Puštík u Hadrianova valu

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V BRITÁNII

NAD špičkami stromů visel jemný mlžný opar, když poklid svítání náhle přerušilo crescendo líbezné melodie. Na sever Anglie právě dorazili letní přistěhovalci, aby k písním zdejších kosů a drozdů připojili tu svou.

Šel jsem podél potoka, kolem něhož tu a tam rostl rašeliník a jehož břehy byly posety petrklíči a fialkami, k Hadrianovu valu, poblíž něhož má svůj dědičný domov puštík.a Věděl jsem, že bude sedět asi kilometr proti proudu v blízkosti starého jilmu a bude dávat pozor na své čtyři mladé. Ti si budou bezpečně hovět v dutině pahýlu suchého jasanu.

Sova je podivuhodné stvoření! V noci vidí stokrát ostřeji než člověk. Je schopna lovit i v rozptýleném měsíčním světle. Lidské oko má buňky, kterým se říká čípky, a ty rozlišují barvy. Má také buňky zvané tyčinky, a ty shromažďují světlo. V očích sovy jsou napěchované tyčinky, které obsahují chemickou látku rhodopsin. Ta mění i ten nejprchavější záblesk světla v chemický signál, který ptákovi umožňuje zrakový vjem, zatímco lidské oko ve stejné situaci vnímá pouze přítomnost světla.

Sovy, na rozdíl od většiny jiných tvorů, nemohou hýbat očima. Obě oči jsou pevně usazeny jako přední reflektory auta. Náhradou za to má sova úžasně pružný krk, takže může otočit hlavu nejméně o 270 stupňů a díky tomu vidět všemi směry!

Sova, která sedí na stromě ve výšce patnácti metrů, může prý myš nejen vidět, ale může také slyšet její šelestění v trávě. Tento úžasný sluch vyplývá z toho, jak jsou zkonstruovány soví uši. Když se sově podíváte do tváře, uvidíte, že je kolem dokola olemována tuhými zakřivenými pery. Ta zachycují zvukové vlny a odrážejí je do uší. Zvuk naráží na ty největší ušní bubínky v celém ptačím světě. Uši jsou umístěny tak, že jedno je o něco výše než druhé, a to sově umožňuje, aby přesně určila, odkud zvuk přichází.

Jakmile sova objeví kořist — ať už zrakem, nebo sluchem — tiše se snese. Tělo sovy je pokryto peřím, které je tak měkké, že utlumí veškerý zvuk. I peří na křídlech je na okrajích ochmýřené, aby při letu nebyl slyšet žádný šum. Venkovany občas za temné noci vylekala zářící sova, která letěla nízko nad silnicí. Nevěděli, že sova může fosforeskovat díky tomu, že se peřím otřela o svítící houbu, která roste na tlejícím dřevě sovího hnízda.

Šel jsem dále proti proudu a brzy jsem přišel k pokroucenému pahýlu starého stromu. Teplé ráno vylákalo jedno ptáče ke vchodu do dutiny, aby se vystavilo šikmým slunečním paprskům, které procházely baldachýnem z listoví. Sedělo tam a pomrkávalo očima v rozptýleném slunečním světle — byl to nádherný pohled!

Samice puštíka byla se svým druhem skrytá někde nahoře ve větvích a přivřenýma očima zkoumala všechno kolem sebe. Věděl jsem, že bude starostlivě hlídat své mladé, dokud se nebudou umět sami chránit instinktivní moudrostí, kterou dostali od svého velkého Stvořitele.

[Poznámka pod čarou]

[Podpisek obrázku na straně 15]

S laskavým svolením English Heritage