Jak používáte telefon?

„Kromě citových vztahů v rodině, zdraví a lásky k práci nic tolik nezpříjemňuje život, neobnovuje a nezvedá naše sebevědomí jako přátelské popovídání.“

TAK vysoce hodnotila zesnulá americká spisovatelka a pedagožka Lucy Elliot Keelerová osobní požitek a uspokojení, které mohou vyplynout ze slovní komunikace — ze schopnosti, která byla člověku láskyplně dána při stvoření. (2. Mojžíšova 4:11, 12)

K větším možnostem komunikace posledních sto dvacet let přispívá vynález Alexandra Grahama Bella — telefon. Pro miliardy obyvatel země dnes telefon představuje velmi důležité spojení mezi lidmi — ať jej používají pracovně, nebo pro zábavu.

Telefon a vy

Do jaké míry používání telefonu zkvalitnilo váš život? Souhlasili byste s tím, že odpověď na tuto otázku závisí spíše na lidech, kteří telefon používají, než na přístroji samotném? Je tedy vhodné, abychom položili otázku: Jakým způsobem telefonujete?

Způsob telefonování se dotýká takových oblastí, jako je myšlenkový postoj, kvalita řeči a schopnost naslouchat. Souvisí s tím také otázka, jak telefon používat a jak se vypořádat s nepříjemnými telefonickými hovory.

Ohleduplný postoj k druhým

Dobré způsoby při telefonování pramení — jako v každém lidském kontaktu — z pocitu vzájemného porozumění. Apoštol Pavel napsal: „Dbejte na zájmy druhých, a ne jen na své vlastní.“ (Filipanům 2:4, The New English Bible)

Když jedna zkušená spojovatelka v telefonní ústředně dostala otázku: „Jaké jsou nejčastější příklady špatného způsobu telefonování?“ odpověděla, že je to především „volající, který řekne: ‚Tady Marie‘ (Kolik Marií znáte?), nebo ještě hůře ‚To jsem já‘, či ‚Hádej, kdo volá‘“. Takový bezmyšlenkovitý, snad i dobře míněný přístup, může způsobit rozpaky či netrpělivost. Spojovatelka pokračovala: „Nebylo by lepší začít hovor tím, že se jasně představíme a dále — z ohledu k volanému — se zeptáme, zda nevoláme nevhod?“

Pamatujte na to, že ačkoli při telefonování není výraz vašeho obličeje vidět, bude váš postoj zřejmý. Z čeho? Z tónu vašeho hlasu. Netrpělivost, nuda, hněv, lhostejnost, upřímnost, srdečnost, ochota a vřelost — vše se prozradí. Je pravda, že když člověka někdo vyruší, může být přirozenou reakcí rozmrzelost. Pro zachování dobrých způsobů se v takové situaci snažte udělat přestávku a vnést „úsměv“ do svého hlasu dříve, než odpovíte. Můžete projevit nesouhlas, aniž použijete nepříjemného tónu hlasu.

Kombinace pozorného ohledu a příjemného tónu hlasu může vést k výrokům, které ‚jsou dobré k budování podle potřeby‘ a předají „posluchačům to, co je příznivé“. (Efezanům 4:29)

Kvalita řeči

Ano, je důležité, jakým způsobem mluvíme. Souhlasíte s tím a dodržujete následující pravidla? Mluvte přirozeně, jasně a zřetelně. Nemumlejte. Nekřičte — i když telefonujete na velkou vzdálenost. Nepolykejte slova. Vyhýbejte se nedbalé mluvě, při které se slabiky zkracují nebo vypouštějí; vyhněte se také „výplňkovým slovům“ a opakování slov, která mohou působit rušivě a mohou dráždit. Vyhýbejte se fádní monotónnosti. Vhodné zdůraznění podle smyslu a také modulace způsobí, že řeč je výrazná, barvitá a osvěžující. Pamatujte také na to, že pokud při telefonování jíte, kvalitu vaší mluvy to nezlepší, ani tím neprojevíte dobré způsoby.

Stojí za to uvažovat o volbě slov. Je nutná rozlišovací schopnost. Používejte prostá, jednoduchá slova, kterým lze snadno rozumět. Slova vyvolávají určité asociace. Mohou být laskavá, nebo tvrdá, konejšivá, nebo drsná, povzbudivá, nebo skličující. Kromě toho, člověk může být vtipný, ale ne neomalený; otevřený, ale ne necitlivý či hrubý; taktní, ale ne vyhýbavý. Zdvořilé výrazy jako „prosím“ a „děkuji“ jsou vždy žádoucí. Apoštol Pavel měl na mysli laskavá, ohleduplná a taktní slova, když napsal: „Ať je váš výrok vždy líbezný, okořeněný solí, abyste věděli, jak byste měli každému odpovědět.“ (Kolosanům 4:6)

Buďte dobrými posluchači

Jeden příběh vypráví o mladém muži, který se svého otce ptal na tajemství, jak být dobrým společníkem. „Naslouchej, můj synu,“ byla odpověď. „Naslouchám,“ řekl mladík, „řekni mi víc.“ „To je všechno,“ odpověděl otec. Skutečně, základní složkou receptu na dobrý způsob telefonování je — se zájmem a účastí naslouchat.

Přehlížíte-li určité jednoduché pravidlo, může to mít za následek, že se na vás pohlíží jako na toho, kdo po telefonu otravuje. Jaké pravidlo to je? Neovládněte plně konverzaci. Nezaberte se například do nekonečného doslovného popisu běžných rozhovorů, které jste měli, nebo do rozvláčného výčtu toho, kde vás píchá a bolí. A opět máme v tomto případě jedno vhodné, výstižné biblické pravidlo, tentokrát od učedníka Jakuba. „Buď rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení.“ (Jakub 1:19, Jeruzalémská bible)

Závěrečné úvahy

Zaměříme se nyní na dvě poslední otázky, které v souvislosti s telefonickými zvyklostmi vyvstávají. Co lze říci ke způsobu, jak se používá telefonní aparát? Existují nějaké doporučené pokyny, jak se zachovat při telefonických hovorech, které jsou nevítané?

Všimli jste si někdy, že hlas na druhém konci drátu při telefonování střídavě mizí do dálky? To by vám mělo připomenout, abyste mluvili do mluvítka a drželi je asi dva centimetry od úst. Je navíc zdvořilé, abyste sledovali, zda není hluk v pozadí. Když voláte, pečlivě vytočte číslo, abyste se nespletli, a když hovor ukončíte, sluchátko položte na vidlici jemně.

Míváte nepříjemné hovory? Je smutné, že takových hovorů přibývá. Nemravná, dvojsmyslná nebo oplzlá mluva si zasluhuje pouze jediné — hovor ukončit. (Srovnej Efezanům 5:3, 4.) To platí i v případě, kdy se volající odmítne představit. Máte-li důvod nedůvěřovat tomu, kdo volá, publikace How to Write and Speak Better (Jak lépe psát a mluvit) doporučuje, abyste „neodpovídali, když se neznámý hlas ptá ‚Kdo je tam?‘“ a abyste s cizím člověkem nemluvili o svých plánech.

Je příjemné vědět, že dobré způsoby při telefonování nepředstavují v zásadě žádný dlouhý seznam pravidel a nařízení! Při každém jednání s lidmi vzniknou příjemné a hodnotné vztahy, když se uplatňuje to, co je běžně nazýváno Zlatým pravidlem. Ježíš řekl: „Všechno tedy, co chcete, aby vám lidé činili, budete také podobně činit jim.“ (Matouš 7:12) A křesťané také touží působit radost tomu, kdo dal člověku dar řeči. Žalmista se modlil: „Ať se řeči mých úst a rozjímání mého srdce stanou před tebou příjemnými, Jehovo, má Skálo a můj Vykupiteli.“ (Žalm 19:14)