Lahary — Následky erupce sopky Pinatubo

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! NA FILIPÍNÁCH

ZAPLAVENÉ domy; zničené obchody; automobily smetené ze silnice; zavalené budovy; tisíce lidí donuceno k útěku; ostatní chyceni v pasti, bez možnosti utéci. Co se stalo? Bylo zemětřesení? Spadla lavina? Ne. Tento opakující se scénář vytvořily lahary. Co to je? Lahary jsou proudy jakéhosi bahna, které se skládá z vody a sopečných usazenin, jako je sypký popel, pemza a nánosy z poslední erupce i z erupcí dřívějších.

Je pravděpodobné, že ještě před deseti lety jste o filipínské hoře Pinatubo ani neslyšeli. Ale po ohromné erupci 15. června 1991 slovo „Pinatubo“ zdomácnělo v mnoha částech světa. Po spánku, který trval asi pět set let, Pinatubo vyvrhla svůj sopečný obsah v jednom z největších hřibů tohoto století. Popel, písek a kamení byly vyvrženy ze sopky a padaly k zemi v takovém množství, že to sotva někdo někdy viděl.a

Sopka vychrlila ohromný objem hmoty více než dvacet kilometrů vysoko do atmosféry. Něco z toho sice spadlo zpátky na zem, ale velké množství prachu zůstalo v atmosféře. A nejen prach, ale také mnoho oxidu siřičitého — asi dvacet milionů tun!

Možná si vzpomenete na některé následky erupce, které byly pozorovatelné jinde na zeměkouli: po nějakou dobu obzvlášť krásné západy slunce; v roce 1991 neobvykle zářivá koróna při úplném zatmění slunce v Mexiku a přilehlých oblastech; změna ve střídání počasí, mimo jiné ochlazení jistých částí severní polokoule; rozsáhlé narušení ozónové vrstvy země. Nebo jste možná slyšeli o hladu a nemocech, které postihly lidi, kteří erupcí přišli o domov.

Dlouhodobé následky

Jedním z nejvážnějších následků erupce sopky Pinatubo, který přitom unikl pozornosti velké části světa, je jev známý pod názvem lahar. Jak bylo řečeno v úvodním odstavci tohoto článku, lahary způsobily nevýslovné utrpení desetitisícům lidí. Kvůli laharům nejsou následky erupce sopky Pinatubo věcí minulosti. Lidé je pociťují až dodnes. Možná to nepostihlo právě vás, ale v blízkosti hory Pinatubo jsou nadále ničeny obchody a domy, je stále méně pracovních příležitostí, dochází ke ztrátám na životech a z mapy mizí celá města. Mohou za to pinatubské lahary.

Mnoho laharů je vlastně jako kalná řeka s neobvyklým množstvím usazenin, ale když je těch usazenin více než šedesát procent, lahar začíná mít vlastnosti tekutého betonu. Takové lahary mohou být velmi ničivé. Publikace A Technical Primer on Pinatubo Lahars (Technický úvod do studia pinatubských laharů) uvádí: „To bahno má takovou hustotu (dvakrát větší než voda), že odnese a odplaví i ohromné balvany, koše plné kamení, vozidla, betonové stavby, a dokonce i mosty.“

Jak lahary vznikají? Jistě si vzpomenete, že Pinatubo při erupci vychrlila ohromné množství hmoty. Část se dostala vysoko do atmosféry, ale většina zůstala na hoře a v její blízkosti v podobě pyroklastických (vytvořených sopečnou činností) nánosů. V jakém množství? Podle zprávy Filipínského institutu vulkanologie a seizmologie to bylo 6,65 miliardy krychlových metrů nánosů. Americký vulkanolog C. G. Newhall říká, že bylo vyvrženo tolik hmoty, že by se z ní dala „vybudovat čtyřproudová dálnice, která by vedla nejméně desetkrát přes celé Spojené státy“. Z tohoto množství nánosů je 3,45 miliardy krychlových metrů splavitelných a čeká jen na deště, které je odplaví do nižších poloh — a právě při tom se tvoří lahary. Na Filipínách mohou tropické bouře a tajfuny znamenat mimořádné problémy. Během krátké doby může spadnout velmi mnoho srážek a to má za následek mohutné lahary.

Právě to se děje již několik let. Znovu a znovu bouře promáčejí sopečné nánosy a uvádějí je do pohybu. Lahary změnily bohatý zemědělský kraj v pustinu a města v plochy, kde jsou nad zemí jen hřebeny střech. V některých případech k tomu došlo přes noc. Tisíce domů bylo zničeno a lidé byli vyrváni ze svého rodiště a donuceni začít nový život někde jinde. Do začátku roku 1995 lahary přesunuly do nížin 63 procent pyroklastického materiálu, ale na hoře ještě zůstalo 37 procent nánosů, které jen čekají, aby mohly způsobit další pohromu. A většina z těch 63 procent hmoty, která se již svezla dolů, zůstává hrozbou. Voda ze silných dešťů si v nánosech, které byly předtím naplaveny na horním toku, vyrývá koryta. Tak znovu vznikají lahary, které ohrožují život i majetek lidí, kteří bydlí níže po proudu. V červenci 1995 přinesl Manila Bulletin zprávu: „Jedenadevadesát barangájí (vesnic) . . . bylo vymazáno z mapy středního Luzonu. Byly pohřbeny pod tunami vulkanických nánosů.“

Opět katastrofa

V sobotu večer 30. září 1995 zasáhla Luzon prudká tropická bouře Mameng (mezinárodně pojmenovaná jako Sybil). V oblasti hory Pinatubo spadlo velké množství srážek. To znamenalo katastrofu. Lahary se daly znovu do pohybu. Všechno, co jim stálo v cestě, bylo zavaleno. V jedné oblasti se zhroutila ochranná hráz, a tak proti laharům, které byly až šest metrů hluboké, byla dříve nepostižená oblast zcela bezbranná. Domy, které měly méně než dvě poschodí, byly zcela zaplaveny. Lidé šplhali na střechy, aby si zachránili život. Tam, kde byl lahar obzvlášť silný, nesl s sebou balvany, vozidla, a dokonce i domy.

Lahary také působí záplavy. Mění totiž koryta řek a potoků, kterými odtéká srážková voda. Byly zaplaveny tisíce domů, mezi nimi i domy svědků Jehovových, a také řada sálů Království.

Jiní lidé měli ještě horší zážitky. Když člověk zapadne do pohybujícího se laharu nebo do bahna, které bylo teprve nedávno naneseno, je velmi těžké dostat se ven. Až po několika hodinách nebo dnech bude materiál dost tuhý, aby se po něm dalo chodit. Jak lidé vyvázli? Někteří zůstali na střechách domů nebo na stromech nad laharem, dokud nebylo možné po nánosech chodit. Jiní se zavěsili na telefonní kabely nebo po nich chodili, protože lahary dosahovaly až tak vysoko. Někteří se plazili po poloztvrdlém bahně, které po laharech zbylo. Mnoho lidí při tom přišlo o život. Vláda poslala do nejhůře postižených oblastí vrtulníky, které sbíraly lidi ze střech domů. (Další podrobnosti si přečtěte v dalším článku „Byli jsme zachráněni z laharu!“)

Láska druhé podněcuje, aby pomohli

Svědkové Jehovovi byli šťastni, když se dozvěděli, že sice bylo zničeno nebo vážně poškozeno mnoho domů a několik sálů Království, ale nikdo z křesťanských bratrů a sester nepřišel o život. Je však zřejmé, že ti, kdo byli postiženi lahary nebo povodněmi, potřebovali velkou pomoc. Někteří svědkové vyvázli jen s tím, co měli na sobě, a i to bylo prosáklé bahnem laharu. Jakou odezvu u spolukřesťanů jejich nouze vyvolala?

Sboroví starší z nejbližšího okolí vynaložili úsilí na to, aby zjistili, zda jsou jejich křesťanští bratři v bezpečí nebo zda potřebují pomoc při evakuaci. Toto zjišťování bylo velmi obtížné, protože nánosy laharu byly na mnoha místech ještě měkké. Guillermo Tungol, starší ve sboru Bacolor, řekl: „Šli jsme na pomoc. Abychom se k bratrům dostali, chodili jsme po telefonních kabelech.“ Wilson Uy, který v tomtéž sboru slouží v celodobé službě, dodal: „Téměř jsme nebyli schopni se tam dostat, protože jsme museli jít po prsa ve vodě, která proudila dost rychle.“ Ale byli opatrní a dokázali to. Díky tomu mohli zjistit, jaká je situace členů sboru, a pomoci, kde to bylo možné.

V pondělí ráno 2. října se už o tom v odbočce Watch Tower Society dobře vědělo. Bude těch 345 dobrovolných pracovníků v odbočce schopno pomoci? Ano! A odezva byla okamžitá. V deset hodin dopoledne jen sami tito pracovníci přispěli téměř tunou oblečení pro své trpící křesťanské bratry. To bylo odesláno spolu s nějakými potravinami a penězi nákladním automobilem a zásilka byla doručena ještě týž den.

Za několik dní již o nouzi bratrů věděly sbory v okolí Manily. Brzy poslaly přes pět tun dalšího oblečení a jiné potřebné věci. Na Filipínách byla v době katastrofy na návštěvě jedna svědkyně z Japonska. Právě přijela z Hongkongu, kde si koupila různé oblečení. Když se dozvěděla, co její spolukřesťany poblíž hory Pinatubo postihlo, dala jim všechno oblečení, které si koupila, a vrátila se do Japonska bez něj. Bylo velmi osvěžující vidět, že praví křesťané projevují lásku těm, kdo jsou v nouzi — ne jen tím, že jim přejí dobré věci, ale také tím, že jim ‚dají, co potřebují pro své tělo‘. (Jakub 2:16)

Je také chvályhodné, že svědkové ani za takových okolností nepřipustili, aby opadla jejich horlivost pro duchovní věci. Křesťanská shromáždění se konala i nadále — v jednom případě dokonce v sále Království, kde bylo po kotníky vody. Tito křesťané si uvědomovali, jak je důležité doručit biblické poselství druhým lidem, a tak dále kázali dům od domu. Někteří se museli brodit vodou, aby se dostali do oblasti, kde měli svědčit — do oblasti, která nebyla tak zaplavená. Šaty si nesli s sebou a na nějakém sušším místě se převlékli. A tak i když tito křesťané sami trpěli, nepřipustili, aby jim to zabránilo projevovat zájem o druhé.

Ano, následky erupce sopky Pinatubo jsou větší, než se mnozí domnívali. Je to příběh, který bude pokračovat ještě několik let. Na ovládnutí laharů bylo vynaloženo velké úsilí, ale někdy je to nad lidské síly. Je velmi radostné vidět, že když taková situace vznikne, praví křesťané ji využijí jako příležitosti k tomu, aby projevili lásku k Bohu i bližním.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 21]

Jak sopka Pinatubo ovlivnila svět

JAKMILE erupce, které jsou svou mohutností srovnatelné s erupcí sopky Pinatubo, ztratí na síle nebo ustanou, je celá věc vyřízena. Je to tak? Vůbec ne! Všimněte si některých dlouhodobých následků, které jsou patrné i jinde na zeměkouli.

◼ Možná jste si všimli, že po určitou dobu po erupci byly výjimečně krásné západy slunce.

◼ Vědci v Mexiku byli překvapeni neobvykle zářivou korónou při úplném zatmění slunce, které nastalo 11. července 1991. Jaká byla příčina? Erupce sopky Pinatubo. Prachové částice rozptylovaly světlo koróny víc než obvykle.

◼ Bylo ovlivněno i počasí. Asi tři měsíce po erupci bylo hlášeno, že japonské Tokio má o deset procent méně přímého slunečního osvitu, než je obvyklé. Část slunečního světla pohltil sopečný popel. Časopis Science News uvedl, že na některých částech severní polokoule klesla průměrná teplota o jeden stupeň Celsia.

◼ Dalším účinkem byl větší úbytek ozónové vrstvy země. Kyselina sírová, jež se dostala do atmosféry následkem erupce, reagovala s chlorem, který do atmosféry vypouští člověk, a výsledkem bylo ztenčení ozónové vrstvy. Ozónová vrstva normálně tvoří atmosférický štít, který lidi pomáhá chránit před rakovinou. Brzy po erupci hladina ozónu nad Antarktidou klesla téměř na nulu a na rovníku klesla o dvacet procent.

◼ Dalším negativním následkem byl hlad a nemoci. Lidé, které sopka vyhnala z domova, byli nuceni dočasně žít v evakuačních centrech, kde se rychle šířily nemoci. Obzvlášť těžce byli postiženi lidé z kmene Aeta, které erupce vypudila z jejich území a kteří byli vrženi do prostředí, na něž nebyli zvyklí.

[Obrázek]

Lidé evakuovaní ze zatopených oblastí nebo z oblastí postižených lahary

[Obrázek na straně 18]

Dům, který byl odnesen laharem

[Obrázek na straně 18]

Dvoupodlažní budova zavalená až po střechu

[Obrázek na straně 18]

Velká část krásné zemědělské krajiny se kvůli laharům změnila v pustinu

[Obrázky na straně 19]

Nahoře: Budova banky v Bacoloru, Pampanga, napůl zavalená laharem z března 1995

Dole: Tatáž banka úplně zavalená pozdějším laharem v září 1995