Svět bez automobilů?

UMÍTE si představit svět bez motorových vozidel? Nebo byste mohli jmenovat nějaký vynález, který za uplynulé století změnil životní styl a chování lidí tak zásadně jako automobil? Bez automobilů by nebyly motely ani restaurace a divadla pro motoristy. A co je důležitější, jak byste se bez autobusů, vozů taxislužby, automobilů nebo nákladních vozů dostali do práce nebo do školy? Jak by zemědělci a řemeslníci dostali své zboží na trh?

„Každý šestý podnik ve Spojených státech je závislý na výrobě, prodeji, údržbě nebo používání motorových vozidel,“ uvádí The New Encyclopædia Britannica a dodává: „Příjmy a výdaje automobilových firem zde představují více než jednu pětinu velkoobchodu v zemi a více než jednu čtvrtinu maloobchodu. V jiných zemích jsou tyto poměry o něco nižší, ale Japonsko a západní Evropa se k úrovni Spojených států rychle blíží.“

Nicméně někteří lidé říkají, že svět bez motorových vozidel by byl lepší. A říkají to v zásadě ze dvou důvodů.

Celosvětová dopravní zácpa

Pokud se vám už někdy stalo, že jste donekonečna jezdili po městě a hledali vhodné místo k zaparkování, nikdo vám nemusí říkat, že auta jsou sice dobrá, ale když je jich příliš mnoho na jednom místě, už to není ono. Nebo pokud jste někdy uvízli v ohromné dopravní zácpě, dobře víte, jak je to frustrující být uvězněn v něčem, co je určeno k pohybu, ale co je nuceno stát na místě.

V roce 1950 byly Spojené státy jedinou zemí, kde jeden automobil připadal na čtyři osoby. Do roku 1974 toho dosáhly Belgie, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Švédsko a Velká Británie. Mezitím však tento poměr ve Spojených státech vzrostl téměř na jedno auto na dvě osoby. I Německo a Lucembursko mají nyní zhruba jedno motorové vozidlo na každé dva obyvatele a Belgie, Francie, Itálie, Nizozemsko a Velká Británie nejsou o mnoho pozadu.

Většina velkých měst, ať jsou kdekoli na světě, se postupně mění v ohromná parkoviště. Například v Indii v roce 1947 — v roce, kdy získala nezávislost — se hlavní město Nai Dillí mohlo pochlubit 11 000 automobily a nákladními vozy. V roce 1993 už jich bylo 2 200 000! To je astronomický vzrůst, ale podle časopisu Time „se očekává, že se tento počet do konce století zdvojnásobí“.

Ve východní Evropě, kde je čtyřikrát méně automobilů na jednoho obyvatele než v západní Evropě, je asi 400 milionů potenciálních zákazníků. Během několika let se změní situace i v Číně, která je dnes známa svými 400 miliony jízdních kol. Jak bylo uveřejněno v roce 1994, do konce století „má vláda v plánu rychle zvýšit produkci aut“ z 1,3 milionu ročně na 3 miliony.

Hrozba znečištění

„Británii došel čerstvý vzduch,“ napsal The Daily Telegraph z 28. října 1994. To je možná nadsazené, nicméně dost pravdivé na to, aby to vyvolalo znepokojení. Profesor Stuart Penkett z University of East Anglia varoval: „Automobily mění chemické složení celé naší atmosféry.“

Kniha 5000 Days to Save the Planet (5000 dní na záchranu planety) uvádí, že znečištění vysokou koncentrací oxidu uhelnatého „připravuje tělo o kyslík, narušuje vnímání a myšlení, zpomaluje reflexy a způsobuje otupělost“. A Světová zdravotnická organizace říká, že „asi polovina všech obyvatel velkoměst v Evropě a Severní Americe je vystavena nepřípustně vysoké koncentraci oxidu uhelnatého“.

Odhaduje se, že na některých místech automobilové emise ročně zabíjejí mnoho lidí — kromě toho, že působí škody na životním prostředí, které dosahují miliard dolarů. V červenci 1995 v jednom televizním zpravodajství zaznělo, že ročně zemře asi 11 000 Britů následkem znečištění, které způsobují automobily.

V roce 1995 se v Berlíně konala konference OSN o ovzduší. Představitelé 116 zemí se shodli na tom, že je třeba něco dělat. Mnozí však byli zklamáni, protože úkol přijmout konkrétní cíle a stanovit pevná pravidla nebo sestavit přesný program byl odložen.

Ve světle toho, co kniha 5000 Days to Save the Planet napsala už v roce 1990, se tak malý pokrok pravděpodobně dal čekat. Můžeme v ní číst: „Povaha politické a ekonomické moci v moderní průmyslové společnosti určuje, že opatření proti ničení životního prostředí jsou přijatelná jen tehdy, když nepřekáží chodu ekonomiky.“

Časopis Time proto nedávno upozornil na „to, že jak v atmosféře přibývá oxid uhličitý a jiné plyny, které způsobují skleníkový efekt, může se postupně oteplovat zeměkoule. Podle mnoha vědců by výsledkem mohla být sucha, tání ledových čepic, stoupání hladiny moří, pobřežní záplavy, prudší bouře a jiné klimatické katastrofy.“

Vážnost problému znečištění vyžaduje, aby se něco dělalo. Ale co?