Jaká budoucnost je čeká?
V INTERVIEW pro časopis Probuďte se! řekl čejenský mírový náčelník Lawrence Hart, že jedním z problémů, který Indiány postihuje, je to, že jsou „vystaveni silám akulturace a asimilace“. Dodal k tomu: „Například ztrácíme svůj jazyk. Kdysi to byla záměrná státní politika. Bylo vynaloženo velké úsilí na to, aby nás ‚zcivilizovali‘ pomocí vzdělávání. Byli jsme posíláni do internátních škol a měli jsme zakázáno mluvit rodnou řečí.“ Sandra Kinlacheenyová vzpomíná: „Když jsem ve škole promluvila navažsky, učitel mi vypláchl pusu mýdlem!“
Náčelník Hart pokračuje: „V poslední době je povzbudivým jevem to, že se různé kmeny probouzejí. Uvědomují si, že jejich jazyk zanikne, pokud nevynaloží nějaké úsilí na jeho zachování.“
Žije již jen deset lidí, kteří mluví jazykem Karuk — jazykem, kterým mluvil jeden kalifornský kmen. V lednu 1996 zemřel ve věku 76 let Rudý bouřkový mrak (Carlos Westez), poslední Indián, který mluvil jazykem Katóba. Touto řečí již mnoho let neměl s kým mluvit.
V sálech Království svědků Jehovových, které jsou v rezervacích kmenů Navaho a Hopi v Arizoně, mluví téměř každý jazykem Navahů nebo Hopiů a také anglicky. I neindiánští svědkové se učí navažský jazyk. Potřebují jej umět, aby mohli vykonávat svou biblickou vzdělávací činnost. Mnoho Navahů totiž mluví plynně jen svým jazykem. Jazyky Hopiů a Navahů jsou stále velmi živé a mladí lidé jsou povzbuzováni k tomu, aby je používali ve škole.
Vzdělávání domorodých Američanů
Ve Spojených státech je 29 indiánských vyšších středních škol s šestnácti tisíci studenty. První z nich byla otevřena v roce 1968 v Arizoně. „To je jeden z nejúžasnějších zvratů v jednání s Indiány — právo vzdělávat se podle našich vlastních podmínek,“ řekl dr. David Gipp z indiánského výboru pro vyšší vzdělání. Na univerzitě Sinte Gleska je povinným předmětem lakotský jazyk.
Podle Rona McNeila (z lakotského kmene Hunkpapa), předsedy American Indian College Fund, se nezaměstnanost mezi domorodými Američany pohybuje mezi 50 a 85 procenty. Indiáni také mají ze všech skupin obyvatelstva Spojených států nejnižší průměrnou délku života a nejvyšší výskyt cukrovky, tuberkulózy a alkoholismu. Lepší vzdělání je jen jedním z opatření, která mohou pomoci.
Posvátná půda
Pro mnoho domorodých Američanů je země jejich předků posvátná. Jak řekl Bílý hrom jednomu senátorovi: „Naše zdejší půda je pro nás tou nejdražší věcí na světě.“ Když Indiáni uzavírali smlouvy a dohody, často předpokládali, že jde o využití jejich půdy bílým mužem, nikoli o její přímé vlastnění. Siouxské indiánské kmeny přišly v sedmdesátých letech minulého století o cennou zemi v Black Hills v Dakotě, když se tam nahrnuli zlatokopové. V roce 1980 Nejvyšší soud USA nařídil, aby vláda USA zaplatila osmi siouxským kmenům asi 105 milionů dolarů jako odškodné. Kmeny dodnes odmítají tyto peníze přijmout — chtějí, aby jim byla vrácena jejich posvátná půda, Black Hills v Jižní Dakotě.
Mnoho siouxských Indiánů nerado vidí tváře bílých prezidentů vytesané do Mount Rushmore v Black Hills. Sochaři tesají do blízké hory ještě větší podobiznu. Je to podobizna Splašeného koně, oglalského siouxského válečníka. Podobizna má být hotová v červnu 1998.
Dnešní problémy
Aby domorodí Američané v moderním světě přežili, museli se v mnohém přizpůsobit. Mnozí z nich dnes mají dobré středoškolské vzdělání, které mohou využít ve prospěch kmene. Jedním příkladem je Burton McKerchie, příjemný muž z kmene Čipeva z Michiganu. Točil dokumentární filmy pro Public Broadcasting Service a nyní pracuje na jedné střední škole v rezervaci Hopiů v Arizoně, a na vyšších středních školách v celém státě řídí výuku pomocí videa. Dalším příkladem je Ray Halbritter, absolvent Harvardské univerzity a náčelník kmene Onejdů.
Arlene Young Hatfieldová, která je redaktorkou v listu Navajo Times, poznamenala, že mladí Navahové nemají zkušenosti a nejsou tak obětaví jako jejich rodiče a prarodiče v době, když dospívali. Napsala: „Díky [moderním] vymoženostem nikdy nesbírali ani neštípali dříví, nenosili vodu ani se nestarali o ovce jako jejich předkové. Nepřispívají k živobytí rodiny, jak to děti kdysi dělaly.“ Uzavírá: „Těm mnoha sociálním problémům, které budou nevyhnutelně působit na naše děti, není možné uniknout. Nemůžeme izolovat své rodiny nebo rezervace od zbytku světa ani se nemůžeme vrátit k životu, jaký vedli naši předkové.“
V tom vězí velký problém domorodých Američanů — jak se přizpůsobovat rychle se měnícímu vnějšímu světu a přitom si zachovat jedinečné kmenové tradice a hodnoty.
Boj s drogami a alkoholem
Až dodnes pustoší domorodou americkou společnost alkoholismus. Doktorka Lorraine Lorchová, která pracovala dvanáct let jako pediatrička a praktická lékařka pro obyvatelstvo kmenů Hopi a Navaho, v interview pro časopis Probuďte se! řekla: „Alkoholismus je vážným problémem mužů i žen. Silná těla se stávají obětí cirrhozy, nehod, sebevražd a vražd. Je smutné, když vidíte, že alkohol má přednost před dětmi, před manželským druhem i před Bohem. Smích se mění v slzy a jemnost v násilí.“ Dodala: „I některé obřady, které kdysi Navahové i Hopiové považovali za posvátné, jsou nyní znesvěceny opilstvím a oplzlostí. Alkohol olupuje tyto krásné lidi o jejich zdraví, o jejich inteligenci, o jejich tvořivost i o jejich pravou osobnost.“
Philmer Bluehouse, smírce na navažském ministerstvu spravedlnosti ve Window Rock (v Arizoně), eufemisticky nazval zneužívání drog a alkoholu „samoléčbou“. Tato „samoléčba“ pomáhá utopit smutek a uniknout z tvrdé reality života bez zaměstnání a často i beze smyslu.
Avšak mnoho domorodých Američanů úspěšně bojovalo proti „démonu“ alkoholu, který k nim zavlekli běloši, a zvítězili i nad závislostí na drogách. Dvěma příklady jsou Clyde a Henrietta Abrahamsonovi z indiánské rezervace kmene Spokane ve státě Washington. Clyde je podsadité postavy a má tmavé vlasy a oči. Redaktorovi Probuďte se! řekl:
„Vyrostli jsme v rezervaci, kde jsme strávili většinu života, a pak jsme se přestěhovali do města Spokane, abychom mohli chodit na střední školu. Náš způsob života, ke kterému patřil alkohol a drogy, se nám nelíbil. Ale bylo to jediné, co jsme znali. Začali jsme tyto dvě věci nenávidět, protože jsme viděli, jaké problémy to působí v rodině.
Pak jsme se setkali se svědky Jehovovými. Než jsme přišli do města, nikdy jsme o nich neslyšeli. Postupovali jsme pomalu. Snad to bylo proto, že jsme nedůvěřovali lidem, které jsme neznali, obzvlášť bělochům. Asi tři roky jsme měli nepravidelné biblické studium. Nejhorší pro mě bylo přestat kouřit marihuanu. Kouřil jsem ji od čtrnácti let, a když jsem se snažil přestat, bylo mi pětadvacet. Pod vlivem drog jsem byl většinu svého mládí. V roce 1986 jsem si přečetl článek v Probuďte se! z 22. ledna, který se jmenoval „Marihuanu kouří každý — Proč bych neměl já?“ To mě přivedlo k myšlence, jak je kouření marihuany nesmyslné — zvlášť když jsem si přečetl Přísloví 1:22, která říkají: ‚Jak dlouho, nezkušení, budete milovat nezkušenost, a jak dlouho, posměvači, budete pro sebe toužit po vyloženém posměchu, a jak dlouho, hlupáci, budete nenávidět poznání?‘
S tím zlozvykem jsem přestal a na jaře 1986 jsme se s Henriettou vzali. V listopadu 1986 jsme byli pokřtěni. V roce 1993 jsem se stal starším ve sboru a v roce 1994 byly pokřtěny obě naše dcery.“
Jsou řešením kasina a hazardní hry?
V roce 1984 nebyla ve Spojených státech žádná herna, kterou by provozoval Indián. Letos je podle listu The Washington Post dvě stě kmenů, které provozují dvě stě dvacet hazardních podniků ve čtyřiadvaceti státech. Vynikajícími výjimkami jsou kmeny Navaho a Hopi, které tomuto pokušení dosud odolaly. Jsou ale kasina a herny binga cestou k prosperitě a větší zaměstnanosti v rezervacích? Philmer Bluehouse redaktorovi Probuďte se! řekl: „Hazard je dvousečný. Otázkou je, zda bude více lidí, kterým prospěje, než těch, kterým ublíží.“ Jedna zpráva říká, že indiánská kasina vytvořila v celém státě 140 000 pracovních míst, ale zdůraznila, že pouhých patnáct procent z nich mají Indiáni.
Čejenský náčelník Hart sdělil redaktorovi Probuďte se! svůj názor na to, jak kasina a hazardní hry působí v rezervacích. Řekl: „Mám z toho smíšené pocity. Jedinou dobrou věcí je, že to kmenům přináší pracovní místa a příjem. Na druhé straně jsem si všiml, že mnozí zákazníci jsou naši vlastní lidé. O některých vím, že jsou závislí na bingu. Z domova odcházejí brzy, ještě než přijdou děti ze školy, a jdou do kasina. Děti pak nosí klíč na krku a jsou doma samy, dokud se rodiče nevrátí z binga.
Hlavním problémem je, že si rodiny myslí, že vyhrají a zvýší si příjem. Obvykle to tak není; prohrávají. Viděl jsem, že hrají o peníze, které si dali stranou na živobytí a na oblečení pro děti.“
Jaká je budoucnost?
Tom Bahti vysvětluje, že na budoucnost jihozápadních kmenů jsou rozšířené dva názory. „Ten první předpovídá bezprostřední zánik domorodých kultur a jejich splynutí s převládajícím způsobem života Američanů. Ten druhý je poněkud mlhavější . . . Mluví jemně o procesu akulturace a naznačuje, že je potřeba promyšleně smísit ‚to nejlepší ze starého s tím nejlepším z nového‘, vytvořit jakýsi zlatý západ kultury, ve kterém Indiáni budou moci zůstat zvláštní ve svých dovednostech, malební ve svém náboženství a moudří ve své filozofii — ale přitom dost rozumní ve vztahu k nám (nadřazené kultuře [bílého muže]), aby věci viděli našima očima.“
Pan Bahti se pak ptá: „Změna je nevyhnutelná, ale kdo se změní a proč?... My [běloši] máme nepříjemný zvyk považovat všechny jiné národy za pouhé nevyspělé Američany. Předpokládáme, že musí být nespokojeni se svým způsobem života a že určitě chtějí žít a myslet jako my.“
Pokračuje: „Jedna věc je jistá — příběh Indiánů ještě neskončil, ale jak skončí nebo zda skončí, se teprve uvidí. Snad je ještě čas začít o našich zbývajících indiánských komunitách přemýšlet jako o cenném kulturním zdroji, a ne jen jako o neřešitelném sociálním problému.“
Život v novém světě pokoje a spravedlnosti
Svědkové Jehovovi vědí, jakou budoucnost z biblického hlediska mohou mít domorodí Američané i lidé všech národů, kmenů a jazyků. Jehova Bůh slíbil, že stvoří „nová nebesa a novou zemi“. (Izajáš 65:17; 2. Petra 3:13; Zjevení 21:1, 3, 4)
Tento slib neznamená novou planetu. Jak domorodí Američané dobře vědí, tato země je klenot, pokud se s ní zachází řádně a s respektem. Biblické proroctví spíše naznačuje, že nová nebeská vláda nahradí vykořisťovatelské vlády lidstva. Země bude přeměněna v ráj s obnovenými lesy, prériemi, řekami a divokou zvěří. Všichni lidé se na péči o zemi budou nesobecky podílet. Už nebude bujet vykořisťování a chamtivost. Bude hojnost dobré potravy i tvořivé činnosti.
A vzkříšením mrtvých budou všechna bezpráví minulosti smazána. Ano, i Anasazi (navažsky „ti dávní“), předkové mnoha Pueblanů, kteří žijí v Arizoně a Novém Mexiku, se vrátí a budou mít příležitost žít navždy na obnovené zemi. Při tomto slíbeném vzkříšení se možná vrátí také slavní náčelníci z historie Indiánů — Geronimo, Sedící býk, Splašený kůň, Tekumseh, Manuelito, Náčelník Josef, Seattle i mnoho dalších. (Jan 5:28, 29; Skutky 24:15) Jak nádhernou vyhlídku nabízejí Boží sliby jim i všem, kdo mu nyní slouží!
[Obrázek na straně 15]
Typický navažský hogan postavený ze dřeva a hlíny
[Obrázek na straně 15]
Model podobizny Splašeného koně, která je tesána do hory na pozadí
[Podpisek]
Foto Robb DeWall, s laskavým svolením Nadace pro památník Splašeného koně (neziskové)
[Obrázek na straně 15]
Hopijští a navažští svědkové v Keams Canyon v Arizoně se scházejí v tomto sále Království, bývalé obchodní stanici
[Obrázek na straně 16]
Příbytky Anasazi staré více než tisíc let (Mesa Verde, Colorado)
[Obrázek na straně 16]
Geronimo (1829–1909), slavný apačský náčelník
[Podpisek]
S laskavým svolením Mercaldo Archives/Dictionary of American Portraits/Dover