Proč změnil svůj žebříček hodnot

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V BRITÁNII

Vzduch se náhle naplnil sytým zvukem ptačího zpěvu. Křišťálově jasné melodie plynuly dál a dál a zdálo se, že jim nikdy nebude konec. V okouzlení jsem se zastavil. „To je slavík,“ zašeptal Jeremy. Pomalu jsme šli po okraji mlází a usilovně jsme se snažili zjistit, kde je zdroj těchto nádherných tónů. Pak jsme hluboko v křoví zahlédli plachého, nenápadného světlehnědého ptáčka. „Jsem rád, že jsme ho viděli,“ řekl Jeremy, když jsme potom odcházeli. „To se podaří málokomu.“

PŘIJEL jsem, abych strávil den s Jeremym, strážcem přírodní rezervace Minsmere, o kterou se stará Královská společnost na ochranu ptáků (RSPB). Rezervace má rozlohu 800 hektarů a leží na jednom z nejvýchodnějších míst Anglie. Tato část pobřeží Severního moře byla za druhé světové války na ochranu před případnou německou invazí zaplavena. Začalo tam růst rákosí a na zaplavených pastvinách se začali usídlovat vodní ptáci. V roce 1947 zavládlo vzrušení, když se tam uhnízdily čtyři páry tenkozobců opačných. Tento druh totiž v Británii nehnízdil už více než sto let.

Oblasti se brzy ujala RSPB a vytvořila z ní přírodní rezervaci mezinárodního významu. Kromě rákosí patří k ptačímu biotopu brakické a sladkovodní laguny, z nichž největší se jmenuje Scrape, a také oblázkové pláže, písečné duny, močály, louky, vřesoviště a listnaté i jehličnaté lesy. V rezervaci bylo spatřeno více než 330 ptačích druhů a hnízdí tam asi 100 druhů. Tato velká rozmanitost ptactva je způsobena hlavně tím, že rezervace leží na migrační trase podél východního pobřeží, ale svůj podíl na tom má i kvalifikovaná péče o rezervaci.

„Jsem tu od roku 1975,“ řekl mi Jeremy, „protože Minsmere představovalo neobvyklý úkol. Od roku 1966 se tenkozobec opačný stal symbolem RSPB a nakonec se objevil i v jejím logu. Mnoho lidí se dnes na Minsmere dívá jako na nejpřednější rezervaci RSPB — za rok sem přijde až 80 000 návštěvníků.“

Počáteční úkol

Jak jsme tak šli, Jeremy pokračoval: „Můj zájem o ptáky byl roznícen ve škole. Naučil jsem se kroužkovat ptáky a studoval jsem jejich migraci. Koncem šedesátých let jsem ze záliby okroužkoval ročně 12 000 až 20 000 ptáků. Potom mě pozval Chris Mead z Britské ornitologické společnosti, abych se připojil k expedici do Španělska a jel kroužkovat ptáky, kteří migrují přes Saharu. Síť, která se při tom používá, je velmi jemná a je dlouhá 6 až 18 metrů. Zavěšuje se volně a umísťuje se pečlivě na pozadí stromů, aby ji ptáci neviděli. Ptáci se nijak neporaní, a když jsou ze sítě vyprošťováni, dá se jim na nohu malý identifikační kroužek, vyrobený obvykle z monelu.a Pouštět ptáky na svobodu je také umění. Ten, kdo ptáky kroužkuje, je nikdy nevyhazuje do vzduchu, jak to někdy můžeme vidět v televizi. Nechá je prostě, ať letí, kdy chtějí. Rorýsi se například přichytí vlněného oblečení, které má člověk na sobě, a odletí, až když jsou připraveni.

Byl to úžasný zážitek. Musel jsem si vzít šest týdnů dovolenou — a stálo mě to zaměstnání! Tak jsem se rozhodl, že udělám v životě významnou změnu a začnu dělat práci, u které jsem měl srdce — budu se věnovat ochraně přírody, zvláště ptáků. Když mě RSPB v roce 1967 pozvala, abych se k ní připojil, byl jsem nadšen.“

Cena ptačího zpěvu a volání

Jak rozpoznáváte ptáky? Někdy podle vzhledu, ale spolehlivější je rozeznávat je podle zpěvu. Jeremyho schopnosti jsou v tomto ohledu legendární. Přírodovědec David Tomlinson obdivně napsal, že Jeremy „nepoznává ptáky jen podle zpěvu. Dal bych za to krk, že je umí rozeznat i podle toho, jak se nadechují mezi jednotlivými tóny!“

„Ptáci spolu rozmlouvají,“ vysvětloval Jeremy. „Každé volání znamená něco jiného. Například když je někde nablízku dravec, tenkozobci, čejky, racci i vodouši, všichni mají své vlastní volání, ale každé z nich znamená totéž: ‚Někde tu je liška!‘ I kdybych se probudil z hlubokého spánku, ihned poznám, kde liška je, podle toho, kteří ptáci se ozývají. Ale nezapomeň, že i lišky mají vynikající sluch. Jeden rok jsme se divili, proč se úspěšně nerozmnožili rybáci, a objevili jsme, že liška naslouchala pípání z vajec těsně předtím, než se mláďata vylíhla. Jakmile liška zjistila, kde jsou, sežrala je!“

Umění pozorovat ptáky

Dobrý pozorovatel ptáků může v Británii zahlédnout za rok až 220 druhů. Nadšení pozorovatelé, kteří soutěží v tom, kolik vzácných ptáků uvidí, jich mohou rozeznat až 320 druhů. Zpráva o tom, že se někde ukázal nějaký vzácný pták, je může přimět, aby cestovali přes celou Británii, protože ho chtějí vidět na vlastní oči. Jeremy je umírněnější. „Nejel bych se podívat na nějaký vzácný druh dál než deset mil,“ řekl. „Vlastně jsou jen tři druhy, na které jsem se jel podívat: ořešník kropenatý, jespák plavý a drop velký; za všemi jsem nejel dál než deset mil. Znám sice docela dobře asi pět set druhů ptáků, ale uvědomuji si, že to je jen zlomek. Na světě totiž existuje asi devět tisíc ptačích druhů!“

Když jsme zaměřili dalekohled na močály, Jeremy trochu zamyšleně dodal: „Nemohl jsem si přát šťastnější či produktivnější život, zvlášť těch šestnáct let v Minsmere!“ Podíval jsem se na něho a vzpomněl jsem si na článek, který se právě objevil v londýnském listu The Times. Stálo tam: „Minsmere bylo jeho [Jeremyho] vrcholným úspěchem, jeho životním dílem.“ Jeremy z Minsmere odchází. Proč?

Semena a růst

Již dříve toho dne jsme měli mimořádnou příležitost pozorovat páření tenkozobců. „Ta krása,“ řekl Jeremy, „se nedá připsat jen nějakému druhu evolučního přežití. Pamatuji si však, že když jsem byl před několika lety dotázán, zda věřím v existenci Boha, připustil jsem: ‚O tom nemám ani tušení — a ani nevím, jak to zjistit!‘ Když mi tedy bylo doporučeno, abych se podíval do Bible, ihned jsem to udělal. Věděl jsem o tom jen málo a říkal jsem si, že nemám co ztratit — a možná i něco získám. Nyní, v důsledku toho, co jsem se z Bible naučil, z Minsmere odcházím, abych se stal celodobým služebníkem.“

Michael, Jeremyho bratr, již deset let slouží jako „průkopník“ — tak svědkové Jehovovi říkají svým celodobým kazatelům —, a když jsme seděli u čaje, Jeremy začal líčit své plány, jak se ke svému bratrovi připojí. „Všichni moji kolegové mé rozhodnutí respektují,“ řekl Jeremy. „RSPB se o své lidi zajímá a stará se o ně. Plně mě podpořila, a dokonce mě navrhla na státní cenu za zásluhy.“

Přesto jsem věděl, že byla i nějaká kritika.

Potřeba vyrovnanosti

„Většina lidí mě podpořila, ale jiní, jak se zdá, se na mou práci zde nedívají správně,“ řekl Jeremy. „Domnívají se, že největší ochranou duchovního smýšlení je být blízko přírodě a starat se o ni — pracovat pro její ochranu. Říkají mi, že tady jsem tak blízko ráji, jak to jen jde, tak proč odcházet?

Ta práce samozřejmě má určitý duchovní rozměr, ale to není totéž co duchovní smýšlení. Duchovní smýšlení je osobní vlastnictví, vlastnost, jejíž vypěstování chce čas. Patří k tomu i potřeba scházet se s křesťanským sborem a starat se o něj, posilovat a být posilován. Někdy jsem měl pocit, že se snažím dělat to, o čem Ježíš říkal, že bychom dělat neměli — sloužit dvěma pánům. Nyní si uvědomuji, že to nejbezpečnější životní prostředí je přímo uprostřed křesťanského sboru a způsob, jak se tam dostat, je průkopnická služba!“

Pořadí hodnot

„Abychom si rozuměli, pracovat jako strážce rezervace je úžasná a hodnotná zkušenost, i když někdy je i skličující. Například míra znečištění PCB a rtutí je v této lokalitě znepokojivě vysoká — a my nevíme proč.b Máme podezření, že je sem zanášejí úhoři. Ale to, co mohu udělat pro obnovení rovnováhy, je velmi omezené. Neexistuje žádný expert v ekologii. Všichni tápeme a snažíme se, abychom se poučili co nejlépe. Potřebujeme vedení. Jen náš Stvořitel ví, jak bychom měli žít a starat se o zemi a její bohatou rozmanitost života.“

Jeremy klidně shrnul své pocity: „Neoddal jsem svůj život Jehovovi, abych zachránil přírodu; on je dokonale schopen postarat se o to sám. Prostřednictvím svého Království zajistí, abychom s přírodou navždy zacházeli tak, jak chce on. Pokud mám dostát své odpovědnosti, že se budu starat o své bližní, musí nyní být tou hlavní věcí kázání dobré zprávy o Království.“

Nedávno jsem se s Jeremym setkal znovu. Bylo to už tři roky od doby, kdy jsme společně strávili příjemný den v rezervaci. Nyní bydlí osm kilometrů od svého milovaného Minsmere a s radostí slouží se svým bratrem jako průkopník. Řekl mi však, co mu někteří lidé říkají — totiž že je pro ně stále těžké ho pochopit. Pro vás také? Pro Jeremyho to byla jen otázka pořadí hodnot.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 17]

Záchvat radosti

Jen každý desátý člověk, který slyší slavíka, ho také uvidí, ale jakmile ho jednou uslyší, nikdy na jeho zpěv nezapomene. „Je to čistá hudba — úplná a dokonalá věc,“ napsal Simon Jenkins do londýnského listu The Times. Tento pták často zpívá velmi dlouho bez přestávky. Bylo zaznamenáno, že jeden slavík zpíval pět hodin a dvacet pět minut. Proč je zpěv slavíka tak jedinečný? Hrdlo slavíka dokáže vyloudit čtyři různé tóny najednou, mimo jiné i akordy, které jsou hudebně dokonalé. A může to dělat se zavřeným zobákem nebo se zobákem plným potravy pro mladé. Proč zpívá tak intenzívně? Někteří pozorovatelé říkají, že jen tak pro radost. „Je v celé přírodě nějaké podivuhodnější stvoření než slavičí hrdlo?“ uzavírá pan Jenkins.

[Podpisek]

Roger Wilmshurst/RSPB

[Obrázek na straně 15]

Scrape

[Podpisek]

S laskavým svolením Geoffa Welcha

[Obrázek na straně 16]

Racek černohlavý

[Podpisek]

S laskavým svolením Hilary & Geoffa Welchových

[Obrázek na straně 16]

Tenkozobec opačný

[Obrázek na straně 18]

Rybák severní

[Obrázek na straně 18]

Vodouš rudonohý