmi obtížné udržet krok s poptávkou po penězích a vláda neustále tiskla měnu, která den ze dne ztrácela hodnotu. Ze země začaly plynout velké částky peněz — uložit peníze v zahraničních bankách bylo bezpečnější. Devalvace pesa téměř odpovídala míře inflace. V roce 1992, kdy byl kurs pesa vůči dolaru 3110:1, devalvace přesáhla 24 000 procent, vycházíme-li ze stavu v sedmdesátých letech, kdy byl kurs pesa k dolaru 12,50:1.

Ve dvou předcházejících šestiletých obdobích se zdálo, že akce, které vláda na řešení uvedených problémů podnikla, mařily její vlastní záměry a podkopaly mexické hospodářství. Uvnitř země i v zahraničí se začala šířit nedůvěra, která ještě zesílila, když v roce 1982 Mexiko oznámilo, že není schopno platit ani úroky svých zahraničních dluhů.

Drastické změny v mexickém hospodářství

V období od 1. prosince roku 1988, kdy do úřadu prezidenta nastoupil Carlos Salinas de Gortari, nastaly změny. Prezident Salinas, který sám je ekonomem a absolventem Harvardské univerzity, se obklopil skupinou finančních expertů a společně s těmito experty stál před úkolem změnit strukturu mexického hospodářství. Mohl si vybrat ze dvou možností: smíšené hospodářství, nebo tržní hospodářství. Smíšené hospodářství je takové, v němž stát řídí větší část průmyslu a služeb, ale zároveň umožňuje existenci soukromých podniků. Tržní hospodářství je takové, ve kterém země dostává naprostou svobodu, a průmysl a soukromý sektor mohou podnikat s minimálními zásahy ze strany státu. Salinasova vláda zvolila smíšené hospodářství, čímž zvrátila proces, který probíhal v předchozích letech. Dřívější vláda se zatížila mnoha podniky a službami, které nejenže neprosperovaly, ale aby přežily, ještě potřebovaly dotace od státu. Nyní dostaly soukromé společnosti větší příležitost, a některé státní podniky se tedy začaly prodávat. Dosud se jich prodalo téměř čtyři sta. Staly se zdrojem příjmů pro státní pokladnu a sejmuly tak část finanční zátěže, kterou nesl stát.

Díky privatizaci podniků, která byla navíc doprovázena přísnou výdajovou politikou, bylo Mexiko schopno znovu začít splácet své zahraniční dluhy, které v roce 1993 přesáhly výši 103 miliard dolarů. Za této situace mají některé země k Mexiku větší důvěru a pohlížejí na ně jako na zemi vhodnou pro případné investice.

Severoamerická dohoda o volném obchodu (NAFTA)

Od roku 1990 se projednává dohoda o volném obchodu, která zahrnuje Kanadu, Spojené státy a Mexiko. Během roku 1993 debata o konečném schválení této smlouvy pokračovala, zvlášť ve Spojených státech. Aby dohoda mohla vstoupit v platnost od 1. ledna 1994, musela její ratifikace proběhnout do konce roku 1993. Zatímco za bývalého prezidenta USA George Bushe byla dohoda sjednána, za současného prezidenta Clintona se ve Spojených státech a v Kanadě objevilo mnoho odpůrců této smlouvy. Proč ten rozpor?

Existují odlišné názory na to, jaký dopad může NAFTA mít. Mexický pohled na věc je pochopitelně kladný. Ministr obchodu a rozvoje průmyslu Jaime José Serra Puche řekl v Detroitu skupině amerických obchodníků: „NAFTA je velmi rozumná a praktická. NAFTA nám pomůže vytvořit více pracovních příležitostí, NAFTA nám pomůže, abychom byli schopni konkurence, a NAFTA nám také pomůže zlepšit životní prostředí.“ Právě o tomto posledním tvrzení mnoho Američanů pochybuje — tvrdí, že životní prostředí na hranicích se Spojenými státy nebude v popředí zájmu mexického obchodu. Podle zpráv se bojí i americké odbory. Obávají se, že kvůli NAFTA přijde značné množství amerických pracovníků o zaměstnání. Prezident Salinas odpověděl: „Mexiko je pro vývoz Spojených států nejrychleji rostoucím odbytištěm.“ Řekl, že Mexiko je „třetím největším odběratelem amerického zboží. Předstihují je jen Kanada a Japonsko.“

Obchodními partnery Mexika jsou Spojené státy a Kanada, ale Mexiko kromě toho otevírá dveře i jiným zemím. O investice v Mexiku projevilo zájem Japonsko. Jeden z podniků (Teléfonos de México), který byl privatizován, byl vlastně odkoupen převážně díky japonskému kapitálu.

Mexické nuevo peso (nové peso)

Jednou z vládních strategií na dosažení lepší kontroly nad financemi je úprava mexické měny. Kvůli devalvaci pesa vůči americkému dolaru byly pro obchodní transakce nezbytné velké sumy pesos. Až do roku 1992 odpovídalo jednomu dolaru 3150 pesos, což znamenalo, že hodnota 1000 dolarů vyžadovala 3 150 000 pesos. Umíte si představit větší množství peněz, třeba milión nebo sto miliónů dolarů? To by vyžadovalo příliš mnoho cifer a pro obchodní transakce by to nebylo praktické. Proto bylo v roce 1993 rozhodnuto, že se pesu umažou tři nuly. Nyní je kurs pesa vůči dolaru 3,2:1 a ve vnitřním obchodě je opět možné používat drobné peníze, centavy.

Nové hospodářství — Ohlas v zemi

V Mexiku již několik let existuje mezi zaměstnavateli, průmyslem a bankovním sektorem dohoda, že se budou snažit mít pod kontrolou růst cen. Odborové svazy také souhlasily s tím, že nebudou požadovat zvýšení mezd. To je způsob, jak zvládat inflaci. Jaký to však má účinek? Někteří lidé se domnívají, že zatímco růst mezd je pod kontrolou, ceny stoupají. Přestože podle oficiálních údajů se v roce 1993 inflace udržela pod deseti procenty, obyčejní lidé, včetně hospodyní, pociťují, že za tytéž peníze si mohou koupit den ze dne méně. Londýnský Economist shrnul situaci takto: „Fiestu vystřídala siesta.“

To vyvolává otázku: Vedlo zlepšení hospodářství ke skutečnému zlepšení pro mexickou společnost? Rychlé šíření chudoby naneštěstí pokračuje. S minimální mzdou dělníka, která sotva převyšuje 150 dolarů, je prý na mnoha místech nemožné vyhnout se chudobě. V některých mexických státech je minimální mzda dokonce ještě nižší. Průměrný pracovník nebo zedník si vydělá asi 200 nebo 300 dolarů měsíčně. Z toho velmi těžko uživí rodinu. Podle jedné studie, která byla nedávno vypracována, žije „91,9 procenta mexické populace v chudobě, a z toho asi 30,1 procenta žije v extrémní chudobě“. — El Universal z 31. března 1993.

Za takových okolností více než 380 000 svědků Jehovových káže 85 miliónům Mexičanů pozitivní poselství — že pod celosvětovou vládou Božího Království v rukou vzkříšeného Ježíše Krista bude brzy odstraněna chudoba a bezpráví. Bible slibuje: „Hle, tvořím nová nebesa a novou zemi; a dřívější věci nebudou připomínány ani nevstoupí do srdce . . . A jistě budou stavět domy a obývat je; a jistě budou sázet vinice a jíst jejich ovoce. Nebudou stavět, a někdo jiný obývat; nebudou sázet, a někdo jiný jíst. Vždyť dny mého lidu budou jako dny stromu; a moji vyvolení budou plně užívat díla svých vlastních rukou.“ (Izajáš 65:17, 21–24) V té době přestane chudoba, ať předtím byla kdekoli.

[Praporek na straně 20]

„Mexiko je pro vývoz USA nejrychleji rostoucím odbytištěm.“ — Prezident Salinas