Co říká Bible

Jsou hazardní hry vhodné pro křesťany?

HAZARDNÍ HRANÍ JE NÁKLADNÝ NÁVYK. ČASTO NĚKOMU POHLTÍ POLOVINU PŘÍJMŮ A MŮŽE HO ZAVÉST DO NESMÍRNÝCH DLUHŮ. TENTO NÁVYK DOKÁŽE ZNIČIT MANŽELSTVÍ I KARIÉRU, A NĚKTERÉ LIDI SNAD DOKONCE ZAVEDE NA CESTU ZLOČINU. OBĚTI HAZARDNÍCH HER SVÉMU NÁVYKU PROPADLY A MOHOU TRPĚT ABSTINENČNÍMI PŘÍZNAKY PODOBNÝMI TĚM, KTERÉ JSOU PATRNÉ U JINÝCH DRUHŮ ZÁVISLOSTI.

HAZARDNÍ hraní je tak rozšířené, že v některých zemích ho považují za „národní zábavu“. Co však přesně je hazardní hraní? Hazardní hraní je „sázení na výsledek budoucí události“, vysvětluje The World Book Encyclopedia. „Hráči obvykle vloží peníze nebo něco jiného hodnotného jako sázku na výsledek, který očekávají. Při vyplácení výhry vítěz sebere sázky těch, kdo prohráli.“

Hazardní hry nejsou žádným novým jevem. Starověcí Mayové ze Střední Ameriky kdysi hráli oblíbenou míčovou hru, která se nazývala poktatok a kterou Aztékové znali jako tlachtli. „Když při ní někteří přišli o svůj majetek [sázením na výsledek], dali v sázku svůj vlastní život,“ píše časopis Américas. Tyto starověké národy zachvátilo vzrušení ze sázek a někdy „na náhodný dopad gumového míče vsadili život v otroctví“.

Proč vzrušení ze hry zachvátilo tolik lidí? Podle Duane Burkeho, přednosty Ústavu pro výzkum společenských her ve Spojených státech, „stále více lidí považuje hazardní hraní za přijatelnou formu využívání volného času“. I některé náboženské organizace schvalují hazardní hraní jako prostředek pro získávání finančních prostředků.

Je možné, aby křesťané považovali hazardní hry za pouhou nevinnou zábavu, přestože jsou oblíbené a pocházejí z dávných dob? Nebo je na nich ještě něco jiného?

Proč lidé hrají hazardní hry?

Krátce řečeno, proto, aby vyhrávali. Hráčům se hazardní hry jeví jako rychlý, vzrušující způsob získání peněz bez námahy a kázně, které jsou spojeny s prací ve světském zaměstnání. Mnoho času tráví sněním o „velké výhře“ a o tom, jakou slávu a možnosti jim tato suma peněz přinese.

Ale pravděpodobnost, že hráč prohraje, je mnohem větší. Statistik Ralf Lisch například říká, že v Německu „je čtyřikrát pravděpodobnější, že vás v průběhu roku zasáhne blesk, než že [vyhrajete] v sázkách [německé loterie]“. Pokud to ještě není dostatečně přesvědčivé, dodává následující přirovnání: „Jestliže jste muž, jsou vaše vyhlídky na to, že se dožijete sta let [věku], 7000krát větší než [vyhlídky na výhru v loterii].“ Ironií ovšem je, že si to hráč zřejmě uvědomuje. Co ho tedy žene do hazardní hry?

Jak uvádí MUDr. Robert Custer ve své knize When Luck Runs Out (Když štěstí vyhasne), pro některé hráče „je finanční zisk pouze jednou stránkou výhry . . . Pro ně je důležité, že jsou předmětem závisti, úcty, obdivu a lichocení, a to jim vyhrané peníze mohou poskytnout.“ Doktor Custer dodává, že tyto hráče naplňuje „vzrušením to, že si mohou dovolit zapálit svazek bankovek, nebo jen to, že mohou říci ‚Vyhrál jsem pět „papírů“‘, a vyhřívat se v slávě“.

Naproti tomu výhra a vzrušení, které ji doprovází, mnoha hráčům ještě nestačí. Nutkání k hazardní hře možná dosahuje takové síly, že se z nich stávají chorobní hráči. Při jednom průzkumu, který se členy organizace „Gamblers Anonymous“ (Hazardní hráči anonymně) vedl MUDr. Custer, řeklo pětasedmdesát procent zkoumaných osob, že se obvykle chlubí výhrou, a to i když prohráli. Ano, hazardní hraní se může stát návykem — stejně silným a ničivým jako návyk na alkohol nebo nějakou jinou drogu. Kolik hráčů překročilo tu tenkou čáru dělící rozptýlení od závislosti? Kolik hráčů ji překročilo, a ani o tom nevědí?

Boží stanovisko

Bible nerozebírá podrobně otázku hazardního hraní. Přesto nám předkládá zásady, které nám pomáhají poznat, jak se na hazardní hry dívá Bůh.

Zkušenosti ukazují, že v hazardním hraní se projevuje chamtivost. Bible chamtivost přísně odsuzuje a upozorňuje, že ‚žádný chamtivec nemá žádné dědictví v Božím království‘. (Efezanům 5:5) Chamtivost je na hráčích vidět, i když prohrávají. Podle názoru jednoho odborníka se hazardní hráč „snaží to, co prohrál, vyhrát zpátky — čeká na ‚vysokou výhru‘. Jestliže vyhraje hodně, vsadí výše a nakonec svou ‚vysokou výhru‘ prohraje.“ Ano, chamtivost rozhodně je součástí hazardního hraní.

Pro někoho jsou hazardní hry prostředkem k uspokojení vlastní pýchy. Jeden průzkum, který se prováděl u chorobných hráčů, ukázal, že čtyřiadevadesát procent těchto hráčů považovalo hazardní hraní za „činnost posilující ego“ a dvaadevadesát procent z nich řeklo, že si při hazardní hře připadají jako „důležité osobnosti“. Bůh ale říká: „Sebevyvyšování a pýchu . . . nenávidím.“ Křesťané jsou tedy vybízeni, aby v sobě rozvíjeli skromnost a pokoru. — Přísloví 8:13; 22:4; Micheáš 6:8.

Hazardní hry mohou také podněcovat k lenosti, protože se zdá, že je to snadná cesta k získání peněz bez námahy, která je spojena s prací. Boží slovo však zcela jasně vede křesťany k pilné, tvrdé práci. — Efezanům 4:28.

Kromě toho je pro některé hráče tak důležité pokoušet štěstí, že tím začnou být posedlí a stane se to jejich bohem. Je to podobné jako v biblické zprávě o mužích, kteří ‚prostírali stůl pro boha Štěstí‘. Za své modlářské jednání byli přisouzeni „meči“. — Izajáš 65:11, 12.

Co když je někomu nabídnuta zdarma sázenka nebo dostane nějaké peníze, aby je použil k hazardnímu hraní? Přijetí takové nabídky by v každém případě podporovalo provozování hazardních her, a to rozhodně není v souladu s biblickými zásadami.

Hazardní hraní není v žádném případě vhodné pro křesťany. Jak to vyjádřil vydavatel jednoho časopisu, ‚hrát hazardní hry není jenom něco špatného, ale je to také něco ubohého‘.

[Podpisek obrázku na straně 14]

Valentin/Falešní hráči, Giraudon/Art Resource