Jak to mohli udělat?

JAK mohli lidé ospravedlnit otrokářství? Historikové poukazují na skutečnost, že až do 18. století téměř nikdo nezpochybňoval mravní hledisko otrokářství. Kniha The Rise and Fall of Black Slavery (Vzestup a pád otroctví černochů) uvádí: „V době, kdy Kolumbus náhodně objevil ostrovy v karibské oblasti, ani církev, ani spisy, které uznávala, neposkytovaly budoucím kolonistům žádný náznak toho, že by bylo možné pokládat nucené práce za něco nemorálního, i když ojedinělí představitelé církve měli určité pochybnosti . . . Nebyl žádný náznak toho, že by se systém otrokářství jako instituce, která pronikla celou evropskou společností, mělo odmítat.“

V době plného rozmachu zámořského obchodu používali mnozí duchovní pro podporu otrokářství náboženské argumenty. V knize American Slavery (Otrokářství v Americe) se píše: „Hlavní roli při obraně otrokářství . . . sehráli duchovní z řad protestantů [v Americe]. Pravděpodobně nejrozšířenější a nejúčinnější náboženský argument byl prostý předpoklad, že otrokářství je součástí Božího plánu, aby bylo lidem, kteří byli do té doby pohany, poskytnuto požehnání, jež z křesťanství plyne.“

Kruté a zlomyslné zacházení, kterému byli otroci často vystaveni, však bylo zapotřebí ospravedlnit lépe než jen záminkou ‚požehnání křesťanství‘. A tak se vůdčí osobnosti mezi kolonizátory a rovněž spisovatelé a filozofové Evropy shodli na tom, že černí se od bílých liší. Edward Long, plantážník, který je údajně autorem knihy History of Jamaica (Historie Jamajky), napsal: „Uvažujeme-li o tom, jací tito lidé jsou, a o jejich odlišnosti od ostatního lidstva, nutně musíme dojít k závěru, že jsou jiným druhem.“ Důsledky takového smýšlení vyjádřil guvernér Martiniku: „Dospěl jsem k pevnému přesvědčení, že člověk musí s negry zacházet jako se zvířaty.“

Osobní ekonomické zájmy a humanitní důvody nakonec podpořily zánik zaoceánského trhu s otroky. Afričané se zotročení bránili od počátku, ale koncem 18. století byly vzpoury běžné. Otrokáři s obavami zjišťovali, že jejich situace je stále nebezpečnější. Vznikla také otázka, zda není levnější koupit si práci lidí, je-li to zapotřebí, místo aby se trvale starali o otroky.

V Evropě a na americkém kontinentu začaly v té době narůstat morální, náboženské a humanitní výhrady proti otrokářství. Hnutí za zrušení otroctví bylo velmi silné. Otrokářství bylo sice v mnoha zemích po roce 1807 zákonně zrušeno, ale jeho vliv přetrval.

Televizní seriál The Africans: A Triple Heritage (Afričané: Trojí dědictví) působivě vyjadřuje pocity synů a dcer Afriky: „Žili jsme v Africe . . . dávno před dobou otrokářů. Pak přišli cizinci a některé z nás odvedli pryč. Dnes jsme po světě rozptýleni tak, že nad potomky Afriky nikdy nezapadá slunce.“ Zřejmým následkem otrokářství je, že miliony lidí, kteří mají svůj původ v Africe, jsou rozptýleny v Severní a Jižní Americe, v karibské oblasti a v Evropě.

Otázku, kdo nese vinu za zámořské otrokářství, rozebírají lidé dodnes. Basil Davidson, který je odborníkem na africké dějiny, ve své knize The African Slave Trade (Africké otrokářství) říká: „Afrika do toho byla zapojena společně s Evropou.“

„Ať přijde tvé království“

Existuje něco, co bychom měli poznat — něco, co se týká vlády lidí. Jeden moudrý muž napsal: „Pohleděl jsem na všechen útisk, který se pod sluncem děje. Hle, slzy utiskovaných, a oni jsou bez utěšitele, jejich utiskovatelé mají v rukou moc.“ (Kazatel 4:1, Ekumenický překlad)

Je smutné, že dodnes jsou pravdivá tato slova, jež byla napsána dlouho předtím, než vzniklo otrokářství. Pořád existují utlačovaní a utlačovatelé a v některých zemích jsou stále otroci a páni. Křesťané vědí, že prostřednictvím Božího Království Jehova brzy „osvobodí chudého, volajícího o pomoc, také ztrápeného a každého, kdo nemá pomocníka“. (Žalm 72:12) Proto se stále modlí k Bohu: „Ať přijde tvé království.“ (Matouš 6:10)