Mladí lidé se ptají . . .

Měl bych být ve sportovním týmu?

„PROČ je tak skvělé být v týmu?“ ptal se jeden článek v časopise Seventeen. Článek na to odpovídal: „Spolupracuješ s ostatními na dosažení jednoho cíle a tak se skutečně sblížíte. Naučíš se také, jak jednat s lidmi, například jak řešit problémy ve skupině, jak být pružný a ohleduplný a jak se dohodnout s druhými.“

Zdá se tedy, že účastnit se organizovaného sportu má své výhody a v neposlední řadě je tam zábava a tělesný pohyb.a Někteří lidé dokonce tvrdí, že účast na kolektivních sportech pomáhá formovat osobnost mladého člověka. Proto měla jedna baseballová liga heslo „Charakter, odvaha, oddanost“.

Problém je v tom, že kolektivní sporty ne vždy tyto ušlechtilé ideály splňují. V knize Kidsports se říká: „V některých případech se vnímavé děti naučí klít, podvádět, prát se, zastrašovat druhé a ubližovat jim.“

Vyhrát za každou cenu?

Jeden článek v časopise Seventeen připustil: „Stinnou stránkou sportu je, že lidé přikládají vítězství obrovský význam.“ Je to v protikladu k tomu, co říká Bible: „Neprosazujme sami sebe tím, že bychom jeden druhého popuzovali k soutěživosti a jeden druhému záviděli.“ (Galaťanům 5:26) Zatímco trochu přátelského soutěžení může způsobit, že hra je zajímavější a příjemnější, příliš soutěživý duch rodí nepřátelství — a ze hry se vytrácí radost.

Jon hrál na střední škole americký fotbal a vzpomíná: „Náš trenér byl skutečný maniak; stále na nás pokřikoval a řval . . . Měl jsem z tréninku hrůzu . . . Měl jsem pocit, jako bych byl v koncentračním táboře.“ I když všichni trenéři nejsou tak hrubí, přesto mnozí kladou na vítězství příliš velký důraz. Jeden pisatel usuzuje: „Mnozí sportovci . . . se dostanou do stavu, kdy je radost ze soutěžení potlačena nesnesitelnou zátěží plynoucí z vědomí, že musí uspět.“ K čemu to může vést?

Science News referovaly o průzkumu, při kterém se zjistilo, že mezi vysokoškolskými hráči amerického fotbalu a baseballu se „dvanáct procent hlášených problémů týká přinejmenším dvou z těchto pěti oblastí: psychické vyčerpání, fyzické vyčerpání, problém vyhnout se drogám či alkoholu, psychické a fyzické týrání a špatný prospěch ve škole“. Kniha On the Mark uvádí ve stejném duchu: „Téměř každý, kdo je spojený s organizovaným sportem, připouští, že na všech sportovních úrovních existuje velký problém s drogami.“

Morální kompromisy

Tlak zvítězit může vést také k tomu, že se mladý hráč dopustí kompromisu v rozumných měřítkách čestnosti a poctivosti. Kniha Your Child in Sports (Vaše dítě ve sportu) uvádí: „V moderním světě sportu není výhra něčím dobrým; je jedinou možností. Prohra není pouze špatná, je neomluvitelná.“

Další drsná skutečnost — trenéři často vyvíjejí na hráče obrovský tlak a chtějí, aby zranili své protivníky. Jeden článek v časopise Psychology Today uvedl: „Abys byl ve sportu dobrý, musíš jednat hrubě. Nebo si to aspoň mnozí sportovci, trenéři a fanoušci myslí.“ Jeden profesionální hráč amerického fotbalu o sobě říká, že za normálních okolností je „zdvořilý, ohleduplný a přátelský“. Ale na hrací ploše u něj dojde k proměně z doktora Jekylla v pana Hydea. Svou osobnost na hrací ploše popisuje takto: „Tam jsem podlý a hnusný člověk . . . Jsem odporný. Naprosto pohrdám hráči, které chci srazit.“ A trenéři často takový postoj podporují.

Bible křesťany vybízí: „Oblékněte [si] něžnou náklonnost soucitu, laskavost, poníženost mysli, mírnost a shovívavost.“ (Kolosanům 3:12) Mohl bys pěstovat tyto vlastnosti, kdybys byl denně podněcován, abys zranil, rozdrtil a zmrzačil své protivníky? Šestnáctiletý Robert připouští: „Hrál jsem kolektivní sporty. Pokud vyhráváš, je ti jedno, že někoho zraníš.“ Teď je pokřtěným křesťanem a má jiný názor: „Nikdy bych se k tomu nevrátil.“

Tělesné cvičení, nebo tělesné zranění?

Nelze také přehlédnout riziko tělesného zranění. Skutečně, se sportem je spojeno určité nebezpečí dokonce i tehdy, když s přáteli hrajete jen pro zábavu. Toto nebezpečí výrazně stoupá, jsou-li mladí lidé trénovaní k tomu, aby hráli na téměř profesionální úrovni.

V knize Your Child in Sports se píše: „U profesionálních hráčů může dojít ke zranění. Ale ti jsou velmi zkušení, mají dobrou tělesnou kondici, jsou to dospělí lidé, kteří dobrovolně riskují zranění a jsou za to dobře placeni. Navíc běžně dostávají ten nejlepší a nejodbornější trénink, mají to nejlepší vybavení a mají po ruce prvotřídní lékařskou péči . . . Školní děti takové výhody nemají.“ Křesťanům je řečeno, aby „předkládali svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť“. (Římanům 12:1) Neměl by sis dobře rozmyslet, zda vystavíš své tělo zbytečnému a nerozumnému riziku?

Další faktory ke zvážení

I když se zdá, že je zdravotní riziko je nepatrné, jsou kolektivní sporty velmi náročné časově. Trénink omezuje nejen tvůj společenský život, ale také ti zabere mnoho času, který bys měl věnovat studiu a domácím úkolům. Časopis Science News uvedl, že vysokoškolští sportovci mají ve srovnání s ostatními studenty, kteří se věnují mimoškolním činnostem, „trochu horší známky“. A co je závažnější, možná zjistíš, že účast ve sportovním týmu ti brání věnovat se tomu, co Bible nazývá ‚důležitějšími věcmi‘ — totiž duchovním zájmům. (Filipanům 1:10) Zeptej se sám sebe: „Bude účast na týmovém sportu znamenat, že budu vynechávat křesťanská shromáždění nebo že to omezí mou kazatelskou činnost?“

Pečlivě také zvaž, k čemu může vést to, že trávíš dlouhé hodiny s mládeží a s dospělými lidmi, kteří nesdílejí tvůj názor na morálku, slušnou mluvu nebo soutěžení. Bible přece říká, že „špatná společenství kazí užitečné návyky“. (1. Korinťanům 15:33) Uvažuj například o článku na úvodní straně v novinách The New York Times: „Šatna . . . je místo, kde se muži vulgárně baví o ženském těle, kde se vychloubají tím, jak ‚ji dostali‘, a vtipkují o bití žen.“ Jak na tom budeš duchovně, jestliže si zvolíš takové prostředí? (Srovnej Jakuba 3:18.)

Udělej moudré rozhodnutí

Uvažuješ o tom, že se zapojíš do sportovního týmu? Pak ti možná to, co bylo uvedeno, pomůže, aby sis spočítal, co tě to bude stát. Vezmi v úvahu také svědomí druhých. (1. Korinťanům 10:24, 29, 32) Není samozřejmě možné udělat jednoznačné pravidlo, protože situace na různých místech světa se liší. V některých oblastech se možná od studentů požaduje účast na sportech. Máš-li však pochybnosti, promluv si o této otázce se svými rodiči nebo se zralým křesťanem.

Mnozí mladí křesťané dospěli k nelehkému rozhodnutí, že se týmovým sportům věnovat nebudou. Není to snadné, jestliže jsi sportovně založený a sport tě opravdu baví! K pocitu marnosti může přispět tlak učitelů, trenérů a rodičů. Mladý Jimmy připouští: „Bojuji sám se sebou, abych nehrál. Můj nevěřící otec byl velký sportovec, když byl na střední škole. Někdy to pro mě není snadné, nepřihlásit se do nějakého týmu.“ Právě podpora věřících rodičů a zralých křesťanů ve sboru ti mohou velmi pomoci, aby ses držel svého předsevzetí. Jimmy říká: „Jsem mamince moc vděčný. Někdy jsem z tlaku, abych se účastnil her, sklíčený. Ale maminka mi vždy připomene, jaký je můj skutečný životní cíl.“

Kolektivní sporty mohou hráče naučit spolupráci a tomu, jak řešit problémy. Máš však hojnost příležitostí se tyto věci naučit, když se budeš podílet na činnosti křesťanského sboru. (Srovnej Efezanům 4:16.) Kolektivní sporty mohou být také velmi zábavné, ale proto, aby ses mohl pobavit, nemusíš patřit do týmu. Některým sportům se můžeš věnovat u domu nebo v parku s křesťanskými přáteli. Rodinné procházky ti mohou poskytnout další příležitosti pro zdravou hru. „Je mnohem lepší hrát s ostatními ze sboru,“ říká šestnáctiletý Greg. „Je to zábavné a přitom jsi s přáteli!“

Je pravda, že při sportovním utkání s přáteli člověk nepociťuje takové vzrušení, jako když je ve vítězícím týmu. Nikdy však nezapomeň, že i v tom nejlepším případě ‚tělesné cvičení je prospěšné jen k nemnohému, ale zbožná oddanost je prospěšná ke všemu‘. (1. Timoteovi 4:8) Rozvíjej si zbožnou oddanost, a budeš skutečným vítězem v Božích očích!

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 22]

„Náš trenér byl skutečný maniak; stále na nás pokřikoval a řval . . . Měl jsem z tréninku hrůzu . . .“

[Obrázek na straně 23]

Trenéři příliš často zdůrazňují vítězství — dokonce i když to znamená zranit druhé