Náboženství — Jsou jeho dny sečteny?

„Země jistě bude naplněna poznáním Jehovy, jako vody pokrývají samotné moře.“ — IZAJÁŠ, IZRAELSKÝ PROROK Z OSMÉHO STOLETÍ PŘ. N. L.

TĚMITO slovy předpověděl hebrejský prorok Izajáš, že jednoho dne se všichni lidé na zemi sjednotí v uctívání Všemohoucího Boha. Možná, že se dnes zdá taková vyhlídka ještě nepravděpodobnější než kdykoli dříve.

Na začátku našeho století například komunističtí revolucionáři v Rusku věřili, že zničení náboženství je nezbytným krokem k osvobození proletariátu. Tvrdili, že ateismus ‚osvobodí dělnické masy od břemena předsudků a klamů minulosti‘. Stalin snížil do roku 1939 počet otevřených pravoslavných kostelů v Sovětském svazu na sto, ve srovnání s více než čtyřiceti tisíci před rokem 1917.

Také Hitler se díval na náboženství jako na překážku ve své dráze k absolutní moci. „Člověk je buď křesťan, nebo Němec. Nemůžete být oboje,“ prohlásil jednou Hitler. Měl v úmyslu odstranit všechny formy uctívání, které nemohl ovládat. Nacisté si k tomu účelu vytvořili své vlastní jakoby náboženské modlitby, svátky, křty, a dokonce i pohřební obřady. Jejich mesiášem byl Hitler a jejich bohem vlast. Pokud to Hitler nařídil, mohlo se spáchat jakékoli zvěrstvo.

Poslední dny náboženství?

Ani Stalin ani Hitler ve svém úsilí potlačit náboženství neuspěli. Zdá se však, že místo tyranie nyní nastoupila lhostejnost. Badatele Bible tento vývoj událostí nepřekvapuje. Apoštol Pavel řekl Timoteovi, že v „posledních dnech“ lidé budou „spíše milovat rozkoše než milovat Boha“. (2. Timoteovi 3:1–4)

Učí snad Bible, že tyto ‚poslední dny‘, kdy je patrná náboženská lhostejnost, budou předehrou zániku všech náboženství? Ne. Bible nepředpovídá konec všech náboženství, ale vysvětluje, že ke svému konci dospěje falešné náboženství, které dostalo symbolické jméno Velký Babylón.a Kniha Zjevení říká: „A silný anděl zdvihl kámen podobný velkému mlýnskému kameni a vrhl jej do moře a řekl: ‚Tak bude Babylón, velké město, svržen rychlým vrhem a již nikdy nebude nalezen.‘“ (Zjevení 18:21)

Zmizením falešného náboženství však nevznikne bezbožný svět. Naopak v Žalmu 22:27 je proroctví: „Všechny konce země si vzpomenou a obrátí se zpět k Jehovovi. A všechny rodiny národů se budou před tebou sklánět.“ Představte si dobu, kdy „všechny rodiny národů“ budou sjednoceny v uctívání jediného pravého Boha! Ke splnění tohoto pozoruhodného proroctví dojde pod vládou Božího Království. (Matouš 6:10) Až ta doba přijde, potom náboženství — pravé náboženství — bude velmi důležité. Ale co teď?

Vyplnění duchovní prázdnoty

Duchovní prázdnota, která je v dnešní Evropě tak rozšířená, se podobá situaci, jež panovala v Římské říši v prvním století. Historik Will Durant popisuje, jak křesťanství v prvním století úspěšně uspokojilo duchovní potřeby své doby: „Do morálního vakua zanikajícího pohanství, do chladu stoicismu a zkaženosti epikurejců, do světa přesyceného brutalitou, krutostí, útlakem a sexuálním zmatkem, do pacifikované říše, kde již nebylo zapotřebí zdůrazňovat mužnou sílu či bohy války, vneslo křesťanství novou morálku bratrství, vlídnosti, slušnosti a pokoje.“

Morální a duchovní vakuum v životě dnešních lidí může vyplnit totéž mocné poselství, které kázali první křesťané po celé Římské říši. A existují lidé, kteří mají slyšící uši. Mnozí Evropané sice navenek nábožensky založení nejsou, ale přesto mají pocit, že Bůh hraje v jejich životě důležitou roli. Tito lidé možná již nechodí na tradiční církevní bohoslužby, ale snaží se vyplnit duchovní prázdnotu, kterou cítí, někde jinde.

Juan José, mladý muž z Palma de Mallorca ve Španělsku, byl vychováván v katolické škole a do svých třinácti let sloužil jako ministrant. S rodinou navštěvoval každou neděli mši, ale v dospívání přestal do kostela chodit. Proč? „Z jednoho důvodu — na mši jsem se nudil,“ vysvětluje Juan José. „Znal jsem liturgii nazpaměť. Zdálo se mi, že se pořád opakuje to, co jsem už slyšel. Navíc kněz na naší farnosti jednal s ministranty hrubě. A nepokládal jsem za správné, že chudí lidé musí knězi platit za provedení pohřebního obřadu.

Stále jsem věřil v Boha, ale myslel jsem si, že mu mohu sloužit svým způsobem, nezávisle na církvi. Se skupinou přátel jsem se snažil užívat si života, jak nejvíc jsem mohl. Mohlo se o mně říct, že zábava se stala v mém životě tím nejdůležitějším.

Když mi však bylo osmnáct let, začal jsem studovat Bibli se svědky Jehovovými. Nabídli mi něco, co jsem v církvi nenašel? Nabídli mi jednoznačnou víru založenou na Bibli místo tradic a ‚tajemství‘, která jsem nemohl pochopit. Nové náboženství však pro mě znamenalo velké změny. Víkendy jsem přestal trávit organizováním večírků na diskotékách a začal jsem chodit dům od domu, abych se o svou novou víru podělil s dalšími lidmi. Aktivně jsem pomáhal druhým a to dalo mému životu smysl. Stal jsem se svědkem Jehovovým a v posledních sedmi letech jsem celodobým služebníkem.“

Duchovní prázdnotu se snaží vyplnit nejen mladí lidé. Antonia, starší žena z Extremadura ve Španělsku, říká, že „Boha hledala“ celý svůj život. Během dospívání chodila denně na mši a nakonec vstoupila do katolického kláštera, protože věřila, „že pokud nenajde Boha v klášteře, nenajde ho nikde“. Po třech letech klášter opustila s pocitem ještě většího rozčarování a prázdnoty než předtím.

Nakonec, když bylo Antonii padesát let, stala se svědkem Jehovovým. „Byla jsem nesmírně šťastná, když ke mě svědkové přišli a všechny mé otázky zodpověděli z mojí vlastní Bible,“ říká Antonia. „Od té doby, co jsem svědkem Jehovovým, má můj život smysl. Mám určité problémy, ale nyní se s nimi dokážu vyrovnat, protože jsem našla pravého Boha.“

Tyto dvě zkušenosti nejsou ojedinělé. Přibývá lidí, kteří nesouhlasí s náboženským trendem a připojují se ke svědkům Jehovovým. Tito lidé zjistili, že když žijí v souladu se svou vírou a káží druhým, jejich život má smysl.

Na pravém náboženství záleží jako nikdy předtím

Žijeme sice v době, kdy mnozí lidé náboženství odmítají, bylo by však nemoudré myslet si, že žádné náboženství nemá cenu. Je pravda, že lidé ve dvacátém století opouštějí prázdné rituály, staromódní a nebiblická dogmata a pohrdají chozením do kostela jen proto, aby člověk vypadal nábožně. Bible doporučuje, abychom se pokryteckému náboženství vyhýbali. Apoštol Pavel předpověděl, že v „posledních dnech“ budou někteří ‚mít způsob zbožné oddanosti, ale vůči její síle se budou prokazovat jako falešní‘. Takoví lidé si udržují zdání, že jsou zbožní, ale svým chováním to popírají. Jak bychom měli reagovat na takové náboženské pokrytectví? „Od těch se odvracej,“ radí Pavel. (2. Timoteovi 3:1, 5)

Pavel také řekl, že „náboženství poskytuje velký zisk“. (1. Timoteovi 6:6, New English Bible) Pavel nemluvil o nějakém druhu náboženství. Řecké slovo, které je zde přeloženo jako „náboženství“, bylo eusebeia, což znamená „oddanost neboli hluboká úcta k Bohu“. Pravé náboženství, opravdová zbožná oddanost, „má slib života nynějšího a toho, který má přijít“. (1. Timoteovi 4:8)

Oba zmíněné příklady ukazují, že pravé náboženství může dát našemu životu smysl a může nám pomoci, abychom problémům čelili s mravní silou. Pravé náboženství navíc také zaručuje věčný život. Stojí za to pěstovat tuto formu uctívání, protože jsme ujišťováni, že nakonec ‚naplní zemi‘.b (Izajáš 11:9; 1. Timoteovi 6:11) Nepochybně je teď doba, kdy na pravém náboženství záleží více než kdykoli jindy.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček a obrázky na straně 10]

Příběh dvou budov

Ve Španělsku je velmi mnoho náboženských budov, ale zdá se, že vyprchal zápal, s jakým se kdysi stavěly nákladné katedrály. V Mejorada del Campo, které leží na okraji Madridu, se staví honosný katolický kostel. Justo Gallego Martínez, bývalý benediktinský mnich, začal s tímto projektem před dvaceti lety. Dodnes je tam však jen holá stavba. A Martínezovi, osamělému staviteli, je nyní přes šedesát let. Zdá se tedy nepravděpodobné, že stavba bude někdy dokončena. Asi tři sta kilometrů na jih se však odehrál jiný příběh.

„Víra hýbe horami“ — tak popsaly místní noviny dvoudenní stavbu sálu Království svědků Jehovových v Martos, provincii Jaén (Španělsko). „Jak je to možné,“ ptaly se místní noviny, „že v dnešním světě, ve kterém vládne sobectví, obětavě cestují dobrovolníci z různých oblastí [Španělska] do města Martos, aby postavili budovu, která zlomila všechny rekordy v rychlosti, dokonalosti a organizaci?“ Jako odpověď na tuto otázku noviny citovaly slova jednoho dobrovolníka: „Podstata tkví jednoduše v tom, že jsme lid vyučený Jehovou.“

[Obrázky na straně 10]

Mejorada del Campo

Sál Království ve městě Martos