Lze někomu důvěřovat?

„Byl jedním z mála lidí mimo naši rodinu, ke kterým měli moji rodiče absolutní důvěru. . . . Vzbuzoval dojem hodného a pozorného člověka, který by nikdy neudělal nic, čím by nám ublížil. . . . Byl jedním z mála lidí, kterým jsem v životě bezvýhradně důvěřovala.“

TAKTO popisuje jedna mladá žena důvěru, kterou měla k rodinnému lékaři. Byla to, žel, důvěra na nesprávném místě a měla závážné důsledky. Když bylo této ženě šestnáct let, lékař ji znásilnil. „Lhal mi a podvedl mě,“ řekla soudcům, kteří případ potom řešili. (The Toronto Star)

Důvěra se bortí všude

Důvěru, podobně jako nádhernou a křehkou květinu, lze snadno vytrhnout a pošlapat. A to se děje všude! Michael Gaine, který byl sekretářem jednoho anglického kardinála a jednoho arcibiskupa, řekl: „Bývaly časy, kdy knězi důvěřoval každý člověk. Kdy rodiny svěřovaly své děti do jeho péče. Nedomnívám se, že dnes to tak je. S takovou důvěrou jsme navždy skončili.“ (The Guardian Weekend).

Obchodníci podvádějí své konkurenty. Vychytralí pracovníci reklamy klamou a zneužívají zákazníky. Jeden bezcitný podnikatel zpronevěřil ve svých firmách fondy určené na výplatu důchodů a obral tak své zaměstnance o peníze, které se měly postupně vyplácet. Zaměstnanci běžně okrádají své zaměstnavatele. Jedna zpráva například uvedla, že „kanadský obchod ztrácí ročně odhadem dvacet miliard kanadských dolarů vnitřními krádežemi“. (Canadian Business)

Někteří politikové jsou důvěryhodní. Nicméně zprávy jako ta následující nejsou příliš překvapivé: „Dva týdny po zavraždění jedné z nejkontroverznějších francouzských političek policie odhaluje politický podvod a zločinecké spiknutí, jež dlouhou dobu zakrývaly záměry vlády na pobřeží Středozemního moře.“ (The Sunday Times, Londýn)

Často je otřesena důvěra v blízkých vztazích. Manželé i manželky jsou nevěrní svým manželským partnerům. Rodiče týrají děti. Děti podvádějí své rodiče. Když byly otevřeny archivy Stasi, tajné policie v bývalém východním Německu, vyšel na světlo „vše prostupující systém podvádění“, a to mezi lidmi, kteří byli pokládáni za přátele. „V této zrádné síti,“ říká jedna zpráva, „sahala chapadla Stasi do školních tříd, do kazatelen, do ložnic, a dokonce do zpovědnic.“ (Time)

Jeden irský novinář napsal: „Jsme obelháváni, jsme sváděni, jsme používáni a zneužíváni a ti, komu jsme dali moc, se na nás dívají s opovržením.“ (The Kerryman) Lidé byli klamáni tak často, že mnozí dnes již nevěří nikomu. Co můžeme udělat pro to, abychom si zajistili, že naše důvěra nebude zneužita? Touto otázkou se budou zabývat následující dva články.