Jaký byl svět před 50 lety?
JE VÁM tolik, abyste věděli, jaký byl svět v roce 1945? Právě se začínal vzpamatovávat z druhé světové války, která začala v roce 1939, když Británie a Francie vyhlásily Německu válku kvůli nacistické invazi do Polska. Jste-li příliš mladí, abyste to pamatovali, vzpomínáte si na válku v Koreji, která propukla v roce 1950? Nebo se pamatujete na válku ve Vietnamu, která trvala od padesátých let do roku 1975? Nebo na válku v Kuvajtu, kterou vyvolal Irák v roce 1990?
Nepřipadá vám zvláštní, že sledujeme-li dění od druhé světové války, nutně si připomeneme mnoho dalších válek, které vedly k neštěstí a utrpení milionů lidí a které další miliony životů zničily? Co po sobě druhá světová válka lidem zanechala?
Následky druhé světové války
Ve druhé světové válce bylo zabito asi padesát milionů lidí. V roce 1945 se po Evropě potulovaly miliony uprchlíků, kteří se snažili vrátit domů do rozbombardovaných měst a městeček a obnovit život otřesený válkou. Statisíce žen a dívek zvláště v Rusku a v Německu bylo znásilněno vojáky invazních armád a snažily se z tohoto otřesu vzpamatovat. Skoro v celé Evropě byl přídělový systém — byl nedostatek potravin a šatstva. Statisíce demobilizovaných vojáků hledalo zaměstnání. Miliony vdov a sirotků se trápily nad ztrátou manželů a rodičů.
Židé se ještě pořád snažili vyrovnat se skutečností, že holocaust připravil miliony členů jejich národa o život a o možnost mít potomstvo. Ve válce zahynuly miliony Američanů, Britů, Francouzů, Němců, Rusů a lidí mnoha dalších národností. Byl zmařen obrovský genetický potenciál, který mohl sloužit politickým a komerčním zájmům světových mocností a jejich vládců.
Mnohé země byly druhou světovou válkou tak zničeny, že jejich hlavním zájmem se muselo stát hospodářské zotavení. Ještě několik let po válce byl v Evropě nedostatek potravin. Španělsko bylo sice ve druhé světové válce neutrální, ale hluboce ho zasáhla občanská válka (1936–1939) a obchodní embarga — přídělové lístky se tam používaly až do června 1952.
Na Dálném východě — v Barmě, v Číně, na Filipínách a v dalších zemích Orientu byly vzpomínky na ukrutnosti japonských vojáků stále živé v myslích lidí, kterým ublížili. Spojené státy sice patřily k vítězům, ale ztratily asi 300 000 příslušníků armády, polovinu z toho ve válečné zóně Tichého oceánu. Chudoba, tuberkulóza a dlouhé fronty na potraviny postihly civilní obyvatelstvo v Japonsku.
Churchillova burcující výzva
Ve svém projevu, který 13. května 1945 u příležitosti vítězství a ukončení druhé světové války proslovil k britskému lidu, předseda vlády Winston Churchill prohlásil: „Přál bych si, abych vám dnes večer mohl říci, že všechno plahočení a problémy jsou za námi . . . Musím vás varovat . . ., že ještě mnoho je potřeba udělat; musíte být připraveni vynaložit další úsilí mysli a těla a přinést další oběti pro velké věci.“ Churchill prozíravě předpokládal šíření komunismu, když řekl: „Musíme ještě zajistit, aby na evropském kontinentu . . . slova ‚svoboda‘, ‚demokracie‘ a ‚osvobození‘ nebyla překroucena oproti jejich pravému významu, jak jsme ho dříve chápali.“ Pak pronesl burcující výzvu: „Pevně, neústupně, nezdolně vpřed, až bude celé dílo vykonáno a celý svět bude bezpečný a čistý.“ (Kurzíva od nás.)
Půl století konfliktů a smrti
V roce 1992 generální sekretář OSN Butrus Butrus-Ghálí v jednom ze svých projevů připustil, že „od roku 1945, kdy OSN vzniklo, bylo na celém světě více než sto velkých konfliktů a asi 20 milionů mrtvých“. Časopis World Watch, který uvedl ještě vyšší počet mrtvých, napsal: „Bylo to nejméně pokojné století v dějinách.“ Tento časopis citoval slova jednoho výzkumného pracovníka, který řekl, že „ve válkách tohoto století bylo zabito mnohem více lidí než v celých předcházejících dějinách dohromady. Od konce druhé světové války bylo zabito asi dvacet tři milionů lidí.“
Noviny The Washington Post však uvedly ještě jeden odhad: „Od konce druhé světové války proběhlo na naší zeměkouli asi 160 válek, které měly za následek více než sedm milionů mrtvých vojáků a 30 milionů mrtvých civilistů. Navíc bylo mnoho lidí zraněno či znásilněno a z mnohých se stali utečenci.“ A v těchto číslech nejsou započteny miliony obětí násilných činů, ke kterým za posledních padesát let došlo po celé zemi!
Dnes, v roce 1995, jsou dosud v Africe, na Balkáně, na Středním východě a v Rusku vražedné konflikty, jež pramení z palčivé nenávisti a zabíjejí nejen vojáky, kteří se smrtí počítají, ale také tisíce civilistů.
Můžeme tedy říci, že dnes, padesát let po roce 1945, „je celý svět bezpečný a čistý“? Jaký pokrok lidstvo udělalo k tomu, aby naše země byla vhodným a bezpečným místem, kde by se dalo žít? Co jsme se za těch padesát let naučili? Udělalo lidstvo pokrok ve věcech, které jsou skutečně důležité — v systému hodnot, morálce a etice? Následující dva články tyto otázky zodpoví. Čtvrtý článek bude hovořit o tom, jaké vyhlídky do budoucnosti máme my všichni jako obyvatelé celosvětové obce.
[Rámeček a obrázek na straně 4]
Vzpomínky na období po druhé světové válce
Jeden Angličan, kterému je teď přes šedesát let, vzpomíná: „Koncem čtyřicátých let jsme doma neměli žádnou televizi. Hlavním zdrojem naší obrazotvornosti bylo rádio. Když jsem ještě chodil do školy, mou mysl zaměstnávalo čtení a domácí práce. Do kina jsem chodil možná jednou za měsíc. V neděli jsem jezdíval na kole několik mil daleko, abych sledoval, jak hraje moje oblíbené fotbalové mužstvo. Poměrně málo rodin si mohlo dovolit auto nebo telefon. Stejně jako miliony dalších lidí v Británii jsme ani my neměli samostatnou koupelnu. Záchod byl venku a jako koupelna sloužila vana, která byla v kuchyni. Během války jsme se živili sušenou potravou — vajíčky, mlékem a brambory v prášku. Ovoce jako pomeranče a banány bylo vzácným přepychem. Když je přivezli do místního zelinářství, byl to pro každého signál, aby se úprkem běžel postavit do fronty, aby dostal svůj příděl. Mnoho žen pracovalo ve zbrojovkách. Lidé si tehdy neuvědomovali, jaké ohromné změny je čekají — svět televize, videa, počítačů, kyberspace, faxového spojení, kosmických letů a genetického inženýrství.“