Mladí lidé se ptají . . .
Opravdu mohu být Božím přítelem?
BÝT Božím přítelem? To rozhodně nemohu, myslí si dvacetiletá Doris. „Připadá mi, že jsem méněcenná a že si nezasloužím, aby mě měl někdo rád,“ naříká tato mladá žena. „Ani se k Jehovovi nemodlím; myslím, že si nezasloužím být v jeho přítomnosti.“ Někteří mladí lidé mají hluboký niterný pocit, že Božího přátelství vůbec nejsou hodni. I když se jim možná myšlenka na přátelství s Bohem líbí, domnívají se, že pro ně je nedostupné. Už jsi někdy měl takový pocit?
Kvůli svým slabostem někdy může mít mladý člověk pocit, že není ani hoden, aby se na Boha obracel. Vezměme například mladého Michaela. Říká, že než si začal uvědomovat, jakou cenu má zbožný způsob života, byl „zaplaven téměř všemi hříšnými a škodlivými myšlenkami a skutky, které existují“. Avšak díky tomu, co poznal při studiu Bible, si uvědomil, jaký zármutek a zklamání Bohu působil. Vysvětloval: „Na každém sborovém shromáždění jsem objevil alespoň jednu další svou chybu . . . Nemohl jsem předpokládat, že ten zdánlivě nekonečný počet hříchů mi Jehova odpustí; vždyť jsem je neuměl odpustit ani sám sobě.“
V jiných případech má mladý člověk pocit, že si nezaslouží Jehovovo přátelství, kvůli tomu, jak s ním jednají druzí. Například Doris, o níž už byla zmínka, byla jako dítě opuštěna vlastní matkou. Přiznala: „Myslím si, že mě nikdo nemá rád. Když mě opustila vlastní matka a vlastní rodina, jaká je pravděpodobnost, že o mě bude mít zájem někdo jiný?“ Je-li mladý člověk od dětství ponižován a týrán, možná je upřímně přesvědčen, že Bůh ho nikdy za přítele chtít nemůže.
Na druhé straně, některý mladý člověk možná přátelství Boha měl, ale kvůli své slabosti se zapletl do vážného hříchu. To se stalo Tracy. „Hrozně se stydím,“ říká tato jedenadvacetiletá dívka. „Ta bolest a pocit viny jsou nesnesitelné. Tolik jsem svému Otci Jehovovi ublížila.“
Možná jsi v situaci, která se podobá jedné z těch, o nichž jsme se zmínili. Ale je tu naděje: Bůh tvým přítelem být může!
Proč můžeš být Božím přítelem
Je pravda, že hříšné skutky mohou člověku v přátelství s Bohem bránit. Naštěstí se náš milující Otec chopil iniciativy a pomohl nám. „Bůh nám doporučuje svou vlastní lásku tím, že Kristus za nás zemřel, zatímco jsme byli ještě hříšníky,“ píše apoštol Pavel. (Římanům 5:8) Svou smrtí Ježíš zaplatil výkupné, jímž vykoupil z úplné nadvlády hříchu ty lidi, kteří to umějí ocenit. (Matouš 20:28) Proto apoštol dodává: „Byli jsme Boží nepřátelé, ale on nás smrtí svého syna učinil svými přáteli.“ (Římanům 5:10, Today’s English Version)
Někteří mladí lidé, předtím než začali uznávat Jehovovy normy, se podobně jako Michael, o němž jsme se již zmínili, dopouštěli vážných hříchů. Avšak prostřednictvím Ježíšovy výkupní oběti mohou být člověku odpuštěny minulé hříchy, bez ohledu na to, jak jsou závažné. Bible dává toto hřejivé ujištění: „Jestliže vyznáváme své hříchy, on je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil naše hříchy a očistil nás od vší nespravedlnosti.“ (1. Jana 1:9) Nicméně člověk musí podniknout určité kroky, aby Bohu ukázal, že si takového očištění váží. Apoštol Pavel uvedl zásadu, která se zde může uplatnit: „‚Přestaňte se dotýkat nečistého, a já vás chci přijmout. A budu vám otcem.‘“ (2. Korinťanům 6:17, 18) Když se člověk odvrátí od svého špatného jednání a činí upřímné pokání, Bůh ho ochotně přijme do své přízně jako přítele. Jak se toto poznání dotýká našeho srdce!
A co mladí lidé, kteří byli vychováni v prostředí, kde byla hrubost na denním pořádku? Uvědom si, že Bůh nepřičítá lidem vinu za to, co se jim stalo proti jejich vůli. Takoví lidé jsou spíše oběťmi hříchu než jeho pachateli. Pamatuj také na to, že tvoje lidská hodnota nezávisí na úsudku jiného člověka. Jehova může být tvým přítelem, ať se nacházíš v jakékoli situaci. Maureen byla vychovávána křesťanskou matkou v rodině, kde panovalo násilí, protože otec byl alkoholik. Přesto Maureen řekla: „Uprostřed všeho toho zmatku jsem si nějak dokázala vytvořit vztah k Jehovovi. Poznala jsem ho jako Toho, kdo mě nikdy neopustí.“
Co když ses zapletl do vážného hříchu?
Doug byl vychován zbožnými rodiči, ale když mu bylo osmnáct, zapletl se do sexuální nemravnosti. Stalo se to proto, že si vybral špatnou společnost. „Věděl jsem, že to není správné, ale dělal jsem to, protože jsem si chtěl něco užít,“ svěřil se Doug. Za nějaký čas Doug viděl, jak je jeho chování nesmyslné. Přiznal: „Začal jsem si uvědomovat, že všichni moji takzvaní přátelé mě jen využívají, aby dostali moje peníze nebo aby se pobavili.“ Začal tedy dělat kroky k tomu, aby znovu získal Jehovovo přátelství. Ale jeho pokroku bránila ohromná překážka.
„Hlavní věcí, která mi ztěžovala návrat, byl pocit, že jsem naprosto bezcenný,“ svěřil se Doug. „Měl jsem pocit, že všechno, co dělám, je v Jehovových očích špatné. Věděl jsem, jak je dobrý a kolik toho ode mě snesl, a proto se mi zdálo, že mi v žádném případě nebude chtít odpustit — prostě proto, že jsem tak špatný.“ Pomohli mu však sboroví starší a také to, že se důkladně zamýšlel nad biblickou zprávou o Manasem, a tak Doug tuto překážku překonal.
Kdo byl Manase? Král starověké Judy. Bible ukazuje, že jeho zbožný otec Ezechjáš ho učil, aby Jehovu miloval. Ale když jeho otec zemřel a on se stal ve svých dvanácti letech králem, myslel si, že teď si může dělat, co chce. Opustil Jehovu a začal uctívat Baala. Toto uctívání se vyznačovalo hrubě nemravnými, nevázanými sexuálními orgiemi. Manase „ve velkém měřítku činil to, co bylo špatné v Jehovových očích, aby ho urážel“. Skrze věrné mluvčí „Jehova stále mluvil k Manasemu a jeho lidu, ale oni nedávali pozor“. Potom, na znamení Jehovova nepříznivého rozsudku, byl Manase jako spoutaný zajatec odveden do Babylóna. (2. Paralipomenon 31:20, 21; 33:1–6, 10, 11)
Když se Manase zamýšlel nad svými dřívějšími skutky a srovnal je s tím, co si pamatoval o Jehovových zákonech, zaplavil ho pocit viny a prosil o odpuštění. Pokořil se před Bohem a „stále se k němu modlil“. A Bůh „se od něho nechal snažně uprosit a slyšel jeho prosbu o přízeň a navrátil ho do Jeruzaléma k jeho kralování“. Ano, „Otec projevů něžného milosrdenství“ ochotně dovolil tomuto kajícnému hříšníkovi, aby se k němu znovu přiblížil. Když bylo Manasemu prokázáno takové milosrdenství, sám na sobě „poznal, že Jehova je pravý Bůh“. (2. Paralipomenon 33:12, 13; 2. Korinťanům 1:3)
Jestliže Jehova mohl Manaseho přivést zpět, jistě by dnes zbloudilému mladému člověku, který činí pokání, také dovolil, aby k Němu znovu získal vztah. Doug reagoval na pomoc duchovních pastýřů svého sboru. Dostal pomoc, aby jasně viděl, že Bůh „nebude po všechen čas vyčítat ani nebude na neurčitý čas rozezlený“. (Žalm 103:9)
Zůstaň Božím přítelem
Jakmile se Bůh stane tvým přítelem, musíš tento vztah chránit, aby sis jej uchoval. Jedna osmnáctiletá pokřtěná dívka se stala svobodnou matkou. Přesto však dostala pomoc a své záležitosti s Jehovou urovnala. (Viz Izajáše 1:18.) Kde nastal při jejím duchovním zotavování bod obratu? „Poznala jsem, že Jehova je milující Otec, a ne nějaký kat,“ vysvětluje. „Uvědomila jsem si, že tím, co jsem udělala, jsem ho zranila. Je velmi důležité dívat se na Jehovu jako na přítele, na někoho, kdo má city, a ne pouze jako na abstraktního Ducha, kterému je třeba vzdávat poctu, ale kterého nikdy nemůžeme opravdu milovat.“ I ji, podobně jako Manaseho, to přimělo k tomu, aby se plně zapojila do uctívání Jehovy. (2. Paralipomenon 33:14–16) Ukázalo se, že je to pro ni ochranou. Ostatním mladým lidem radí: „Neustále se snažte chválit Jehovu, i když se vaše situace zhoršuje. Jehova vám láskyplně znovu napřímí cestu.“
Je také důležité, abys vyhledával přátelství těch, kdo jsou přáteli Boha. Avšak lidem, kteří zjevně nerespektují božské zásady, se vyhýbej jako moru. (Přísloví 13:20) Mladá Linda se zapletla do sexuální nemravnosti s mladíkem, jehož přátelství pro ni bylo „důležitější než cokoli jiného“. Když se duchovně zotavila, připustila: „Můžete si zničit celý život, když mezi vámi a Jehovou nebude skutečně osobní vztah.“
Máš k Jehovovi takový vztah? Jestliže ne, pracuj na tom, abys jej získal. Linda shrnuje, jakou hodnotu má přátelství s Bohem: „Dobrý osobní vztah k Jehovovi je to nejdůležitější na světě. Žádný chlapec nebo dívka ani cokoli jiného není větší než to. Pokud tu není přátelství s Jehovou, nic nemá cenu.“
[Obrázek na straně 15]
Někteří mladí lidé se možná necítí hodni toho, aby byli Božími přáteli