Aligátoři — Vzácní, bílí a modroocí!

NÁSLEDUJÍCÍ zprávu připravil Curt Burnette pro Audubonův institut. Zpráva se týká pozoruhodných bílých aligátorů.

„Bílí modroocí aligátoři jsou genetickou mutací aligátora severoamerického; není to jiný živočišný druh. Této mutaci se říká leucismus, a tato zvířata jsou tedy leucističtí aligátoři. Albíni mají bílou kůži a růžovožluté oči. Leucistická zvířata mají v očích pigment. Albinismus je vzácný, ale leucismus je ještě vzácnější. Je sice znám u několika dalších živočišných druhů, ale mezi aligátory jsou tito bílí aligátoři první, u nichž byl leucismus zaznamenán.

Existuje 18 bílých aligátorů. Byli objeveni koncem srpna 1987, všichni v jednom hnízdě. Našli je tři cajunští rybáři poblíž města Houma v Louisianě, jihozápadně od New Orleansu. Ve věku jednoho nebo dvou týdnů byli 5. září 1987 první z nich přineseni do Audubonovy zoologické zahrady. Kromě těchto 18 bílých aligátorů bylo chyceno ještě 7 jejich sourozenců zbarvených normálně a neurčité množství dalších normálních mláďat uteklo. Pozemek, na němž se hnízdo nacházelo, je majetkem společnosti Louisiana Land and Exploration Company (LL&E). Okolí hnízda sice bylo sledováno, byla sebrána vejce a vylíhla se z nich mláďata, ale žádní další bílí aligátoři už objeveni nebyli.

Všech 18 bílých aligátorů i jejich 7 normálních sourozenců jsou samci. To je možné proto, že o pohlaví aligátořích mláďat rozhoduje teplota hnízda. Může se tedy stát, že mláďata v hnízdě jsou jen samci nebo jen samice, nebo jsou v hnízdě jedinci obojího pohlaví. V době, kdy toto píši, dosahuje těch 18 bílých aligátorů pohlavní zralosti (5–6 let). Nejmenší z nich měří asi pět stop [1,5 m] a váží asi 50–60 liber [22–27 kg], největší měří osm stop [2,5 m] a váží 250 liber [115 kg]. Toto rozpětí je způsobeno odlišnými metodami chovu. Aligátoři chovaní na aligátoří farmě společnosti LL&E rostli rychleji.

LL&E vlastní 14 bílých aligátorů. Čtyři velkoryse darovala Audubonovu institutu. Dva z nich institut v současné době vystavuje v Audubonově zoologické zahradě a další dva v Aquarium of the Americas, které také patří institutu. Dva aligátoři jsou půjčováni ostatním zoologickým zahradám a akváriím. Už byli více než v deseti takových zařízeních ve Spojených státech a v jednom v Japonsku.

Tito bílí aligátoři získali slávu a popularitu na celém světě. Zprávu o jejich objevení vysílala CNN do celého světa. Objevili se v mnoha televizních pořadech včetně Today Show, Nashville Network, Tonight Show, CBS Morning News, Late Night with David Letterman, Christian Broadcast Network a MTV i v různých zahraničních zpravodajstvích a dopoledních pořadech. Články o nich se čas od času objevují v novinách a časopisech na celém světě. Jeden francouzský časopis před několika lety přinesl o bílých aligátorech článek a také otiskl jejich fotografie. Ohlas veřejnosti byl tak příznivý, že se bílí aligátoři stali hlavním námětem jednoho z dalších vydání časopisu.

Jak to, že bílých aligátorů je tak málo a že je nikdy předtím nikdo neviděl? Hlavním důvodem je to, že tato mutace je velmi vzácná. Kromě toho, leucističtí a albínští aligátoři jsou vůči normálním aligátorům ve výrazné a smrtonosné nevýhodě. Když se aligátoří mláďata vylíhnou, jsou dlouhá jen 8–10 palců [20–25 cm]. Matka hnízdo nějakou dobu střeží, ale brzy se o sebe malí aligátoři musí postarat sami. Normální aligátoří mláďata jsou žluto-černě pruhovaná a dobře splývají s okolím. Bílé mládě může být snadno spatřeno některým z mnoha různých dravců a stát se jeho kořistí.

Poslední dvě neobvyklé zajímavosti na těchto bílých aligátorech jsou jejich černé skvrny a jejich temperament. Jen velmi málo bílých aligátorů mělo černé skvrny už při vylíhnutí. Většina z nich neměla vůbec žádné. Avšak jak rostli, aligátorů s černými skvrnami přibývalo. Většina černých skvrn se objevila jen na hlavě a na krku. Tak se snáze pozná, který aligátor je který, i když u některých se nikdy žádné skvrny neobjevily.

A nakonec, všichni, kdo s bílými aligátory někdy pracovali, se shodují v tom, že bílí aligátoři jsou agresivnější a temperamentnější než normální aligátoři. Nikdo přesně neví, proč to tak je. Zachází se s nimi spíše jako s krokodýly, kteří jsou rychlejší a vznětlivější, než jako s poměrně pomalými a klidnějšími aligátory. To je další z mnoha tajemství, kterými jsou tyto bílé divy močálů obklopeny.“ — Od Curta Burnetta, Audubonův institut.

[Podpisek obrázku na straně 16]

Fotografie: Audubon Zoo, New Orleans