Podpora, která mnoho znamená

„MUSELA jsem bojovat se strachem ze smrti a s obdobími deprese,“ vypráví Virginia, jedna svědkyně Jehovova z Argentiny. Při svém boji s rakovinou prsu prodělala radikální mastektomii a odstranění obou vaječníků.a

Opravdu, strach ze smrti, jako důsledek rakoviny prsu, je všeobecný. Tento strach zároveň s obavou z tělesného postižení a pocit ztráty ženskosti a schopnosti kojit mohou život ženy po citové stránce ničit. Zdrcující pocity izolace mohou rychle způsobit, že klesne do hluboké beznaděje. Jak může být chráněna před takovým útokem na city?

Potřeba podpory

„Žena potřebuje podporu!“ odpovídá Joan ze Spojených států. Její vlastní matka a babička měly rakovinu prsu a ona teď stojí před stejným zápasem. Je to doba, kdy věrní členové rodiny a přátelé mohou poskytnout utěšující podporu a pomoc. Pro Joan se mocnou pozitivní podporou stal její manžel Terry. Terry říká: „Jak jsem to chápal já, moje úloha spočívala v tom, abych měl vyrovnávající vliv. Bylo nutné, abych Joan pomáhal dělat ohledně léčby taková rozhodnutí, která by jí dodala důvěru a sílu bojovat a nevzdávat se. Její obavy z chirurgického odstranění rakoviny byly něco, s čím jsme se museli naučit žít. Snažil jsem se, abych měl jistotu, že její otázky a obavy byly při našich rozhovorech s lékaři probrány.“ Terry dodává: „Tohle je něco, co můžeme udělat pro naše rodiny a pro ty křesťany, kteří nemají podporu své rodiny. Můžeme být jejich očima, ušima a jejich hlasem, když jednají se zdravotnickým personálem.“

Zvláštní pozornost je třeba věnovat těm, kdo jsou svobodní nebo ovdovělí. Diana z Austrálie nám řekla: „Můj manžel zemřel před pěti lety následkem operace rakoviny, ale moje děti mi pomohly vyplnit prázdnotu, která vznikla. Děti ke mně byly milé, ale ne sentimentální. Dodaly mi sílu. Všechno se vyřídilo rychle a klidně.“

Rakovina prsu má citový dopad na celou rodinu. Všichni tedy potřebují od druhých láskyplný zájem a podporu (pokud jsou svědky Jehovovými, pak zvláště od svých duchovních bratrů a sester).

Rebecca ze Spojených států, jejíž matka bojovala s rakovinou prsu, říká: „Sbor je vaší rozšířenou rodinou a jednání jeho členů má ohromný vliv na vaše city. I když mnozí osobně neschvalovali neobvyklou léčbu, pro kterou se moje maminka rozhodla, po citové stránce nás podporovali, telefonovali nám a navštěvovali nás. Někteří dokonce přišli a nabídli pomoc s přípravou zvláštní stravy pro maminku. Starší také zařídili telefonický přenos ze sálu Království, takže jsme nikdy nepřišly o shromáždění. Sbor nám dokonce poslal pozdravný lístek s peněžním darem.“

Joan přiznává: „Ještě dnes se mi svírá hrdlo, když si vzpomenu na to, jakou lásku mi prokazovali moji duchovní bratři a sestry! Po dobu sedmi týdnů se moje milující sestry pět dnů v týdnu střídaly, když mne vozily na léčení do nemocnice a zpět. A cesta tam a zpět byla sto padesát kilometrů! Jak Jehovovi děkuji za bohaté požehnání v podobě tohoto křesťanského společenství!“

Jiný způsob, jak my všichni můžeme povzbuzovat a poskytovat podporu, jsou naše budující poznámky. Je třeba opatrnosti, abychom bezděčně nepůsobili rozrušení tím, že bychom neustále mluvili o negativních věcech. June z Jižní Afriky říká: „Nikdo nemůže očekávat, že člověk, který neměl rakovinu, bude říkat přesně to, co je třeba. Pokud jde o mne, cítila jsem, že bylo lepší, když se druzí nezmiňovali o případech rakoviny, pokud nedopadly dobře.“ Noriko z Japonska souhlasí: „Když mi lidé vyprávějí o někom, kdo se uzdravil a choroba se mu nevrátila, pak mám také já naději, že snad dopadnu jako on.“

Pamatujte si, že některé ženy dávají přednost tomu, aby se nemluvilo pořád o jejich zdraví. Jiné ženy však mají potřebu mluvit se svými blízkými o své rakovině, především proto, aby se jim ulevilo. Jak bychom zjistili, čím můžeme nejvíce pomoci? Helen ze Spojených států navrhuje: „Zeptejte se dotyčné ženy, zda si přeje o tom mluvit, a nechte ji, aby o tom mluvila.“ Ano, „buďte připraveni naslouchat“, říká Ingelise z Dánska. „Buďte s ní, aby nebyla ponechána o samotě s vlastními chmurnými myšlenkami.“

Pracujte na pozitivním názoru

Léčba rakoviny prsu může způsobit, že po týdny, měsíce nebo roky bude pacientka vyčerpaná a unavená. Jednou z nejhorších zkoušek pro ženu s rakovinou prsu může být skutečnost, že toho nemůže udělat tolik jako předtím. Připustit si omezení svého těla bude pro ni znamenat, že si naplánuje přiměřenou činnost a že si v průběhu dne odpočine.

Objeví-li se deprese, je potřeba podniknout rychlé kroky pro udržení pozitivního postoje. Noriko vypráví svou zkušenost: „Byla jsem sklíčena výsledky hormonální léčby. V takovém stavu jsem nemohla dělat věci, které jsem dělat chtěla, a začala jsem mít pocit, že jsem pro Jehovu a pro křesťanský sbor neužitečná. Jak se moje smýšlení stávalo stále negativnějším, připomínala jsem si, jaké utrpení zažívaly ke konci ty ženy v naší rodině, které zemřely na rakovinu. Zaplavil mne strach, když jsem si kladla otázku: ‚Budu i já trpět tak jako ony?‘“

Noriko pokračuje: „V tu dobu jsem se snažila pomocí publikací svědků Jehovových upravit svůj způsob uvažování a uvědomit si, jak se na naši existenci dívá Jehova. Poznala jsem, že zbožná oddanost se prokazuje ne množstvím vykonané práce, ale pohnutkou, se kterou byla práce vykonávána. Protože jsem chtěla, aby měl Jehova radost z postoje mého srdce a z mého způsobu myšlení, rozhodla jsem se, že mu musím sloužit s radostí a celým srdcem i přes to, že mohu v křesťanské službě udělat jen velmi málo.“

Dlouhodobá nejistota může u žen, které bojují s rakovinou prsu, vést k tomu, že ztratí pozitivní smýšlení. Diana říká, že nejvíce jí pomohlo to, když naplnila srdce a mysl všemi těmi krásnými věcmi, které jí Jehova dával: „Moje rodina, přátelé, krásná hudba, pohled na mohutné moře a nádherné západy slunce.“ Diana zvláště doporučuje: „Mluvte s druhými o Božím Království. A pěstujte opravdovou touhu po podmínkách, které na zemi zavládnou pod tímto Královstvím, kde již nebudou nemoci!“ — Matouš 6:9, 10.

Virginia rovněž našla sílu k boji s depresí v tom, že rozjímala o smyslu svého života: „Opravdu toužím žít, protože mám takovou nádhernou práci.“ O období, kdy se objevují kritické momenty a roste strach, Virginia říká: „Vložila jsem svou plnou důvěru v Jehovu, protože vím, že mne nikdy neopustí. A mám na paměti biblický text, Žalm 116:9, který mne ujišťuje, že ‚budu chodit před Jehovou v zemi těch, kteří žijí‘.“

Všechny tyto ženy upnuly svou naději k Bohu Bible, Jehovovi. Biblická kniha 2. Korinťanům, a to v první kapitole, ve třetím a čtvrtém verši, nazývá Jehovu ‚Bohem veškeré útěchy, jenž nás utěšuje ve všem našem soužení‘. Nabízí Jehova svou ruku, aby podpořil ty, kdo potřebují útěchu?

Mieko z Japonska odpovídá: „Jsem přesvědčena, že když setrvávám ve službě Jehovovi, dostávám od něho velkou útěchu a pomoc.“ Také Jošiko nám řekla: „I když lidé možná nechápou moje utrpení, Jehova ví všechno a jsem přesvědčena, že mi pomáhá v tom, co potřebuji.“

Joan říká: „Modlitba vás dokáže pozvednout ze zoufalství a postavit zase na nohy. Nesmírnou útěchu mi poskytuje to, když přemýšlím o velkém uzdravování, které Ježíš Kristus prováděl, když byl na zemi, a o úplném uzdravení, které provede v novém světě.“ — Matouš 4:23, 24; 11:5; 15:30, 31.

Umíte si představit, že svět bude bez rakoviny prsu, vlastně bez jakékoli nemoci? Je to slib, který dal Bůh veškeré útěchy, Jehova. Izajáš 33:24 mluví o době, kdy žádný člověk na zemi již neřekne, že je nemocný. Tato naděje se brzy stane skutečností, až Boží Království v rukou Božího Syna, Krista Ježíše, bude plně vládnout na zemi a odstraní všechny nemoci, smutek a smrt! Proč si o této nádherné naději nepřečíst ve Zjevení 21:3 až 5? Vzchopte se, abyste se dívali do budoucnosti s podporou, která dává skutečnou útěchu.

[Poznámka pod čarou]