Od našich čtenářů
Svátky Když jsem dočítala sérii článků „Svátky — Proč je některé děti neslaví?“ ve vydání Probuďte se! z 22. listopadu 1993, tekly mi po tvářích slzy radosti. Byla jsem vychovávána jako svědek Jehovův a měla jsem tytéž pocity jako mnohé děti, jejichž výroky jste uvedli. Chtěla bych naši mládež pochválit za to, že poskytuje tak vynikající příklad. Sama jsem matkou, a proto mě povzbuzuje, že mnoho dětí v tak útlém věku chce dělat Jehovovi radost.
T. K., Spojené státy
Je mi devět let a vůbec jsem nevěděla, že svátek „Všech svatých“ byl tak ošklivý a nechutný. Nemám pocit, že o něco přicházím.
A. C., Spojené státy
Jako dítě jsem se na vánoce a velikonoce vždycky těšil. Nyní však chápu, že to jsou pohanské svátky a že nemá cenu jen se řídit tradicí. Předložené vysvětlení bylo úplné a vyčerpávající.
S. L. P., Německo
Byla jsem vychovávána jako svědek od šesti let a nyní mi je něco přes třicet. Mnoho lidí si myslelo, že můj bratr, moje sestry a já o něco přicházíme. Vysvětlovala jsem jim, že dostáváme dárky po celý rok a že rodiče nám štědře dávají svůj čas i sami sebe. Dělali jsme společně mnoho věcí. Otec byl také důsledný v tom, že jsme každý týden měli rodinné biblické studium. To byl ten nejlepší duchovní dar! Nikdy mi nevadilo, že neslavíme svátky.
D. Y., Spojené státy
Je mi čtrnáct let a souhlasím s tím, co se v článku psalo. Jsem vděčná za to, že ten článek vyšel. Posílilo mě, když jsem viděla, že i jiní mladí lidé se staví na stranu pravdy.
C. A., Spojené státy
Nemyslím si, že o něco přicházím, když neslavím svátky. Naši mi dávají dárky a peníze, když je potřebuji. Mám stejné hračky jako děti, které jsou stejně staré jako já [12 let].
L. C., Spojené státy
Tento článek byl odpovědí na mé modlitby. Člověk opravdu nerozumí radostem a strastem výchovy, dokud nevidí, jak na něj upřeně hledí pár dětských očí plných slz, očí, které jako by se ptaly, proč se ostatní děti posmívají. Naše dcerka letos začala chodit do mateřské školy, a přesto, že jsme pro ni vyhledávali informace o svátcích, to pro ni bylo těžké. Každý večer jsme se za ni modlili, aby byla ve školce silná a statečná. Potom přišlo Probuďte se! s články o svátcích. Naše dcerka umí číst, jako by chodila do sedmé třídy, a tak stačilo dát jí ty články přečíst. Její srdce načerpalo odvahu, když četla vyjádření ostatních dětí a když viděla jejich obrázky. Téhož dne dala jeden výtisk tohoto Probuďte se! své učitelce.
G. M., Spojené státy
Některé děti ve škole se mi smály, že neslavím svátky. Tak jsem časopis několikrát okopírovala a kopie jsem jim dala. Jsem si jistá, že s posmíváním přestanou, protože teď vědí, že o nic nepřicházím.
K. H., Spojené státy
Výprava autokarů Když jsem skleslá, dám se někdy do šití a poslouchám při tom kazety s Probuďte se! Opravdu mě překvapilo, jak mi článek „S výpravou autokarů do nitra Austrálie“ (8. června 1993) zvedl náladu. Zdálo se mi, jako bych tam byla a prožívala s těmito cestovateli jejich radosti i vzrušení. Mnohokrát Vám děkuji.
A. W., Spojené státy