Misionáři — Nositelé světla, nebo temnoty? 6. část

Jak jsou dnes činěni praví učedníci

JEŽÍŠ KRISTUS přikázal: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je.“ (Matouš 28:19) Everyman’s Encyclopedia říká, že toto pověření „plnili křesťané v každé epoše“, i když dodává, že „někdy jen s malým nadšením“. Kniha The Missionary Myth (Misionářský mýtus) se ptá: „Skončila již misionářská éra?“

V lednu tohoto roku časopis Newsweek přinesl zprávu: „Papež Jan Pavel II. zavádí římský katolicismus do ulic.“ Časopis vysvětloval: „Vysílá tři sta padesát laických evangelistů, aby hledali konvertity na římských diskotékách, v supermarketech a na stanicích metra. Tento experimentální program začíná na Popeleční středu (16. února). Pokud bude mít úspěch, papež vyšle evangelisty do celého světa — tak by se mohlo stát, že katoličtí misionáři budou zvonit u domovních dveří od Buenos Aires po Tokio.“

Na druhé straně, svědkové Jehovovi už dávno pochopili svůj závazek vykonávat evangelizační práci. (2. Timoteovi 4:5) Samozřejmě ne všichni káží jako misionáři v cizích zemích. Ale každý z nich může kázat, ať je kdekoli; a to také dělá. V tomto smyslu jsou misionáři všichni.

Speciální škola

Začátkem čtyřicátých let Watch Tower Society zřídila školu, ve které se zkušení služebníci připravují na misionářskou službu v cizích zemích, kde je naléhavá potřeba pomoci. Během let se učební osnovy změnily, ale nikdy se neodchýlily od svého základního cíle, totiž klást důraz na studium Bible a vykonávat životně důležitou evangelizační práci.

Pro tuto novou školu bylo vybráno jméno Gilead, což v hebrejštině znamená „hromada svědectví“. Tím, že Gilead pomáhá nakupit hromadu svědectví k Jehovově cti, má klíčovou úlohu v celosvětovém kazatelském díle, o němž Ježíš předpověděl, že se bude konat v naší době. — Matouš 24:14.

Když prezident Watch Tower Society Nathan H. Knorr v roce 1943 promlouval k první třídě Gileadu, řekl: „Dostává se vám další přípravy na dílo podobné dílu apoštola Pavla, Marka, Timotea a dalších, kteří cestovali do všech koutů Římské říše a ohlašovali poselství o Království . . . Vaší hlavní prací je kázat evangelium o Království dům od domu, jako to dělal Ježíš a apoštolové.“

Když bylo školení první třídy dokončeno, její absolventi byli vysláni do devíti latinsko-amerických zemí. Do dnešního dne bylo ve škole Gilead vyškoleno přes šest tisíc pět set studentů více než ze sto deseti zemí a byli vysláni jako misionáři do více než dvou set zemí a souostroví.

Misionáři jiného druhu

Předcházející články této série vyprávěly o tom, jak si v minulosti počínali misionáři křesťanstva. Mnozí z nich, například ti misionáři, kteří byli vysláni do Grónska, přeložili Bibli nebo její části do jazyka té země, kde působili. Přesto takoví raní misionáři často měli jiné zájmy než učit lidi o Bibli.

Například v Japonsku se misionáři křesťanstva angažovali „ve vzdělávacích institucích a školách,“ uvádí Kodansha Encyclopedia of Japan. Píše se zde: „Řada misionářů vynikla svou učeností.“ Stali se lingvisty nebo profesory a vyučovali takové předměty, jako je literatura, jazyk, historie, filozofie, východoasijská náboženství a japonské lidové umění. „Charitativní a sociální instituce také byly důležitou součástí misionářské práce,“ dodává encyklopedie.

Obecně vzato, hlavním posláním misionářů nebylo kázání evangelia. Příliš často kladli důraz na to, aby byly uspokojovány spíše potřeby tělesné než potřeby duchovní. Začali se zaměřovat na sledování osobních zájmů. Tím se stalo, že jeden misionář anglikánské církve, který byl vyslán do Japonska v roce 1889, je dnes nejvíce znám jako „otec japonského horolezectví“.

Misionáři, kteří byli vyškoleni v Gileadu, se od misionářů křesťanstva v mnohém liší. Kniha Svědkové Jehovovi — Hlasatelé Božího Království ve 23. kapitole uvádí: „Misionáři vyškolení v Gileadu vyučují lidi z Bible. Nestavějí kostely a nečekají, že lidé budou přicházet za nimi, ale sami chodí od domu k domu . . . Nebyli vysláni, aby si dali sloužit, ale aby sami sloužili.“

Jaké bylo ovoce?

Na to, aby v Evropě činili křesťanské učedníky, měli misionáři křesťanstva celá staletí. Do jaké míry byli úspěšní? Kniha A Global View of Christian Missions (Celkový pohled na křesťanské misie) odpovídá: „Asi sto šedesát milionů lidí v Evropě je bez vyznání. Z těch, kdo se ke křesťanství přece hlásí, je málo takových, kteří své náboženství berou vážně . . . Ani s největší představivostí nemůžeme Evropu nazývat křesťanským kontinentem.“

Jaká je situace v Asii? Kodansha Encyclopedia of Japan odpovídá: „Všeobecně je křesťanství stále považováno za ‚cizí‘ víru . . ., která se pro běžné Japonce nehodí. Křesťanské hnutí zůstává na okraji japonské společnosti.“ Ano, v Japonsku se ke křesťanské víře hlásí necelá čtyři procenta obyvatel, v Indii méně než tři procenta, v Pákistánu méně než dvě procenta a v Číně méně než polovina procenta.

Jaká je situace v Africe po staletích misionářské činnosti, kterou vykonávalo křesťanstvo? Ve zprávě o setkání afrických biskupů, které se konalo letos na jaře v Římě, německý časopis Focus napsal: „Africká náboženství už nejsou odsuzována jako pohanské modlářství. Oficiální, i když ještě nevydaný dokument představuje ‚tradiční africká náboženství‘ jako cenné a velmi důležité partnery. Jejich členové si zaslouží úctu. Synod uznal, že náboženství, která byla dříve odsuzována jako modlářská už svou podstatou, ‚často určují životní styl i těch nejpřesvědčenějších katolíků‘.“a

Jak byli misionáři křesťanstva úspěšní při činění učedníků po staletích působení v Americe? Kniha Mission to the World (Misie světu) odpovídá: „Navzdory velkému pokroku misionářské aktivity v posledních desetiletích si ‚Latinská Amerika‘ stále zaslouží titul ‚zanedbaný kontinent‘.“ O Spojených státech časopis Newsweek uvádí, co ukazují poslední průzkumy, totiž že „zatímco v Americe je náboženství všude, jen menšina je bere vážně . . . Polovina lidí, kteří při průzkumu říkají, že neděle tráví v kostele, neříká pravdu . . . Téměř třetina Američanů ve věku osmnácti let a více má naprosto nenáboženský pohled na svět . . . Jen devatenáct procent . . . se svému náboženství věnuje pravidelně.“

Obecně vzato, misionáři křesťanstva jako skupina se snažili zmírnit problémy chudoby, špatného zdraví a nedostatečného vzdělání a při tom prosazovali lidské plány, které přinejlepším přinesly jen dočasnou a částečnou úlevu. Na druhé straně, praví křesťanští misionáři poukazují lidem na zřízené Boží Království, které přinese úlevu trvalou a úplnou. Nebude problémy zmírňovat, bude je řešit. Ano, Boží Království přinese lidstvu dokonalé zdraví, skutečné ekonomické zajištění, nekonečné možnosti tvůrčí práce pro všechny lidi a život bez konce! — Žalm 37:9–11, 29; Izajáš 33:24; 35:5, 6; 65:21–23; Zjevení 21:3, 4.

Misionáři křesťanstva možná jako na důkaz, že činili ‚učedníky z lidí všech národů a křtili je‘, poukáží na lidi, kteří se považují za křesťany a příležitostně se účastní bohoslužeb. Ale skutečnosti ukazují, že misionáři opomněli tyto ‚pokřtěné‘ učit, ‚aby zachovávali všechno, co Ježíš přikázal‘. — Matouš 28:19, 20.

Vyučovací činnost pravých křesťanů však bude pokračovat i v Božím novém světě. Rozšíří se tak, aby z ní měly užitek miliony vzkříšených, kteří budou potřebovat poučení o Božích cestách. Potom, aniž do toho Satan bude moci zasahovat, budou mít křesťané radostnou výsadu pokračovat v činění učedníků — tak, jak to už celá desetiletí dělají.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 24]

Jak lidem pomohli

Ti, kdo využili pomoci misionářů vyškolených v Gileadu, řekli:

„Žasl jsem nad jejich houževnatostí, když se vyrovnávali s tolika věcmi, které byly jiné než v jejich domovské zemi: podnebí, jazyky, zvyky, jídlo, náboženství. Ve svém přidělení však zůstali, někteří až do smrti. Jejich dobré studijní návyky a horlivost ve službě mi pomohly, abych totéž rozvíjel i já.“ — J. A., Indie.

„Zapůsobilo na mě, jak byli misionáři dochvilní, když se mnou studovali. Projevovali pozoruhodné sebeovládání, když se potýkali s mými předsudky a mou nevědomostí.“ — P. T., Thajsko.

„Manželka a já jsme oceňovali čistotu, která byla na misionářích — svědcích — vidět. Jejich činnost nás natolik ovlivnila, že jsme si dali za cíl službu plným časem a dnes se radujeme z toho, že i my jsme misionáři.“ — A. C., Mosambik.

„Byl jsem zaměřen na sebe. Setkání s misionáři mi dodalo impuls, který jsem potřeboval, abych se změnil. U nich jsem viděl ne povrchní, ale skutečné štěstí.“ — J. K., Japonsko.

„Misionáři křesťanstva žili v pohodlí. Služebnictvo jim uklízelo dům, vařilo, pralo, pečovalo o zahradu a řídilo automobil. Byla jsem překvapena, když jsem viděla, jak se misionáři z Gileadu sami starají o domácnost a ještě pomáhají místním lidem, aby se dověděli o Božím Království.“ — S. D., Thajsko.

„Sestry misionářky jezdily na kole navštěvovat lidi, i když teploty vystoupily nad 46 stupňů Celsia. Jejich pohostinnost, nestrannost a také vytrvalost mi pomohly, abych poznala pravdu.“ — V. H., Indie.

„Misionáři se necítili nadřazeni. Pokorně se přizpůsobili místním lidem a jejich ubohým životním podmínkám. Přišli sloužit, a proto si nikdy nestěžovali, ale vždy vypadali radostně a spokojeně.“ — C. P., Thajsko.

„Biblickou pravdu neředili. Přesto nevzbuzovali v místních lidech dojem, že celá jejich tradiční kultura je špatná nebo že musí přijmout západní způsob života. Nikdy v lidech nevyvolávali pocit podřadnosti nebo nedostatečnosti.“ — A. D., Papua-Nová Guinea.

„Ona, na rozdíl od misionářů křesťanstva, byla ochotná při našem biblickém studiu sedět na zemi se skříženýma nohama, po korejsku. Byla ochotná okusit naše korejská jídla. Náklonnost, kterou jsem k ní cítila, mi pomohla dělat pokroky.“ — S. K., Korea.

„Bylo mi deset let a škola nám končila v poledne. Jeden misionář mě pozval, abych ho každé odpoledne doprovázel ve službě. Naučil mě mnoha biblickým zásadám a vštípil mi opravdovou úctu k Jehovově organizaci.“ — R. G., Kolumbie.

„Učili mě, abych vytrvávala v plnění svých úkolů a bez stěžování dělala, co je potřeba dělat. Z celého srdce děkuji Jehovovi a Ježíši Kristu, že nám misionáře poslali.“ — K. S., Japonsko.

[Obrázek na straně 23]

Misionáři ze šestnácti zemí, kteří byli vyškoleni v Gileadu, si vyprávějí své zážitky na jednom z nedávných sjezdů