Pozorujeme svět
Tajemství psích „sebevražd“
Obyvatelé města Rosario v Argentině hledají přijatelné vysvětlení toho, co vypadá jako vlna psích pokusů o „sebevraždu“. Bylo vypozorováno, že k tomu dochází především v oblíbeném rosarijském parku Parque de España. Promenáda v tomto parku je téměř třicet metrů nad řekou Paraná. Stalo se asi padesátkrát během jednoho roku, že se pes náhle vytrhl svému majiteli, hnal se k okraji promenády a skočil dolů, což znamenalo téměř jistou smrt. Odborníci však tvrdí, že pes není schopen se rozhodnout, že se zabije. Veterináři se spíše domnívají, že psy přitahují nějaké ultrazvuky či pohyb ptáků nebo člunů na řece. Vrhnou se k okraji promenády, a než si to uvědomí, už padají do propasti.
Zařízení na ochranu osobní bezpečnosti
Podle listu The Toronto Star si stále více Kanaďanů pořizuje zařízení na ochranu osobní bezpečnosti. Mezi oblíbené předměty tohoto druhu patří „noisemakery“ a „screamery“ — osobní poplašná zařízení, která vydávají zvuk o vysokém kmitočtu. Také jsou k dostání nádobky s nepříjemně páchnoucí chemikálií, která má útočníka odradit, a barvy ve spreji, které usnadní pozdější identifikaci útočníka, protože ho nabarví na zeleno. The Toronto Star však uznává, že „takové věcičky nemohou zaručit, že se člověk nestane obětí násilí. Podle policistů může být rozumná opatrnost důležitější než technika.“
Zdravotní rizika v zemědělství
Fungicidy, herbicidy a pesticidy pomohly zemědělcům snížit ztráty na úrodě, avšak zpráva Mezinárodní organizace práce říká, že chemikálie používané v zemědělství jsou každý rok příčinou úmrtí asi čtyřiceti tisíc zemědělců. Odhaduje se, že tyto chemikálie také vážně poškozují zdraví dalším 3,5 až 5 milionům lidí.
Anglikánští kněží a jejich bůh
Nedávno anglikánská církev propustila jednoho ze svých duchovních. Kněz otevřeně hlásal nevíru v nadpřirozeného Boha, v autoritu Bible a v Ježíše jako spasitele. Navzdory tomu, že otevřeně odmítal biblické učení i církevní nauky, jeho propuštění vyvolalo nepříznivou odezvu ostatních kněží. Sedmdesát pět duchovních anglikánské církve podepsalo otevřený dopis, ve kterém požadovali, aby dotyčný muž mohl nadále vykonávat kněžskou službu. Někteří kněží tvrdí, že jsou stovky dalších anglikánských duchovních, kteří v nadpřirozeného Boha nevěří.
Celosvětová nejistota
V souvislosti s blížící se světovou konferencí o sociálním rozvoji, která se bude konat v březnu 1995, vydal UNDP (Program OSN pro rozvoj) bulletin, ve kterém vyjádřil obavy o bezpečnost lidstva. Bulletin vychází z výroční zprávy Human Development Report 1994 a uvádí, že „na začátku tohoto století bylo devadesát procent válečných ztrát z řad vojáků. Dnes je devadesát procent obětí z řad civilistů. Takový posun je tragický.“ UNDP uznává, že bezpečnost lidí je ohrožena bez ohledu na to, kde žijí. Human Development Report dodává, že „hladomory, etnické konflikty, dezintegrace společnosti, terorismus, znečištění a obchod s drogami už nejsou nezávislé problémy, omezené hranicemi státu. Mají dopad na celý svět.“
Toulaví bulteriéři
Podle listu The New York Times má mnoho měst na východě Spojených států stále větší problémy s bulteriéry, kteří se toulají po ulicích. Tom Simon z úřadu pro evidenci psů vysvětluje, že ne všichni bulteriéři musí být nebezpeční. Řekl, že „když jsou správně cvičeni, mohou z nich být opravdu milí psi a báječní domácí mazlíčci“. Ale realita je krutá: ti nebezpeční psi, o nichž byla zmínka, byli šlechtěni a cvičeni proto, aby z nich byli zuřiví bojovníci. Někteří psi jsou krutě mučeni, „aby byli zuřivější“, jak vysvětlil jeden odborník. Po několika násilných, divokých psích zápasech mnozí psi už nejsou schopni dalšího boje. Když se to stane, jejich majitelé je často opustí a nechají je, aby se toulali po ulicích.
Nový ekumenický církevní orgán v Austrálii
V roce 1946 se značný počet církví v Austrálii sdružil v Australské radě církví. Římskokatolická církev se sice nestala členem, ale po mnoho let měla statut pozorovatele. Nyní, téměř po padesáti letech, byla tato rada přejmenována na Národní radu církví v Austrálii. Počet členů stoupl o jednoho — přibyla katolická církev. I luteránská církev byla pozvána, aby se připojila, ale pozvání odmítla, protože tento krok nepodpořilo dostatečné množství jejích členů. The Sydney Morning Herald uvedl, že David Gill, který byl jmenován generálním tajemníkem nové rady, o členech rady mluvil jako o lidech, kteří „se modlí jako šílení“, a dodal: „Domnívám se, že samo o sobě je to trochu změna.“ Mluvil o tom, že předchozí rada působila „poněkud politickým dojmem“. Zaznělo také, že „důraz se kladl, jak se zdá, spíše na sociální spravedlnost než na šíření evangelia“. List dodal: „Neschopnost pustit se do toho, čemu horliví evangelíci říkají ‚otázky evangelizace‘, způsobila, že vznikly značné rozpory, které stále ještě nejsou vyřešeny.“
Nevyzvednutá zavazadla
Co se stane s těmi všemi nevyzvednutými zavazadly, která zůstanou u velkých leteckých společností v USA? Jsou prodána do Scottsboro v Alabamě, společnosti, která se jmenuje Unclaimed Baggage Center (Středisko pro nevyzvednutá zavazadla). Tam jsou zavazadla otevřena, vyčištěna a prohledána, zda neobsahují nějakou hotovost, a pak jsou znovu prodána. „Jeden pohled do Unclaimed Baggage Center přesvědčí i toho nejdůvěřivějšího cestujícího, že má cestovat jen s takovými zavazadly, která si může vzít s sebou do letadla,“ píše The Wall Street Journal. „Ve čtyřech obrovských podlažích můžete vidět všechno — kožichy, rybářské pruty, trička i fotoaparáty . . . Také tam najdete opékače topinek, kosmetické prostředky, losí parohy, nahrávky maďarské lidové hudby, a dokonce i rakev.“ Aeroliniemi projdou každý den asi dva miliony zavazadel, a přestože asi deset až dvacet tisíc z nich je někam založeno nebo doručeno na nesprávnou adresu, pouze necelých dvě stě se nevrátí svým majitelům. Než jsou ztracená zavazadla odeslána společnosti Unclaimed Baggage Center, cestující mají tři měsíce na to, aby se o ně přihlásili. „Zatímco letecké společnosti tvrdí, že do Scottsboro posílají věci, jejichž majitele nemohou zjistit, tamní prodavači říkají, že než zboží mohou prodávat, tráví hodiny mazáním a seškrabáváním jmen a adres,“ uvádí se v listu The Wall Street Journal.
Bohatá svatyně
Malý, celkem neznámý ostrov v jižním Japonsku se díky jménu místní šintoistické svatyně rychle proslavil. Její jméno, Hoto, znamená „získat poklad“ a místní reklamní agentura toho využila s úspěchem, který překonal všechna očekávání. Zařídila, aby se u svatyně prodávaly tašky, do kterých si lidé mohou dávat losovací tikety. Používání těchto „tašek pro štěstí“ zakoupených u svatyně je prý zárukou štěstí v loterii. Od té doby „lidé, kteří doufají, že vyhrají spoustu peněz v loterii, hromadně navštěvují svatyni Hoto,“ píše Asahi Evening News. Spoustu peněz však nezískaly tyto „davy“, ale svatyně, kde se tašky prodávají po deseti a třiceti dolarech.
Egypt má nejstarší dlážděnou silnici
Geologové našli dlážděnou silnici, která byla dlouhá dvanáct kilometrů a vedla pouští asi sedmdesát kilometrů jihozápadně od Káhiry. Odhaduje se, že tato starověká cesta, dlážděná vápencovými deskami, a dokonce i zkamenělým dřevem, pochází z doby mezi roky 2600 až 2200 př. n. l., z období Staré říše. Její průměrná šířka je dva metry. Silnice byla postavena proto, aby usnadnila dopravu těžkých kamenů z ohromného čedičového lomu na břeh dávného jezera, které bylo v období záplav spojeno s Nilem. Toto jezero už neexistuje. Vládci starověkého Egypta dali přednost tmavému kameni, ze kterého si nechávali dělat sarkofágy a dlažbu uvnitř pohřebních chrámů v Gíze. „To je další prvenství na poli techniky, které můžete připsat starověkému Egyptu,“ řekl profesor geologie doktor James A. Harrell. Dosud nejstarší známou silnicí byla silnice na Krétě a byla dlážděná plochými kameny. Odhaduje se, že nebyla postavena dříve než v roce 2000 př. n. l.