Opět na návštěvě v Rusku

JEDNOU Z NEJVĚTŠÍCH ZMĚN V BÝVALÉM SOVĚTSKÉM SVAZU JE SVOBODA MLUVIT O NÁBOŽENSTVÍ. MNOHO RUSŮ TÉTO SVOBODY VYUŽÍVÁ K TOMU, ABY ZKOUMALI BIBLICKÉ UČENÍ. VÝSLEDKEM JE SKUTEČNĚ NOVODOBÝ ZÁZRAK.

JAKÉ bylo mé překvapení, když jsem 28. července 1993 vzal do ruky ranní vydání listu New York Times a na titulní straně jsem uviděl velkou fotografii křtu, která byla pořízena v Moskvě! K fotografii byl připojen komentář: „Uvolnění náboženství v Rusku přivedlo na stadión moskevské Lokomotivy lidi, kteří změnili náboženství, a oni se dali masově pokřtít jako svědkové Jehovovi.“

Den předtím jsme se s manželkou vrátili z Ruska. Této události, při níž bylo pokřtěno 1489 lidí, jsme se zúčastnili. Křesťanská láska, kterou Rusové projevovali, a jejich zájem o duchovní věci na nás opravdu zapůsobily. Ukazuje to zážitek, který jsme měli po skončení závěrečného sjezdového programu v neděli večer.

Když jsme se vraceli metrem do hotelu, seděl jsem vedle mladého muže, kterému mohlo být 18 nebo 19 let. Podal jsem mu biblický traktát Jaká je naděje pro drahé zemřelé? vydaný v ruštině.a Krátce se na něj podíval a podal ho své matce. Mladíkovi jsem tedy dal jiný výtisk traktátu. Ukázal v něm na úvodní otázku: „Když člověk zemře, zdaliž zase oživne?“ Tónem hlasu naznačujícím pochybnosti se anglicky zeptal: „Věříte tomu?“ (Job 14:14, Kralická Bible)

Otočil jsem se, abych mu viděl přímo do očí, a s pevným přesvědčením jsem odpověděl: „Opravdu tomu věřím!“ A rychle jsem dodal: „Uvažujte. Jsme inteligentní, přemýšliví tvorové. To je zázrak. Nějaká Vyšší bytost musela způsobit, že existují zákony, které určily, že se z nás stanou živí lidé. Věřím tedy, že tato Nadřazená bytost dokáže znovu stvořit mrtvého člověka, aby mohl opět žít.“

Mladík začal traktát ihned číst. Když ho dočetl, podal jsem mu brožuru Does God Really Care About Us? (Skutečně se Bůh o nás stará?)* v ruštině. Chtěl se toho dozvědět víc, ale my jsme v příští stanici museli vystoupit. Mladík s matkou měli sice ten večer stihnout vlak, ale přesto z metra vystoupili s námi, abychom spolu mohli mluvit o pár minut déle. Krátce jsem se zmínil o našem programu studia Bible a potom jsem mu na zadní straně brožury ukázal adresu, na které může požádat o další informace.

Příští den jsme z Ruska odletěli, ale taková setkání, jako bylo setkání s mladíkem a jeho matkou, na nás udělala nesmazatelný dojem.

Stále na Rusko myslíme

Stále jsem si připomínal to neuvěřitelné množství lidí, kteří byli pokřtěni od doby, kdy byl v březnu 1991 v bývalém Sovětském svazu konečně zrušen zákaz díla svědků Jehovových. Na léto 1991 bylo rychle zorganizováno sedm sjezdů. Do vody bylo ponořeno 7820 osob. Na letních sjezdech v roce 1993 — včetně sjezdu, který jsme navštívili v Moskvě — pak bylo pokřtěno 11 238 osob.

Evangelizační horlivosti svědků v Rusku si povšimlo mnoho ruských občanů. Když přemýšlíte nad jejich reakcí na biblické učení, připadá vám to jako zázrak!

‚Jak je možný takový rychlý vzrůst?‘ uvažovali jsme. ‚Znají tito Rusové křesťanské učení opravdu dobře?‘

Jedni manželé, kteří žijí v Moskvě, nám řekli, že pokud bychom Rusko chtěli znovu navštívit, zařídí nám ubytování. Začali jsme tedy připravovat plán cesty. Když jsme dostali další zprávy o neobvyklém zájmu Rusů o biblické pravdy, těšili jsme se na cestu stále více.

Srdečná ruská rodina

S kufry v rukách jsme 24. července dorazili na místo, kde jsme měli být v Moskvě ubytováni — do bytu na druhém poschodí. Od činžovního domu našich přátel to bylo asi 10 minut pěšky. Z rodiny, u které jsme měli bydlet, byla doma pouze patnáctiletá Káťa a ta nás také přivítala. Byla neděle večer, a zbytek rodiny byl ještě v křesťanské službě.

Zakrátko se domů začali vracet další členové rodiny — Galina (matka), třináctiletá Žeňa (mladší dcera) a nakonec Viktor (otec). Nikdo z nich neuměl moc dobře anglicky a s naší ruštinou to bylo ještě horší. Když byli přítomni naši anglicky mluvící přátelé a tlumočili nám, dorozumívali jsme se poměrně snadno. Obtížné to však bylo, když odešli. Používali jsme rusko-anglický slovník a posunky. S Káťou a Žeňou se komunikovalo dobře — uměly znakovou řeč.

Celá rodina byla pokřtěna ve stejnou dobu — před pouhými dvěma lety. Viktor je služebním pomocníkem ve sboru a děvčata využívají školní prázdniny k tomu, aby trávila více času ve službě. Když chodila do školy, neváhala mluvit o své víře. Jejich kazatelská činnost dokonce upoutávala pozornost úřadů mimo jejich školní okrsek. Zapůsobilo na nás, když jsme se dozvěděli, že rodina vede se zájemci každý týden 28 domácích biblických studií!

Je jasné, že každý člen této rodiny byl zaměřen na studium Bible a na křesťanskou službu, a viděli jsme, že to obohatilo jejich život. Zářili štěstím. (Skutky 20:35)

Dobře obeznámeni s Biblí

Než jsme šli každý večer spát, bavili jsme se tím, že jsem zkoušel rodinu z biblických textů. Nejdříve jsem se zeptal, co je zapsáno ve Zjevení 21:3, 4. Okamžitě, téměř jednohlasně, děvčata tento text citovala. Pak jsem se zeptal na Izajáše 2:4. I tento verš znala a posunky naznačila překování mečů na radlice.

Pokračoval jsem verši z Izajáše, které mluví o panství Království a o požehnáních nového světa. Byl to Izajáš 9:6, 7; 11:6–9; 25:8; 33:24; 35:5, 6 a 65:21, 22. Členové rodiny dokázali vyjádřit obsah každého textu, aniž by se podívali do Bible. Děvčata někdy posunky ukazovala, že verš znají, například jak malý chlapec vede lva.

Jiný večer jsme uvažovali o verších, které mluví o Boží osobnosti. Zaměřili jsme se na ty verše, které ukazují, že Ježíš je nižší než Bůh a že Bůh a Ježíš nejsou jeden jako osoba, ale jsou jeden, pokud jde o jednotu. Rodina dokázala vyjádřit obsah takových veršů, jako je Jan 10:30, Jan 17:20, 21 a 1. Korinťanům 11:3. Byli jsme s manželkou ohromeni tím, jak dobře Bibli znali.

V úterý ráno se nás sešlo něco přes deset zvěstovatelů a společně jsme jeli metrem do krásného parku. Tam jsme strávili dvě a půl hodiny tím, že jsme s lidmi mluvili o Bibli. Rozdělili jsme se do dvojic a ve dvou jsme také pracovali. Jednou z mých partnerek byla ruská dívenka Naďa, která velmi citlivě přistupovala k lidem a zapojovala je do rozhovoru. Obratně obracela pozornost k Božím myšlenkám v Bibli. Řekl jsem si: ‚To je ale zkušená zvěstovatelka!‘ Byl jsem však šokován, když jsem se dozvěděl, že je jí teprve 17 let a že byla pokřtěna před dvěma měsíci!

Měli jsme mnoho takových zážitků, které nás přesvědčovaly o tom, že situace v Rusku je jedinečná. Od pádu komunismu Rusové prokazují, že jsou lidmi, kteří dychtivě zkoumají biblické učení. Skoro všichni mají dobré vzdělání a rádi čtou. O tom, že dokonce i děti čtou a dobře to chápou, jsme se přesvědčili, když jsme navštívili ruskou rodinu, která poznala biblické pravdy v době, kdy bylo dílo svědků ještě zakázáno.

Malý synek těchto manželů řekl, že by se chtěl na něco zeptat. Prostřednictvím tlumočníka vyslovil svou žádost. Jeho prosba mě opravdu dojala. Řekl jsem mu tedy, že když svou žádost napíše, předám ji vydavatelům časopisu Probuďte se! Ihned se posadil a napsal dopis. Zde je překlad toho, co napsal. Dopis je otištěn na straně 25.

„Serjoža píše z Ruska Watchtower Society. Je mi sedm let a už chodím s tátou a s mámou kázat. Velmi rád s lidmi mluvím o Božím Království. Také čtu rád časopis Probuďte se! V ruštině ho v Rusku dostáváme jenom jednou za měsíc, ale v angličtině vychází dvakrát za měsíc. Velmi rád bych tento časopis dostával dvakrát měsíčně, protože se mi moc, moc a moc líbí. Prosím Vás, zařiďte to.“

Nebylo snadné opustit přátele, které jsme v Moskvě získali. I za tak krátkou dobu jsme si je velice zamilovali.

Srovnání s raným křesťanstvím

Nočním vlakem jsme odjeli do Tallinu (Estonsko). Tam jsme si prohlédli krásnou novou budovu, z níž je nyní řízeno dílo kázání v této bývalé sovětské republice. Za tři dny jsme vlakem odjeli do Petrohradu. V obou městech se spolukřesťané ptali na kazatelské dílo v Moskvě. Odpověděl jsem: „Byl jsem tam a viděl jsem ten vzrůst. Pomohlo mi to, abych lépe pochopil slova zapsaná v první části 17. kapitoly Skutků a v dopisech Tesaloničanům.“

Vždycky mě udivovalo, že sbor v Tesalonice byl založen patrně během několika týdnů, kdy tam sloužil apoštol Pavel. Překvapovalo mě také, že asi za rok napsal Pavel těmto novým křesťanům dva dopisy o takových hlubokých duchovních věcech, jako je vzkříšení a ‚uchvácení v oblacích‘, „Jehovův den“, provolání ‚míru a bezpečnosti‘ a „přítomnost našeho Pána Ježíše Krista“. (1. Tesaloničanům 4:13–17; 5:1–3; 2. Tesaloničanům 2:1, 2) Horlivá činnost těchto raných křesťanů měla v prvním století zázračné výsledky — za velmi krátkou dobu vznikla zralá, duchovně silná mezinárodní organizace kazatelů. Asi o deset let později Pavel napsal, že „dobrá zpráva“ byla „kázána v celém stvoření, jež je pod nebem“! (Kolosanům 1:23)

Zdálo se mi, že se situace v Rusku podobá tomu, co se dělo v prvním století.

Úsilí udržet krok se vzrůstem

Rusko je největší zemí na světě. Je tedy samozřejmé, že poskytovat vedení těm tisícům lidí, kteří tam káží dobrou zprávu o Božím Království, je velký úkol. (Matouš 24:14)

O lidech, kteří v prvním století uslyšeli o křesťanství, Bible říká: „Nadto s nimi byla Jehovova ruka a velký počet těch, kteří se stali věřícími, se obrátil k Pánu.“ (Skutky 11:21) Zjistili jsme, že se tato slova velmi dobře hodí na naše křesťanské bratry v Rusku. Ať tedy ruské pole stále zraje k duchovní žni a ať se další tisíce lidí připojují k té vzácné výsadě pomáhat druhým na cestu k životu. (Zasláno.)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 24 a 25]

Zcela nahoře: Rodina, u níž jsme byli ubytováni. Nahoře a vpravo: Vydávání svědectví v parku. Vpravo dole: Serjoža a jeho dopis

[Obrázek na straně 26]

Nová budova Watch Tower Society v Tallinu (Estonsko)