1995 — Jak je to s naší budoucností?

„Svět potřebuje lepší směr než jen obrat k demokracii a k volnému trhu — ale žádný takový směr neexistuje.“ (Will Hutton, Guardian Weekly)

Z LIDSKÉHO hlediska se toto prohlášení může jevit jako pravdivé. Svět postrádá spolehlivé vodítko, které by určilo směr k míru, bezpečí, spravedlnosti, slušnosti a dobré vládě. Člověk již vyzkoušel prakticky každý vládní systém — od monarchie po republiku, od diktatury po demokracii —, a přesto zjišťuje, že svět je téměř neovladatelný. Kterým směrem by se měl nyní vydat?

Zdá se, že existuje určitá možnost výběru — je tu sestupná dráha ke světu, v němž bude více násilí, zločinů, korupce, nespravedlnosti, náboženského a politického pokrytectví, národnostní nenávisti a vykořisťování chudých. To je dráha, jež podle některých lidí vede k anarchii.

Nebo je zde náročný vzestup vyžadující obětavost, vzestup k lepšímu světu založenému na Božím řešení otázky vlády, jak je nacházíme v Bibli. Je náročný, protože vyžaduje mravní odvahu, osobní oběti, duchovní náhled na život a víru v Boha, který má určitý cíl. Aby byl tento vzestup úspěšný, musí být člověk také pokorný — pokorný před svým Stvořitelem. Pokud jde o spravedlivou vládu, musí se člověk obrátit k Bohu. Křesťanský apoštol Pavel radil: „Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku, aby vás vyvýšil v patřičném čase, zatímco na něj uvrhnete všechnu svou úzkost, protože o vás pečuje.“ (1. Petra 5:6, 7; Zjevení 4:11)

Kdo rozpoutává nenávist?

Samotný člověk nemůže tento svět trvale změnit k lepšímu — sobecké prvky zla jsou příliš početné a příliš vlivné. Prorok Jeremjáš měl pravdu, když napsal: „Dobře vím, Jehovo, že pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ (Jeremjáš 10:23) Člověk nemůže bez Boha úspěšně řídit své kroky tak, aby to bylo k prospěchu celé lidské rodiny. Proč je to tak? Protože kromě zděděné nedokonalosti ještě existuje neviditelný nepřítel, Satan, který je připraven — tak, jak to udělal ve Rwandě — rozpoutat krvavý konflikt. (1. Mojžíšova 8:21; Matouš 4:1–11)

Satan chtěl vtisknout do mysli a srdce lidí předsudky, nenávist a vraždění, a proto národům vštípil představu národní, kmenové a náboženské nadřazenosti. Tuto hluboce zakořeněnou nenávist vštěpují dětem od útlého mládí rodiče, jejichž mysl je uzavřena často vlivem staletých tradic. Tyto tradice jsou pak posilovány školní výukou a náboženskými naukami. Miliony lidí jsou tedy vychovávány s nenávistí a předsudky v srdci. Od útlého mládí jsou tito lidé formováni a školeni tak, aby se na povel bezohledných politických a náboženských demagogů obrátili proti svým bližním. Chrlení nesmyslných sloganů a vysílání veřejných prohlášení může vše uvést do chodu, může to být jiskrou, která způsobí požár, jenž skončí „etnickými čistkami“ nebo pogromem.

Martin van Creveld, izraelský vojenský historik, poukázal v knize The Transformation of War (Transformace války) na to, co by mohla nejbližší budoucnost přinést. Napsal, že „z výhodné pozice současnosti se zdá, že jsou všechny předpoklady pro to, aby náboženský . . . fanatismus hrál v rozněcování ozbrojeného konfliktu“ na západě větší úlohu než v kteroukoli dobu „za posledních 300 let“. Takže náboženství místo aby působilo k míru a k pozvednutí duchovních kvalit lidstva, ustrnulo v té úloze, kterou mělo v dějinách — vyvolává nenávist, spory a zabíjení.

Slib úplně jiné budoucnosti

Má-li lidstvo získat způsobilost pro spravedlivý nový svět, pak se musí podílet na splňování Izajášova proroctví: „Bude nás [Jehova] poučovat o svých cestách, a chceme chodit po jeho stezkách . . . A jistě vykoná soud mezi národy a urovná záležitosti vzhledem k mnoha lidem. A budou muset překovat své meče v radlice a svá kopí v zahradnické nůžky. Národ nepozvedne meč proti národu ani se již nebudou učit válce.“ (Izajáš 2:3, 4)

Kdo si dnes na světě všímá tohoto velkolepého proroctví? Kdo jsou ti lidé, kteří ve Rwandě raději zemřeli, než by zabíjeli své spoluvěřící z jiného kmene? Kdo jsou ti lidé, kteří raději umírali v nacistických koncentračních táborech, než by sloužili v Hitlerově armádě? Kdo jsou ti lidé, kteří v mnoha zemích byli raději ve vězeních, než by se učili válce? Jsou to lidé, kteří se radují ze splňování textu z Izajáše 54:13: „A všichni tvoji synové budou vyučeni Jehovou a pokoj tvých synů bude hojný.“

Svědkové Jehovovi na celém světě mají takový pokoj již nyní, protože přijali Jehovovo vyučování z jeho Slova, z Bible. Řídí se naukami a příkladem Ježíše Krista. A co řekl Ježíš? „Dávám vám nové přikázání, abyste milovali jeden druhého; právě jako jsem si já zamiloval vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:34, 35) Svědkové Jehovovi uplatňují tuto lásku v takové míře, že v Severním Irsku harmonicky spolupracují, ačkoliv byli dříve katolíky a protestanty. V Izraeli, Libanonu a dalších zemích nyní spolupracují jako křesťané bývalí náboženští nepřátelé. Již se neučí válce. Jaký by to byl rozdíl, kdyby se všichni lidé na světě řídili Ježíšovými slovy a uplatňovali je ve svém životě!

Svědkové Jehovovi věří, že je blízko Boží slíbený nový svět — svět, kterému bude vládnout nebeská vláda. Na čem zakládají tuto jistou naději?

Boží slib rozhodujícího činu

Bůh ve svém Slově slíbil spravedlivou vládu pro celé poslušné lidstvo. Skrze svého proroka Daniela prorokoval, že v čase konce tohoto systému věcí zřídí trvalou a spravedlivou vládu. „A ve dnech těch králů zřídí nebeský Bůh království, které nebude nikdy zničeno. A království nebude přeneseno na žádný jiný lid. Rozdrtí a ukončí všechna tato království a samo bude stát na neurčité časy.“ (Daniel 2:44) Je to ta vláda Království, o kterou měli věřící lidé prosit v Ježíšově známé modlitbě: „Náš Otče v nebesích, ať je posvěceno tvé jméno. Ať přijde tvé království. Ať se stane tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“ (Matouš 6:9, 10)

V této modlitbě prosíme Boha, aby splnil své sliby týkající se jeho spravedlivého panství. A my víme, že Bůh nemůže lhát. Pavel mluvil o ‚věčném životě, jejž před dlouhotrvajícími časy slíbil Bůh, který nemůže lhát‘. (Titovi 1:2; Hebrejcům 6:17, 18) A co Bůh slíbil? Apoštol Petr na to odpovídá: „Jsou však nová nebesa a nová země, které očekáváme podle jeho slibu, a v těch bude přebývat spravedlnost.“ (2. Petra 3:13; Izajáš 65:17; Zjevení 21:1–4)

Dříve než bude možné těšit se zde v plné míře z tohoto spravedlivého panství, musí dojít k velkému očištění země. Biblická proroctví shodně ukazují, že k tomuto očištění světa od Satana a jeho ničemných sil brzy dojde. (Viz Matouše, 24. kapitolu; Lukáše, 21. kapitolu a Marka, 13. kapitolu.) Konečné očištění se nazývá armagedonská bitva, ‚válka velikého dne Boha, Všemohoucího‘. (Zjevení 16:14, 16)

Mnozí lidé si myslí, že rok 2000 je důležitý, ale není to tak. Konečně, toto datum platí pouze pro křesťanstvo. Jiné kultury mají svůj vlastní systém datování. Důležité je, že nyní je čas, abychom se obrátili k Bohu a k jeho Slovu, abychom si ověřili, co je „dobrá a přijatelná a dokonalá Boží vůle“. (Římanům 12:1, 2) To důležité je, že nyní je čas, abyste si zvolili — zda vejdete do budoucnosti požehnané Bohem, nebo budete pokračovat dolů, po dráze marnosti, kterou nabízí Satanův svět. Vybízíme vás, abyste si zvolili Boží cestu. Zvolte si život! (5. Mojžíšova 30:15, 16)

[Praporek na straně 14]

‚Jsou nová nebesa a nová země, které očekáváme podle jeho slibu.‘ (2. Petra 3:13)

[Obrázek na straně 13]

Národy mohou skutečně překovat své meče v pluhy pouze pod vládou Božího Království