Pozorujeme svět
Zemětřesení se nedají předpovídat
Mnoho let se vědci domnívali, že zemětřesení by bylo možné předpovídat. Sledovali hladinu spodní vody, nepatrné pohyby zemské kůry, radon unikající z vrtů a jiné varující změny. „Mnoho předních seizmologů v USA se nyní domnívá, že zemětřesení jsou ve své podstatě nepředvídatelná,“ uvádí jeden článek v listě The New York Times. „Říkají, že hledání metod, které by umožnily varovat lidi několik dní, hodin nebo minut předtím, než zemětřesení udeří, je marné . . . Nejnovější výzkum sice ukazuje, že některým zemětřesením snad předcházejí jisté předběžné signály, k nimž patří například posun v zemské kůře, avšak tyto signály jsou tak malé, nejasné a skryté, že jejich zjišťování je v praxi nemožné.“ Někteří lidé nyní požadují, aby vláda přestala výzkum zemětřesení financovat a použila ušetřené prostředky na snížení nebezpečí, které zemětřesení vyvolává. Vědci se však shodují, že je třeba vědět více o tom, jak se země při zemětřesení hýbe a jak na to budovy reagují.
Jak přežít ponoření do studené vody
Vědci, kteří zkoumali, proč lidé, kteří spadnou do ledové vody, zemřou tak rychle, zjistili, že přirozenou odpovědí lidského těla na studený šok je hyperventilace. „Při prudkém nadechnutí člověk vdechne vodu — a utopí se,“ píše se v časopise New Scientist. Hyperventilaci se nedá zabránit. Přežití tedy závisí na tom, zda člověk udrží hlavu nad vodou, než pomine lapání po dechu, které trvá obvykle dvě až tři minuty.
Sport a dlouhověkost
Němci každoročně utratí za sport dvacet pět miliard dolarů, tedy tři sta dolarů na osobu. Tyto peníze zaplatí za „sportovní oblečení, vybavení, trénink, najatá sportoviště a členské poplatky sportovních klubů“, jak informuje Nassauische Neue Presse. Více než tři miliony lidí cvičí ve fitness centrech a další miliony chodí běhat. Žijí snad sportovní nadšenci déle nebo lépe než ti, kdo sedí doma? Nemusí to tak být. Kniha Physiologie des Menschen (Lidská fyziologie) uvádí: „Zobecnění, že sport je nejlepším lékem, rozhodně není správné.“ Proč? Protože každý rok jde více než 1,5 milionu Němců k lékaři se zraněním, které si způsobili při sportu během rekreace o víkendu nebo o dovolené. Kniha říká, že cvičení a sport jsou prospěšné pro zdraví, jen „pokud zlepšení kondice není narušeno úrazem nebo nějakým chronickým poškozením, které vzniklo v důsledku sportování“.
Nejsou povinni říkat pravdu
Nedávná soudní přelíčení ve Spojených státech upoutala pozornost veřejnosti na celém světě a ohromila přihlížející. „Žalobci jsou povinni předkládat pravdu, ale úkol obhájců je jiný,“ píše list The New York Times. „Úkolem obhájce je získat pro klienta zproštění žaloby, zablokovat porotu (tím, že v mysli byť jen jediného porotce vyvolá pochybnost) nebo dosáhnout toho, aby byl obviněný uznán vinným z těch nejméně závažných trestných činů.“ „Nejsou povinni zaručit, že verdikt ‚nevinen‘ je správný,“ říká Stephen Gillers, učitel právnické etiky v právnické škole při Newyorské univerzitě. „Říkáme porotě, že soudní jednání je hledání pravdy, a nikdy jim neříkáme, že obhájci jsou povinni je ošálit.“ Když je obhájce „konfrontován se skutečnostmi, které klienta jasně obviňují, musí si pro porotu vymyslet takový příběh, aby se porota fakty nezabývala a hlasovala pro zproštění obžaloby,“ uvádí list The New York Times. Co se stane, když obhájce ví, že klient je vinen, ale klient se přesto chce před soudem hájit? „Pak jde obhájce k soudu podobně jako Uriah Heep z Dickensova románu — plný falešné pokory — a prohlašuje, že hluboce věří v pravdivost klientových slov, i když stoprocentně ví, že jsou nepravdivá,“ říká pan Gillers.
Nové hodnoty
Ruská mládež i ruská společnost jako celek procházejí krizí hodnot. Nedávný průzkum v ruském Petrohradě ukázal, že mladí lidé kladou důraz na „hodnoty společné celému lidstvu — na zdraví, život, rodinu, a lásku — a také na osobní hodnoty, například na úspěch, kariéru, pohodlí a hmotné zajištění,“ uvádí list Sankt-Petěrburgskije Vedomosti. Jinými významnými hodnotami jsou rodiče, peníze, blahobyt, štěstí, přátelství a znalosti. Je zajímavé, že mít dobrou pověst a osobní svobodu je v mysli mladých lidí někde na posledním místě. A co je úplně poslední? Poctivost. Zpráva uzavírá: „Je-li všude kolem lež, je [poctivost] v mysli dospívající generace bezcenná.“
Neplodné desetiletí
Britské církve vyhlásily toto desetiletí „Desetiletím evangelizace“. Nyní jsme už v jeho polovině. Čeho se dosáhlo? Mluvčí Michael Green v listu Church Times píše: „Ještě jsme ani nezačali formulovat evangelium tak, aby odpovídalo na otázky, které kladou obyčejní lidé. Nevidím žádné známky toho, že by církve vycházely ze svých kostelů a přinášely společnosti dobrou zprávu . . . Stále nemáme téměř žádný vliv na moderní mládež, která je bez vyznání — a ta představuje 86 procent všech mladých lidí v zemi.“ Proč tak malý úspěch? „Namlouváme si, že náš životní styl to udělá za nás, že nemusíme používat slova. Bojíme se, abychom někoho neurazili,“ říká pan Green.
Drzé loupeže
V roce 1994 byla v Kanadě přepadena každá sedmá banka — to je více přepadení na bankovní pobočku než v kterékoli jiné zemi. Avšak v Itálii, kde byla přepadena každá třináctá pobočka banky, jsou lupiči — jak se zdá — drzejší než kdekoli jinde. Jen málo italských lupičů se obtěžuje tím, že by se maskovali nebo používali zbraně. Někteří prostě slovně pohrozili pokladníkovi banky, a peníze dostali. Jedna dvojice lupičů se dokonce uchýlila k hypnóze, uvádí The Economist. Bankovní lupiči v Itálii jsou také velmi vytrvalí: 165 bankovních poboček bylo vyloupeno dvakrát, 27 třikrát a 9 čtyřikrát během jednoho roku. Kolik si toho lupiči v roce 1994 odnesli? Jedenašedesát milionů lir (37 803 dolarů) — to je nejmenší částka od roku 1987.
Novinky o krokodýlech
Nedávno objevené fosilní čelisti dávného krokodýla „možná představují prvního býložravého člena“ krokodýlí rodiny, informuje časopis Nature. Místo dlouhých špičatých zubů, které má dnešní krokodýl a které dnešním lidem nahánějí takový strach, měl tento dávný krokodýlí předek zuby rovné. Ty se prý lépe hodí ke žvýkání trávy. Jsou jisté známky toho, že tento tvor, kterého objevili čínští a kanadští výzkumníci v čínské provincii Chu-pej na kopci poblíž jižního ramene řeky Jang-ć-ťiang, byl suchozemský tvor, ne tvor obojživelný. A jeho velikost? Byl dlouhý asi metr.
Rostoucí stres
Nedávný průzkum v brazilském Riu de Janeiro ukázal, že přes 35 procent lidí, kteří vyhledali lékařskou pomoc, trpělo různými druhy duševních poruch, informuje časopis Veja. Redaktor časopisu se zeptal doktora Jorge Alberta Costy e Silvy, poradce Světové zdravotnické organizace (WHO) v oblasti duševního zdraví: „Jak si tato čísla vysvětlit? To se svět tak zhoršil, nebo jsou lidé psychicky slabší?“ Doktor Costa e Silva odpovídá: „Žijeme v době velmi rychlých změn, které nakonec vyvolávají úzkost a stres v takové míře, v jaké to lidstvo nezažilo za celou svou historii.“ Doktor Costa e Silva dále tvrdí, že obvyklým zdrojem stresu v Riu de Janeiro je všudypřítomné násilí. To často vede k posttraumatickému stresu, který, jak doktor Costa e Silva vysvětluje, „postihuje lidi, kteří se nějak ocitli v situaci, kdy byl ohrožen jejich život. Během dne pociťují nejistotu, ať jde o cokoli. V noci je trápí noční můry, v nichž příhoda, která ohrozila jejich život, znovu ožívá.“
Zdravotní propast
Zdravotní propast mezi chudými národy a národy bohatými se prohlubuje. Světová zdravotnická organizace (WHO) odhaduje, že průměrná délka života lidí, kteří se narodili v rozvinutých zemích a kteří tam žijí, je 76 let, kdežto u lidí, kteří žijí v méně rozvinutých zemích, je jen 54 let. V roce 1950 byla kojenecká úmrtnost v chudých zemích třikrát vyšší než v zemích bohatých — nyní je patnáctkrát vyšší. Koncem osmdesátých let byl v chudých zemích počet úmrtí v důsledku komplikací při porodu stokrát vyšší než v zemích bohatých. K problému přispívá i to — jak uvádí WHO — že více než polovina lidí žijících v chudých zemích nemá přístup k pitné vodě a hygienickým zařízením. Podle OSN od roku 1975 do roku 1995 vzrostl počet „nejméně rozvinutých zemí“ z 27 na 48 zemí. Na celém světě je 1,3 miliardy chudých lidí a jejich počet stále stoupá.