Křišťálové paláce moře
OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V KANADĚ
„LEDOVEC přímo před námi!“ křičí vyděšená hlídka. Posádka na kapitánském můstku reaguje okamžitě. Motory jsou spuštěny na zpětný chod, aby se zabránilo srážce. Je však příliš pozdě. Loď dostala osudnou ránu do pravoboku.
Za necelé tři hodiny Severní Atlantik pohltil tehdy nejluxusnější zaoceánský parník na světě. Dne 15. dubna 1912, pouhých pět dnů po začátku své první cesty z Evropy do Severní Ameriky, klesl Titanic na dno oceánu, do hloubky čtyř kilometrů. Asi 1500 cestujících a členů posádky zahynulo v moři.
A co zbylo z toho masivního ledovce? Zůstal téměř nedotčený. S Titanikem se srazil pouze svým okrajem. Ti, kdo po Titaniku druhý den pátrali, zahlédli ledovec, jak si pluje do teplejších vod, jako by se nic nestalo. Na zánik ledovce, jeho postupné rozpuštění v širém oceánu, se brzy zapomnělo. Na potopený Titanic se však stále vzpomíná jako na bolestné námořní neštěstí.
Ledovce! Jsou tak lákavé a majestátní, a přitom tak nepoddajné. Už jste je někdy viděli zblízka a pocítili jste, jak působí na člověka i na přírodu? Chtěli byste vědět, proč vznikají a jak? A co se dělá pro to, aby lidé na moři byli uchráněni před případným nebezpečím, jež ledovce představují? (Viz rámeček „Mezinárodní ledovcová hlídka“.)
Jejich vznik a životní běh
Ledovce jsou ze sladké vody a vypadají jako ohromné kostky ledu. Pocházejí z pevninských ledovců a ledových čepic na severu zeměkoule a v Antarktidě. Víte, že asi devadesát procent všech ledovců v mořích vzniklo z antarktického ledového pokryvu? Z něj pocházejí také ty největší ledovce. Ční až sto metrů nad hladinu a mohou být více než 300 kilometrů dlouhé a 90 kilometrů široké. Velké ledovce mohou mít hmotnost dva miliony až čtyřicet milionů tun. A stejně jako sněhové vločky, ani žádné dva ledovce nevypadají stejně. Některé jsou tabulovité, ploché. Jiné mají tvar klínu, jsou jehlovité nebo vyklenuté.
Nad hladinou je z celého ledovce vidět obvykle asi jen sedmina nebo desetina. To platí zvlášť o plochých ledovcích. Podobá se to tomu, co vidíte, když ve sklenici vody plave kostka ledu. Avšak poměr vynořené části ledovce k části ponořené je různý a závisí na tvaru ledovce.
Antarktické ledovce jsou spíše ploché a mají ploché stěny, kdežto arktické ledovce mívají nepravidelný tvar s množstvím špiček. Tyto arktické ledovce většinou pocházejí z velkého ledového pokryvu Grónska a jsou pro člověka nejnebezpečnější, protože se mohou dostat do transatlantických lodních cest.
Ale jak vlastně ledovce vznikají? V severních a jižních oblastech země často napadne více sněhu nebo spadne více mrznoucího deště, než stačí roztát a vypařit se. To způsobuje, že se na zemském povrchu tvoří vrstvy sněhu, z nichž se pak stane ledovcový led. Jak rok za rokem přibývá sněhu a deště, průběžně dochází ke stlačování. Tímto způsobem vznikají na tak rozlehlých oblastech, jako je například Grónsko, pevná ledová pole. Nakonec je vrstva ledu tak silná a tvrdá, že se těžký pevninský ledovec začne velmi pomalu sesouvat z vyvýšených svahů do údolí a nakonec do moře. Bernard Stonehouse při popisu tohoto stěhování ve své knize North Pole, South Pole (Severní pól, jižní pól) uvedl: „Tvrdý led je pružný, ale dá se snadno deformovat; pod tlakem se jeho šestiúhelníkové krystaly srovnají do řady a pak jeden po druhém kloužou. Tak vznikají posuny a poklesy, které u ledovců známe.“
Představte si řeku ledu, která se pohybuje nerovným terénem velmi pomalu, jako studený sirup. Tato ohromná ledová plocha už v sobě má hluboké svislé trhliny a když se dostane na pobřeží, pak další vlivy, kterým bude vystavena, vyvolají pozoruhodný jev. Spojeným působením přílivu a odlivu, vln a podvodní eroze se od ledovce s rachotem odlomí ohromný kus sladkovodního ledu, který může zasahovat až čtyřicet kilometrů do moře. A plovoucí ledovec je na světě! Jeden pozorovatel jej popsal jako „plovoucí křišťálový zámek“.
V arktické oblasti vzniká ročně 10 000 až 15 000 plovoucích ledovců. Avšak poměrně málo z nich se dostane do jižnějších vod při pobřeží Newfoundlandu. Co se stane s těmi, které se tam přece jen dostanou?
Stěhování ledovců
Jakmile plovoucí ledovce vzniknou, oceánské proudy většinu z nich unášejí na dlouhou cestu; některé pošlou na západ či na jih a nakonec do Labradorského moře, kterému se přezdívá „ledovcová alej“. Ledovce, které přece jen přežijí tuto přibližně dvouletou plavbu ze svého rodiště na otevřený Atlantik směrem k Labradoru a Newfoundlandu, mají krátký život. Tím, že budou zahnány do teplejších vod, utrpí vlivem tání, eroze a dalšího lámání rozsáhlé škody.
Je typické, že během dne led taje a voda se shromažďuje v puklinách. V noci voda v těchto puklinách zmrzne a zvětší svůj objem. Tak se stane, že se led odlamuje. Ledovec náhle mění tvar, a tudíž i těžiště. Hora ledu se potom ve vodě převalí a nad vodu bude vyčnívat úplně nová ledová „skulptura“.
Jak tento cyklus pokračuje a ledové zámky se rozdělováním stále zmenšují, vytvářejí své vlastní ledovce, které jsou velké asi jako průměrný dům a říká se jim „ledovcové kousky“. Pak existují ledovce ještě menší, o rozměrech asi jako menší místnost. Kvůli zvuku, který vydávají, když plavou na vlnách, se jim říká „bručouny“. Některé menší bručouny se možná zatoulají i do mělkých vod při pobřežích a v zálivech.
Ať je cesta ledovců jakákoli, prostředí v jižnějších vodách způsobí, že se ledovce rychle rozpadnou na malé úlomky sladkovodního ledu a stanou se součástí mocného oceánu. Než však k tomu dojde, je nutné dávat si na plovoucí ledovce pozor.
Jak se ledovce dotýkají našeho života
Rybáři, kteří z oceánu získávají obživu, se na plovoucí ledovce dívají jako na něco rušivého a nebezpečného. Jeden rybář řekl: „Ledovec je možná žádoucí pro turisty, ale pro rybáře představuje potenciální nebezpečí.“ Rybáři se třeba vracejí zkontrolovat svůj úlovek, jen aby zjistili, že ledovec hnaný přílivem a mořským proudem jim jejich cenné sítě i úlovek zničil.
Ledovce si zaslouží respekt. „Člověk si ho chce držet od těla,“ říká jeden jachtař. „Ledovce jsou naprosto nevypočitatelné! Z vysokých ledovců se mohou odlamovat ohromné kvádry. Anebo když ledovec škrtne o dno, mohou se prudce odlomit velké kusy a vystřelit přímo na vás. Ledovec se také může otáčet a převalovat. Obojí může být katastrofální pro každého, kdo se odváží připlout příliš blízko!“
Dalším důvodem ke znepokojení je poškrábání oceánského dna. „Je známo, že je-li ponor ledovce zhruba stejný jako hloubka moře, spodek ledovce vyhloubí ve dnu dlouhé a hluboké kanály. V oblasti, kde se hledá ropa, by tato činnost mohla zničit zařízení, která jsou instalována na mořském dně, například při ústí vrtu,“ říká jeden pozorovatel.
Teď byste si mohli myslet, že by snad bylo lepší, kdyby žádné plovoucí ledovce nebyly. Ale to, co se dá o ledovcích říci, rozhodně nejsou jen samá negativa. Jeden obyvatel Newfoundlandu poznamenal: „Před lety, než bylo běžné vlastnit ledničku, si lidé v některých vesnicích na pobřeží brali malé kousky ledovce a házeli si je do studny, aby voda zůstala ledová. Další běžnou praxí bylo, že si lidé uchovávali kousky ledovce v nádobách s pilinami a pak tento led používali při výrobě domácí zmrzliny.“
K těmto ohromným horám ledu jsou zvláště přitahováni turisté. Na členitém pobřeží Newfoundlandu hledají vyhlídková místa, odkud by spatřili panoráma Atlantiku a popásli se zrakem na těchto mořských obrech. Fotoaparáty cvakají, aby ten obraz zachytily na film.
Plovoucí ledovce jsou také schopny poskytnout téměř nekonečné množství pitné vody. Čerpat a lahvovat vodu z ledovců by se dnes, kdy je voda nebývale znečištěná, mohlo nakonec stát výhodným podnikem. Uvažujeme-li o tom, že by se takto čerpala pitná voda ve velkém měřítku, mohlo by se zdát, že je velmi jednoduché najít ohromnou „kostku ledu“ a dovléci ji do přístavu ke zpracování. Ve skutečnosti je to však velmi náročný úkol, k jehož řešení se až dosud nikdo neodhodlal.
Divy Jehovova stvoření
Stvořitel nebes a země se ptá: „Z čího břicha vlastně vychází led?“ (Job 38:29) Elihu to věděl, protože již před tím řekl: „Božím dechem je dán led.“ (Job 37:10)
Když tedy vidíme, jak se tyto třpytivé divy moře tyčí do výše, naše myšlenky se obracejí k našemu Stvořiteli, který jim tam určil místo. Říkáme spolu se žalmistou: „Jak mnohá jsou tvá díla, Jehovo! Všechna jsi je udělal v moudrosti. Země je plná tvých výtvorů.“ A žalmista ještě dodává: „Tvá díla jsou podivuhodná.“ (Žalm 104:24; 139:14)
Opravdu, Jehova je Stvořitel, který dělá divy. Velmi toužíme po tom, abychom ho lépe poznali. Můžeme toho docílit, budeme-li věnovat pozornost jeho Slovu. (Římanům 11:33)
[Rámeček na straně 18]
Mezinárodní ledovcová hlídka
Po tragédii zaoceánského parníku Titanic byla v roce 1914 založena Mezinárodní ledovcová hlídka (IIP). Jejím úkolem je určovat polohu ledovců, předpovídat jejich pohyb na základě oceánských a vzdušných proudů a pak před ledovci varovat veřejnost. Ve snaze poskytnout ochranu před těmito ledovými mořskými obry bylo vynaloženo velké úsilí, aby byly shromážděny vědomosti o vlastnostech a chování ledu. K technologii, která se používá, patří vizuální a radarové sledování z letadel, zprávy o ledovcích předávané z obchodních lodí, družicové fotografie a oceánografické analýzy a předpovědi.
[Obrázek na straně 16 a 17]
Jehlovité
Vyklenuté
Ploché