Co to znamená, když je člověk v letech?

„STÁŘÍ NENÍ TAK ŠPATNÉ, KDYŽ VEZMETE V ÚVAHU TU DRUHOU MOŽNOST.“ (Maurice Chevalier)

STÁRNUTÍ nakonec postihne každého. Nikdo mu neunikne. Začíná téměř nepozorovaně — sem tam nějaké píchnutí, tu a tam malá vráska a několik šedivých vlasů —, ale nakonec se člověka zmocní a svůj stisk už nepovolí. Dosud nikdy v historii nepocítilo tolik lidí, co je to stáří.

Hlavní příčinou toho, že starších lidí přibývá, je to, že medicína úspěšně zvládá léčbu smrtelných nemocí. Například ve Spojených státech je asi dvanáct procent obyvatel starších šedesáti pěti let. V Japonsku je to zhruba jedenáct procent. Počet Američanů ve věku nad 85 let stoupl ze 700 000 v roce 1953 na 2,1 milionu v roce 1978. Vždyť asi 50 000 Američanů a 3700 Kanaďanů je stoletých nebo ještě starších!

Letití lidé sice dnes vedou produktivnější život než v minulosti, ale pozdní léta člověka jsou v každém případě narušena úbytkem určitých schopností. Sluch, zrak, pružnost svalů a pohyblivost, to vše je stárnutím postiženo. Někteří starší lidé trpí osamělostí a někdy i sešlostí věkem. Jiní pociťují, že ztrácejí svou přitažlivost, a propadají depresím.

O tom, zda je člověk spokojený, nebo nespokojený, často rozhoduje právě to, jak se přizpůsobuje procesu stárnutí. Když někdo říká „Na to už jsem starý“, někdy mu v činnosti nebrání nějaké tělesné omezení, ale spíše jeho postoj.

Jeden mladík projevil značnou moudrost, když řekl: „Mně se zdá starý každý, kdo přestal žít život naplno, každý, kdo už život nemá rád a koho už nebaví žít. Opravdu není možné přesně říci, v jakém věku je člověk už ‚starý‘. Jsou totiž mladí lidé, kteří mi připadají staří, a jsou také důchodci, kteří působí velmi mladě.“

Letití, a přesto šťastní a spokojení

Pro některé lidi jsou pozdní léta života svým způsobem zlatým věkem. Tito šťastní staří lidé si užívají toho, že už nejsou omezováni nutností pravidelně chodit do zaměstnání a nejsou vystaveni těžkostem, které s sebou zaměstnání přináší. Stáří pro ně znamená mít více času na vnoučata. Uvědomují si, že jejich štěstí nezávisí na tom, co si o nich myslí druzí. Možná volněji vyjadřují své názory, jsou uvolněnější a spokojenější.

Navíc se tito lidé nezaměřují snad jen na své vlastní potřeby, ale nacházejí radost v tom, že pomáhají lidem, kteří pomoc potřebují. Pomáhají tím, že nevidomým lidem předčítají, sirotky berou na výlety nebo tělesně postiženým pomáhají, aby se cítili lépe. Jiní se učí nějakou novou dovednost a dělají věci, které dělat nemohli, když vychovávali děti nebo vydělávali na živobytí. Slavná americká malířka ‚babička Mosesová‘ začala svoji uměleckou dráhu, když jí bylo hodně přes sedmdesát let, a po dosažení sta let ještě dokončila 25 obrazů!

Člověk samozřejmě nemusí dělat nic mimořádného, aby měl radost. Jedna světově proslulá herečka ve věku 86 let poznamenala: „Teď si nejvíc užívám života! Říkáte si ‚Proč tak pozdě?‘ Výhoda mého věku je, že se nedívám ani dozadu, ani dopředu — nikdy ne víc než několik dnů. Těším se z toho, co je teď.“ Dodala: „K tomu, abyste byli se sebou a se svým životem spokojeni, nemusíte být slavní ani nemusíte být milionáři.“

Jinou výhodou pokročilého věku je moudrost a zkušenosti, které člověk během života obvykle získá. Umíte takové hodnoty ocenit? Jedna žena, která to umí, řekla: „Cením si moudrosti, kterou jsem za ta léta získala. Poznala jsem, co je v životě důležité, a to mi pomohlo vypořádat se s životními problémy. Mnoho mladších žen u mě hledá radu. Obvykle potom říkají: ‚Jsem tak ráda, že jsem s vámi mluvila. Takto jsem o tom nikdy neuvažovala.‘ A to bych nevyměnila za nic na světě. Jsem moc ráda, že jsem prospěšná, zvlášť pro ty mladší.“

Postoj k letitým lidem

Byly doby, kdy byli letití lidé ve velké váženosti a jejich rady byly přijímány. To se v mnoha zemích změnilo. Nyní jsou staří lidé často přehlíženi, a dokonce s nimi mladší lidé špatně jednají. To je smutné, protože u letitých lidí je bohatý zdroj moudrosti a zkušeností, z něhož mohou mladší lidé čerpat a mít z toho prospěch. To samozřejmě starším lidem nedává právo vměšovat se do záležitostí druhých lidí.

Naštěstí v mnoha kulturách jsou letití lidé stále v úctě. Například v Japonsku a ve většině afrických zemí často zůstávají starší lidé jádrem rodinné a kmenové jednotky. V Abchazské republice v Gruzii (bývalý Sovětský svaz), kde lidé běžně žijí déle než sto let, jsou století lidé v očích mladší generace velmi vážení. Slovo takového starého člověka je často pro rodinu zákonem.

Když mladí lidé čerpají z tohoto zdroje moudrosti, má z toho užitek celá rodina. Mezi prarodiči a vnoučaty může vzniknout zvláštní vztah. Právě díky takovému spříznění těchto dvou skupin se děti učí trpělivosti, soucitu, empatii a úctě ke starším členům rodiny. Když mladí lidé tento kontakt ztratí, může to na ně působit nepříznivě.

Jak chtějí, aby se s nimi jednalo?

Letitý člověk chce být respektován. Potřebuje se rozhodovat sám a mít pocit, že má vládu nad svým životem. Jeho tělesných schopností sice s věkem ubývá, ale ten, kdo udržuje svou mysl v činnosti, je často čilý duševně. Je pravda, že možná nemyslí tak rychle, jako když byl mladší, nebo že se tak rychle neučí nové věci. Ale neměl by být proto odsouván stranou a jeho roli v rodině by neměl nikdo uchvacovat. Také by ostatní členové rodiny neměli přebírat práce, které by si letitý člověk raději udělal sám. Mohlo by ho to skličovat a srážet a mohl by mít pocit, že na nic nestačí, a dokonce že je neužitečný.

Produktivní činnost je pro staré lidi důležitá; dodává jim pocit vlastní ceny. Je významné, že století lidé v Abchazské republice běžně denně dělají mnoho různých prací. Například pracují na poli, krmí drůbež, perou prádlo, uklízejí dům a starají se o malé děti — a to všechno jistě přispívá k jejich dlouhověkosti. Skutečně, když mají letití lidé práci, která je užitečná, daří se jim dobře. Proč? Protože jejich život má smysl.

I letitý člověk, který je ochromen mrtvicí nebo jinou nemocí, stále chce, aby se s ním jednalo důstojně. Nemá rád, když se s ním mluví blahosklonně nebo když je peskován jako malé dítě. I v případě, že nemůže mluvit, obvykle slyší a jeho city jsou pochopitelně rozbolavělé. Vlivem velkého množství léků může někdy působit dojmem, že je senilní, i když to tak ve skutečnosti není. Proto k dobré péči o starého člověka je více než jakýkoli jiný cit potřebná především empatie.

Letití lidé často nemohou vycházet z domova, a proto potřebují cítit, že se na ně nezapomíná. Oceňují, když je někdo přijde navštívit. Je velmi smutné, když ostatní členové křesťanského sboru na tělesně zesláblé starší křesťany zapomínají — nenavštěvují je ani jim netelefonují. A přitom ti staří lidé možná v minulosti významně přispěli k rozmachu díla Království! Opravdu, takové návštěvy nebo telefonní rozhovory stojí poměrně málo času a úsilí ve srovnání s tím, jak velký užitek mohou starým lidem přinést.

Nicméně bez ohledu na to, jak se starým člověkem jednají druzí lidé, velmi záleží na tom, jak na sebe pohlíží on sám. Jedna pětasedmdesátiletá žena prohlásila: „To, co mě opravdu udržuje při životě, je, že mám vždycky co dělat. Nemohla bych dokázat nic, kdybych neměla nějaké plány a cíle. Mám samozřejmě tělesné potíže. Ale ty má většina lidí mého věku.“

Letití lidé by si měli dát pozor na to, aby si neustále nestěžovali a aby nepřestali spolupracovat s druhými lidmi. Když člověk trpí, nemusí to být snadné. „I když mám tělesné potíže,“ řekl jeden starý muž, „neoslabily moji radost ze života. Myslím, že především záleží na postoji. To, že jsem prožil všechna ta léta, mě obohatilo. A domnívám se, že klíčem k tomu, aby člověk zůstal mladý, je být ve styku s mladými lidmi. Oni mají užitek z mojí moudrosti a já čerpám z jejich energie. Víte, mám mladé srdce.“

Co je možné udělat?

Jste-li mladí, potřebujete zlepšit svůj postoj ke stáří a své jednání se staršími lidmi? Jste-li letití, proč byste si nepoložili otázky, které jsou v připojeném rámečku? Je něco, čím byste mohli svou situaci zlepšit?

Pokud na všechny otázky odpovíte kladně, sotva budete mít nedostatek přátel, ať starých, nebo mladých. Druzí lidé budou přirozeně chtít být ve vaší společnosti. A co je nejlepší, budete rádi i sami se sebou a zjistíte, že život může být zajímavý a plný bez ohledu na to, kolik je člověku let.

[Rámeček na straně 16]

Test pro letité

◻ Dívám se do budoucnosti s nadějí?

◻ Jsem stále zvídavý a dychtivý poznávat nové věci?

◻ Snažím se zůstat co nejaktivnější?

◻ Beru dny tak, jak přicházejí, a přizpůsobuji se okolnostem?

◻ Jsem veselý a působím na ostatní povzbudivě?

◻ Snažím se udržet si smysl pro humor?

◻ Jednoduše řečeno — stárnu se šarmem?

[Obrázek na straně 15]

Navštěvujete staré lidi?